Stavební správa

Odhadovaný čas čtení: 25minut 6 views

Stavební správa stojí na rozhraní vlastnického práva, územního rozvoje, ochrany veřejných zájmů a výkonu státní správy.

Rozhoduje o prostředí, ve kterém lidé:

bydlí,

pracují,

podnikají,

cestují

využívají veřejné služby.

Současně patří mezi oblasti, ve kterých se občan nebo investor může setkat s velkým množstvím institucí, právních předpisů, stanovisek a technických požadavků.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není hlavní otázkou pouze:

Jak rychle vydat stavební povolení?

Důležitější je:

Jak vytvořit stavební správu, která je rychlá, odborná a předvídatelná, ale současně chrání legitimní práva vlastníků, sousedů a veřejné zájmy?

A pro Model 77:

Která rozhodnutí mají náležet obci, která rozhoduje o rozvoji svého území, která profesionální stavební správě a která státu u staveb nadregionálního významu?

Územní plánování a stavební povolování nejsou totéž

Jedním z nejdůležitějších rozlišení celé oblasti je:

ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ

versus

POVOLOVÁNÍ KONKRÉTNÍ STAVBY.

Územní plánování odpovídá především na otázku:

Jak se má území dlouhodobě rozvíjet?

Povolování konkrétního záměru odpovídá na otázku:

Splňuje konkrétní stavba pravidla, která pro toto území platí?

Tyto dvě funkce se vzájemně ovlivňují.

Nemají však být zaměňovány.

Politické rozhodnutí versus správní rozhodnutí

Územní plánování obsahuje legitimní politickou a samosprávnou volbu.

Obec může rozhodovat například o tom:

kde bude bydlení,
kde průmysl,
kde veřejná vybavenost,
kudy povedou místní komunikace,
kde mají zůstat nezastavěné plochy.

Rozhodnutí o konkrétní žádosti o povolení stavby má naproti tomu vycházet z:

práva,

schváleného územního rámce,

technických požadavků

ochrany dotčených veřejných zájmů.

Stavebník nemá být odkázán na to, zda se konkrétní projekt právě politicky líbí vedení úřadu.

Současný právní rámec

FAKT

Základním právním předpisem je zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon. K 19. září 2026 je účinné jeho znění po změnách provedených mimo jiné zákonem č. 91/2026 Sb.; stavební právo přitom v posledních letech prochází opakovanými změnami.

Stavební zákon upravuje mimo jiné:

územní plánování,
organizaci stavební správy,
povolování záměrů,
požadavky na výstavbu,
kontrolu,
opatření k nápravě,
přestupky,
soudní přezkum.

To dobře ukazuje, že „stavební povolení“ představuje pouze část mnohem širšího systému.

Současná struktura stavebních úřadů

FAKT

Aktuální stavební zákon rozlišuje několik úrovní stavební správy.

Obecní stavební úřady vykonávají působnost u záměrů, které nejsou zákonem svěřeny specializovaným nebo vyšším stavebním úřadům.

Krajské stavební úřady rozhodují například o vybraných významnějších stavbách, včetně některých záměrů podléhajících EIA, silnic I. třídy a některých energetických či vodohospodářských staveb.

Zvláštní postavení má Dopravní a energetický stavební úřad, který vykonává působnost u vyhrazených a některých souvisejících staveb a plní také nadřízené funkce v určených oblastech.

Současný systém tedy již používá princip:

běžná stavba místně, významnější nebo specializovaná stavba na odborně vyšší úrovni.

Místní dostupnost versus odborná kapacita

Stavební správa stojí před podobným dilematem jako zdravotnictví nebo školství.

Menší úřad může být:

blíže občanovi,
lépe znát místní prostředí.

Současně může mít problém udržet dostatečné odborné kapacity pro:

složitější stavby,
energetiku,
dopravu,
vodní hospodářství,
rozsáhlé developerské projekty.

Aktuální stavební zákon proto stanoví také kvalifikační požadavky na úředníky vykonávající stavební agendu.

Pro Model 77 bude nutné hledat rovnováhu mezi:

DOSTUPNOSTÍ

ODBORNOSTÍ.

Každá obec nepotřebuje vlastní stavební úřad

Subsidiarita neznamená, že každá obec musí mít vlastní stavební úřad.

Základní otázka zní:

Jaká je nejnižší úroveň schopná zajistit odborné, rychlé a nestranné rozhodování?

