Politické strany

Odhadovaný čas čtení: 23minut 7 views

Politické strany a politická hnutí představují jeden ze základních mechanismů, kterými občané vstupují do demokratické soutěže o podobu veřejné moci. Nejsou státními institucemi.

Současně však významně ovlivňují:

obsazení zákonodárných sborů,

vznik vlád,

vedení samospráv,

výběr politických představitelů

směřování veřejných politik.

Proto mají zvláštní postavení.

Stát musí chránit jejich svobodnou soutěž, ale současně může požadovat transparentnost jejich financování a dodržování demokratických pravidel.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není základní otázkou:

Které politické strany jsou správné?

Taková otázka patří občanovi a svobodné politické soutěži.

Institucionální otázka zní:

Jak nastavit pravidla, aby politická soutěž zůstala otevřená, demokratická, transparentní a kontrolovatelná?

Ústavní základ politické soutěže

FAKT

Článek 5 Ústavy České republiky stanoví, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, které respektují základní demokratické principy a odmítají násilí jako prostředek prosazování svých zájmů.

Článek 6 současně stanoví, že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním a že rozhodování většiny musí dbát ochrany menšin.

Politická soutěž je tedy součástí samotného ústavního základu České republiky.

Politická strana není orgán státu

Politická strana může získat významný politický vliv.

To však neznamená, že se sama stává orgánem veřejné moci.

Je nutné rozlišovat:

POLITICKOU STRANU

STÁTNÍ INSTITUCE.

Strana může například:

nominovat kandidáty,
vytvářet program,
organizovat politickou soutěž,
podporovat vznik vlády.

Rozhodovat jménem státu však mohou pouze orgány, které k tomu získaly pravomoc podle Ústavy a zákonů.

Proto má být zachována hranice:

STRANA NAVRHUJE A SOUTĚŽÍ

→

VOLIČ ROZHODUJE

→

VEŘEJNÁ INSTITUCE VYKONÁVÁ MOC PODLE PRÁVA.

Politická moc a státní moc

Toto rozlišení je důležité také z hlediska odpovědnosti.

Předseda politické strany může mít značný politický vliv.

Pokud však není nositelem konkrétní veřejné funkce, nemá z titulu stranické pozice veřejnou pravomoc rozhodovat například:

správní řízení,
policejní činnost,
soudní rozhodnutí,
výkon úřadu.

Odpovědný stát musí zabránit splývání:

stranické hierarchie

hierarchie veřejné správy.

Svoboda zakládání politických stran

FAKT

Podle Ministerstva vnitra mohou politickou stranu nebo politické hnutí založit nejméně tři občané České republiky starší 18 let jako přípravný výbor.

K návrhu na registraci se přikládá mimo jiné petice alespoň 1 000 občanů podporujících vznik strany nebo hnutí a stanovy organizace.

Ministerstvo vnitra vede veřejný rejstřík politických stran a politických hnutí.

Smyslem registrace nemá být politické schvalování názorů strany.

Má ověřovat splnění zákonných podmínek.

Strana a politické hnutí

České právo pracuje s pojmy:

politická strana

politické hnutí.

Ministerstvo vnitra uvádí, že zákon č. 424/1991 Sb. mezi nimi z hlediska základního právního režimu nečiní zásadní rozdíl.

Pro institucionální analýzu projektu je proto lze zpravidla hodnotit společně.

Politická soutěž musí být otevřená

Demokratický systém předpokládá možnost:

vzniku nové politické konkurence.

Pravidla proto nemají být nastavena tak, aby existující politické subjekty mohly bezdůvodně zabránit vstupu nových stran nebo kandidujících uskupení.

Současně je legitimní požadovat určitou minimální míru:

organizační existence,
odpovědnosti,
identifikovatelnosti,
transparentnosti.

Cílem má být rovnováha:

OTEVŘENOST POLITICKÉ SOUTĚŽE

ODPOVĚDNOST POLITICKÉHO SUBJEKTU.

Politická strana jako prostředník

Politická strana může plnit několik funkcí.

Může:

sdružovat občany s podobnými názory,
vytvářet politický program,
vybírat kandidáty,
organizovat volební kampaň,
vytvářet politickou reprezentaci.

Strany tedy fungují jako určitý prostředník mezi:

OBČANEM

VEŘEJNOU MOCÍ.

To je jejich významná demokratická funkce.

