Diplomacie

Diplomacie je nástrojem, kterým stát zastupuje své zájmy navenek, komunikuje s jinými státy a mezinárodními organizacemi, sjednává mezinárodní závazky a chrání své občany a oprávněné zájmy v zahraničí. Je proto zvláštní oblastí veřejné moci. Na rozdíl od školství, dopravy nebo místní správy nemůže být zahraniční politika jednoduše rozdělena mezi jednotlivé části státu.

Navenek vystupuje:

ČESKÁ REPUBLIKA.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není základní otázkou:

Má být diplomacie centralizovaná nebo decentralizovaná?

Základní otázkou je:

Jak zajistit jednotné a důvěryhodné zastupování České republiky v zahraničí a současně umožnit obcím, zemským obvodům, podnikům, univerzitám a dalším institucím rozvíjet legitimní mezinárodní spolupráci?

Zahraniční politika patří státu

Základním principem musí být:

JEDEN STÁT → JEDNA ZAHRANIČNÍ POLITIKA.

Model 77 nemá vytvářet:

77 regionálních zahraničních politik.

Zemské obvody mohou mít rozsáhlé zahraniční kontakty.

Nemají však vystupovat jako samostatné státy.

To je zásadní rozdíl mezi:

ZAHRANIČNÍ POLITIKOU

a

ZAHRANIČNÍ SPOLUPRACÍ SAMOSPRÁVY.

Ústavní rozdělení zahraničních pravomocí

FAKT

Česká Ústava rozděluje zahraničněpolitické pravomoci mezi více ústavních institucí.

Prezident republiky podle čl. 63 zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy a pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. Sjednávání smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její členy. Tato rozhodnutí podle čl. 63 vyžadují spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného člena vlády a odpovídá za ně vláda.

Ústava tedy nevytváří zahraniční politiku jako výlučnou osobní pravomoc prezidenta.

Na jejím výkonu se podílí:

PREZIDENT

VLÁDA

PARLAMENT

a

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ.

Jejich funkce však nejsou totožné.

Vláda a zahraniční politika

Vláda je podle Ústavy vrcholným orgánem výkonné moci a odpovídá Poslanecké sněmovně.

Zahraniční politika proto musí být chápána jako součást výkonu politické odpovědnosti vlády.

Prezident reprezentuje stát a vykonává významné ústavní zahraniční pravomoci.

Za rozhodnutí prezidenta podle čl. 63 však odpovídá vláda právě prostřednictvím kontrasignace.

To vytváří důležitý princip:

REPREZENTACE STÁTU

nemusí být totožná s:

POLITICKOU ODPOVĚDNOSTÍ ZA ZAHRANIČNÍ POLITIKU.

Parlament a zahraniční politika

Parlament není běžným vykonavatelem každodenní diplomacie.

Má však významnou ústavní roli například při schvalování vybraných mezinárodních smluv.

Ústava vyžaduje souhlas obou komor například u smluv:

• upravujících práva a povinnosti osob,
• spojeneckých a politických,
• zakládajících členství České republiky v mezinárodní organizaci,
• některých smluv hospodářské povahy,
• dalších smluv upravujících otázky vyhrazené zákonu.

Zahraniční politika tedy nemá být oblastí zcela vyňatou z demokratické parlamentní kontroly.

Mezinárodní smlouvy

Mezinárodní smlouva může České republice vytvářet dlouhodobé právní závazky.

Proto je třeba rozlišovat:

POLITICKÉ JEDNÁNÍ

od

PRÁVNĚ ZÁVAZNÉ MEZINÁRODNÍ SMLOUVY.

Ústava stanoví, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu. Pokud taková smlouva stanoví něco jiného než zákon, použije se smlouva.

Mezinárodní politika tedy může mít přímý dopad také na český právní systém.

Přenos pravomocí

Ústava připouští, aby byly mezinárodní smlouvou některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.

K takové smlouvě je podle čl. 10a potřebný zvláštní ústavní mechanismus souhlasu.

Jde o významný princip:

mezinárodní spolupráce může ovlivnit způsob výkonu státní moci, ale musí mít odpovídající demokratickou a ústavní legitimitu.