Malá obec může rozhodovat o svém územním rozvoji.

Nemusí však zároveň zaměstnávat vlastní tým odborníků schopný povolovat všechny druhy staveb.

To je důležitý rozdíl.

Obec má mít silnou roli v územním plánování

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Obec má mít zásadní postavení při rozhodování o dlouhodobém využití svého území.

Její samosprávná role může zahrnovat zejména:

územní plán,
rozvojové priority,
místní infrastrukturu,
veřejná prostranství,
návaznost nové výstavby na kapacitu služeb.

To odpovídá subsidiaritě.

Rozvoj konkrétní obce nemá detailně určovat centrální stát, pokud nejsou dotčeny širší veřejné zájmy.

Územní plán není stavební povolení

Schválení určitého způsobu využití území ještě neznamená automatické povolení každého konkrétního projektu.

Stavební úřad při posuzování záměru zkoumá mimo jiné jeho soulad:

s územně plánovací dokumentací,
se stavebním zákonem,
s prováděcími předpisy,
s dalšími právními předpisy chránícími veřejné zájmy.

Územní plán proto nastavuje rámec.

Konkrétní stavba musí stále splnit zákonné podmínky.

Nadobecní územní vztahy

Některé záměry nelze odpovědně řešit uvnitř hranic jedné obce.

Typicky může jít o:

hlavní silnice,
železnice,
energetické sítě,
vodní infrastrukturu,
rozsáhlé průmyslové oblasti,
ochranu významných krajinných celků.

Zde vzniká legitimní prostor pro širší územní plánování.

V Modelu 77 může být právě zemský obvod vhodnou úrovní pro část těchto vztahů.

Zemský obvod nemá přepisovat obecní územní plán bez důvodu

Regionální plánování však nesmí znamenat:

zemský obvod bude rozhodovat o každém pozemku v každé obci.

Jeho působnost má být omezena na otázky, které skutečně:

překračují obec,
mají širší infrastrukturní dopad,
vyžadují koordinaci více obcí.

Základním principem má být:

Místní územní rozhodnutí obci. Nadobecní koordinace zemskému obvodu. Celostátní koridory státu.

Územní plánování jako hierarchie

Funkční územní plánování potřebuje navazující úrovně.

Zjednodušeně:

STÁT

→ významné celostátní koridory a strategické zájmy,

ZEMSKÝ OBVOD

→ nadobecní vazby a regionální infrastruktura,

OBEC

→ konkrétní rozvoj vlastního území.

Nižší úroveň nemá bezdůvodně ignorovat vyšší strategické vazby.

Vyšší úroveň však nemá určovat místní detail bez skutečné potřeby.

Plánování musí být předvídatelné

Územní plánování významně ovlivňuje hodnotu majetku a možnost jeho využití.

Změna může vytvořit:

výrazné zvýšení hodnoty pozemku,
omezení možnosti výstavby,
zásadní změnu charakteru území.

Proto má být proces:

transparentní,

odůvodněný

předvídatelný.

Vlastník nemá automatický nárok na libovolný způsob využití pozemku.

Veřejná správa ale rovněž nemá měnit pravidla bez řádného procesu.

Povolování má být odborná státní správa

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Samotné rozhodování o tom, zda konkrétní stavba splňuje zákon, má mít charakter profesionální správní činnosti.

To znamená:

stejný zákon → srovnatelný výklad → odborný úředník → přezkoumatelné rozhodnutí.

Nemá být závislé na místní politické většině.

Tím lze současně posílit samosprávnou roli obce při plánování a oddělit ji od individuálního povolovacího řízení.

Politický střet zájmů

Pokud obec současně:

vlastní pozemek,
prosazuje konkrétní projekt,
rozhoduje o územním plánu,
a prostřednictvím své struktury zároveň vykonává stavební správu,

může u veřejnosti vznikat otázka nestrannosti.

Samotné institucionální propojení ještě neznamená nezákonné rozhodování.

Projekt by však měl obecně usilovat o jasnější oddělení:

SAMOSPRÁVNÉHO ZÁJMU

NESTRANNÉHO SPRÁVNÍHO ROZHODOVÁNÍ.

Jeden stavební úřad pro běžné řízení

Jedním z hlavních cílů reformy má být omezení situací, kdy občan musí sám koordinovat několik orgánů veřejné správy.

