Zemědělství

Odhadovaný čas čtení: 27minut 11 views

Zemědělství má v hospodářství zvláštní postavení.

Je současně:

PODNIKATELSKOU ČINNOSTÍ,

ZDROJEM POTRAVIN A SUROVIN,

UŽIVATELEM PŮDY A VODY,

SPRÁVCEM VÝZNAMNÉ ČÁSTI KRAJINY

ODVĚTVÍM SILNĚ OVLIVŇOVANÝM VEŘEJNOU POLITIKOU.

Proto není vhodné chápat zemědělství ani pouze jako běžný průmyslový sektor, ani pouze jako veřejnou službu.

Pro Deklaraci odpovědného státu je základní otázkou:

Kde končí odpovědnost podnikatele a kde začíná legitimní veřejný zájem státu?

A dále:

Co má řešit jednotně Česká republika, co může být koordinováno zemským obvodem a co má zůstat na obci nebo samotném vlastníkovi a hospodáři?

Zemědělství není státní výroba potravin

Úlohou státu nemá být rozhodovat:

co má který zemědělec pěstovat

nebo

kolik má konkrétní podnik vyrobit.

Zemědělství je hospodářská činnost.

Podnikatel musí mít prostor rozhodovat podle:

půdních podmínek,
trhu,
dostupných technologií,
vlastní podnikatelské strategie.

Stát však současně stanovuje pravidla tam, kde zemědělská činnost ovlivňuje širší veřejný zájem.

Současný právní základ

FAKT

Základním českým předpisem je zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství.

Jeho účelem je mimo jiné vytvářet podmínky pro schopnost českého zemědělství zabezpečovat základní výživu obyvatel, potravinovou bezpečnost a potřebné zemědělské suroviny.

Zákon současně upravuje například:

evidenci zemědělských podnikatelů,
některé informační systémy,
zemědělské evidence,
část podmínek veřejné podpory.

Zemědělská politika ale není tvořena jediným zákonem.

Významnou část pravidel vytváří také evropská Společná zemědělská politika.

Společná zemědělská politika Evropské unie

FAKT

Česká republika v období 2023–2027 realizuje Strategický plán Společné zemědělské politiky.

Evropská komise původní český plán schválila v listopadu 2022. Květnem 2026 prošel dokument již šestou aktualizací; aktuální zveřejněná verze 8.0 byla Evropskou komisí schválena 28. května 2026.

Strategický plán spojuje různé zemědělské podpory a opatření do jednoho rámce a zahrnuje mimo jiné:

přímé platby,
environmentální opatření,
investiční podpory,
rozvoj venkova,
podpory některých zemědělských sektorů.

Ministerstvo zemědělství uvádí mezi jeho cíli konkurenceschopné a odolné zemědělství, potravinovou bezpečnost a environmentální cíle.

Česká zemědělská politika proto není zcela autonomní

Model 77 nemůže vytvářet zemědělský systém, jako kdyby Česká republika neexistovala uvnitř společného evropského rámce.

Je nutné vždy rozlišit:

EVROPSKÉ PRAVIDLO

ČESKÉHO NÁRODNÍHO ROZHODNUTÍ.

Část pravidel je společná.

Část parametrů může Česká republika nastavit sama.

A právě u druhé části má projekt prostor analyzovat:

co funguje, co je příliš složité a co lze změnit.

Potravinová bezpečnost

Pojem potravinová bezpečnost může mít několik významů.

Je proto vhodné rozlišit minimálně:

DOSTUPNOST POTRAVIN

ZDRAVOTNÍ BEZPEČNOST POTRAVIN.

První otázka zní:

Je systém schopný dlouhodobě zajistit dostatek potravin?

Druhá:

Jsou potraviny zdravotně bezpečné?

Tyto dvě oblasti souvisejí, ale nejsou totožné.

Český systém bezpečnosti potravin je rovněž součástí evropského systému rychlého varování RASFF, který umožňuje výměnu informací o rizikových potravinách a krmivech mezi státy EU.

Potravinová soběstačnost

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Pojem „potravinová soběstačnost“ může působit jednoduše, ale je potřeba jej definovat.