Evropská unie

Česká diplomacie dnes neprobíhá pouze v klasických vztazích:

ČESKÁ REPUBLIKA ↔ JINÝ STÁT.

Významná část zahraničního a evropského rozhodování probíhá také:

ČESKÁ REPUBLIKA ↔ EVROPSKÁ UNIE ↔ OSTATNÍ ČLENSKÉ STÁTY.

Ústava proto ukládá vládě pravidelně a předem informovat Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství v mezinárodních organizacích, na které byly přeneseny některé pravomoci, a umožňuje komorám se k připravovaným rozhodnutím vyjadřovat.

Evropská politika je tedy zároveň:

ZAHRANIČNÍ

a

VNITŘNÍ POLITIKOU STÁTU,

protože evropská rozhodnutí mohou přímo ovlivňovat české právo a veřejnou správu.

Ministerstvo zahraničních věcí

FAKT

Ministerstvo zahraničních věcí je podle kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy pro oblast zahraniční politiky.

Mezi jeho úkoly patří také koncepce a koordinace zahraniční rozvojové pomoci a koordinace vnějších ekonomických vztahů.

Ministerstvo proto plní nejen reprezentační funkci.

Je také:

koordinačním centrem zahraniční služby České republiky.

Zahraniční služba

FAKT

Zákon č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě, definuje zahraniční službu jako činnost zaměřenou na navazování, udržování a rozvíjení vztahů s cizími státy a dalšími subjekty mezinárodního práva a na ochranu zájmů České republiky a jejích občanů v zahraničí.

Zahraniční služba zahrnuje činnost:

V ÚSTŘEDÍ

a

NA ZAHRANIČNÍCH PŮSOBIŠTÍCH.

Diplomacie tedy není pouze činnost velvyslance.

Je to profesionální systém.

Profesionální diplomatická služba

Zahraniční politika je politická.

Diplomatická služba však musí mít vysokou míru profesionality a institucionální kontinuity.

Diplomat má být schopen sloužit České republice při střídání demokraticky zvolených vlád.

To znamená rozlišovat:

POLITICKÉ URČENÍ ZAHRANIČNÍ POLITIKY

od

PROFESIONÁLNÍHO VÝKONU DIPLOMACIE.

Vláda může legitimně změnit zahraničněpolitické priority.

Diplomatická služba má následně zákonným a profesionálním způsobem tyto priority vykonávat.

Diplomat nemá vytvářet vlastní zahraniční politiku

Profesionální nezávislost diplomatické služby neznamená politickou samostatnost.

Diplomat nemá rozhodovat:

jakou zahraniční politiku má stát mít.

Má odborně:

• analyzovat,
• doporučovat,
• vyjednávat,
• zastupovat,
• realizovat schválenou politiku.

To odpovídá širšímu principu projektu:

POLITICKÁ MOC URČUJE SMĚR

→

PROFESIONÁLNÍ SPRÁVA ZAJIŠŤUJE VÝKON.

Institucionální paměť

Diplomacie je oblast, ve které má mimořádný význam:

institucionální paměť.

Mezinárodní vztahy mohou trvat desítky let.

Diplomatická služba proto potřebuje:

• dlouhodobé znalosti států,
• jazykovou odbornost,
• historický kontext,
• zkušenost s mezinárodními institucemi,
• kontinuitu vztahů.

Časté nahrazování profesionálního aparátu čistě politickými nominacemi může tuto kapacitu oslabovat.

Politické nominace velvyslanců

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Vedoucí zastupitelských misí mají zároveň:

diplomatickou

a

reprezentační funkci.

Proto je legitimní diskutovat o vztahu:

profesionálních kariérních diplomatů

a

osob jmenovaných z jiného veřejného nebo odborného prostředí.

Projekt nemá předem určit, že každý velvyslanec musí být kariérním diplomatem.

Má však zkoumat:

• odbornou kvalifikaci,
• transparentnost výběru,
• odpovědnost,
• riziko klientelismu,
• potřebu kontinuity zahraniční služby.

