Zákony

Zákon je jedním ze základních nástrojů, kterými demokratický stát převádí obecné ústavní principy do konkrétních pravidel.

Určuje například:

• práva a povinnosti občanů,
• kompetence veřejných institucí,
• pravidla veřejných služeb,
• daně a poplatky,
• správní postupy,
• pravidla podnikání,
• sankce a odpovědnost.

Kvalita státu proto nezávisí pouze na kvalitě jeho institucí.

Stejně důležitá je kvalita právního prostředí, ve kterém tyto instituce fungují.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není základní otázkou:

Kolik zákonů má Česká republika mít?

Důležitější je:

Jsou zákony potřebné, srozumitelné, předvídatelné, vzájemně sladěné a skutečně vymahatelné?

Zákon jako pravidlo veřejné moci

Zákon není pouze nástrojem, kterým stát ukládá povinnosti občanům.

Současně omezuje samotnou veřejnou moc.

Z Ústavy vyplývá základní rozdíl:

občan může činit to, co zákon nezakazuje,

zatímco:

veřejná moc může jednat pouze v mezích pravomocí, které jí právo svěřuje.

Zákony proto musí určovat nejen:

co musí občan dělat,

ale také:

co smí dělat stát.

Právní stát potřebuje předvídatelné právo

Občan, podnikatel, obec i veřejná instituce potřebují být schopni předem zjistit:

Jaké pravidlo platí?

Co se ode mě očekává?

Kdo rozhoduje?

Jaké mám opravné prostředky?

Co nastane při porušení pravidla?

Právní stát není pouze stát, který má mnoho právních předpisů.

Je to stát, ve kterém jsou pravidla:

předem známá,

dostupná,

srozumitelná

a

uplatňovaná předvídatelným způsobem.

Hierarchie právních pravidel

Právní řád není souborem předpisů se stejnou právní silou.

Zjednodušeně lze rozlišovat:

ÚSTAVNÍ POŘÁDEK

→ základní pravidla státu a ochrana základních práv,

ZÁKONY

→ obecná pravidla přijatá Parlamentem,

PODZÁKONNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY

→ například nařízení vlády a vyhlášky vydávané na základě zákona,

PRÁVNÍ PŘEDPISY ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY

→ obecně závazné vyhlášky a další předpisy vydávané v mezích zákonných kompetencí.

Nižší právní předpis nesmí být v rozporu s předpisem vyšší právní síly.

Tato hierarchie chrání občana před situací, kdy by si výkonná moc mohla své pravomoci libovolně vytvářet sama.

Zákon musí mít ústavní základ

Zákon může upravovat rozsáhlé oblasti veřejného života.

Nemůže však legitimně překročit ústavní pořádek.

Legislativní pravidla vlády proto výslovně požadují, aby připravovaný právní předpis byl v souladu:

• s právními předpisy vyšší právní síly,
• s nálezy Ústavního soudu,
• s mezinárodními závazky České republiky,
• s právem Evropské unie.

Současně má být formulován přehledně, jednoznačně a srozumitelně.

To dobře vystihuje princip:

Zákon není izolovaný text. Musí být organickou součástí celého právního řádu.

Kdo může navrhnout zákon

Ústava vymezuje zákonodárnou iniciativu.

Návrh zákona mohou předložit zejména:

• poslanec,
• skupina poslanců,
• Senát,
• vláda,
• zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

Samotné přijetí zákona však náleží Parlamentu v ústavně stanoveném procesu.

Podrobnosti zákonodárné moci budou rozpracovány v samostatné kapitole Zákonodárná moc.

Vládní návrh zákona

U vládních návrhů předchází parlamentnímu projednávání rozsáhlejší přípravná fáze.

Aktuální Legislativní pravidla vlády vyžadují, aby přípravě právního předpisu předcházela analýza:

• současného právního stavu,
• skutečného problému,
• nezbytnosti změny,
• očekávaných dopadů regulace.

Návrhy vlády mohou procházet připomínkovým řízením a posouzením Legislativní rady vlády.

Pro projekt je velmi důležitý právě první krok:

Nejdříve problém. Potom zákon.

Nikoli:

Nejdříve zákon a teprve potom hledání problému, který má řešit.