Současně však vytváří otázku:

Jak velký vliv mají vnitřní stranické mechanismy na to, kdo se vůbec může stát veřejným představitelem?

Výběr kandidátů

V demokratickém systému nerozhoduje pouze samotný den voleb.

Velmi významný je také proces:

kdo se na kandidátní listinu vůbec dostane.

Pokud politické strany vytvářejí významnou část nabídky kandidátů, jejich vnitřní nominační proces může výrazně ovlivňovat složení budoucích zastupitelských orgánů.

Pro projekt je proto legitimní analyzovat:

transparentnost nominací,
pravomoc místních a centrálních organizací,
členské hlasování,
primární volby,
možnost nezávislých kandidátů.

Není však úkolem státu přikázat každé straně jednotnou ideální metodu výběru kandidátů.

Vnitřní demokracie

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Politická strana je dobrovolnou organizací.

Má proto mít značný prostor určit si:

vlastní orgány,
způsob vedení,
členská pravidla,
způsob nominace kandidátů.

Současně vykonává významnou demokratickou funkci.

Vzniká proto otázka:

Jak velkou míru vnitřní demokracie má stát požadovat zákonem?

Příliš podrobná regulace může narušit svobodu sdružování.

Příliš malá může umožnit extrémní koncentraci rozhodování uvnitř malé skupiny.

Projekt by proto měl tuto otázku analyzovat opatrně.

Stanovy

FAKT

Stanovy politické strany nebo hnutí musí podle současných pravidel upravovat mimo jiné:

programové cíle,
práva a povinnosti členů,
orgány strany,
způsob jejich ustavování,
jejich pravomoci,
zásady hospodaření.

Ministerstvo vnitra tyto stanovy eviduje jako součást registračního systému.

To vytváří základní právní rámec vnitřního fungování strany.

Politická odpovědnost versus právní odpovědnost

Je třeba rozlišovat:

POLITICKOU ODPOVĚDNOST

PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST.

Politická odpovědnost může znamenat například:

ztrátu důvěry voličů,
ztrátu funkce ve straně,
volební porážku.

Právní odpovědnost vzniká při:

porušení zákona,
porušení pravidel financování,
jiném právně postižitelném jednání.

Politická neúspěšnost sama o sobě není právním deliktem.

A politický úspěch naopak nikoho nezbavuje odpovědnosti za dodržování zákona.

Financování politických stran

Politická soutěž potřebuje prostředky.

Strany mají náklady například na:

zaměstnance,
kanceláře,
komunikaci,
odborné podklady,
organizaci,
volební kampaně.

Financování politiky však vytváří jedno ze zásadních demokratických rizik:

může ekonomická síla soukromého subjektu vytvořit nepřiměřený politický vliv?

Proto je transparentnost financování legitimním veřejným zájmem.

Zdroje financování

Politické strany mohou získávat prostředky z různých zákonných zdrojů.

Může jít například o:

členské příspěvky,

dary a jiná bezúplatná plnění,

státní příspěvky,

další zákonem dovolené příjmy.

Jednotlivé zdroje mají rozdílné výhody a rizika.

Státní financování

Veřejné financování politických stran může být odůvodňováno snahou:

umožnit fungování politických subjektů,
snížit jejich závislost na velkých soukromých dárcích,
podpořit stabilitu demokratické soutěže.

Současně vytváří legitimní otázku:

Nemůže státní financování nepřiměřeně zvýhodňovat již zavedené politické subjekty?

Proto je třeba hledat rovnováhu mezi:

stabilitou politických institucí

otevřeností soutěže novým subjektům.

Soukromé dary

Soukromý dar politické straně je legitimní formou podpory politické činnosti.

Současně může vytvářet riziko:

skrytého očekávání protislužby.

Řešením proto nemá být automaticky zákaz soukromé podpory.

Důležitými nástroji jsou:

transparentnost,

limity,

identifikace dárců

nezávislá kontrola.

Limit daru

FAKT

Podle pravidel platných v roce 2026 může politická strana nebo hnutí od jednoho dárce během jednoho kalendářního roku přijmout peněžní a nepeněžní dary a další bezúplatná plnění v celkové hodnotě nejvýše 3 miliony Kč.

U některých vztahů mezi ovládajícími a ovládanými osobami se tyto osoby pro účely limitu posuzují společně.

Smyslem limitu je omezovat možnost extrémní finanční závislosti politického subjektu na jednom podporovateli.

Transparentní účty

Současný systém pracuje s několika kategoriemi bankovních účtů politických stran.

Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí uvádí například:

zvláštní účet pro zákonem stanovené příjmy,
provozní účet,
mzdový účet,
volební účet během kampaně.

Záměrem je zvýšit:

dohledatelnost finančních toků.

Samotná existence transparentního účtu však ještě nezaručuje úplnou transparentnost politického financování.

Je potřeba znát také skutečný ekonomický význam jednotlivých transakcí.

Bezúplatné plnění

Politickou podporou nemusí být pouze převod peněz.

Může jít například o:

bezplatnou službu,
zvýhodněný pronájem,
financování propagace,
poskytnutí jiného majetkového prospěchu.

Proto současná pravidla pracují také s:

nepeněžními dary

bezúplatnými plněními.

To je důležité, protože jinak by bylo možné limit finančního daru snadno obcházet poskytováním služeb mimo běžnou cenu.

Výroční finanční zpráva

FAKT

Politické strany a hnutí mají povinnost každoročně předkládat Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí výroční finanční zprávu.

Účetní závěrka musí být podle současné právní úpravy ověřena auditorem, a tato povinnost se vztahuje i na strany, které mají minimální nebo žádnou aktivitu.

To vytváří základní mechanismus pravidelné finanční kontroly.

Nezávislý dohled

Kontrolu politického financování nemají vykonávat samotné politické strany.

Proto existuje specializovaný:

Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí.

Jeho role zahrnuje kontrolu vybraných povinností souvisejících s:

hospodařením stran,
financováním politických kampaní,
zákonnou transparentností.

To odpovídá obecnému principu projektu:

Rozhodující nebo kontrolovaný subjekt nemá být jediným kontrolorem vlastního jednání.

Politické financování se v roce 2026 změnilo

FAKT

Od 1. ledna 2026 platí nová právní úprava financování volebních kampaní. Úřad pro dohled v návaznosti na změnu aktualizoval metodiku pro financování politiky.

Nová pravidla mimo jiné změnila způsob vzniku některých povinností během kampaně, oznamování sponzorů, pravidla třetích osob a některé procesy po skončení voleb.

Podrobnější analýza kampaní však patří především do následující kapitoly Volby.

Strana a veřejné prostředky

Pokud politická strana získává veřejné prostředky, vzniká legitimní veřejný zájem na jejich kontrole.

To však neznamená, že stát získává právo kontrolovat:

politický obsah programu strany,

pokud se tento program pohybuje v mezích demokratického právního pořádku.

Je nutné oddělit:

kontrolu peněz

kontroly politických názorů.

Veřejné prostředky nesmějí být volebním majetkem vládnoucí strany

Jednou z důležitých hranic demokratického systému je oddělení:

VEŘEJNÝCH PROSTŘEDKŮ

STRANICKÉ KAMPANĚ.

Vládnoucí politická strana má prostřednictvím svých představitelů přístup k institucím veřejné moci.

To však nesmí znamenat, že:

státní rozpočet,
úřední komunikační kanály,
veřejný majetek

lze bez omezení využívat ve prospěch její volební soutěže.

Pravidla účinná od roku 2026 zpřesnila i zákaz používání některých veřejných zdrojů ve volební kampani.

Zde platí důležitý princip:

Stát není majetkem momentálně vládnoucí politické strany.

Strana a veřejný úřad

Podobná hranice musí platit také uvnitř institucí.

Úředník veřejné správy má vykonávat zákon.

Nemá vykonávat:

stranický program jako interní příkaz politické organizace.

Politicky zvolený představitel může legitimně určovat politické priority tam, kde mu zákon dává rozhodovací prostor.

Profesní veřejná správa však musí zachovat:

zákonnost,
nestrannost,
kontinuitu.

Politická nominace

Některé veřejné funkce jsou legitimně politické.

Například:

člen vlády,
člen zastupitelstva,
starosta.

U jiných institucí je naopak žádoucí vysoká míra odborné nezávislosti.

Projekt by proto měl rozlišovat:

POLITICKOU FUNKCI

PROFESIONÁLNÍ FUNKCI.

Jednou z významných otázek odpovědného státu je:

Kde má být politická nominace legitimní a kde již narušuje profesionální správu nebo nezávislou kontrolu?

Koalice

Politické strany mohou vytvářet koalice.

Ty umožňují:

společnou kandidaturu,
vznik parlamentní nebo zastupitelské většiny,
společný výkon vlády.