Zastupitelské úřady

Česká republika vykonává zahraniční službu prostřednictvím různých zastupitelských úřadů.

Může jít například o:

VELVYSLANECTVÍ,

GENERÁLNÍ KONZULÁTY

a další typy zahraničních zastoupení.

MZV zveřejňuje aktuální územní působnost českých zastupitelských úřadů v zahraničí.

Síť zastoupení musí odpovídat:

• zahraničněpolitickému významu,
• potřebám občanů,
• ekonomickým vztahům,
• bezpečnostním potřebám,
• dostupným veřejným prostředkům.

Ambasáda není pouze reprezentace

Zastupitelský úřad může plnit řadu funkcí.

Například:

• politickou diplomacii,
• ekonomickou diplomacii,
• konzulární činnost,
• kulturní a veřejnou diplomacii,
• vědeckou spolupráci,
• podporu vztahů s krajany.

Proto při posuzování efektivity diplomatické sítě nestačí počítat:

počet ambasád.

Je potřeba zkoumat:

jakou funkci konkrétní zastoupení plní a zda pro ni existuje odpovídající potřeba.

Konzulární služba

Diplomacie není pouze jednání mezi vládami.

Pro občana je velmi praktickou částí zahraniční služby:

konzulární ochrana.

Zákon o zahraniční službě výslovně zahrnuje ochranu zájmů České republiky a jejích občanů v zahraničí mezi základní funkce zahraniční služby.

Konzulární agenda může zahrnovat pomoc českým občanům při různých situacích v zahraničí a také některé správní agendy.

Konzulární ochrana v EU

FAKT

Občan Evropské unie má za určitých podmínek v zemi mimo EU, kde jeho vlastní členský stát nemá zastoupení, právo požádat o konzulární ochranu také jiný členský stát EU za stejných podmínek jako jeho vlastní občané.

To je praktický příklad toho, že mezinárodní spolupráce může:

sdílet kapacity

bez ztráty státní identity.

Pro projekt je to zajímavá analogie i pro jiné veřejné služby:

každá instituce nemusí mít vlastní fyzickou strukturu všude, pokud lze službu bezpečně sdílet.

Co konzulát nemůže

Konzulární služba má jasné právní hranice.

Stát nemůže občanovi v zahraničí garantovat:

že nebude podléhat právu země, ve které se nachází.

Diplomatická ochrana tedy neznamená, že občan stojí mimo cizí právní řád.

Úkolem státu je poskytovat pomoc v rámci:

mezinárodního práva

a

pravomocí zastupitelského úřadu.

Krizová pomoc občanům

Válka, přírodní katastrofa, rozsáhlá dopravní událost nebo jiná krize mohou vyžadovat rychlou koordinaci pomoci českým občanům v zahraničí.

MZV v roce 2026 dále rozvíjí například systém DROZD a koordinaci konzulární pomoci občanům v krizových situacích.

Takové situace ukazují význam:

CENTRÁLNÍ EVIDENCE

KOMUNIKACE

ZASTUPITELSKÉ SÍTĚ

a

KRIZOVÉ KOORDINACE.

Digitální konzulární stát

Digitalizace může zjednodušit řadu služeb občanům v zahraničí.

Část administrativních služeb české zastupitelské úřady již poskytují nebo postupně rozšiřují i v oblasti dokladů; MZV například v září 2026 aktualizovalo síť zastupitelských úřadů pověřených agendou občanských průkazů.

Cílem má být:

občan nemusí kvůli každé administrativní záležitosti cestovat stovky kilometrů na ambasádu, pokud lze službu bezpečně vyřídit jiným způsobem.

Ne každou konzulární činnost však lze plně digitalizovat.

Ekonomická diplomacie

Zahraniční vztahy mají také významný hospodářský rozměr.

MZV prostřednictvím ekonomické diplomacie koordinuje část podpory českých hospodářských zájmů v zahraničí a spolupracuje mimo jiné s Ministerstvem průmyslu a obchodu, CzechTrade, CzechInvest a dalšími institucemi.