Může znamenat:

schopnost vyprodukovat určitou část vlastní spotřeby

nebo

schopnost zajistit zásobování obyvatelstva i při významném narušení mezinárodního trhu.

To nejsou stejné cíle.

Úplná národní soběstačnost ve všech zemědělských komoditách by mohla znamenat:

vysoké náklady,
omezení obchodu,
výrobu komodit v nevhodných přírodních podmínkách.

Naopak extrémní závislost na dovozu některých základních produktů může představovat bezpečnostní riziko.

Proto má být otázka posuzována podle jednotlivých komodit a scénářů.

Potravinová bezpečnost není izolace

Otevřený obchod umožňuje využívat rozdílné:

klimatické podmínky,
výrobní náklady,
sezónnost,
technologické výhody jednotlivých zemí.

Potravinová bezpečnost proto nemusí znamenat:

vyrobit všechno doma.

Může znamenat:

vlastní produkční kapacitu + různorodé dodavatelské vztahy + strategickou odolnost.

Kritické zemědělské kapacity

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Projekt může zkoumat, zda existují určité kapacity, jejichž úplná ztráta by představovala strategický problém.

Nemusí jít pouze o samotnou produkci.

Může jít například o:

osivo,
chovné kapacity,
zpracovatelské provozy,
skladování,
veterinární infrastrukturu,
některé vstupy do zemědělství.

Potravinový systém je řetězec.

Samotná pole nestačí, pokud neexistuje schopnost produkci:

zpracovat → skladovat → distribuovat.

Zemědělství versus potravinářství

Je důležité rozlišovat:

ZEMĚDĚLSKOU PRVOVÝROBU

POTRAVINÁŘSKÝ PRŮMYSL.

Zemědělec může vypěstovat nebo vyprodukovat surovinu.

Další podnik:

ji zpracuje,
zabalí,
distribuuje.

Zemědělská politika proto nemůže být hodnocena pouze podle objemu prvovýroby.

Je třeba sledovat celý potravinový řetězec.

Půda jako výrobní prostředek

Zemědělství je specifické tím, že jeho základní výrobní prostředek:

půda

je zároveň omezeným přírodním zdrojem.

Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, charakterizuje zemědělský půdní fond jako základní přírodní bohatství, nenahraditelný výrobní prostředek umožňující zemědělskou výrobu a jednu z hlavních složek životního prostředí.

Tím se zemědělství přímo propojuje s již zpracovanou kapitolou Nerostné bohatství a půda.

Ochrana půdy neznamená zákaz rozvoje

Půdu je třeba chránit.

Současně stát potřebuje:

bydlení,
silnice,
průmyslové areály,
energetickou infrastrukturu,
další veřejné stavby.

Proto není možné stanovit jednoduché pravidlo:

zemědělská půda nesmí být nikdy zastavěna.

Rozhodování má zkoumat:

KVALITU PŮDY

VEŘEJNÝ PŘÍNOS ZÁMĚRU

DOSTUPNOST ALTERNATIV

ROZSAH NEVRATNÉ ZMĚNY.

Nevratnost rozhodnutí

Zastavěnou kvalitní zemědělskou půdu je často velmi obtížné vrátit do původního stavu.

Proto má být změna využití kvalitní půdy posuzována přísněji než rozhodnutí, které lze relativně snadno změnit.

To neznamená absolutní zákaz.

Znamená to zohlednění:

nevratnosti rozhodnutí.

Brownfield před novým záborem?

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Při územním rozvoji má být zkoumáno, zda lze část nové výstavby umístit na již využitá nebo opuštěná území.

Brownfield však není automatickou alternativou.

Může mít:

kontaminaci,
nevhodnou polohu,
vysoké náklady sanace.

Proto nemá platit mechanické pravidlo:

brownfield vždy před zemědělskou půdou.

Má platit:

nejprve prověřit reálné alternativy.

Zemědělství a voda

Zemědělství je významně závislé na vodě.

Současně způsob hospodaření může ovlivňovat:

vsakování,
odtok,
erozi,
kvalitu vody.

