Financování regionů

Regionální úroveň může převzít skutečnou odpovědnost za veřejné služby pouze tehdy, pokud má současně dostatečné, stabilní a předvídatelné finanční zdroje. Financování regionu proto nelze řešit odděleně od jeho kompetencí.

Nejdříve musí být zřejmé:

co má regionální úroveň dělat,

a teprve poté:

kolik to stojí a z jakých příjmů má být tato činnost financována.

Pro Deklaraci odpovědného státu platí základní princip:

Financování následuje kompetenci.

Model 77 proto nemůže začít tím, že rozdělí veřejné peníze mezi přibližně 77 nových jednotek. Nejprve musí určit jejich skutečné úkoly a teprve následně vytvořit odpovídající finanční systém.

Současné financování krajů

FAKT

Kraje jsou dnes vyššími územními samosprávnými celky s vlastními rozpočty.

Jejich hospodaření upravuje zejména zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Ten upravuje rozpočty územních samosprávných celků, jejich střednědobé výhledy, hospodaření a další související finanční vztahy. Aktuální znění je účinné od 29. srpna 2026.

Příjmy krajských rozpočtů tvoří různé zdroje, zejména:

• sdílené daňové příjmy,
• transfery ze státního rozpočtu,
• účelové dotace,
• příjmy z majetku a vlastní činnosti,
• další zákonem stanovené příjmy.

Samotný krajský rozpočet tak není financován jediným mechanismem.

Daňové příjmy krajů

FAKT

Od 1. ledna 2026 připadá krajům 10,23 % celostátního hrubého výnosu DPH a stejný základní podíl z vybraných daní z příjmů.

Obcím připadá u těchto daní 25,93 % a zbývající část převážně státnímu rozpočtu.

Daňový podíl určený krajům se následně mezi jednotlivé kraje rozděluje podle procent stanovených zákonem o rozpočtovém určení daní a příslušnými pravidly.

To je důležité rozlišení.

Kraj nezískává jednoduše podíl z daní vybraných pouze na svém území.

Část daňových příjmů je nejprve stanovena na celostátní úrovni a následně přerozdělena.

Proč region potřebuje stabilní příjem

Regionální služby mají často dlouhodobý charakter.

Může jít například o:

• dopravní infrastrukturu,
• veřejnou dopravu,
• střední školství,
• sociální služby,
• správní aparát,
• další služby širšího územního významu.

Takové služby nelze odpovědně plánovat, pokud region neví, zda bude mít za rok nebo za několik let dostatek prostředků.

Proto musí mít významná regionální kompetence:

stabilní zdroj financování,

nikoli pouze možnost každoročně žádat stát o peníze.

Daňové sdílení

Jednou z možností financování regionální úrovně je sdílení celostátních daní.

Výhodou může být:

• relativně stabilní příjmová základna,
• jednodušší daňový systém,
• jednotný hospodářský prostor republiky,
• možnost finančního vyrovnávání mezi regiony.

Nevýhodou může být slabší přímá vazba mezi hospodařením regionu a jeho příjmy.

Region může rozhodovat o výdajích, ale mít jen omezenou možnost ovlivňovat celkový objem příjmů.

Vlastní příjmy regionu

Vedle sdílených daní může regionální úroveň disponovat vlastními příjmy.

Mohou mezi ně patřit například:

• výnosy vlastního majetku,
• příjmy z regionálních organizací,
• poplatky související s některými službami,
• další zákonem stanovené příjmy.

U Modelu 77 bude třeba rozhodnout, zda zemský obvod získá také určitou omezenou vlastní daňovou pravomoc.

To však není nutnou podmínkou jeho existence.

Region může mít skutečný vlastní rozpočet i při zachování převážně celostátního daňového systému.

Zemský obvod nemá potřebovat vlastní daňový systém

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 nepředpokládá vznik přibližně 77 samostatných daňových soustav.

Výchozím principem může zůstat:

jednotný daňový prostor České republiky.

To znamená společná základní pravidla hlavních daní a jejich společnou správu.

Část jejich výnosu však může být zákonem určena:

státu,

zemským obvodům

a

obcím.