Zastupitelské úřady mohou například:

• poskytovat informace o trzích,
• pomáhat navazovat kontakty,
• podporovat české firmy,
• identifikovat obchodní příležitosti.

Ekonomická diplomacie je součástí zahraniční služby, nikoli samostatným paralelním systémem zahraniční politiky.

Stát nemá obchodovat místo podnikatele

Ekonomická diplomacie může:

otevírat dveře,

poskytovat informace,

pomáhat překonat institucionální bariéry.

Nemá však nahrazovat:

podnikatelské rozhodnutí a podnikatelské riziko.

Stát nemá rozhodovat, která firma má:

• uspět,
• získat zakázku,
• být ekonomicky životaschopná.

Podpora musí mít:

transparentní pravidla

a být přístupná podle obecných kritérií.

Duplicita institucí

Podpora exportu a zahraničního podnikání může být poskytována více veřejnými institucemi.

To vytváří riziko:

MZV

→ MPO

→ CzechTrade

→ CzechInvest

→ další veřejné organizace

s překrývajícími se službami.

Projekt by proto měl provést:

AUDIT EKONOMICKÉ DIPLOMACIE.

U každé služby:

KDO JI POSKYTUJE?

KOMU?

ZA KOLIK?

JAKÝ JE VÝSLEDEK?

NEDUPLIKUJE JINOU INSTITUCI?

Vědecká diplomacie

Součástí současné zahraniční služby je také vědecká diplomacie.

MZV ji propojuje s:

• výzkumem,
• vývojem,
• inovacemi,
• vysokými školami,
• zahraniční spoluprací.

To ukazuje, že moderní diplomacie již není pouze:

politická jednání mezi ministry zahraničí.

Je stále více:

síťovou koordinací státu, ekonomiky, vědy a společnosti.

Kulturní a veřejná diplomacie

Stát v zahraničí komunikuje také prostřednictvím:

• kultury,
• vzdělávání,
• vědy,
• veřejné prezentace.

Cílem není pouze propagace vlády.

Veřejná diplomacie má prezentovat:

Českou republiku jako stát a společnost.

Je proto důležité rozlišit:

komunikaci České republiky

od

politické propagace aktuální vlády.

Stát není totožný s momentální vládou.

Krajanská politika

Zahraniční služba se zabývá také vztahy s českými komunitami v zahraničí; zákon o zahraniční službě řadí podporu veřejné diplomacie a krajanských vztahů mezi činnosti zahraniční služby.

Krajanská politika může podporovat:

• jazyk,
• kulturu,
• kontakty s Českou republikou.

Nemá však vytvářet nerovné politické zacházení podle toho, zda občan žije doma nebo v zahraničí, pokud pro rozdílné zacházení neexistuje objektivní důvod.

Rozvojová a humanitární politika

MZV je podle své zákonné působnosti zapojeno také do zahraniční rozvojové a humanitární politiky.

Taková politika může sledovat:

• humanitární pomoc,
• dlouhodobý rozvoj,
• stabilitu,
• zahraničněpolitické cíle.

Projekt by měl u veřejných prostředků v této oblasti používat stejná pravidla jako jinde:

CÍL

→ NÁKLAD

→ VÝSLEDEK

→ VYHODNOCENÍ.

Dobrá vůle sama nenahrazuje kontrolu účinnosti veřejného programu.

Bezpečnostní diplomacie

Zahraniční politika se přímo dotýká také bezpečnosti.

Zahraniční služba podle zákona zahrnuje koordinaci a zabezpečování činnosti v oblasti mezinárodní bezpečnosti.

To propojuje kapitolu Diplomacie s budoucí kapitolou:

Obrana.

Zahraniční a obranná politika však nejsou totožné.

Diplomacie má také význam při:

• prevenci konfliktů,
• vytváření spojenectví,
• krizové komunikaci,
• multilaterální spolupráci.

Diplomacie a obrana

Ústava vyhrazuje Parlamentu významnou roli při zásadních otázkách vojenského zapojení České republiky a současně umožňuje vládě v přesně vymezených případech rozhodovat o krátkodobém vyslání ozbrojených sil či pobytu zahraničních sil, s následnou parlamentní kontrolou.