Proto nelze otázku vody řešit pouze jako technickou infrastrukturu.

Je také otázkou:

způsobu hospodaření v krajině.

Sucho

Změny počasí a dlouhá období sucha mohou zásadně ovlivňovat zemědělskou produkci.

Odpovědí může být kombinace různých opatření:

vhodné plodiny,
péče o půdní strukturu,
hospodaření s vodou,
závlahy tam, kde mají ekonomický smysl,
krajinné prvky.

Neexistuje jedno řešení použitelné pro všechny části republiky.

Eroze

Ztráta půdy erozí představuje dlouhodobé poškození výrobního prostředku.

Odpovědný systém proto může legitimně stanovovat pravidla hospodaření tam, kde způsob využití půdy vytváří významné škody:

na půdě samotné

nebo

na majetku dalších osob.

Regulace ale musí vycházet z:

měřitelného rizika a konkrétních podmínek.

Vlastník a hospodář nemusí být jedna osoba

Zemědělská půda může být:

VLASTNĚNA JEDNOU OSOBOU

OBHOSPODAŘOVÁNA JINOU.

To komplikuje odpovědnost za:

dlouhodobou kvalitu půdy,
investice,
protierozní opatření,
krajinné prvky.

Krátkodobý ekonomický zájem nájemce nemusí být vždy totožný s dlouhodobým zájmem vlastníka.

Pravidla musí tuto skutečnost zohledňovat.

Zemědělec jako podnikatel

Zemědělský podnikatel má nést běžné podnikatelské riziko.

Stát nemá automaticky kompenzovat:

každé špatné rozhodnutí,
každý pokles ceny,
každou neúspěšnou investici.

Současně je zemědělství vystaveno specifickým rizikům, která mohou být obtížně ovlivnitelná jednotlivým podnikem:

počasí,
nákazy,
extrémní výkyvy produkce.

Proto je legitimní zkoumat nástroje řízení těchto rizik.

Dotace

Zemědělství je dlouhodobě výrazně ovlivňováno dotačními mechanismy.

V rámci současného Strategického plánu SZP jsou podpory spojeny například s:

přímými platbami,
environmentálními režimy,
investicemi,
rozvojem venkova.

Aktuální dokumentace Ministerstva zemědělství obsahuje pro rok 2026 samostatné podmínky například pro přímé platby, ekoplatby a environmentální opatření.

Pro projekt však nemá být základní otázkou:

Kolik dotací rozdělit?

Ale:

Jaký veřejný výsledek za veřejné peníze získáváme?

Dotace jako kompenzace veřejné služby

Část podpory může mít ekonomickou logiku tehdy, pokud zemědělec poskytuje nebo chrání veřejný statek, který trh běžně neoceňuje.

Například:

péči o určitý typ krajiny,
ochranu půdy,
environmentální opatření.

Pak je vhodné na část podpory nahlížet spíše jako na:

platbu za definovaný veřejný výsledek

než automaticky jako na podporu existence konkrétního podniku.

Dotace na hektar

Platba navázaná především na výměru může být:

administrativně relativně jednoduchá,
předvídatelná.

Současně však může část hodnoty podpory přecházet do:

cen půdy,
nájemného.

Projekt by proto měl u každého dotačního nástroje zkoumat:

KDO JE JEHO SKUTEČNÝM KONEČNÝM PŘÍJEMCEM?

Nestačí sledovat pouze účet, na který byla dotace odeslána.

Malý versus velký podnik

Debata o zemědělství bývá někdy zjednodušována na spor:

malý zemědělec

versus

velký podnik.

Samotná velikost však neurčuje:

efektivitu,
kvalitu půdy,
dobré životní podmínky zvířat,
kvalitu produkce.

Velký podnik může využívat úspory z rozsahu.

Menší podnik může být flexibilnější nebo lépe využívat některé místní příležitosti.

Veřejná politika nemá automaticky určovat správnou velikost zemědělského podniku.

Má nastavit pravidla:

férově a podle veřejného cíle.

Konkurenceschopnost

Zemědělská politika musí sledovat také schopnost českého zemědělství fungovat na trhu.