Takový systém může spojovat jednotu daňového systému s finanční samostatností územních celků.

Regionální daňová autonomie

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Model může později zkoumat také možnost omezené daňové autonomie zemských obvodů.

Například by zákon mohl stanovit:

• jednotný základ určité daně,
• základní pravidla,
• povolené rozmezí některého parametru,

a zemský obvod by měl možnost rozhodnout uvnitř tohoto rámce.

Takové řešení by mohlo posílit vztah:

regionální rozhodnutí → regionální příjem → regionální odpovědnost.

Současně však přináší rizika:

• daňové konkurence,
• zvyšování regionálních rozdílů,
• složitějšího systému,
• přesouvání ekonomických aktivit mezi obvody.

Proto musí být před případným zavedením důkladně vyhodnoceno.

Přibližně 77 jednotek mění ekonomiku regionální správy

Model 77 pracuje s podstatně větším počtem regionálních jednotek, než kolik dnes existuje krajů.

To přináší velmi důležitou ekonomickou otázku.

Menší region může být:

• blíže občanovi,
• lépe odpovídat přirozenému spádovému území,
• srozumitelnější z hlediska odpovědnosti.

Současně však může mít:

• menší daňovou základnu,
• menší finanční rezervu,
• vyšší relativní správní náklady,
• menší schopnost financovat rozsáhlé projekty.

Počet 77 proto nelze hodnotit pouze geograficky nebo historicky.

Musí projít také fiskálním testem životaschopnosti.

Fiskální kapacita zemského obvodu

Před vytvořením konkrétního obvodu bude nutné zjistit jeho potenciální finanční kapacitu.

Může být sledováno například:

• kolik obyvatel v území žije,
• jaká je jeho ekonomická základna,
• jaké veřejné služby má financovat,
• jaké má infrastrukturní potřeby,
• jaký majetek by převzal,
• jaké závazky by převzal,
• jaké jsou očekávané provozní náklady.

Zemský obvod nemůže být vytvořen pouze zakreslením hranice do mapy.

Musí být také finančně životaschopný.

Minimální velikost obvodu

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Model 77 může ukázat, že pro některé kompetence existuje minimální počet obyvatel nebo minimální ekonomická kapacita, pod kterou není jejich samostatný výkon efektivní.

To však nemusí automaticky znamenat zvětšení obvodu.

Možnými řešeními mohou být:

• spolupráce více obvodů,
• společná organizace,
• ponechání specializované služby státu,
• vytvoření nadobvodní servisní struktury bez další samosprávné vrstvy.

To je významné rozlišení.

Spolupráce mezi obvody nemusí znamenat vytvoření nové správní úrovně.

Společné služby více obvodů

Některé veřejné funkce mohou být příliš rozsáhlé i pro jeden zemský obvod.

Místo vytvoření dalšího stupně veřejné správy lze využít společné financování nebo provozování určité služby více obvody.

Například:

OBVOD A + OBVOD B + OBVOD C → SPOLEČNÁ SLUŽBA

Taková organizace by měla mít přesně určené:

• financování,
• rozhodování,
• vlastnictví,
• odpovědnost.

Neměla by se postupně změnit v další neformální úroveň veřejné moci bez demokratické kontroly.

Solidarita mezi zemskými obvody

Přibližně 77 obvodů by téměř jistě mělo velmi rozdílnou hospodářskou sílu.

Rozdíly mohou vycházet z:

• počtu obyvatel,
• ekonomické aktivity,
• polohy,
• dopravní dostupnosti,
• věkové struktury,
• hustoty osídlení,
• geografických podmínek.

Finanční systém proto bude potřebovat určitou míru solidarity.

Bez ní by se kvalita některých základních veřejných služeb mohla výrazně lišit podle ekonomické síly území.

Vyrovnávací mechanismus

Možným nástrojem je finanční vyrovnávání.

Jeho cílem nemá být:

aby každý obvod dostal stejně peněz,

ale:

aby objektivně rozdílné podmínky neznemožnily poskytování základních veřejných služeb.