To je příklad modelu:

VÝKONNÁ SCHOPNOST

DEMOKRATICKÁ KONTROLA.

Stejný princip je vhodné hledat i v dalších citlivých oblastech zahraniční politiky.

Sankce a zahraniční politika

Současná diplomacie se podílí také na:

• mezinárodních sankčních režimech,
• kontrole citlivého vývozu,
• prověřování některých zahraničních investic.

Aktuální Koncepce zahraniční politiky České republiky tyto oblasti uvádí mezi nástroji zahraniční a bezpečnostní politiky.

Takové nástroje mohou mít významné:

bezpečnostní

i

ekonomické dopady.

Proto musí mít jasný právní základ a demokratickou odpovědnost.

Zahraniční politika potřebuje kontinuitu

Zahraniční vztahy se budují dlouhodobě.

To však neznamená, že demokraticky zvolená vláda nesmí zahraniční politiku změnit.

Je vhodné rozlišovat:

STRATEGICKOU KONTINUITU STÁTU

a

POLITICKOU ZMĚNU VLÁDY.

Stát má plnit své závazky.

Vláda však může v mezích těchto závazků měnit:

• priority,
• důraz,
• způsob jednání.

Zahraniční koncepce

Česká republika používá také koncepční dokumenty zahraniční politiky. MZV zveřejňuje aktuální Koncepci zahraniční politiky, která popisuje dlouhodobé cíle a nástroje českého působení v zahraničí.

Pro projekt je důležitý princip:

strategický dokument nemá být pouze politickou deklarací.

Měl by umožňovat následně hodnotit:

co mělo být dosaženo

a

co skutečně dosaženo bylo.

Diplomacie potřebuje měřit výsledky opatrně

Výsledky diplomacie jsou obtížněji měřitelné než například počet opravených silnic.

Úspěchem může být:

• zabránění problému,
• dlouhodobý vztah,
• změna postoje jiné země,
• otevření trhu.

Nelze proto používat pouze jednoduchý ukazatel:

počet jednání

nebo

počet diplomatických cest.

Aktivita není totéž co výsledek.

Diplomatická cesta není sama o sobě úspěch

Každá významnější zahraniční cesta by měla mít:

ÚČEL

→ co chceme dosáhnout,

AGENDA

→ o čem jednáme,

VÝSLEDEK

→ co se změnilo,

NÁVAZNOST

→ kdo pokračuje v realizaci.

To neznamená zveřejňovat neveřejné nebo bezpečnostně citlivé informace.

Znamená to vyžadovat:

odpovědnost za využití veřejných prostředků.

Zahraniční síť musí být pravidelně hodnocena

Existence ambasády v určitém státě nemá být:

historicky automatická a navždy neměnná.

Je vhodné pravidelně hodnotit:

• politický význam,
• ekonomické vztahy,
• konzulární potřebu,
• bezpečnostní význam,
• možnost regionálního zastoupení z jiného úřadu,
• náklady.

Výsledkem může být:

ZACHOVAT → POSÍLIT → SLOUČIT → ZMĚNIT PŮSOBNOST → UZAVŘÍT.

Stejná metodika projektu tak může být použita i na diplomatickou síť.

Honorární konzulové

Vedle profesionálních diplomatických zastoupení mohou určité omezené funkce vykonávat také honorární konzulové.

Takové řešení může rozšiřovat přítomnost České republiky bez nákladů plného zastupitelského úřadu.

Honorární konzul však není náhradou ambasády ve všech funkcích.

Jeho role musí být:

jasně vymezena a kontrolována.

Obce a zahraniční spolupráce

Obce dnes běžně spolupracují se zahraničními městy a regiony.

Taková spolupráce může zahrnovat například:

• kulturu,
• školství,
• cestovní ruch,
• sdílení zkušeností,
• společné projekty.

To je legitimní samosprávná činnost.

Obec tím však nezískává pravomoc:

vést zahraniční politiku České republiky.

Zemské obvody a zahraničí

Model 77 pravděpodobně vytvoří silnější regionální jednotky.