Ideální proces z jeho pohledu má být:

PODÁM ŽÁDOST → VEŘEJNÁ SPRÁVA SI OBSTARÁ POTŘEBNOU SOUČINNOST → DOSTANU ROZHODNUTÍ.

Aktuální stavební zákon již počítá se součinností stavebních úřadů a dotčených orgánů chránících jednotlivé veřejné zájmy.

Cílem projektu má být tuto logiku dále posilovat.

Dotčené orgány

Stavební záměr může zasahovat například do oblastí:

životního prostředí,
památkové péče,
požární bezpečnosti,
dopravy,
vodního hospodářství,
veřejného zdraví.

Tyto veřejné zájmy mají legitimní význam.

Problém vzniká tehdy, pokud jejich ochrana vytvoří systém mnoha vzájemně nepropojených řízení.

Proto nemá být cílem:

zrušit veřejné zájmy.

Cílem má být:

sjednotit jejich posouzení do srozumitelného procesu.

Stavebník nemá být koordinátorem státu

Pokud jeden úřad potřebuje podklad od druhého veřejného orgánu, základní princip má být:

veřejná správa komunikuje uvnitř veřejné správy.

Občan nebo investor nemá být používán jako:

posel dokumentů,
koordinátor jednotlivých úřadů,
řešitel jejich kompetenčních sporů.

To odpovídá širšímu principu projektu:

Občan nemusí znát vnitřní organizační strukturu státu, aby mohl uplatnit své právo.

Lhůta musí mít skutečný význam

Aktuální stavební zákon stanoví základní lhůty pro rozhodování stavebního úřadu, například 30 dnů u jednoduché stavby a 60 dnů v ostatních případech, s možností prodloužení v zákonem stanovených situacích.

Samotná existence zákonné lhůty však ještě nezaručuje rychlý proces.

Je třeba sledovat:

kdy lhůta skutečně začíná,
zda je žádost úplná,
jak dlouho trvá získání podkladů,
kolikrát je řízení přerušeno,
jak dlouho trvá odvolání.

Pro občana je rozhodující:

celková doba od podání úplné žádosti k pravomocnému rozhodnutí.

Rychlost není jediným kritériem

Velmi rychlé, ale nekvalitní rozhodnutí může vést k:

odvolání,
soudnímu sporu,
zrušení rozhodnutí,
dalšímu řízení.

Výsledkem může být ještě delší celkový proces.

Proto má být cílem:

RYCHLOST + ZÁKONNOST + ODBORNOST + PŘEZKOUMATELNOST.

Jeden zákonný proces

Jednou ze základních ambicí má být co nejvíce omezit paralelní procesy, které posuzují části stejného záměru odděleně.

Pokud právní systém dokáže legitimní veřejné zájmy posoudit koordinovaně, může být proces:

rychlejší,
srozumitelnější,
méně konfliktní.

Není však vhodné integrovat procesy pouze formálně tak, že se všechna původní razítka jen přesunou dovnitř jednoho informačního systému.

Nejprve zjednodušit, potom digitalizovat

Stavební správa je mimořádně vhodným příkladem obecné zásady projektu:

NEJPRVE ZJEDNODUŠIT → POTOM DIGITALIZOVAT.

Digitalizace složitého procesu může pouze vytvořit:

složitý digitální proces.

Teprve po odstranění:

duplicit,
nepotřebných podkladů,
zbytečných kroků,

má digitalizace plný smysl.

Digitalizace stavebního řízení

FAKT

Současný systém používá Portál stavebníka jako specializované digitální rozhraní pro komunikaci se stavebními úřady a dalšími orgány. MMR jej popisuje jako vstup do digitálního stavebního řízení umožňující například podávání žádostí, dokumentace a sledování řízení.

Systém je podle ministerstva propojen také s dalšími veřejnými datovými zdroji, například katastrem nemovitostí a základními registry.

To odpovídá správnému směru:

údaj, který stát již má, nemá občan zbytečně vytvářet znovu.

Digitalizace potřebuje spolehlivost

U stavebního řízení má digitální systém zásadní dopad na:

občana,
projektanta,
firmu,
úředníka.

Pokud nefunguje, nezastaví se pouze elektronický formulář.

Může se zastavit skutečný investiční projekt.

Proto musí být digitalizace veřejné správy hodnocena podle:

funkčnosti,

stability,

uživatelské použitelnosti,

interoperability

bezpečnosti.