Koalice však přinášejí otázku demokratické odpovědnosti.

Volič například může podpořit konkrétní program, který je následně při koaličním vyjednávání významně změněn.

To je přirozeným důsledkem pluralitního systému.

Úkolem státu není koaliční kompromis odstranit.

Má však být zřejmé:

kdo za výsledné politické rozhodnutí nese veřejnou odpovědnost.

Opozice

Demokratický systém nepotřebuje pouze vládu.

Potřebuje také možnost:

organizované politické opozice.

Opozice může:

kontrolovat vládu,
předkládat alternativní návrhy,
upozorňovat na problémy,
připravovat se na převzetí odpovědnosti po dalších volbách.

Proto politická soutěž nekončí okamžikem vyhlášení výsledků voleb.

Pokračuje během celého volebního období.

Většina a menšina

Demokracie není pouze vláda většiny.

Ústava výslovně spojuje rozhodování většiny s ochranou menšin.

Politická většina musí mít možnost realizovat program, pro který získala demokratický mandát.

Nemá však mít neomezenou možnost:

odstranit politickou soutěž,
zrušit kontrolní mechanismy,
zbavit menšinu základních práv.

To je zásadní hranice demokratického právního státu.

Politická soutěž mezi volbami

Politické strany nejsou aktivní pouze během kampaně.

Mezi volbami například:

připravují program,
komunikují s veřejností,
organizují členy,
připravují kandidáty,
hodnotí výkon vlády nebo samosprávy.

Regulace financování proto musí sledovat nejen samotnou volební kampaň.

Musí být schopna rozlišit také:

běžnou politickou činnost

formální volební kampaň.

Profesionální politické strany

Moderní politické organizace potřebují:

odborníky,
analytické kapacity,
administrativu,
komunikační týmy.

Profesionalizace politiky sama o sobě není problém.

Může umožnit kvalitnější přípravu politických návrhů.

Současně však vytváří riziko:

odtržení stranických struktur od běžných členů a voličů.

Je proto legitimní sledovat, jak velkou roli mají:

členové

oproti

profesionálnímu aparátu strany.

Počet členů není jediným měřítkem legitimity

Strana s velkou členskou základnou nemusí automaticky reprezentovat větší část společnosti.

Stejně tak strana s malým počtem členů může získat vysokou podporu ve volbách.

Demokratický mandát získává politická reprezentace především:

ve volbách.

Členská základna však ovlivňuje:

vnitřní fungování politických stran.

Tyto dvě věci proto nemají být zaměňovány.

Přímá účast občanů

Politické strany nejsou jediným způsobem politické participace.

Občan může využívat například:

petice,
veřejná připomínkování,
občanské iniciativy,
místní referendum tam, kde jej zákon umožňuje,
kandidaturu mimo tradiční stranickou strukturu v případech, kde ji volební právo připouští.

Odpovědný demokratický systém proto nemá vytvářet představu:

politika = pouze politické strany.

Strany jsou významným, nikoli jediným prvkem občanské participace.

Politické strany a Model 77

Vznik zemských obvodů by pravděpodobně ovlivnil také politické strany.

Pokud budou mít zemské obvody vlastní demokraticky volená zastupitelstva, politické subjekty budou pravděpodobně:

vytvářet regionální kandidátky,
budovat regionální organizace,
připravovat regionální programy.

To je přirozený důsledek decentralizace politického rozhodování.

Model 77 však nemá vytvářet povinnost:

každá politická strana musí mít organizaci v každém zemském obvodu.

To je věcí samotné politické organizace.

Zemský obvod nemá mít vlastní stranické právo

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pravidla:

vzniku politických stran,
jejich základního financování,
transparentnosti,
kontroly

mají zůstat celostátní.

Nemá vzniknout:

77 různých systémů registrace politických stran.

Česká republika zůstává jedním politickým a právním prostorem.

Regionální politické strany

Současně není důvod zakazovat vznik politického subjektu, který se rozhodne zaměřovat převážně na:

konkrétní území,
regionální problémy.

O jeho významu má rozhodnout:

podpora voličů,

nikoli administrativní představa, že politická strana musí nutně působit celostátně.

To může být v Modelu 77 důležité.

Silnější regionální samospráva může přirozeně vytvářet větší prostor také pro regionální politickou soutěž.

Centrální a regionální vedení strany

Z hlediska fungování Modelu 77 může být zajímavá otázka:

Jak velkou autonomii budou mít regionální organizace celostátních politických stran?