Ty mohou mít legitimní zahraniční vztahy například s:

• regiony sousedních států,
• partnerskými regiony,
• evropskými institucemi,
• přeshraničními projekty.

Zvlášť významné to může být v příhraničních oblastech.

Je však nutné přesně určit hranici mezi:

REGIONÁLNÍ SPOLUPRACÍ

a

ZAHRANIČNÍ POLITIKOU.

Zemský obvod není subjekt samostatné zahraniční politiky

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemský obvod může například:

uzavřít dohodu o spolupráci se zahraničním regionem v oblasti dopravy, kultury nebo školství, pokud je to v jeho kompetenci.

Nemá však:

• uznávat státy,
• vytvářet vlastní diplomatickou službu,
• uzavírat státní mezinárodní smlouvy,
• přijímat vlastní zahraničněpolitické závazky České republiky.

Platí:

ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE ANO

PARALELNÍ ZAHRANIČNÍ POLITIKA NE.

Přeshraniční spolupráce

U zemských obvodů při státní hranici může být zahraniční spolupráce mimořádně praktická.

Může řešit například:

DOPRAVU

ZDRAVOTNICTVÍ

KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

CESTOVNÍ RUCH

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ.

Pokud například nemocnice nebo dopravní spojení přirozeně obsluhuje území na obou stranách hranice, správní systém nemá praktické spolupráci bezdůvodně bránit.

Státní hranice však zůstává státní hranicí

Přeshraniční praktická spolupráce nesmí zastírat rozdíl mezi:

samosprávným územím

a

státem.

Stát nese odpovědnost za:

• mezinárodní závazky,
• bezpečnost,
• státní hranici,
• mezinárodněprávní postavení.

Zemský obvod působí uvnitř tohoto rámce.

Zemský zastupitelský úřad?

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 nepotřebuje vytvářet vlastní zemské ambasády.

Pokud zemský obvod potřebuje podporovat:

• investice,
• turistiku,
• regionální spolupráci,

může využívat:

společnou diplomatickou a ekonomickou infrastrukturu České republiky.

Případné regionální kontaktní zastoupení musí být ekonomicky odůvodněno a jasně odlišeno od diplomatické mise.

Jedna česká zahraniční síť

Pro Model 77 je vhodnější princip:

JEDNA ČESKÁ ZAHRANIČNÍ SÍŤ

která může poskytovat služby:

STÁTU

ZEMSKÝM OBVODŮM

OBCÍM

FIRMÁM

VĚDECKÝM INSTITUCÍM

v rozsahu zákonných úkolů.

Není efektivní, aby každá úroveň budovala vlastní zahraniční infrastrukturu.

Evropské fondy a regionální zastoupení

Zemské obvody mohou mít praktický důvod aktivně působit při:

• evropských projektech,
• regionálních programech,
• přeshraniční spolupráci.

Ani takové působení však není klasickou diplomacií.

Jde o:

obhajobu regionálních zájmů uvnitř právního a politického rámce České republiky a Evropské unie.

Toto rozlišení má být jasné také institucionálně.

Diplomacie a informace

Diplomatická služba vytváří velké množství analytických informací.

Část může být veřejná.

Část musí zůstat neveřejná kvůli:

• probíhajícím jednáním,
• bezpečnosti,
• ochraně zdrojů,
• diplomatickým vztahům.

Transparentnost zahraniční politiky proto nemůže znamenat:

úplnou veřejnost všech diplomatických informací v reálném čase.

Musí však existovat následná:

demokratická a institucionální kontrola.

Tajnost není absence kontroly

Neveřejná informace nemá automaticky znamenat:

informaci bez kontroly.

Pokud určitou otázku nelze zveřejnit, má být přesto kontrolovatelná oprávněnými:

• ústavními orgány,
• parlamentními mechanismy,
• soudy nebo jinými zákonnými institucemi podle povahy věci.

To odpovídá obecnému principu projektu:

VEŘEJNOST INFORMACE A KONTROLA INFORMACE NEJSOU TOTÉŽ.