Pokud regulace nebo podpory dlouhodobě udržují výrobu, která bez trvalé veřejné podpory nemá ekonomickou logiku, je třeba zkoumat:

jaký veřejný zájem tuto podporu odůvodňuje.

Podpora nemá být cílem.

Má být nástrojem.

Administrativní náklady podpory

Každý dotační program vytváří:

žádosti,
evidenci,
kontroly,
metodiky,
administrativu na straně zemědělce,
administrativu na straně státu.

Malá finanční podpora s velmi složitým procesem může mít nízký čistý přínos.

Proto je nutné sledovat:

VEŘEJNÝ PŘÍNOS − ADMINISTRATIVNÍ NÁKLAD.

Státní zemědělský intervenční fond

Významnou část administrace zemědělských podpor v České republice zajišťuje Státní zemědělský intervenční fond.

Pro Model 77 je důležité nepřesouvat automaticky dotační administraci na zemské obvody pouze proto, že vznikne regionální úroveň.

Pokud je podpora:

celostátní,
založená na společných pravidlech,
technicky schopná fungovat prostřednictvím jednotného informačního systému,

může být její centralizovaná administrace efektivnější.

Zemský obvod není dotační ministerstvo

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemský obvod nemá automaticky vytvářet vlastní paralelní zemědělskou dotační politiku.

To by mohlo vést k:

duplicitním programům,
rozdílným pravidlům,
složitější administrativě,
soutěži obvodů v dotacích.

Jeho role může být vhodnější například při:

regionálním plánování krajiny,
koordinaci vody,
některých investicích přesahujících obce,
regionálním rozvoji.

Obec

Obec má v zemědělství relativně omezenou regulatorní roli.

Má však význam při:

územním plánování,
správě obecních pozemků,
místních cestách,
krajinotvorných opatřeních,
koordinaci místních vodních poměrů.

Obec nemá určovat:

jakou plodinu má soukromý zemědělec pěstovat,

pokud k tomu neexistuje konkrétní zákonný důvod.

Zemský obvod a krajina

Zemědělská krajina často překračuje hranice jedné obce.

Například:

povodí,
erozní proces,
vodní režim,
ekologické vazby

mohou mít širší rozměr.

Zemský obvod proto může být užitečnou úrovní pro koordinaci tam, kde jednotlivá obec problém sama nemůže vyřešit.

Povodí nemusí odpovídat zemskému obvodu

Stejně jako u dopravy nebo zdravotnictví však platí:

přírodní systém nemusí respektovat správní hranici.

Řeka nebo povodí může procházet několika zemskými obvody.

Proto ani v zemědělské krajině nesmí vzniknout předpoklad:

jeden obvod = jeden uzavřený přírodní systém.

Meziobvodní spolupráce bude někdy nutná.

Pozemkové úpravy

Rozdrobené vlastnictví nebo nevhodné uspořádání pozemků může komplikovat:

přístup k půdě,
vodní hospodaření,
protierozní opatření,
budování polních cest.

Pozemkové úpravy proto mohou být významným nástrojem reorganizace krajiny.

Mají však respektovat:

vlastnická práva,
transparentní proces,
skutečnou místní potřebu.

Státní zemědělská půda

Stát vlastní také zemědělské pozemky.

Jejich správa má být posuzována podle stejných principů jako další státní majetek:

Proč jej stát vlastní?

K čemu jej potřebuje?

Jak s ním hospodaří?

Pokud má pozemek strategický, infrastrukturní nebo jiný veřejný význam, může být vhodné jeho zachování.

Samotné státní vlastnictví však nemá být cílem.

Prodej versus dlouhodobý veřejný zájem

Rozhodování o veřejné půdě má být obezřetnější než u některého běžného movitého majetku.

Pozemek je:

omezený,
nepřemístitelný,
potenciálně strategický.

Proto má před prodejem veřejné půdy existovat:

test budoucí veřejné potřeby.

Zemědělská půda jako investice

Hodnota půdy nemusí vycházet pouze z výnosu zemědělské výroby.

