Podpora kultury a sportu

Odhadovaný čas čtení: 29minut 7 views

Kultura a sport mají ve veřejné politice zvláštní postavení.

Nejde o klasické veřejné služby stejného typu jako:

POLICIE

ZDRAVOTNICTVÍ

nebo

KRIZOVÉ ŘÍZENÍ.

Velká část kulturní a sportovní činnosti vzniká:

dobrovolně,

občansky,

komerčně

nebo

neziskově.

Současně mají kultura a sport významný dopad na:

kvalitu života,

zdraví,

vzdělávání,

místní komunitu,

kulturní dědictví,

identitu společnosti

využívání veřejného prostoru.

Proto je legitimní, aby stát, zemské obvody a obce vytvářely podmínky pro jejich rozvoj.

Pro Deklaraci odpovědného státu ale není základní otázkou:

Kolik peněz má stát dát kultuře a sportu?

Správnější otázka zní:

Jaký veřejný zájem podporujeme, na jaké úrovni má být podporován a jak poznáme, že veřejné prostředky skutečně přinesly očekávaný výsledek?

Kultura a sport nejsou totéž

Přestože jsou kultura a sport v této kapitole spojeny, jde o dvě rozdílné oblasti.

Kultura zahrnuje například:

UMĚLECKOU TVORBU

KULTURNÍ INSTITUCE

KNIHOVNY

MUZEA A GALERIE

DIVADLA

HUDBU

KULTURNÍ DĚDICTVÍ

PAMÁTKY

KREATIVNÍ ODVĚTVÍ.

Sport zahrnuje například:

REKREAČNÍ POHYB

ORGANIZOVANÝ SPORT

SPORT DĚTÍ A MLÁDEŽE

VRCHOLOVÝ SPORT

SPORTOVNÍ REPREZENTACI

SPORTOVNÍ INFRASTRUKTURU.

Proto není vhodné vytvářet jeden univerzální mechanismus podpory pro obě oblasti.

Společný však může být princip:

VEŘEJNÝ CÍL → NÁSTROJ PODPORY → PŘÍJEMCE → VÝSLEDEK → KONTROLA.

Kultura jako součást veřejného prostoru

Kultura nevzniká pouze prostřednictvím státu.

Tvoří ji:

jednotlivci,
spolky,
umělci,
kulturní organizace,
podnikatelé,
samosprávy,
veřejné instituce.

Úlohou státu proto nemá být:

určovat, jaké umění má vznikat.

Má vytvářet právní a institucionální prostředí, ve kterém může kulturní tvorba svobodně existovat.

Svoboda tvorby

Demokratický stát musí rozlišovat:

VEŘEJNOU PODPORU

KONTROLU OBSAHU.

Pokud stát určitou kulturní činnost nepodpoří, samo o sobě to neznamená její zákaz.

Stejně tak veřejná podpora nemá znamenat:

politickou kontrolu nad uměleckým obsahem.

Pro systém je proto zásadní:

transparentní pravidlo podpory

místo:

politického rozhodování o vhodnosti jednotlivého názoru či uměleckého projevu.

Státní kulturní politika

FAKT

Vláda v roce 2025 schválila Státní kulturní politiku 2026–2030+, která představuje aktuální strategický rámec kulturní politiky České republiky.

Ministerstvo kultury ji popisuje jako rámec nejen pro vlastní resort, ale také pro územní samosprávy, veřejné instituce, kulturní organizace, kreativní profesionály a občanskou společnost. Dokument pracuje s dostupností kultury, kulturním dědictvím, kreativními odvětvími, vzděláváním, technologickými změnami a dalšími oblastmi.

To potvrzuje, že kulturní politika není pouze:

správa několika státních muzeí a divadel.

Je širším systémem.

Kulturní dědictví

Jednou z oblastí, kde existuje velmi silný veřejný zájem, je:

ochrana kulturního dědictví.

Historický objekt, archeologické naleziště nebo kulturní sbírka mohou mít hodnotu přesahující zájem konkrétního vlastníka.

Zničení významného kulturního dědictví může být:

nevratné.

Proto zde existuje legitimní důvod pro:

zákonnou ochranu,
odbornou péči,
veřejnou kontrolu.

To je jiná logika než například podpora konkrétního kulturního festivalu.

Ochrana versus vlastnictví

Je třeba rozlišovat:

KDO MAJETEK VLASTNÍ

ZDA MÁ KULTURNÍ HODNOTU.

Kulturně významný objekt může být:

státní,
obecní,
církevní,
soukromý.

Veřejný zájem na jeho ochraně nemusí znamenat, že jej musí vlastnit stát.

Platí:

OCHRANA ≠ AUTOMATICKÉ VEŘEJNÉ VLASTNICTVÍ.

Omezení vlastníka

Pokud stát z důvodu veřejného zájmu výrazně omezuje způsob nakládání s kulturní památkou, vzniká otázka:

jak rozdělit náklady ochrany mezi vlastníka a společnost.