Vyrovnávací mechanismus může zohledňovat například:

• počet obyvatel,
• věkovou strukturu,
• hustotu osídlení,
• rozlohu,
• dopravní podmínky,
• vlastní daňovou kapacitu,
• rozsah zákonných kompetencí.

Konkrétní parametry ale musí být výsledkem datové analýzy.

Solidarita nesmí odměňovat nehospodárnost

Zásadní problém vzniká tehdy, pokud obvod ví, že stát nebo jiné obvody vždy pokryjí jeho finanční ztrátu.

Vzniká tzv. morální hazard:

výnos politického rozhodnutí zůstane místní, ale jeho finanční riziko převezme někdo jiný.

Projekt proto pracuje s principem:

Solidarita kompenzuje objektivní rozdíly, nikoli automaticky následky špatného hospodaření.

Rozlišit tyto dva případy ale nebude jednoduché.

Regionální dluh

Pokud bude zemský obvod samosprávným celkem, bude nutné rozhodnout také o pravidlech jeho zadlužování.

Úvěr může být oprávněný například při financování dlouhodobé infrastruktury.

Zároveň však může přenášet náklady dnešních rozhodnutí do budoucnosti.

Proto bude potřeba stanovit:

• dluhová pravidla,
• informační povinnosti,
• podmínky významných dlouhodobých závazků,
• mechanismus řešení finančních problémů.

Finanční autonomie bez pravidel odpovědnosti by byla neúplná.

Co když obvod finančně selže?

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Model musí počítat také s krajní situací.

Co se stane, pokud zemský obvod nebude schopen plnit své finanční závazky?

Stát nemůže bez dalšího nechat přestat fungovat například nezbytné veřejné služby.

Automatická finanční záchrana by však mohla podporovat nezodpovědné hospodaření.

Proto může být nutný předem známý nápravný režim.

Mohl by například zahrnovat:

• povinný ozdravný plán,
• zvýšený finanční dohled,
• omezení dalšího zadlužování,
• restrukturalizaci závazků,
• dočasná mimořádná opatření.

Podmínky musí být předvídatelné před vznikem problému.

Transfery ze státu

Stát může zemským obvodům poskytovat transfery.

Je však důležité rozlišovat:

systémový nárokový transfer

a

účelovou dotaci.

Pokud zemský obvod trvale vykonává zákonem svěřenou službu, měl by mít pro její běžné financování stabilní příjem.

Dotace je vhodnější pro:

• mimořádné projekty,
• specifické investice,
• krizové události,
• cílené programy.

Neměla by se stát základním způsobem financování běžného provozu regionální samosprávy.

Financování přenesené státní správy

Také regionální úroveň může vykonávat úkoly státu.

Současný systém již pracuje s příspěvkem na výkon státní správy v přenesené působnosti; Ministerstvo vnitra každoročně připravuje podklady pro příspěvek určený obcím, krajům a hlavnímu městu Praze.

Model 77 proto musí důsledně odlišit:

samosprávnou kompetenci zemského obvodu

od

státní správy vykonávané zemským obvodem.

Pokud obvod vykonává úkol státu, musí být také jasné, jak stát tento výkon financuje.

Vlastní kompetence mají mít vlastní finanční odpovědnost

U samosprávných kompetencí je situace jiná.

Pokud zemský obvod například rozhoduje o konkrétní regionální službě v rámci své samosprávy, měl by mít také prostor rozhodnout:

• kolik prostředků na ni vynaloží,
• jak službu organizačně zajistí,
• jak stanoví investiční priority.

Za toto rozhodnutí následně odpovídá svým obyvatelům.

Právě zde vzniká skutečná samosprávná finanční odpovědnost.

Nemá vzniknout dotační hierarchie

Model 77 by se měl vyvarovat systému:

STÁT → ZEMSKÝ OBVOD → OBEC

jako univerzálního způsobu toku veřejných prostředků.

Zemský obvod nemá být automatickým prostředníkem pro všechny peníze směřující k obcím.

Pokud peníze financují obecní kompetenci, mají pokud možno směřovat přímo obci.

Pokud financují obvodní kompetenci, mají směřovat obvodu.