Může být ovlivňována:

očekáváním budoucí výstavby,
investiční poptávkou,
dotační politikou.

Proto je důležité nesměšovat:

tržní cenu půdy

její zemědělskou produkční hodnotou.

Zemědělství a energetika

Zemědělská půda může být využívána také pro energetické projekty.

Vzniká tak konflikt mezi:

produkcí potravin,

produkcí energie

dalšími funkcemi krajiny.

Česká právní úprava ochrany zemědělského půdního fondu již pracuje také s pojmem agrovoltaické výrobny elektřiny.

Pro projekt bude důležité posuzovat konkrétní řešení podle skutečného dopadu na zemědělskou funkci půdy.

Zemědělství a bioplyn

Část zemědělské produkce lze využívat energeticky.

To může být vhodné například pro:

využití některých odpadních nebo vedlejších produktů.

Problematičtější může být situace, kdy energetická podpora zásadně mění ekonomickou motivaci zemědělského využití půdy.

Proto má být vždy sledováno:

jak veřejná energetická podpora ovlivňuje zemědělský trh a půdu.

Veřejné politiky se nesmí navzájem nevědomky přebíjet.

Živočišná výroba

Živočišná výroba je důležitou součástí zemědělství a potravinového řetězce.

Současně vytváří specifické požadavky na:

veterinární péči,
biologickou bezpečnost,
nakládání s odpady,
dobré životní podmínky zvířat.

Tyto oblasti potřebují celostátní právní a kontrolní rámec.

Není vhodné vytvářet 77 rozdílných veterinárních standardů podle zemských obvodů.

Nákazy

Nákaza hospodářských zvířat může překročit hranice:

podniku,
obce,
zemského obvodu.

Proto vyžaduje:

odborné řízení a možnost rychlé koordinace ve větším území.

Zemský obvod může mít význam při krizové logistice.

Veterinární pravidla a odborná autorita však mají zůstat součástí jednotného systému.

Bezpečnost potravin

Kontrola potravin má být založena především na:

zdravotní bezpečnosti,

pravdivém označování

dodržování jednotných pravidel trhu.

Stát nemá prostřednictvím potravinového dozoru rozhodovat, které legální potraviny mají lidé preferovat.

Má chránit spotřebitele proti:

zdravotnímu riziku,
podvodu,
klamavým informacím.

Lokální potraviny

Místní výroba může mít řadu výhod.

Může například:

zkracovat část dodavatelského řetězce,
posilovat místní ekonomické vztahy.

To ale neznamená:

místní potravina = automaticky kvalitnější nebo ekologičtější potravina.

Veřejná politika má umožňovat lokální podnikání.

Nemá zavádět umělé překážky vůči legální produkci z jiných regionů.

Veřejné nákupy potravin

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Školy, nemocnice nebo další veřejné instituce mohou být významnými odběrateli potravin.

Veřejné zadávání může sledovat:

cenu,
kvalitu,
čerstvost,
spolehlivost dodávek.

Nemá však být používáno k netransparentnímu zvýhodnění předem vybraných producentů.

Pravidla musí zůstat:

otevřená, transparentní a kontrolovatelná.

Zemědělství a venkov nejsou totéž

Rozvoj venkova je širší než zemědělská politika.

Venkovská obec potřebuje:

dopravu,
školy,
internet,
služby,
pracovní příležitosti.

Nelze předpokládat, že podporou zemědělského podniku automaticky řešíme rozvoj celé obce.

Je proto vhodné oddělit:

ZEMĚDĚLSKOU POLITIKU

OBECNÉ POLITIKY ROZVOJE VENKOVA.

Generační obměna

Zemědělský podnik může vyžadovat:

půdu,
významný kapitál,
odborné znalosti.

Vstup nového podnikatele proto nemusí být jednoduchý.

Veřejná politika může zkoumat bariéry vstupu.

Neměla by ale automaticky nahrazovat:

ekonomickou životaschopnost podniku dotací.

Podpora začátku a trvalé financování neefektivního provozu jsou dvě různé věci.