Není automaticky správné:

veškeré náklady přenést na veřejný rozpočet.

Stejně tak není automaticky správné požadovat, aby vlastník sám financoval veškeré důsledky veřejně uložených omezení bez ohledu na jejich rozsah.

Je třeba hledat přiměřenost.

Kulturní instituce

Veřejná správa může zřizovat například:

muzea,
galerie,
divadla,
knihovny,
další kulturní organizace.

U každé takové instituce je však vhodné položit otázku:

Proč ji právě tato úroveň veřejné správy provozuje?

Není rozhodující pouze historická tradice.

Rozhodující má být:

funkce a skutečný okruh uživatelů.

Místní, regionální a celostátní kultura

Kulturní instituce mohou mít velmi rozdílnou působnost.

Například:

MÍSTNÍ KNIHOVNA

může přirozeně patřit obci.

REGIONÁLNÍ MUZEUM

může sloužit širšímu území.

NÁRODNÍ INSTITUCE

může mít celostátní nebo mezinárodní význam.

Proto je vhodné uplatnit subsidiaritu:

MÍSTNÍ VÝZNAM → OBEC

NADOBECNÍ VÝZNAM → ZEMSKÝ OBVOD

CELOSTÁTNÍ VÝZNAM → STÁT.

Není však nutné, aby vlastnická mapa přesně kopírovala tuto formulaci.

Kulturní spádovost

Lidé nenavštěvují kulturní instituce podle administrativních hranic.

Divadlo, galerie nebo muzeum může přirozeně sloužit:

několika zemským obvodům současně.

Proto také zde platí:

ÚZEMNÍ ORGANIZACE KULTURY NEMUSÍ KOPÍROVAT SPRÁVNÍ MAPU.

Zemský obvod nemá automaticky potřebovat:

vlastní velké divadlo,
vlastní filharmonii,
vlastní specializované muzeum.

Rozhodující má být:

skutečná potřeba a spádovost.

Knihovny

Knihovna je dobrým příkladem kulturní instituce s více funkcemi.

Nemusí být pouze:

půjčovnou knih.

Může být také:

informačním místem,
vzdělávacím prostorem,
komunitním místem,
poskytovatelem digitálního přístupu.

Při hodnocení veřejné knihovny proto nestačí sledovat:

počet vypůjčených knih.

Je třeba sledovat její skutečnou funkci v komunitě.

Kulturní infrastruktura

Veřejná kulturní politika zahrnuje také:

budovy a další infrastrukturu.

U kulturní stavby má být vždy odděleno:

POSTAVIT

DLOUHODOBĚ PROVOZOVAT.

Investiční dotace může vytvořit novou budovu.

Nevytvoří automaticky:

publikum,
program,
personál,
provozní financování.

Proto musí být před investicí posuzován:

celý životní cyklus projektu.

Dotační kultura

Velká část kulturních projektů je podporována prostřednictvím grantů a dotací.

To může být legitimní tam, kde vzniká veřejný přínos, který se nedokáže plně financovat prostřednictvím trhu.

Podpora však potřebuje odpovědět:

CO PŘESNĚ VEŘEJNOST ZA DOTACI ZÍSKÁVÁ?

Nemá stačit:

projekt existoval minulý rok, proto má dostat peníze i letos.

Instituce versus projekt

Je vhodné rozlišovat:

DLOUHODOBOU INSTITUCI

JEDNORÁZOVÝ PROJEKT.

Stálé muzeum nebo knihovna potřebuje jiný model financování než:

festival,
výstava,
jednotlivé kulturní představení.

Dlouhodobá instituce potřebuje:

předvídatelnost.

Projektová činnost může být vhodnější pro:

soutěžní grantový mechanismus.

Veřejná podpora nemá garantovat existenci každé organizace

Veřejné financování nemůže znamenat:

každá existující kulturní organizace má trvalý nárok na podporu.

Organizace musí být možné:

ZACHOVAT

ZMĚNIT

SLOUČIT

PŘEVÉST

nebo případně:

UKONČIT,

pokud již neplní veřejnou funkci odpovídající nákladům.

Tradice je relevantní hodnota.

Nemůže však být jediným argumentem pro permanentní financování instituce.

Kultura a trh

Část kulturní produkce může fungovat komerčně.

Například některé:

koncerty,
filmové projekty,
festivaly,
kreativní služby.

Pokud činnost dokáže plně fungovat na trhu, vzniká legitimní otázka:

proč má být financována z veřejných peněz?

Veřejná podpora může mít důvod například kvůli:

zachování kulturního dědictví,
dostupnosti,
vzdělávací funkci,
tvorbě, kterou trh sám nedokáže financovat.

Důvod však musí být pojmenován.

Kulturní politika nemá určovat vkus

Veřejná instituce může stanovovat odborná grantová kritéria.

Nemá však vytvářet:

oficiálně správný kulturní vkus státu.