Ne pouze podle toho, zda byl informační systém formálně spuštěn.

Územní plánování musí být digitálně čitelné

Stavebník by měl být schopen u konkrétního pozemku jednoduše zjistit:

Co zde mohu postavit?

Jaká omezení zde platí?

Jaká infrastruktura zde vede?

Které veřejné zájmy se území týkají?

Současný stavební zákon počítá s Národním geoportálem územního plánování a se zveřejňováním územně plánovací dokumentace v digitální podobě.

To je důležitý základ pro budoucí digitální model.

Jedna mapa území

Pro Model 77 by bylo vhodné usilovat o digitální územní systém, kde lze zobrazit například:

ÚZEMNÍ PLÁN OBCE

NADOBECNÍ KORIDORY

CELOSTÁTNÍ INFRASTRUKTURU

OCHRANNÁ PÁSMA

DOPRAVNÍ A TECHNICKOU INFRASTRUKTURU.

Občan nemá informace složitě skládat z desítek různých mapových portálů.

Data nemění kompetenci

Jednotná digitální mapa však neznamená centralizaci rozhodování.

Data mohou být společná.

Kompetence mohou zůstat rozdělené.

To je významný princip digitálního státu:

JEDNOTNÁ DATA ≠ JEDNOTNÝ ROZHODOVATEL.

Obec může rozhodovat o svém územním plánu a současně jej publikovat ve společném celostátním systému.

Stavební úřad nemá být místem vyjednávání územního plánu

Pokud chce obec určitou část území:

chránit,
rozvíjet,
změnit,

má tak učinit transparentně prostřednictvím územního plánování.

Nemá se stejného výsledku dosahovat nepředvídatelným rozhodováním až u jednotlivých stavebních žádostí.

Pro stavebníka má být co nejvíce pravidel známo:

před nákupem pozemku

před přípravou projektu.

Předvídatelnost je hospodářská hodnota

Délka procesu není jediným ekonomickým problémem.

Velmi významná je také:

NEJISTOTA VÝSLEDKU.

Investor může ekonomicky pracovat s procesem, o kterém ví, že potrvá určitou dobu.

Mnohem obtížněji se plánuje proces, u kterého:

není jasné, jak dlouho potrvá,
není jasné, jaké podklady budou požadovány,
různé úřady vykládají pravidlo jinak.

Proto je předvídatelnost stavebního práva sama o sobě důležitou veřejnou hodnotou.

Jednotná metodika

Aktuální stavební zákon stanoví metodickou roli Ministerstva pro místní rozvoj a v některých specializovaných oblastech také dalších ministerstev.

To je důležité proto, aby stejný právní předpis nebyl bez legitimního důvodu vykládán zcela rozdílně v různých částech republiky.

Model 77 proto potřebuje:

místní a regionální správu

ale současně:

jednotnou metodiku tam, kde platí jednotný zákon.

Zemský obvod jako stavebně správní centrum

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Jednou z variant Modelu 77 může být výraznější odborná role zemských obvodů ve stavební správě.

Zemský obvod by mohl například zajišťovat:

odvolací nebo nadobecní správní funkce,
odborné kapacity pro složitější stavby,
koordinaci nadobecního plánování,
specializovanou metodickou podporu.

To však neznamená, že každý běžný rodinný dům má povolovat úřad zemského obvodu.

Síť obecních stavebních pracovišť

Je možné oddělit:

úroveň kompetence

místa, kde občan službu využije.

Například stavební agenda může být organizačně součástí širšího profesionálního systému a současně mít místní kontaktní pracoviště.

To může umožnit spojit:

odbornou koncentraci

místní dostupností.

Specializované stavby

Určité stavby jsou natolik specifické, že má smysl jejich povolování soustředit.

Současné právo tento princip již používá například prostřednictvím Dopravního a energetického stavebního úřadu.

Může jít o infrastrukturu:

dopravní,
energetickou,
jinou strategickou.

Taková specializace může být vhodnější než požadovat, aby každý lokální stavební úřad udržoval všechny odbornosti.

Strategická stavba neznamená stavbu bez pravidel

Celostátně významná infrastruktura může potřebovat zvláštní procesní režim.

Nemá však být postavena mimo:

ochranu práv,
odborné posouzení,
soudní kontrolu.

Rychlejší proces nemá znamenat:

žádnou kontrolu.

Má znamenat:

jasný a koordinovaný proces odpovídající významu stavby.