Koordinace resortů

Zahraniční vztahy neřeší pouze MZV.

Mezinárodně působí například resorty:

• obrany,
• průmyslu,
• financí,
• vnitra,
• životního prostředí,
• zemědělství.

Proto musí existovat mechanismus:

jednotného státního postoje tam, kde je jednotný postoj potřebný.

Jinak může stát v zahraničí vysílat několik vzájemně rozporných stanovisek.

Jeden stát nemá mluvit pěti neslučitelnými hlasy

Demokratická diskuse uvnitř České republiky může být velmi pluralitní.

Po přijetí konkrétního vládního nebo státního postoje však musí profesionální diplomacie vědět:

jaký mandát zastupuje.

To neznamená umlčet opozici.

Opoziční politici mohou v zahraničí svobodně vyjadřovat své postoje.

Je však třeba jasně rozlišovat:

OFICIÁLNÍ POZICI ČESKÉ REPUBLIKY

od

POLITICKÉHO NÁZORU KONKRÉTNÍHO PŘEDSTAVITELE.

Diplomacie a změna vlády

Střídání demokratických vlád může vést ke změně zahraničněpolitických priorit.

To je legitimní.

Stát však musí zachovat:

• právní kontinuitu,
• plnění smluv,
• institucionální paměť,
• profesionální diplomatickou službu.

Tak vzniká rovnováha:

DEMOKRATICKÁ ZMĚNA

STABILITA STÁTU.

Audit diplomacie

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pro projekt doporučuji vytvořit audit zahraniční služby.

Nemá hodnotit:

zda je konkrétní zahraničněpolitický názor správný.

Má analyzovat fungování systému.

U každé významné činnosti:

KDO URČUJE POLITIKU?

KDO JI REALIZUJE?

KDO JI FINANCUJE?

KDO KONTROLUJE?

JAK SE MĚŘÍ VÝSLEDEK?

Kompetenční karta diplomacie

Pro Digitální model státu lze vytvořit karty například:

MEZINÁRODNÍ SMLOUVA

VELVYSLANECTVÍ

KONZULÁRNÍ SLUŽBA

EKONOMICKÁ DIPLOMACIE

PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE ZEMSKÉHO OBVODU.

U každé lze zobrazit:

Kdo rozhoduje?

Kdo jedná?

Kdo schvaluje?

Kdo financuje?

Kdo kontroluje?

Jaký je právní účinek?

To by mohlo výrazně zpřehlednit oblast, ve které se dnes překrývají ústavní, vládní a administrativní funkce.

Kritéria odpovědné diplomacie

Diplomatický systém lze hodnotit zejména podle:

Jednoty zastupování
Je zřejmé, kdo zastupuje Českou republiku?

Demokratické legitimity
Je politický směr zahraniční politiky odpovědný demokratickým institucím?

Profesionality
Má zahraniční služba potřebnou odbornost a kontinuitu?

Koordinace
Nevystupují veřejné orgány v zahraničí vzájemně rozporně bez legitimního důvodu?

Ochrany občanů
Dokáže stát efektivně poskytovat konzulární pomoc?

Hospodárnosti
Odpovídá síť zastoupení skutečným potřebám?

Transparentnosti
Jsou veřejné peníze a základní cíle kontrolovatelné?

Bezpečnosti
Jsou chráněny citlivé informace a strategické zájmy?