Kulturní pluralita znamená, že mohou vedle sebe existovat:

tradiční

experimentální

populární

komunitní

i další kulturní formy.

Rozhodnutí o veřejném financování musí být odděleno od práva dílo vůbec vytvořit.

Odborné grantové rozhodování

NÁVRH K OVĚŘENÍ

U některých kulturních programů může být vhodnější, aby politická reprezentace rozhodla:

KOLIK PENĚZ A NA JAKÝ VEŘEJNÝ CÍL

a konkrétní odborné hodnocení projektů probíhalo prostřednictvím:

transparentního odborného systému.

Tím lze omezit situaci, kdy politik přímo rozhoduje:

který konkrétní umělec má získat podporu.

Odborná komise však sama musí být:

transparentně jmenována,
pravidelně obměňována,
chráněna před střetem zájmů.

Kultura a politická neutralita

Veřejné financování kultury nemá být nástrojem:

odměňování politicky loajálních tvůrců

ani:

trestání kritiků veřejné moci.

Stát může podporovat kulturní instituci.

Nemá tím získávat právo:

řídit její legitimní umělecký obsah podle momentální politické většiny.

To je zásadní hranice demokratické kulturní politiky.

Dostupnost kultury

Veřejným cílem může být také:

dostupnost kulturních služeb.

To neznamená, že každá obec musí mít:

divadlo,
galerii,
muzeum.

Dostupnost lze vytvářet například prostřednictvím:

místních knihoven,
regionálních institucí,
hostujících programů,
dopravy,
digitálního přístupu.

Je správnější měřit:

může občan službu reálně využít?

než:

stojí v každé obci příslušná budova?

Sport jako veřejně prospěšná činnost

FAKT

Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, vymezuje sport jako veřejně prospěšnou činnost poskytovanou v celospolečenském zájmu.

Současná právní úprava uvádí mezi hlavními důvody podpory sportu zlepšování kvality života a zdraví občanů a mezi priority řadí mimo jiné sport dětí a mládeže a sportovní reprezentaci České republiky.

Zákon zároveň rozděluje úkoly mezi stát a územní samosprávy.

Sport není pouze vrcholový sport

Ve veřejné debatě může být sport spojován především s:

reprezentací,
profesionálními soutěžemi,
medailemi.

Veřejná politika však musí rozlišovat:

SPORT PRO VŠECHNY

SPORT DĚTÍ A MLÁDEŽE

VÝKONNOSTNÍ SPORT

VRCHOLOVÝ SPORT

REPREZENTACI.

Každá oblast má jiný veřejný účel.

Pohyb obyvatelstva

Z hlediska veřejné politiky může mít mimořádný význam:

běžná fyzická aktivita obyvatelstva.

Ta nemusí probíhat ve sportovním klubu.

Může zahrnovat:

běh,
turistiku,
cyklistiku,
rekreační pohyb,
veřejná sportoviště.

Proto sportovní politika nemá být redukována na:

dotace sportovním svazům.

Musí také vytvářet prostředí, ve kterém je možné se bezpečně a dostupně pohybovat.

Sport a zdravotnictví

Sport a pohyb mají vztah k:

prevenci zdraví.

To však neznamená, že každá sportovní dotace je automaticky zdravotní politikou.

Je třeba dokládat:

jak daný nástroj skutečně podporuje fyzickou aktivitu obyvatelstva.

Sportovní infrastruktura, kterou využívá pouze úzká skupina, má jiný veřejný dopad než infrastruktura dostupná široké veřejnosti.

Sport dětí a mládeže

Podpora sportu dětí a mládeže patří mezi priority současného zákona o podpoře sportu.

Veřejný zájem zde může být spojen například s:

pohybem,
zdravím,
sociálními vazbami,
vytvořením dlouhodobých pohybových návyků.

Podpora však nemá automaticky znamenat:

stát vybírá, který sport má dítě dělat.

Má především rozšiřovat:

reálnou dostupnost sportovní činnosti.

Cena sportu pro rodinu

Sportovní aktivita dítěte může vyžadovat:

členské příspěvky,
vybavení,
dopravu,
pronájem sportoviště.

U některých sportů jsou náklady výrazně vyšší než u jiných.

Veřejná politika má proto sledovat:

zda ekonomická situace domácnosti nevytváří nepřiměřenou bariéru základnímu přístupu k pohybu.

To však neznamená veřejně financovat:

každý náklad jakéhokoli sportu bez omezení.

Sportovní kluby

Velkou část českého sportu vytvářejí:

spolky a sportovní kluby.

Stát ani obec proto nemusí sportovní činnost sami provozovat.

Mohou podporovat prostředí, ve kterém ji zajišťují:

nezávislé organizace.

To je důležitý příklad principu:

VEŘEJNĚ PODPOROVANÁ SLUŽBA ≠ VEŘEJNĚ PROVOZOVANÁ SLUŽBA.