Technologie

Moderní zemědělství může využívat:

satelitní data,
senzory,
automatizované stroje,
přesnější aplikaci vstupů,
digitální evidenci.

Technologie mohou:

snižovat spotřebu některých vstupů

zvyšovat produktivitu.

Stát má vytvářet technologicky otevřený rámec.

Nemá předepisovat konkrétní komerční řešení.

Data státu

Zemědělci předávají veřejné správě významné množství údajů.

Pokud stát údaj již oprávněně eviduje, neměl by jej bez důvodu vyžadovat znovu.

Také zde proto platí:

JEDEN ÚDAJ → JEDNO ZADÁNÍ → OPAKOVANÉ OPRÁVNĚNÉ VYUŽITÍ STÁTEM.

Digitalizace má administrativu snižovat.

Nemá pouze převádět papírové formuláře do elektronického formuláře.

LPIS a digitální evidence

České zemědělství již používá rozsáhlé digitální evidence, včetně veřejného registru půdy a dalších systémů Ministerstva zemědělství.

Strategický plán SZP s těmito systémy pracuje také při administraci jednotlivých podpor.

Pro Model 77 je důležitý závěr:

zemědělské informační systémy mají zůstat interoperabilní a celostátně použitelné.

Rozdělit data podle 77 obvodů by nedávalo smysl.

Kontrola dotací

Každá veřejná podpora musí být kontrolovatelná.

Kontrola však musí odpovídat:

riziku a velikosti podpory.

Pokud kontrola malé podpory stojí veřejný sektor a příjemce téměř stejně jako samotný program, je nutné zpochybnit konstrukci podpory.

Platí:

KONTROLA MÁ CHRÁNIT VEŘEJNÉ PENÍZE, NIKOLI SPOTŘEBOVAT NEPŘIMĚŘENOU ČÁST JEJICH HODNOTY.

Podpora má mít měřitelný cíl

Každý významnější podpůrný program by měl být schopen odpovědět:

Co chceme změnit?

Jak to změříme?

Kolik nás to stojí?

Co by se stalo bez podpory?

Po skončení programu má následovat vyhodnocení.

Nemá platit:

dotace existovala minulý rok → proto má existovat i příští rok.

Ekologická opatření

Zemědělská činnost může poskytovat pozitivní environmentální funkce.

Může také vytvářet negativní externality.

Proto je legitimní nastavovat pravidla a podpory například kolem:

půdy,
vody,
krajiny.

Každé opatření ale musí být posuzováno podle:

skutečného výsledku,

nikoli pouze podle:

formálního splnění administrativního úkonu.

Zemědělec nemá být správcem formulářů

Pokud stát požaduje environmentální nebo jiný veřejný výsledek, systém má být pokud možno zaměřen na:

výsledek a kontrolovatelný standard.

Nadměrně složitá pravidla mohou vést k situaci, kdy hospodář optimalizuje:

administrativní splnění podmínek

místo:

skutečného hospodaření.

Náhrada za omezení

Pokud společnost po vlastníkovi nebo hospodáři požaduje specifické omezení nad rámec běžné odpovědnosti a toto omezení slouží širšímu veřejnému zájmu, může být legitimní otázka:

má být část nákladu nesena veřejností?

To však musí být posuzováno případ od případu.

Není správné automaticky kompenzovat každou právní povinnost.

Rizikový management

Počasí a biologická rizika nelze odstranit.

Lze je však:

diverzifikovat,
pojistit,
řídit rezervami,
částečně řešit veřejnými krizovými mechanismy.

Stát nemá automaticky přebírat všechna podnikatelská rizika.

Jeho role má být výraznější u skutečně:

mimořádných a systémových událostí.

Pojištění

Komerční pojištění může být jedním z nástrojů zemědělského řízení rizik.

Výhoda spočívá v tom, že:

riziko získává cenu.

Stát by měl být opatrný s mechanismy, které vytvářejí očekávání:

pokud se něco nepovede, veřejný rozpočet vždy škodu zaplatí.

Takový systém může snižovat motivaci k prevenci.

Krizová potravinová politika

Mimořádná krizová situace může vyžadovat jiné mechanismy než běžný zemědělský trh.