Platí princip:

Peníze následují kompetenci, nikoli správní hierarchii.

Převod současného krajského majetku

Případné nahrazení krajů zemskými obvody bude vyžadovat řešení rozsáhlého majetku.

Může jít například o:

• budovy,
• silnice,
• školy,
• zařízení sociálních služeb,
• podíly ve společnostech,
• další movitý a nemovitý majetek.

Nelze automaticky předpokládat, že všechen dnešní krajský majetek bude mechanicky rozdělen mezi zemské obvody.

Musí platit:

majetek následuje kompetenci.

Pokud službu převezme stát, příslušný majetek může přejít státu.

Pokud ji převezme zemský obvod, může přejít obvodu.

Pokud ji převezme obec, může být řešení jiné.

Převod závazků

Stejnou pozornost potřebují závazky.

Při institucionální reformě nelze převádět pouze aktiva.

Je nutné vyřešit také:

• dluhy,
• úvěry,
• smlouvy,
• dlouhodobé dodavatelské vztahy,
• pracovněprávní závazky,
• probíhající investice.

Ekonomické hodnocení Modelu 77 proto musí pracovat s čistou finanční pozicí, nikoli pouze s hodnotou převáděného majetku.

Přechodné financování

Reforma regionální správy pravděpodobně nevznikne během jednoho účetního dne.

Po určitou dobu mohou vznikat souběžné náklady:

• fungování starých institucí,
• budování nových,
• migrace informačních systémů,
• převod zaměstnanců,
• nové účetní systémy,
• změny smluv.

Model proto potřebuje samostatný přechodový rozpočet.

Ten nesmí být zaměněn s dlouhodobými provozními náklady cílového systému.

Úspora není automatická

Větší počet regionálních jednotek může některé funkce přiblížit občanům.

Současně však může zvýšit počet:

• vedení institucí,
• účetních jednotek,
• rozpočtových procesů,
• kontrolních procesů,
• administrativních pracovišť.

Proto nelze předem tvrdit, že Model 77 bude levnější.

Stejně tak nelze předem tvrdit, že bude dražší.

Musíme porovnat:

náklady současného systému

s

náklady výsledné struktury po odstranění institucí a kompetencí, které mají být nahrazeny.

Regionální rozpočet podle kompetencí

U každého zemského obvodu by mohl vzniknout analytický rozpočet členěný nikoli pouze účetně, ale podle funkcí.

Například:

DOPRAVA

ŠKOLSTVÍ

SOCIÁLNÍ SLUŽBY

SPRÁVA

INFRASTRUKTURA

U každé funkce by bylo možné sledovat:

• náklady,
• příjmy,
• investice,
• dotace,
• dlouhodobé závazky.

To by výrazně zlepšilo možnost porovnávat jednotlivé obvody.

Porovnávání zemských obvodů

Přibližně 77 podobně postavených jednotek by mohlo vytvářet zajímavou možnost vzájemného porovnávání.

Bylo by možné sledovat například:

• správní náklady na obyvatele,
• náklady konkrétních služeb,
• zadlužení,
• investiční aktivitu,
• velikost rezerv,
• kvalitu poskytovaných služeb.

Takové porovnání však musí respektovat rozdílné podmínky jednotlivých území.

Levnější služba nemusí automaticky znamenat službu lepší.

Digitální finanční mapa

Digitální model státu by mohl zobrazovat finanční vztahy jednotlivých úrovní.

Občan by například mohl otevřít svůj zemský obvod a vidět:

Kolik má obyvatel?

Jaké má kompetence?

Jaké má příjmy?

Jakou část tvoří sdílené daně?

Kolik dostává prostřednictvím solidarity?

Kolik vydává na jednotlivé služby?

Jaký má dluh?

Jaké má rezervy?

To může vytvořit výrazně silnější veřejnou kontrolu regionálního hospodaření.

Fiskální test Modelu 77

Před definitivním určením hranic obvodů by měl každý navržený zemský obvod projít finančním testem.