Národní sportovní agentura

FAKT

Státní podporu sportu v současnosti významně administruje Národní sportovní agentura. Zákon jí ukládá připravovat návrh státní politiky ve sportu, koordinovat její realizaci a poskytovat finanční podporu ze státního rozpočtu prostřednictvím dotačních programů.

V roce 2026 Agentura vyhlásila samostatné programy například pro sportovní organizace, sportovní svazy, významné sportovní akce, klubový sport či parasport.

To ukazuje značnou šíři současného systému podpory.

Dotace sportu

Také ve sportu má být základní otázkou:

CO JE VEŘEJNÝ CÍL?

Podpora může mít rozdílné důvody:

SPORT DĚTÍ

→ dostupnost pravidelného pohybu,

REPREZENTACE

→ zastupování České republiky v mezinárodním sportu,

INFRASTRUKTURA

→ dostupná sportoviště,

PARASPORT

→ odstraňování specifických bariér,

VÝZNAMNÁ AKCE

→ specifický veřejný přínos, pokud jej lze odůvodnit.

Není vhodné všechny tyto cíle směšovat do jednoho ukazatele.

Dotace není měřítkem úspěchu

Úspěch sportovní politiky nelze měřit:

objemem rozdělených dotací.

Je třeba sledovat například:

počet skutečně sportujících,
dostupnost sportovišť,
využití infrastruktury,
udržitelnost klubů,
výsledky konkrétního programu.

Platí:

ROZDĚLENÉ PENÍZE ≠ VEŘEJNÝ VÝSLEDEK.

Sportovní infrastruktura

Sportoviště představují jednu z finančně nejnáročnějších částí sportovní politiky.

Může jít například o:

haly,
stadiony,
bazény,
venkovní areály,
menší lokální sportoviště.

Také zde musí platit:

INVESTICE ≠ PROVOZNÍ UDRŽITELNOST.

Nový stadion nebo bazén může vypadat jako jednorázová investice.

Ve skutečnosti vytváří:

desítky let provozních nákladů.

Investiční test sportoviště

Před významnou veřejnou investicí má být zodpovězeno:

Kdo bude zařízení používat?

Kolik lidí?

Jaká je spádová oblast?

Existuje podobná kapacita v okolí?

Kolik bude stát provoz?

Kdo jej zaplatí?

Lze zařízení využít víceúčelově?

Co se stane, pokud očekávané příjmy nevzniknou?

Teprve potom:

KOLIK STOJÍ STAVBA?

Sportoviště nemusí kopírovat zemské hranice

Velké sportovní zařízení může sloužit více zemským obvodům.

Proto nemá platit:

každý zemský obvod musí mít vlastní velký stadion, arénu nebo specializované centrum.

Stejně jako ve zdravotnictví nebo kultuře:

SPECIALIZOVANÁ INFRASTRUKTURA MÁ ODPOVÍDAT SPÁDOVOSTI, NIKOLI ADMINISTRATIVNÍ SYMETRII.

Obecní sportoviště

Naopak menší:

hřiště,
tělocvična,
lokální sportovní areál

mohou být typickou obecní infrastrukturou.

Obec nejlépe zná:

místní poptávku,
dostupné pozemky,
místní školy,
kluby.

Proto má mít významnou roli v:

místním sportu pro veřejnost.

Školní sportoviště

Veřejný sektor již vlastní významnou sportovní infrastrukturu prostřednictvím škol.

Vzniká proto otázka:

lze školní sportoviště více využívat i mimo vyučování?

Pokud ano, lze někdy zvýšit dostupnost sportu:

lepší organizací existujícího majetku

místo:

výstavbou nové budovy.

Je však nutné vyřešit:

provoz,
odpovědnost,
bezpečnost,
náklady.

Profesionální sport

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Profesionální sport je výrazně propojen s:

komerčními příjmy,
televizními právy,
reklamou,
vstupným,
sponzoringem.

Proto je třeba zvlášť odůvodnit veřejné financování profesionálních klubů nebo soutěží.

Argument:

sport je obecně prospěšný

sám o sobě nestačí k odůvodnění každé konkrétní dotace profesionálnímu sportovnímu subjektu.

Vrcholový sport

Vrcholový sport může mít jiné veřejné cíle:

reprezentaci státu,
rozvoj talentů,
mezinárodní soutěž.

Je však vhodné oddělovat:

podporu reprezentace

běžného podnikání profesionálního klubu.

Jinak se mohou rozdílné cíle veřejné politiky směšovat.

Významné sportovní akce

Současný zákon umožňuje podporovat významné sportovní akce a u akcí mimořádné důležitosti požaduje mimo jiné rozpočet a studii proveditelnosti zahrnující finanční, materiální, personální a právní zajištění a udržitelnost zařízení po skončení akce.

To je princip, který bych pro projekt zachoval a rozšířil.

Velká sportovní akce má být hodnocena:

PŘED AKCÍ

PO AKCI.

Prestiž není sama o sobě dostatečný argument

Velké sportovní nebo kulturní akce bývají odůvodňovány:

prestiží

nebo:

propagací území.