Proto je vhodné předem určit:

kritické komodity,
logistické kapacity,
odpovědné instituce,
informační systém.

Mimořádný režim však nemá být používán jako běžný způsob řízení zemědělství.

Platí:

KRIZE → DOČASNÉ OPATŘENÍ → KONTROLA → NÁVRAT K BĚŽNÉMU TRHU.

Zemědělství a zahraniční obchod

České zemědělství je součástí evropského a světového trhu.

Vývoz ani dovoz nejsou samy o sobě:

úspěch

nebo

selhání.

Rozhodující je například:

struktura produkce,
přidaná hodnota,
odolnost dodavatelského řetězce.

Není proto vhodné hodnotit potravinový systém pouze podle jednoduchého ukazatele:

kolik procent určité komodity vyrobíme doma.

Úloha státu

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Stát má mít hlavní odpovědnost zejména za:

zemědělský právní rámec,
zastupování ČR v evropské zemědělské politice,
celostátní systém podpor,
ochranu půdy,
potravinovou a veterinární bezpečnost,
zemědělské informační systémy,
krizovou potravinovou bezpečnost,
základní kontrolní mechanismy.

Úloha zemského obvodu

Zemský obvod může mít význam zejména při:

koordinaci krajinných a vodních opatření,
regionálním rozvoji venkova,
plánování infrastruktury,
koordinaci projektů přesahujících jednu obec,
správě vlastního zemědělského majetku.

Nemá být:

dalším paralelním zemědělským ministerstvem.

Úloha obce

Obec může mít význam zejména při:

územním plánování,
správě obecní půdy,
místních polních cestách,
lokálních krajinotvorných opatřeních,
spolupráci při místních vodních projektech.

Nemá však řídit podnikatelské rozhodování soukromého zemědělce.

Úloha zemědělce

Zemědělec je především:

podnikatel a hospodář.

Má nést odpovědnost za:

ekonomické rozhodování,
dodržování práva,
péči o svěřenou půdu podle zákonných povinností,
bezpečnost produkce.

Veřejný systém nemá jeho podnikatelskou odpovědnost převzít.

Kompetenční karta zemědělství

Pro Digitální model státu lze vytvořit karty například pro:

ZEMĚDĚLSKOU PŮDU

ZEMĚDĚLSKOU PODPORU

POTRAVINOVOU BEZPEČNOST

VETERINÁRNÍ OCHRANU

POZEMKOVÉ ÚPRAVY

KRAJINNÉ OPATŘENÍ.

U každé by bylo možné zobrazit:

Kdo stanovuje pravidla?

Kdo rozhoduje?

Kdo financuje?

Kdo kontroluje?

Kdo poskytuje data?

Kde lze podat opravný prostředek?

Zemědělský účet území

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pro zemské obvody lze analyticky vytvořit zemědělský účet území.

Mohl by sledovat například:

strukturu půdy

→ produkční zaměření

→ vodní a erozní rizika

→ výši veřejných podpor

→ významnou infrastrukturu

→ změny využití půdy.

Neměl by sloužit k centrálnímu plánování produkce.

Má být datovým podkladem.

Půdní účet

Ještě důležitější může být návaznost na již navržený půdní účet území.

Ten by mohl sledovat:

kolik zemědělské půdy území má,

jaká je její kvalita,

kolik půdy bylo zastavěno,

kolik bylo obnoveno,

jaké jsou hlavní degradační problémy.

Tím lze sledovat přírodní kapitál v delším horizontu než jedno volební období.

Kritéria odpovědné zemědělské politiky

Zemědělský systém lze hodnotit zejména podle:

Produkční schopnosti
Dokáže zemědělství dlouhodobě vytvářet potřebnou produkci?

Odolnosti
Dokáže reagovat na krizovou situaci nebo výpadek dodavatelského řetězce?

Konkurenceschopnosti
Mohou životaschopné podniky dlouhodobě fungovat na trhu?

Ochrany půdy
Nezhoršuje systém dlouhodobě vlastní výrobní základnu?

Efektivity veřejných podpor
Přinášejí veřejné peníze měřitelný veřejný výsledek?