Odvolání

Správní rozhodnutí musí být přezkoumatelné.

Odvolání je důležitou pojistkou proti:

právní chybě,
nesprávnému výkladu,
procesnímu pochybení.

Současně může výrazně prodlužovat celkovou dobu řízení.

Proto musí mít odvolací orgán:

odbornou kapacitu

jasnou odpovědnost za rychlé rozhodnutí.

Vrácení věci jako zdroj dlouhých řízení

Velmi problematický může být proces:

rozhodnutí → odvolání → zrušení → vrácení → nové rozhodnutí → nové odvolání.

Projekt by měl zkoumat, kde lze při zachování práv účastníků více využívat princip:

odvolací orgán rozhodne věc definitivně tam, kde má dostatek podkladů.

Cílem nemá být oslabit právo na přezkum.

Cílem je zabránit administrativnímu ping-pongu.

Soudní kontrola

Konečné správní rozhodnutí může podléhat soudnímu přezkumu.

To je důležitá součást právního státu.

Stavební řízení pracuje s velmi významnými:

vlastnickými právy,
veřejnými zájmy,
ekonomickými hodnotami.

Proto nelze rychlost systému dosáhnout tím, že se účinný soudní přezkum jednoduše odstraní.

Černé stavby a vymahatelnost

Kvalita stavebního práva není určena pouze rychlostí povolení.

Stejně důležitá je schopnost státu řešit:

stavby provedené v rozporu s právem.

Pokud řádný stavebník:

platí projekt,
čeká na rozhodnutí,
respektuje požadavky,

zatímco nepovolená stavba je následně bez dostatečného důvodu jednoduše legalizována, systém vytváří špatnou motivaci.

Kontrola staveb

Stavební správa proto pokračuje i po vydání povolení.

Zahrnuje:

kontrolní pravomoci,
řešení porušení povolených podmínek,
opatření k nápravě,
případně sankce.

Aktuální stavební zákon upravuje kontrolu a nápravná opatření samostatně a rozděluje kontrolní působnost mezi jednotlivé úrovně stavební správy.

Povolení tedy není konec odpovědnosti veřejné správy.

Stavební standardy

Stát má legitimní důvod stanovovat základní technické požadavky například na:

bezpečnost,
stabilitu staveb,
požární ochranu,
hygienické podmínky,
bezbariérovost,
energetické vlastnosti.

Není však vhodné regulovat technický detail pouze proto, že regulovat lze.

Každý významný požadavek má mít:

jasný veřejný důvod

přiměřené náklady.

Náklady regulace

Stavební standard může zvýšit:

kvalitu nebo bezpečnost,

ale zároveň:

cenu stavby.

Obě hodnoty je třeba posuzovat společně.

To neznamená snižovat bezpečnost kvůli ceně.

Znamená to nepředpokládat:

přísnější pravidlo = automaticky lepší pravidlo.

Stavební správa a dostupnost bydlení

V předchozí kapitole o bytové politice jsme rozlišili podporu:

POPTÁVKY

NABÍDKY.

Stavební správa přímo ovlivňuje nabídkovou stranu.

Pokud je výstavba:

dlouhodobě nepředvídatelná,
administrativně náročná,
obtížně realizovatelná,

může to omezovat vznik nového bydlení.

Naopak zjednodušení povolování samo o sobě nevytvoří byty tam, kde:

není infrastruktura,
nejsou vhodné pozemky,
není ekonomická poptávka.

Územní plán a infrastruktura

Rozšířit zastavitelnou plochu je relativně jednoduché politické rozhodnutí.

Následně však může být nutné vybudovat:

komunikace,
vodovod,
kanalizaci,
energetické sítě,
školu,
další služby.

Proto má územní plánování zahrnovat také otázku:

Jaké dlouhodobé veřejné náklady vytvoří nový rozvoj?

Územní plán nemá být pouze barevnou mapou využití pozemků.

Veřejná infrastruktura před rozvojem

Rozsáhlá výstavba bez odpovídající infrastruktury může vytvořit dlouhodobý problém obci i obyvatelům.

Proto má být u významných rozvojových území součástí plánování:

DOPRAVA

ŠKOLSTVÍ

VODA A KANALIZACE

ENERGETIKA

DALŠÍ VEŘEJNÉ SLUŽBY.

Tím se stavební správa propojuje prakticky se všemi předchozími kapitolami Veřejných služeb.