Tyto přínosy mohou existovat.

Musí však být pokud možno:

konkrétně popsány a porovnány s veřejnými náklady.

Výrok:

„zviditelní nás to“

není sám o sobě ekonomickou analýzou.

Návštěvnost není jediným ukazatelem

U kultury ani sportu není vhodné používat pouze:

počet návštěvníků.

Velký počet návštěvníků může ukazovat vysokou poptávku.

Ale některé veřejně významné činnosti mohou přirozeně sloužit menší skupině.

Je proto třeba kombinovat:

NÁVŠTĚVNOST

VEŘEJNOU FUNKCI

NÁKLAD

DOSTUPNOST

KVALITU

DLOUHODOBÝ DOPAD.

Podpora menšinové činnosti

Veřejná politika může legitimně podporovat také kulturní nebo sportovní aktivity, které nemají masové publikum.

Musí však být jasné:

jaký veřejný účel podpora sleduje.

Například zachování specifického kulturního dědictví je jiný cíl než maximalizace návštěvnosti.

Proto musí být indikátor odvozen od:

cíle programu.

Veřejné dotace a politické rozhodování

Politická reprezentace má právo stanovit:

priority veřejného rozpočtu.

Nemá však být ideální, aby o každém jednotlivém:

klubu,
festivalu,
umělci

rozhodovalo politické hlasování bez předem stanovených pravidel.

To vytváří riziko:

klientelismu,
nerovnosti,
politického zvýhodňování.

Proto má být významná část dotační politiky postavena na:

PŘEDEM ZVEŘEJNĚNÝCH KRITÉRIÍCH.

Dotace a transparentnost

Každý významný dotační systém má umožnit zjistit:

KDO POŽÁDAL

KDO ZÍSKAL PODPORU

KOLIK

NA JAKÝ ÚČEL

PODLE JAKÝCH KRITÉRIÍ

JAKÝ BYL VÝSLEDEK.

To navazuje přímo na kapitolu Korupce.

Kulturní a sportovní dotace nesmějí vytvářet:

politický klientelismus převlečený za podporu společnosti.

Víceleté financování

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Některé stabilní veřejně významné instituce mohou potřebovat:

víceleté financování.

To může zvýšit:

předvídatelnost,
schopnost plánovat,
profesionalitu.

Současně nesmí vzniknout:

automatický nárok na veřejné peníze bez dalšího hodnocení.

Vhodným modelem může být:

VÍCELETÁ DOHODA → MĚŘITELNÉ PODMÍNKY → PRŮBĚŽNÉ HODNOCENÍ → NOVÉ ROZHODNUTÍ.

Sponzoring a vlastní příjmy

Veřejná kulturní nebo sportovní instituce nemusí být financována pouze jedním zdrojem.

Může kombinovat:

VEŘEJNÉ FINANCOVÁNÍ

VSTUPNÉ

SPONZORING

DARY

DALŠÍ VLASTNÍ PŘÍJMY.

Takový model může zvýšit stabilitu.

Nesmí však vést k netransparentnímu ovlivňování veřejné instituce soukromým sponzorem.

Kultura, sport a veřejný majetek

Mnoho kulturních a sportovních zařízení stojí na veřejném majetku.

Proto se tato kapitola propojuje s částí:

Státní majetek.

U každého významného zařízení je třeba znát:

VLASTNÍKA

PROVOZOVATELE

UŽIVATELE

FINANCUJÍCÍ ÚROVEŇ

ODPOVĚDNOST ZA OPRAVY.

Jinak může vznikat systém:

jeden vlastní → druhý provozuje → třetí financuje → nikdo necítí plnou odpovědnost.

Majetek následuje kompetenci

Při přechodu na Model 77 bude nutné kulturní a sportovní majetek dnešních krajů posuzovat podle:

skutečné funkce.

Nemá platit:

majetek dnešního kraje automaticky převezme nový zemský obvod.

Správnější postup:

INSTITUCE / ZAŘÍZENÍ

→ SKUTEČNÁ PŮSOBNOST

→ ODPOVĚDNÁ ÚROVEŇ

→ FINANCOVÁNÍ

→ MAJETEK.

Kultura a sport jako místní identita

Kultura a sport mají také komunitní funkci.

Místní:

slavnost,
klub,
knihovna,
kulturní dům

mohou významně ovlivňovat vztah lidí k obci.

Tento přínos nemusí být snadné přepočítat na:

koruny na návštěvníka.

To ale neznamená, že veřejnou hodnotu nelze vůbec hodnotit.

Musí být pouze vhodně definována.

Zemský obvod a kultura

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemský obvod může mít význam zejména tam, kde kulturní služba:

přesahuje jednu obec

a současně:

nemá celostátní charakter.

Může například:

zřizovat regionální kulturní instituce,
koordinovat ochranu regionálního dědictví,
podporovat kulturní infrastrukturu nadobecního významu,
organizovat spolupráci menších obcí.