Potřebujeme vůbec nový zákon?

Jednou z nejdůležitějších otázek kvalitní legislativy je otázka, která bývá snadno přehlédnuta:

Je nová právní regulace skutečně potřebná?

Legislativní pravidla vlády výslovně požadují před přípravou předpisu zhodnocení nezbytnosti změny právního stavu nebo rozšíření regulace do dosud neupravených vztahů.

To odpovídá metodice Deklarace odpovědného státu.

Před vznikem nového pravidla má následovat:

PROBLÉM → ANALÝZA → ALTERNATIVY → DOPADY → TEPRVE POTOM REGULACE.

Zákon není jediným možným řešením

Ne každý společenský problém vyžaduje nový zákaz, příkaz nebo povinnost.

Možným řešením může být také:

• lepší vymáhání současného práva,
• odstranění rozporu mezi stávajícími předpisy,
• zjednodušení postupu,
• změna financování,
• lepší informování,
• organizační změna veřejné správy,
• digitalizace,
• odstranění zbytečné regulace.

Projekt by proto měl u každého významného návrhu obsahovat otázku:

Lze cíle dosáhnout bez vytvoření dalšího zákonného pravidla?

Zákon má řešit příčinu

Právní regulace může snadno reagovat pouze na viditelný důsledek problému.

Například vzniká-li opakovaně stejná chyba ve veřejné správě, může být reakce:

přidat další kontrolní povinnost.

Skutečným problémem však může být:

• nejasná kompetence,
• špatně nastavený informační systém,
• nedostatečná odpovědnost,
• rozpor několika zákonů.

Další povinnost pak může systém ještě více komplikovat.

Proto platí:

Nejdříve hledat příčinu. Teprve potom regulovat její důsledek.

Srozumitelnost zákona

Zákon má být odborně přesný.

To však neznamená, že musí být zbytečně nesrozumitelný.

Legislativní pravidla vlády požadují, aby právní předpis byl formulován:

přehledně, jednoznačně, srozumitelně, jazykově a stylisticky správně.

Přesto nelze očekávat, že každý specializovaný zákon bude možné napsat stejně jednoduše jako běžný informační text.

Právo musí být dostatečně přesné i pro:

• soudy,
• správní orgány,
• odborníky.

Cílem proto není:

zjednodušit za každou cenu,

ale:

nekomplikovat bez skutečné potřeby.

Občan má být schopen zjistit, jaké právo platí

Od roku 2024 funguje elektronická Sbírka zákonů a mezinárodních smluv.

Zákon č. 222/2016 Sb. stanoví, že Sbírka je úředním listem, v němž se vyhlašují závazná znění právních předpisů a dalších stanovených aktů. Elektronický systém zároveň obsahuje časová znění předpisů.

To představuje významný posun.

Občan nemá potřebovat odbornou komerční databázi pouze k tomu, aby zjistil platné znění zákona.

e-Sbírka a e-Legislativa

Zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv vytvořil právní základ nejen pro elektronické zveřejňování práva, ale také pro elektronickou tvorbu právních předpisů.

Současná právní úprava počítá s tím, že významná část tvorby, předkládání, podepisování a vyhlašování právních předpisů probíhá elektronickým systémem.

Pro Deklaraci je zde důležitý princip:

Digitální právo nemá být pouze PDF verzí papírového zákona.

Digitální právní systém může umožnit:

• aktuální úplné znění,
• historii změn,
• budoucí účinnost změn,
• propojení souvisejících předpisů,
• sledování legislativního procesu.

Platnost a účinnost

Je třeba rozlišovat:

PLATNOST

a

ÚČINNOST.

Právní předpis musí být řádně vyhlášen.

Teprve následně podle stanovených pravidel nabývá účinnosti a začíná se podle něj postupovat.

Tento rozdíl má praktický význam.

Občan, firma i úřad potřebují čas se na nové povinnosti připravit.

Legisvakance

Doba mezi vyhlášením právního předpisu a jeho účinností umožňuje adresátům:

• seznámit se s pravidly,
• upravit smlouvy,
• změnit informační systémy,
• proškolit pracovníky,
• vytvořit metodiku.

Příliš krátká doba může znamenat, že stát formálně stanoví pravidlo, které jeho vlastní instituce ani občané nejsou schopni včas zavést.