Subsidiarity
Mohou regionální a místní instituce spolupracovat se zahraničím tam, kde jde skutečně o jejich kompetenci?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Jak přesně vymezit vztah prezidenta, vlády a MZV při tvorbě zahraniční politiky?
• Jak posílit dlouhodobou profesionalitu diplomatické služby?
• Jaká část vedoucích diplomatických pozic má být otevřena osobám mimo kariérní službu?
• Jak hodnotit efektivitu sítě zastupitelských úřadů?
• Ve kterých zemích potřebuje Česká republika vlastní plnohodnotné zastoupení?
• Kde lze služby sdílet nebo poskytovat regionálně?
• Jak dále digitalizovat konzulární služby?
• Jak hodnotit ekonomickou diplomacii podle skutečných výsledků?
• Kde se překrývají MZV, MPO, CzechTrade a další veřejné instituce?
• Jak kontrolovat rozvojovou a humanitární pomoc podle výsledků?
• Jak nastavit institucionální kontinuitu při změnách vlády?
• Jak má Parlament kontrolovat zahraniční politiku bez narušení nezbytné důvěrnosti jednání?
• Jak přesně vymezit zahraniční spolupráci zemských obvodů?
• Mohou zemské obvody uzavírat veřejnoprávní dohody se zahraničními regiony?
• Kdy má taková dohoda vyžadovat souhlas státu?
• Má být zahraniční působení obcí a zemských obvodů evidováno v jednotném systému?
• Jak využít českou diplomatickou síť také pro potřeby samospráv, aniž by vznikala paralelní diplomacie?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Diplomacie je jednou z oblastí, kde Model 77 musí stanovit velmi jasnou hranici decentralizace.

Pracovní model může být:

ČESKÁ REPUBLIKA

→ jediný nositel zahraniční politiky a mezinárodněprávních závazků,

VLÁDA A ÚSTAVNÍ ORGÁNY

→ politické a ústavní rozhodování,

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ

→ profesionální koordinace a výkon zahraniční služby,

ZEMSKÝ OBVOD

→ přeshraniční a zahraniční spolupráce pouze v rozsahu vlastních kompetencí,

OBEC

→ místní mezinárodní spolupráce v rámci samosprávy.

Z toho vyplývá:

DECENTRALIZOVAT SPOLUPRÁCI

ale

NEDECENTRALIZOVAT STÁTNÍ SUVERENITU.

Zemský obvod může spolupracovat se zahraničním partnerem.

Českou republiku však navenek jako stát zastupuje pouze ústavně určená státní moc.

Pracovní závěr

Diplomacie musí spojovat dvě vlastnosti, které mohou působit protikladně:

demokratickou politickou odpovědnost

a

profesionální dlouhodobou kontinuitu.

Zahraniční politika musí být demokraticky určována.

Její výkon však potřebuje odbornou službu schopnou zachovávat:

znalosti,

vztahy,

institucionální paměť

a

důvěryhodnost státu.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto lze formulovat princip:

Zahraniční politika je politicky odpovědná, diplomacie profesionálně vykonávaná a mezinárodní závazky právně kontrolovatelné.

Pro Model 77 pak:

Jednota státu navenek nevylučuje rozmanitou zahraniční spolupráci uvnitř státu.

A především:

Česká republika může mít 77 zemských obvodů, ale pouze jednu zahraniční politiku.

Základní vztah proto má být:

STÁT URČUJE ZAHRANIČNÍ POLITIKU

→ DIPLOMATICKÁ SLUŽBA JI PROFESIONÁLNĚ VYKONÁVÁ

→ PARLAMENT A DALŠÍ ÚSTAVNÍ INSTITUCE ZAJIŠŤUJÍ DEMOKRATICKOU KONTROLU

→ ZEMSKÉ OBVODY A OBCE MOHOU ROZVÍJET ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCI V MEZÍCH VLASTNÍCH KOMPETENCÍ.

Prameny a další četba

• Ústava České republiky – zejména čl. 10, 10a, 10b, 39, 49 a 63 upravující mezinárodní smlouvy, přenos pravomocí, roli Parlamentu a zahraniční pravomoci prezidenta a vlády.
• Ministerstvo zahraničních věcí – působnost MZV jako ústředního orgánu státní správy pro zahraniční politiku.
• Zákon č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě – právní rámec výkonu zahraniční služby, zastupitelských úřadů a konzulární služby.
• Ministerstvo zahraničních věcí – Koncepce zahraniční politiky České republiky, rámec současných zahraničněpolitických cílů a nástrojů.
• Ministerstvo zahraničních věcí – ekonomická a vědecká diplomacie a koordinace podpory českých hospodářských zájmů v zahraničí.
• Ministerstvo zahraničních věcí – konzulární ochrana českých a nezastoupených občanů EU v třetích zemích.