To však nemá určovat stát.

Politická strana si má vlastní organizační strukturu určovat v rámci zákona sama.

Stát má kontrolovat:

zákonnost,

nikoli:

účelnost jejího vnitřního organizačního modelu.

Politická reklama

Moderní politická komunikace stále více probíhá digitálně.

To vytváří otázky kolem:

identifikace zadavatele,
placené politické propagace,
cílení reklamy,
financování kampaně,
zahraničního vlivu.

Pravidla účinná od roku 2026 obsahují nové požadavky také na označování volební kampaně.

Podrobněji však politická reklama patří do kapitoly Volby.

Zahraniční financování a vliv

Politická soutěž uvnitř České republiky může být cílem vlivu ze zahraničí.

Veřejný zájem proto může odůvodňovat:

omezení určitých zdrojů financování,
transparentnost,
kontrolu původu prostředků.

Je však třeba velmi přesně rozlišovat:

nelegitimní nebo zakázané financování

běžné zahraniční politické diskuse nebo mezinárodní spolupráce.

Stát nesmí pojem zahraničního vlivu používat jako neurčitý nástroj proti legitimní politické opozici.

Zrušení politické strany

Zákaz nebo zrušení politické strany představuje mimořádně závažný zásah do politické soutěže.

Proto nemá být nástrojem běžného politického konfliktu.

Demokratický stát musí být schopen chránit svůj ústavní systém.

Současně však musí chránit:

pluralitu a svobodu politické soutěže.

Tato oblast proto vyžaduje:

zákonný postup,
soudní kontrolu,
vysoký standard odůvodnění.

Politická pluralita

Cílem pravidel nemá být vytvořit:

co nejméně stran

ani

co nejvíce stran.

Optimální počet politických subjektů nelze administrativně určit.

Pravidla mají vytvořit:

férové podmínky soutěže.

O tom, které strany získají podporu a přežijí, mají rozhodovat především:

občané prostřednictvím voleb a dobrovolné politické účasti.

Stabilita versus otevřenost

Politický systém potřebuje určitou schopnost vytvářet:

funkční zastupitelské orgány,
vládu,
dlouhodobou odpovědnost.

Současně musí umožňovat:

vznik nové konkurence,
změnu politické reprezentace.

To vytváří dilema:

STABILITA

versus

OTEVŘENOST.

Jeho hlavní řešení však neleží pouze v zákoně o politických stranách.

Velká část této otázky patří do kapitoly:

Volby.

Transparentnost bez úplného zrušení soukromí

Politická transparentnost je významná veřejná hodnota.

Ani politik nebo člen politické strany však nepřestává být nositelem základních práv.

Proto je nutné vždy zvažovat:

která informace je potřebná pro veřejnou kontrolu

která již představuje nepřiměřený zásah do soukromí.

Cílem není absolutní veřejnost všeho.

Cílem je dohledatelnost skutečných:

finančních a mocenských vztahů.

Data o financování

Digitalizace může významně zvýšit kontrolovatelnost politického financování.

Ideální systém může umožnit dohledat například:

ZDROJ PENĚZ

→ PŘÍJEM STRANY

→ VÝDAJ

→ VOLEBNÍ KAMPAŇ

→ VÝROČNÍ ZPRÁVU.

Současný dohledový systém již velkou část těchto informací zveřejňuje nebo vyžaduje elektronicky. Od roku 2026 se výroční finanční zprávy i zprávy o financování kampaní předkládají Úřadu elektronicky prostřednictvím jeho aplikace.

Veřejná kontrola musí být srozumitelná

Transparentnost nemá znamenat pouze zveřejnění několika tisíc stran účetních dokumentů.

Občan by měl být schopen jednoduše zjistit například:

Kolik strana přijala?

Odkud prostředky pocházely?

Kolik získala od státu?

Kolik získala z darů?

Kolik vydala na kampaň?

Teprve kombinace:

OTEVŘENÁ DATA + SROZUMITELNÁ PREZENTACE

vytváří skutečnou veřejnou kontrolu.

Test politického financování

Pro projekt lze použít jednoduchý test:

1. Zdroj

Je jasné, odkud peníze pocházejí?

2. Limit

Je příspěvek v zákonném limitu?

3. Transparentnost

Je finanční tok veřejně dohledatelný tam, kde to zákon vyžaduje?

4. Nezávislost

Nevytváří financování nepřiměřenou závislost na jednom zdroji?