Nemá však být:

centrálním hodnotitelem veškeré kultury na svém území.

Zemský obvod a sport

Podobně může zemský obvod řešit:

regionální sportovní infrastrukturu,
infrastrukturu sloužící více obcím,
koordinaci významnějších sportovních projektů.

Nemá automaticky:

řídit sportovní kluby

ani:

vytvářet vlastní systém sportovních svazů.

Sportovní organizace mají zůstat:

samostatnými subjekty.

Stát a kultura

Stát má mít hlavní odpovědnost zejména za:

základní právní rámec,
ochranu kulturního dědictví celostátního významu,
národní kulturní instituce,
strategické programy,
prezentaci české kultury v zahraničí,
některé celostátní podpůrné programy.

Aktuální Státní kulturní politika 2026–2030+ počítá právě s propojením státu, samospráv, kulturních institucí a dalších aktérů.

Stát a sport

Stát má v oblasti sportu zejména:

vytvářet právní rámec,
stanovovat státní priority,
podporovat sport prostřednictvím celostátních programů,
zajišťovat podmínky sportovní reprezentace,
koordinovat významné celostátní sportovní politiky.

Současný zákon přiznává Národní sportovní agentuře významnou roli při plánování a poskytování podpory ze státního rozpočtu.

Obce a sport

FAKT

Současný zákon ukládá obcím v samostatné působnosti vytvářet podmínky pro sport, zejména rozvoj sportu pro všechny a mládež, zajišťování vlastních sportovních zařízení a jejich finanční podporu. Obce rovněž zpracovávají plán rozvoje sportu.

Tato role odpovídá subsidiaritě.

Právě obec často nejlépe ví:

která sportovní infrastruktura skutečně slouží místním obyvatelům.

Současné kraje a sport

Zákon obdobně stanovuje úkoly také krajům, včetně podpory sportu, sportovní infrastruktury a plánování rozvoje sportu.

Model 77 však nemusí tyto kompetence automaticky převzít beze změny.

Každá má projít testem:

JE FUNKCE SKUTEČNĚ NADOBECNÍ?

Pokud ano, může být vhodná pro zemský obvod.

Pokud ne, má zůstat obci nebo státu podle povahy věci.

Sportovní soutěž není veřejná správa

Sportovní svazy stanovují vlastní:

soutěžní pravidla,
organizaci soutěží,
sportovní struktury.

Stát nemá důvod řídit:

kdo má vyhrát soutěž nebo jak má vypadat sportovní taktika.

Jeho role se týká především:

právního prostředí, veřejné podpory a ochrany veřejného zájmu.

Integrita sportu

Veřejný zájem může existovat také na ochraně:

férovosti soutěží,
transparentního využití dotací,
pravidel proti manipulaci výsledků.

Současný zákon o podpoře sportu počítá ve státním plánování také s opatřeními proti nezákonnému ovlivňování sportovních výsledků.

I zde však musí být jasně rozlišena:

sportovní disciplinární pravomoc

pravomoc státu podle práva.

Parasport

Přístup ke sportu může být pro některé osoby spojen se specifickými:

technickými,
personálními,
infrastrukturními bariérami.

Současná Národní sportovní agentura proto používá v roce 2026 samostatné programy podpory parasportu.

Pro projekt je důležité hodnotit podporu podle:

skutečné bariéry,

nikoli pouze podle administrativní kategorie.

Kultura a dostupnost pro osoby se zdravotním omezením

Stejná logika může platit i pro kulturu.

Dostupnost instituce není pouze otázkou:

ceny vstupenky.

Může souviset také s:

fyzickou přístupností,
dopravou,
komunikačními možnostmi.

Veřejně financovaná infrastruktura má tyto otázky přiměřeně zohlednit.

Centralizace dotačních systémů

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Stát, kraje i obce dnes mohou podporovat stejné nebo podobné oblasti.

To může vést k situaci:

JEDEN PROJEKT → VÍCE ŽÁDOSTÍ → VÍCE SYSTÉMŮ → VÍCE VYÚČTOVÁNÍ.

Projekt by měl zkoumat:

kde má vícezdrojové financování význam

kde pouze vytváří administrativní duplicitu.

Jedna žádost, více zdrojů?

NÁVRH K OVĚŘENÍ

U některých dotačních systémů lze zvážit princip:

JEDNA DIGITÁLNÍ ŽÁDOST

→ možnost financování podle předem stanovené odpovědnosti z:

OBECNÍHO

ZEMSKÉHO

nebo

STÁTNÍHO ZDROJE.

Žadatel by nemusel opakovaně zadávat:

stejné údaje několika veřejným institucím.

Platí náš obecný princip:

JEDEN ÚDAJ → JEDNO ZADÁNÍ → OPAKOVANÉ OPRÁVNĚNÉ VYUŽITÍ.

Evidence příjemců

Veřejnost by měla být schopna jednoduše zjistit:

která kulturní nebo sportovní organizace získává veřejné peníze

z jakých úrovní.