Příspěvek investora na infrastrukturu

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Rozsáhlý projekt může výrazně zvýšit potřebu veřejné infrastruktury.

Je proto legitimní zkoumat mechanismy, kterými se investor předvídatelně a transparentně podílí na nákladech, které jeho projekt přímo vyvolá.

Takový systém však musí být:

zákonný,
předem známý,
nediskriminační,
úměrný skutečnému dopadu.

Nemá fungovat jako netransparentní individuální vyjednávání o možnosti získat povolení.

Územní rozvoj nesmí být prodáván

Pokud veřejná instituce rozhoduje o možnosti využití území, její rozhodnutí musí vycházet z:

veřejného zájmu

pravidel územního rozvoje.

Finanční nabídka konkrétního investora nesmí být sama o sobě důvodem k vytvoření výjimky.

Na druhé straně je legitimní transparentně řešit náklady veřejné infrastruktury, které nový rozvoj objektivně vyvolá.

Jednotná stavební statistika

V roce 2026 MMR pokračovalo ve sběru a validaci dat o stavebních řízeních prostřednictvím systémů digitalizace stavebního řízení.

Taková data mohou být pro reformu mimořádně cenná.

Je třeba sledovat například:

počet žádostí,

typ záměru,

délku řízení,

přerušení,

odvolání,

zrušená rozhodnutí,

regionální rozdíly.

Bez těchto údajů bude debata o rychlosti stavebního řízení založena hlavně na jednotlivých zkušenostech.

Výkonnost úřadu

Stavební úřad nemá být hodnocen pouze podle:

počtu vydaných rozhodnutí.

Je třeba sledovat také:

dobu řízení,
právní kvalitu,
počet úspěšných odvolání,
stabilitu rozhodnutí při soudním přezkumu,
personální kapacitu.

Rychlost dosažená vydáváním vadných rozhodnutí není skutečnou efektivitou.

Kompetenční karta stavební správy

Pro Digitální model státu lze vytvořit karty pro:

ÚZEMNÍ PLÁN OBCE

NADOBECNÍ PLÁNOVÁNÍ

BĚŽNOU STAVBU

VELKOU REGIONÁLNÍ STAVBU

STRATEGICKOU INFRASTRUKTURU.

U každé bude uvedeno:

Kdo plánuje?

Kdo povoluje?

Kdo poskytuje podklady?

Kdo kontroluje?

Kdo rozhoduje o odvolání?

Kde jsou dostupná data?

Úloha státu

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Stát by měl odpovídat zejména za:

stavební právní rámec,
základní technické požadavky,
jednotnou metodiku,
strategickou celostátní infrastrukturu,
společné digitální systémy,
některé specializované stavební agendy,
kontrolní a přezkumný rámec.

Úloha zemského obvodu

Zemský obvod může mít roli zejména při:

nadobecním územním plánování,
koordinaci regionální infrastruktury,
povolování některých složitějších záměrů,
odborné podpoře stavební správy,
případném odvolacím mechanismu.

Přesný rozsah ale musí být výsledkem kompetenčního auditu.

Úloha obce

Obec má mít silnou odpovědnost zejména za:

územní plán svého území,
místní rozvoj,
veřejná prostranství,
obecní infrastrukturu,
vazbu výstavby na místní veřejné služby.

To však automaticky neznamená, že obecní politická reprezentace má rozhodovat o zákonnosti jednotlivého stavebního záměru.

Úloha profesionální stavební správy

Profesionální stavební správa má:

rozhodovat podle zákona,
poskytovat předvídatelnou metodiku,
komunikovat s ostatními veřejnými orgány,
dodržovat lhůty,
vydávat přezkoumatelná rozhodnutí.

Jejím úkolem není:

určovat politickou budoucnost obce.

To patří demokratické samosprávě prostřednictvím plánování.

Kritéria odpovědné stavební správy

Stavební systém lze hodnotit zejména podle:

Předvídatelnosti
Lze předem zjistit, co je možné postavit a jaké podmínky platí?

Rychlosti
Rozhoduje úřad v přiměřené době?

Odbornosti
Má potřebnou personální a odbornou kapacitu?

Nestrannosti
Je individuální rozhodnutí odděleno od nepřípustných politických vlivů?

Jednoduchosti
Musí občan komunikovat s nezbytným minimem institucí?