Minimálně bych sledoval:

1. počet obyvatel,
2. odhad daňové kapacity,
3. rozsah převáděných kompetencí,
4. odhad běžných výdajů,
5. investiční potřeby,
6. hodnotu převáděného majetku,
7. převáděné závazky,
8. očekávanou potřebu solidarity,
9. náklady vlastní administrativy,
10. finanční odolnost při poklesu příjmů.

Pokud některý obvod není schopen dlouhodobě financovat základní kompetence ani při přiměřeném vyrovnávacím mechanismu, je nutné zpochybnit jeho hranice nebo rozsah kompetencí.

Kritéria financování regionů

Regionální finanční systém můžeme hodnotit zejména podle těchto kritérií:

Stabilita
Má region předvídatelné příjmy?

Samostatnost
Má možnost skutečně rozhodovat o svém rozpočtu?

Odpovědnost
Nese důsledky svých finančních rozhodnutí?

Solidarita
Dokáže systém vyrovnat objektivní regionální rozdíly?

Motivace
Má region důvod podporovat vlastní rozvoj?

Hospodárnost
Odpovídají náklady poskytovaným službám?

Transparentnost
Může občan zjistit, jak region hospodaří?

Odolnost
Dokáže rozpočet přežít ekonomický nebo jiný výrazný výkyv?

Přiměřenost kompetencím
Odpovídají příjmy úkolům regionu?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Jaké kompetence mají zemské obvody skutečně financovat?
• Jak velká má být jejich daňová základna?
• Jaký podíl sdílených daní jim má připadat?
• Mají mít omezenou vlastní daňovou pravomoc?
• Jak nastavit finanční vyrovnávání?
• Jak měřit objektivní finanční potřebu obvodu?
• Jak zabránit odměňování nehospodárnosti?
• Jak nastavit dluhové limity?
• Jak řešit finanční selhání obvodu?
• Které dnešní krajské dotace mají být nahrazeny stabilním příjmem?
• Jak financovat výkon státní správy zemskými obvody?
• Jak rozdělit dnešní krajský majetek?
• Jak rozdělit krajské závazky?
• Kolik bude stát samotný přechod na nový systém?
• Které služby mohou být společně financovány několika obvody?
• Jak určit minimální finančně životaschopnou velikost zemského obvodu?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 může být finančně životaschopný pouze tehdy, pokud přibližně 77 zemských obvodů nebude představovat 77 nových administrativních vrstev přidaných k dnešnímu systému.

Musí jít o náhradu a nové rozdělení existujících regionálních funkcí.

Finanční návrh proto musí postupovat:

SOUČASNÁ KOMPETENCE

→ SOUČASNÝ NÁKLAD

→ NOVÝ NOSITEL KOMPETENCE

→ PŘEVOD MAJETKU A ZÁVAZKŮ

→ STABILNÍ PŘÍJEM

→ KONTROLA

Teprve po dokončení tohoto procesu bude možné odpovědět na otázku, zda je Model 77 finančně výhodnější, srovnatelný, nebo nákladnější než současné uspořádání.

Pracovní závěr

Financování zemského obvodu nemá začínat otázkou:

„Kolik peněz mu stát přidělí?“

Správná otázka zní:

„Za které veřejné funkce bude obvod odpovídat a jaký stabilní finanční zdroj těmto funkcím odpovídá?“

Skutečná regionální samospráva vyžaduje vlastní rozpočet a možnost rozhodovat o jeho použití.

Současně však potřebuje:

jasná pravidla zadlužování,

nezávislou kontrolu,

mechanismus solidarity

a

odpovědnost za důsledky vlastního hospodaření.

Pro Model 77 proto platí stejné pravidlo jako pro obec a stát:

kompetence bez peněz není skutečná pravomoc a peníze bez odpovědnosti nejsou skutečná samospráva.

Prameny a další četba

• Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů – současný rámec hospodaření obcí a krajů.
• Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní – současné rozdělení některých daňových příjmů mezi veřejné rozpočty.
• Finanční správa ČR – rozpočtové určení daní platné od 1. ledna 2026; krajům připadá u hlavních sdílených daní podíl 10,23 %.
• Ministerstvo vnitra ČR – příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti, včetně příspěvku pro kraje v roce 2026.