To umožní odhalovat:

duplicity,
kumulaci podpor,
dlouhodobou závislost na veřejném financování.

Systém však musí správně rozlišovat:

dotaci

platby za objednanou veřejnou službu.

Podpora podle výsledku

Ne všechny výsledky lze měřit jednoduše.

Přesto má veřejná podpora odpovědět:

čeho chceme dosáhnout.

Například:

SPORT DĚTÍ

→ počet pravidelně sportujících, dostupnost,

KULTURNÍ PAMÁTKA

→ zachování hodnoty,

KNIHOVNA

→ dostupnost služeb,

SPORTOVIŠTĚ

→ reálné využití.

Správný indikátor závisí na:

konkrétním cíli.

Měřitelnost nesmí deformovat smysl služby

Na druhou stranu není správné podporovat pouze to, co lze:

nejjednodušeji spočítat.

Například kulturní kvalitu nelze převést pouze na:

počet vstupenek.

Ukazatel je nástroj.

Nesmí se stát:

náhradou skutečného cíle.

Veřejné minimum versus nadstandard

NÁVRH K OVĚŘENÍ

U sportu i kultury může být užitečné rozlišit:

ZÁKLADNÍ VEŘEJNOU DOSTUPNOST

NADSTANDARDNÍ SPECIALIZOVANOU ČINNOST.

Například obec může mít silný veřejný důvod zajistit:

základní prostor pro sportování dětí.

Nemusí mít stejnou povinnost financovat:

velmi nákladnou specializovanou infrastrukturu používanou malou skupinou.

Podobně u kultury.

Podpora komunitního života

Kultura a sport mohou vytvářet:

sociální vazby.

Veřejná podpora proto nemusí být vždy odůvodněna pouze:

výkonem,
návštěvností.

Může mít komunitní funkci.

Je však třeba zabránit tomu, aby pojem:

komunitní přínos

sloužil jako neurčitá fráze umožňující financovat cokoli.

Podpora musí být politicky obhajitelná, nikoli politicky poslušná

Veřejná kulturní nebo sportovní podpora má být:

obhajitelná před občanem.

To znamená vysvětlit:

proč jsme daný program financovali.

Nemá znamenat:

příjemce musí být politicky loajální k veřejné reprezentaci.

To je zásadní ochrana občanské společnosti.

Kontrola veřejných peněz

Příjemce veřejné podpory musí nést odpovědnost za:

použití veřejných prostředků.

Kontrola však má odpovídat:

výši a riziku podpory.

Malý místní spolek nemá kvůli drobné dotaci vytvářet administrativní aparát srovnatelný s velkou veřejnou institucí.

Platí:

VYŠŠÍ PODPORA A RIZIKO → SILNĚJŠÍ KONTROLA.

Dobrovolnictví

Sport a kultura stojí výrazně také na:

dobrovolné občanské práci.

Veřejný systém má být opatrný, aby dobrovolnou aktivitu:

nezahltil administrativou.

Současně veřejná dotace vytváří legitimní požadavek na:

základní transparentnost.

Cílem je rovnováha:

KONTROLA PENĚZ

bez

LIKVIDACE DOBROVOLNICTVÍ BYROKRACIÍ.

Kulturní a sportovní účet zařízení

NÁVRH K OVĚŘENÍ

U významných veřejně financovaných zařízení lze vytvořit standardizovaný účet:

VLASTNÍK

→ PROVOZOVATEL

→ VEŘEJNÁ DOTACE

→ VLASTNÍ PŘÍJMY

→ PROVOZNÍ NÁKLADY

→ POČET / STRUKTURA UŽIVATELŮ

→ INVESTIČNÍ POTŘEBY.

To by umožnilo porovnávat:

skutečnou veřejnou funkci a dlouhodobé náklady.

Kulturní a sportovní mapa Modelu 77

Digitální model může zobrazit:

významné kulturní instituce,
sportovní infrastrukturu,
jejich vlastníka,
provozovatele,
hlavní zdroj veřejného financování,
spádovou oblast.

Cílem není vytvářet centrální katalog všeho.

Má umožnit zjistit:

KDE EXISTUJE KAPACITA

KDE SKUTEČNĚ CHYBÍ.

Teprve potom má vznikat nová investice.

Investice podle bílých míst

Namísto logiky:

každé území chce vlastní zařízení

lze používat:

MAPA DOSTUPNOSTI → IDENTIFIKACE NEDOSTATKU → POSOUZENÍ SPÁDOVOSTI → INVESTICE.

To může omezit:

duplicitní stavby,
dlouhodobě nevyužitou infrastrukturu.

Kritéria odpovědné podpory kultury a sportu

Veřejnou podporu lze hodnotit zejména podle:

Veřejného účelu
Je jasné, proč veřejné prostředky používáme?

Subsidiarity
Podporuje projekt správná úroveň veřejné správy?

Dostupnosti
Má veřejnost reálnou možnost službu využít?