Ochrany práv
Existuje účinný přezkum rozhodnutí?

Ochrany veřejného zájmu
Jsou legitimní veřejné zájmy skutečně posuzovány?

Digitalizace
Sdílejí instituce data namísto přenášení administrativy na občana?

Subsidiarity
Rozhoduje nejnižší úroveň schopná danou funkci kvalitně vykonávat?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

Kolik stavebních úřadů Česká republika skutečně potřebuje?
Jak velký úřad je schopen dlouhodobě udržet potřebnou odbornost?
Má povolování běžných staveb zůstat organizačně spojeno s obecní samosprávou?
Jak lépe oddělit územní plánování od individuálního správního rozhodování?
Jaké stavební agendy mají být svěřeny zemskému obvodu?
Jak má fungovat odvolací systém?
Které specializované stavby mají zůstat státu?
Jak odstranit administrativní ping-pong mezi úřady?
Která stanoviska lze skutečně integrovat?
Jak měřit skutečnou délku stavebního procesu?
Jak pravidelně zveřejňovat výkonnost stavebních úřadů?
Jak vytvořit jednotnou digitální mapu územních pravidel?
Jak zajistit funkční digitalizaci při zachování možnosti osobního podání?
Jak propojit územní plánování s náklady infrastruktury?
Jak nastavit transparentní spoluúčast velkých projektů na veřejné infrastruktuře?
Jak při vzniku Modelu 77 převést zaměstnance, dokumentaci a kompetence bez přerušení probíhajících řízení?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Stavební správa je jednou z oblastí, ve kterých Model 77 nesmí vzniknout mechanickým přidáním nové administrativní vrstvy.

Nemá vzniknout systém:

OBEC → STAVEBNÍ ÚŘAD → ZEMSKÝ OBVOD → STÁT

jen proto, že existují čtyři úrovně modelu.

Správná struktura musí vzniknout podle jednotlivých funkcí.

Pracovní rámec může být:

OBEC

→ rozhoduje o místním územním rozvoji,

PROFESIONÁLNÍ STAVEBNÍ ÚŘAD

→ rozhoduje o konkrétním záměru podle zákona,

ZEMSKÝ OBVOD

→ řeší nadobecní plánování, odborně složitější agendy a případně část přezkumu,

STÁT

→ stanovuje jednotné právo, standardy, strategické koridory, digitální infrastrukturu a vykonává vybrané specializované agendy.

Zásadní bude, aby občan nemusel tuto organizační konstrukci studovat.

Z jeho pohledu má systém fungovat:

JEDEN ZÁMĚR → JEDEN SROZUMITELNÝ PROCES → JEDNO DOHLEDATELNÉ ROZHODNUTÍ.

Pracovní závěr

Stavební správa musí chránit dvě legitimní hodnoty současně.

Na jedné straně:

právo vlastníka rozumně využívat vlastní majetek.

Na druhé:

právo společnosti chránit bezpečnost, infrastrukturu, krajinu, sousední vlastníky a další legitimní veřejné zájmy.

Úkolem odpovědného státu není jednu z těchto hodnot odstranit.

Je jím vytvořit proces, který je dokáže:

rychle, odborně, transparentně a předvídatelně poměřovat.

Pro Model 77 proto navrhuji základní posloupnost:

OBEC PLÁNUJE

→ PROFESIONÁLNÍ SPRÁVA POVOLUJE

→ VYŠŠÍ ÚROVEŇ ŘEŠÍ SKUTEČNĚ NADOBECNÍ A SPECIALIZOVANÉ OTÁZKY

→ STÁT GARANTUJE JEDNOTNÁ PRAVIDLA A PŘEZKUM.

A jako obecný princip celé kapitoly:

Stavebník nemá koordinovat stát. Stát má koordinovat vlastní instituce.

Prameny a další četba

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon – aktuální právní rámec územního plánování, stavebních úřadů, povolování záměrů, kontroly a soudního přezkumu.
Ministerstvo pro místní rozvoj – stavební zákon a přehled jeho novel.
Aktuální organizace stavební správy – Ministerstvo pro místní rozvoj, Dopravní a energetický stavební úřad, krajské a obecní stavební úřady.
Ministerstvo pro místní rozvoj – Portál stavebníka a současné systémy digitalizace stavebního řízení.
Stavební zákon – pravidla pořizování, zveřejňování a pravidelného vyhodnocování územně plánovací dokumentace.