Jednoduchosti
Není administrativní systém nepřiměřeně komplikovaný?

Technologické otevřenosti
Umožňuje inovace a nové výrobní metody?

Odpovědnosti
Je jasné, co odpovídá podnikatel a za co stát?

Subsidiarity
Je rozhodnutí na správné úrovni?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

Co přesně má Česká republika chápat jako potravinovou bezpečnost?
U kterých komodit existuje skutečné strategické riziko?
Jak hodnotit závislost na dovozu?
Jaký podíl zemědělských podpor skutečně vytváří veřejný přínos?
Jaké podpory lze zjednodušit nebo sloučit?
Které podpory mají být ukončeny, pokud neprokáží účinnost?
Jak velkou roli má mít platba podle hektaru?
Jak lépe měřit ochranu půdy podle výsledku?
Jak řešit erozi bez zbytečné administrativy?
Jak hospodařit s vodou v zemědělské krajině?
Jak chránit kvalitní půdu při současné potřebě bytové a infrastrukturní výstavby?
Jakou roli mají mít pozemkové úpravy?
Jaké zemědělské kompetence skutečně potřebuje zemský obvod?
Jak propojit zemědělství, vodu, energetiku a územní plánování?
Jak hodnotit skutečný dopad dotací na ceny půdy a pachtovné?
Jak snížit množství údajů, které musí zemědělec opakovaně vykazovat?
Jak vytvořit půdní a zemědělský účet území?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemědělství je další oblastí, ve které Model 77 nesmí vytvořit 77 samostatných regulatorních systémů.

Česká republika má zůstat:

JEDNÍM ZEMĚDĚLSKÝM A POTRAVINOVÝM TRHEM

uvnitř společného evropského rámce.

Pracovní rozdělení může směřovat k modelu:

STÁT

→ zemědělské právo, evropská politika, podpory, potravinová a veterinární bezpečnost, ochrana půdy a informační infrastruktura,

ZEMSKÝ OBVOD

→ koordinace krajiny, vody, regionální infrastruktury a projektů přesahujících obce,

OBEC

→ územní plánování, obecní půda a místní krajinná infrastruktura,

ZEMĚDĚLEC

→ vlastní výroba a podnikatelská odpovědnost.

Zásadní je přitom nezaměňovat:

veřejnou regulaci zemědělství

veřejným řízením zemědělské výroby.

Pracovní závěr

Odpovědná zemědělská politika má chránit schopnost krajiny dlouhodobě produkovat potraviny a současně ponechat zemědělci prostor podnikat.

Stát má zasahovat tam, kde existuje jasný veřejný důvod:

bezpečnost potravin,

ochrana půdy,

veterinární rizika,

krizová odolnost,

ochrana veřejných prostředků.

Nemá však nahrazovat podnikatelské rozhodování hospodáře.

Pro Model 77 proto platí:

Zemědělská výroba má zůstat podnikáním. Ochrana půdy, bezpečnost a pravidla trhu jsou veřejnou odpovědností.

A současně:

Půda není pouze plocha pro aktuální ekonomické využití. Je to dlouhodobý výrobní a přírodní kapitál, jehož ztráta může být nevratná.

Základní posloupnost rozhodování proto může být:

PŮDA → PRODUKČNÍ A PŘÍRODNÍ FUNKCE → VEŘEJNÝ ZÁJEM → HOSPODAŘENÍ → PODPORA / REGULACE → MĚŘITELNÝ VÝSLEDEK.

Prameny a další četba

Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství – základní zákonný rámec české zemědělské politiky.
Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu – právní rámec ochrany zemědělské půdy.
Ministerstvo zemědělství – Strategický plán Společné zemědělské politiky ČR 2023–2027; aktuální verze 8.0 byla schválena Evropskou komisí 28. května 2026.
Ministerstvo zemědělství – aktuální dokumentace podpor, přímých plateb, ekoplateb a environmentálních opatření pro rok 2026.
Ministerstvo zemědělství – systém bezpečnosti potravin a návaznost na evropský systém rychlého varování RASFF.