Hospodárnosti
Odpovídají náklady skutečnému přínosu?

Udržitelnosti
Dokáže projekt fungovat také po skončení investice?

Transparentnosti
Je jasné, kdo podporu získal a podle jakých pravidel?

Plurality
Nevytváří kulturní podpora politickou kontrolu legitimní tvorby?

Rovnosti přístupu
Platí srovnatelná pravidla pro srovnatelné žadatele?

Využití infrastruktury
Odpovídá zařízení skutečné poptávce?

Kontroly
Je veřejný výsledek přiměřeně vyhodnocován?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

Které kulturní instituce mají být státní, zemské a obecní?
Jak určit skutečnou spádovost kulturní instituce?
Kdy má stát kulturní instituci provozovat a kdy ji pouze podporovat?
Jak oddělit politické stanovování priorit od odborného grantového rozhodování?
Jaké kulturní programy potřebují víceleté financování?
Jak chránit kulturní pluralitu při veřejném financování?
Jak propojit ochranu kulturního dědictví s odpovědností vlastníka?
Kde má ležet hranice veřejné podpory komerční kultury?
Jak rozdělit podporu sportu pro všechny, mládeže, vrcholového sportu a reprezentace?
Jaké sportovní kompetence dnešních krajů mají přejít na zemský obvod?
Jak hodnotit sportovní infrastrukturu podle skutečné spádovosti?
Jak zabránit výstavbě dlouhodobě neudržitelných sportovních zařízení?
Za jakých podmínek podporovat profesionální sport z veřejných prostředků?
Jak posuzovat významné sportovní akce před jejich přidělením?
Jak zpřístupnit školní sportovní infrastrukturu veřejnosti?
Jak snížit dotační administrativu malých spolků?
Jak propojit dotační data státu, zemských obvodů a obcí?
Jak měřit skutečné výsledky veřejné podpory bez deformace kulturní nebo sportovní činnosti?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 nemá vytvářet:

77 kulturních ministerstev

ani

77 sportovních agentur.

Pracovní rozdělení může směřovat k modelu:

STÁT

→ právní rámec, národní kulturní instituce, kulturní dědictví celostátního významu, státní strategické programy, sportovní reprezentace a celostátní sportovní politika,

ZEMSKÝ OBVOD

→ kulturní a sportovní infrastruktura skutečně nadobecního významu, regionální kulturní instituce a koordinace projektů přesahujících jednotlivé obce,

OBEC

→ místní knihovny, kulturní a komunitní zařízení, místní sportoviště a podpora místních aktivit,

NEZÁVISLÉ ORGANIZACE A OBČANÉ

→ vlastní kulturní, sportovní, spolková a podnikatelská činnost.

Při přechodu dnešních krajských institucí na Model 77 nemá platit:

KRAJSKÁ INSTITUCE → AUTOMATICKY ZEMSKÁ INSTITUCE.

Má platit:

FUNKCE → SPÁDOVOST → VEŘEJNÝ ZÁJEM → ODPOVĚDNÁ ÚROVEŇ → FINANCOVÁNÍ → MAJETEK.

Pracovní závěr

Kultura a sport jsou oblasti, kde stát nemá nahrazovat:

občanskou aktivitu,

tvorbu,

spolkový život

ani

podnikání.

Má vytvářet prostředí, chránit hodnoty, které nelze snadno obnovit, a podporovat činnosti tam, kde existuje jasný veřejný důvod.

Proto má platit:

VEŘEJNÁ PODPORA NENÍ ODMĚNA ZA EXISTENCI ORGANIZACE. JE TO NÁSTROJ K DOSAŽENÍ VEŘEJNÉHO CÍLE.

U kultury:

svoboda tvorby musí být oddělena od rozhodování o veřejné podpoře.

U sportu:

veřejná politika má podporovat zejména reálné podmínky pro pohyb, sportovní činnost a veřejně definované priority, nikoli automaticky financovat každý sportovní subjekt.

Pro Model 77 proto platí:

Místní kulturní a sportovní život patří především místnímu prostředí. Nadobecní infrastruktura má být řešena podle skutečné spádovosti. Celostátní kulturní dědictví, národní instituce a sportovní reprezentace zůstávají odpovědností státu.

Základní rozhodovací posloupnost zní:

VEŘEJNÝ CÍL → SPÁDOVOST → ODPOVĚDNÁ ÚROVEŇ → NÁSTROJ PODPORY → FINANCOVÁNÍ → VÝSLEDEK → KONTROLA.

Prameny a další četba

Ministerstvo kultury – Státní kulturní politika 2026–2030+, aktuální strategický rámec kulturní politiky České republiky schválený vládou v roce 2025.

Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu – aktuální právní rámec postavení sportu, působnosti Národní sportovní agentury, obcí a krajů a podpory sportu ze státního rozpočtu.

Národní sportovní agentura – dotační programy pro rok 2026, včetně podpory sportovních organizací, klubů, sportovních akcí a parasportu.