5. Kontrola

Existuje nezávislý dohled?

6. Sankce

Existuje účinná sankce za porušení pravidel?

7. Rovnost soutěže

Nezvýhodňuje systém bezdůvodně již etablované subjekty?

Kritéria odpovědného systému politických stran

Systém lze hodnotit zejména podle:

Svobody politické soutěže
Může legitimně vzniknout nová politická konkurence?

Plurality
Umožňuje systém existenci různých politických směrů?

Transparentnosti
Je dohledatelné financování politických subjektů?

Nezávislosti kontroly
Kontroluje pravidla orgán oddělený od kontrolovaných stran?

Rovnosti pravidel
Platí srovnatelná pravidla pro politické konkurenty?

Odpovědnosti
Je jasné, kdo za politický subjekt a jeho hospodaření odpovídá?

Oddělení strany a státu
Nesplývá stranická organizace s veřejnou institucí?

Otevřenosti novým subjektům
Nevytvářejí pravidla nepřiměřené bariéry vstupu?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

Je současný systém registrace politických stran přiměřený?
Je hranice 1 000 podporovatelů pro založení strany vhodná?
Jak velká má být regulace vnitřního fungování politických stran?
Má stát požadovat minimální pravidla vnitrostranické demokracie?
Jak vyvažovat státní a soukromé financování?
Jak nastavit státní příspěvky, aby podporovaly stabilitu, ale neblokovaly nové subjekty?
Jsou současné limity darů dostatečně účinné?
Jak transparentně zachytit nepeněžní podporu?
Jak zlepšit veřejnou čitelnost výročních finančních zpráv?
Jak oddělit stranickou politiku od profesionální veřejné správy?
Které veřejné funkce mohou být legitimně politicky obsazovány?
Které mají být chráněny před přímým stranickým vlivem?
Jak zabránit využívání veřejných prostředků ve volební kampani?
Jak chránit politickou soutěž před skrytým zahraničním financováním?
Jak nastavit pravidla regionálních stran v Modelu 77?
Má zemský obvod nějakou roli v registraci politických subjektů?
Jaká část informací o financování má být součástí otevřených dat?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 pravděpodobně výrazně zvýší význam regionální politické soutěže.

Vznik zemských obvodů může vytvořit nový prostor pro:

celostátní politické strany,

regionální politická uskupení,

místní politické iniciativy.

Základní pravidla politických stran však mají zůstat celostátní.

Pracovní model proto může být:

STÁT

→ registrace politických subjektů, základní pravidla financování, transparentnost a dohled,

ZEMSKÝ OBVOD

→ žádná samostatná regulace politických stran; pouze prostor demokratické regionální soutěže,

OBEC

→ prostor místní politické soutěže podle celostátních pravidel.

Tím se zachová:

jednota politického práva

a současně:

rozmanitost politické soutěže na různých úrovních samosprávy.

Pracovní závěr

Politické strany jsou nezbytným prostředníkem moderní zastupitelské demokracie, ale nejsou vlastníky státu.

Jejich úlohou je:

nabízet program,

organizovat politickou soutěž,

předkládat kandidáty

ucházet se o důvěru občanů.

Veřejná moc vzniká teprve prostřednictvím ústavních a volebních mechanismů.

Proto má platit:

POLITICKÁ STRANA ≠ STÁT.

A současně:

svobodná politická soutěž vyžaduje svobodné politické strany, ale také transparentní pravidla jejich financování a nezávislou kontrolu jejich dodržování.

Pro Deklaraci odpovědného státu lze formulovat základní princip:

Stát má chránit svobodnou politickou soutěž, nikoli jejího momentálního vítěze.

A pro Model 77:

Decentralizace veřejné moci může decentralizovat politickou soutěž. Nemá však rozdělit Českou republiku na odlišné systémy politických práv.

Prameny a další četba

Ústava České republiky, zejména čl. 5 a 6 – svobodná soutěž politických stran, princip většinového rozhodování a ochrany menšin.
Ministerstvo vnitra – registrace politických stran a politických hnutí, zákonné podmínky vzniku, stanovy a registrační proces.
Ministerstvo vnitra – veřejný rejstřík politických stran a politických hnutí vedený podle zákona č. 424/1991 Sb.
Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí – pravidla financování stran, darů, účtů a výročních finančních zpráv v právním režimu platném v roce 2026.
Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí – změny pravidel financování volebních kampaní účinné od 1. ledna 2026.