Proto by měla existovat zásada:

Čím rozsáhlejší změna, tím důležitější je realistická doba na její zavedení.

Časté novelizace

Zákon může být při přijetí relativně přehledný.

Postupnými novelami ale může vzniknout text složitý a obtížně čitelný.

Každá jednotlivá novela může mít logiku.

Výsledkem několika desítek změn však může být předpis, který již jako celek logiku ztrácí.

Proto nemá být hodnocena pouze kvalita každé novely.

Má se pravidelně hodnotit také:

kvalita výsledného zákona jako celku.

Legislativní inflace

Samotný počet přijatých zákonů není dokonalým ukazatelem kvality právního prostředí.

Přesto může vysoká frekvence změn vytvářet:

• nejistotu,
• náklady na přizpůsobování,
• administrativu,
• problémy při výkladu.

Pro občana nebo podnikatele může být někdy větším problémem než samotná přísnost pravidla skutečnost, že se pravidlo neustále mění.

Proto je důležitá:

stabilita práva.

Stabilita neznamená neměnnost

Zastaralý nebo nefunkční zákon nemá být zachován pouze proto, aby se neměnil.

Právní systém musí reagovat například na:

• technologický vývoj,
• hospodářské změny,
• společenské změny,
• zkušenosti s fungováním zákona,
• změny evropského práva.

Cílem tedy není:

co nejméně změn.

Cílem je:

co nejméně zbytečných a nepřipravených změn.

Hodnocení dopadů regulace

Legislativní pravidla vlády pracují s hodnocením dopadů regulace – RIA.

Smyslem je předem zkoumat možné následky navrhované změny.

Dopady mohou být například:

• ekonomické,
• sociální,
• administrativní,
• podnikatelské,
• rozpočtové.

Pro projekt je tento princip zásadní.

Zákon nemá být hodnocen pouze otázkou:

„Zní návrh správně?“

ale:

„Co pravděpodobně způsobí v praxi?“

Dopady na veřejnou správu

Každá nová zákonná povinnost může vytvořit také náklad pro stát nebo samosprávu.

Může vyžadovat:

• nové pracovníky,
• informační systém,
• formuláře,
• kontroly,
• metodiky,
• nové správní řízení.

Proto by měl každý významný návrh odpovědět také:

Kdo bude zákon vykonávat?

Kolik to bude stát?

Má odpovědná instituce dostatečnou kapacitu?

Kdo výkon zaplatí?

To přímo souvisí se zásadou:

financování následuje kompetenci.

Náklady občana

Regulace může vytvářet náklady také občanům a podnikatelům.

Nemusí jít pouze o poplatek.

Administrativním nákladem může být:

• formulář,
• povinné hlášení,
• návštěva úřadu,
• evidence,
• povinnost využít odborníka.

Jedna drobná povinnost může působit nevýznamně.

Pokud se ale opakuje u milionu občanů nebo tisíců podnikatelů, její celkový náklad může být značný.

Princip jednou a dost

Digitalizovaná veřejná správa umožňuje postupně posilovat princip:

Stát nemá po občanovi opakovaně vyžadovat údaj, který již oprávněně eviduje a může jej zákonným způsobem použít.

To však není pouze technologická otázka.

Pokud jednotlivé zákony každému úřadu ukládají vlastní oddělené dokládání údajů, software problém sám nevyřeší.

Proto musí být digitalizace spojena také s legislativním auditem.

Platí:

NEJPRVE ZJEDNODUŠIT → POTOM DIGITALIZOVAT.

Podzákonné předpisy

Zákon nemusí upravovat každý technický detail.

Podrobnosti mohou za zákonných podmínek upravovat například:

• nařízení vlády,
• vyhlášky ministerstev.

To umožňuje flexibilnější reakci na technické změny.

Současně však existuje hranice:

podzákonný předpis nemá vytvářet povinnosti bez zákonného základu.

Klíčová pravidla musí stanovit zákonodárce tam, kde to vyžaduje ústavní pořádek.

Zákon versus vyhláška

Příliš podrobný zákon může být nepružný.

Příliš obecný zákon naopak může faktické rozhodování přesunout z Parlamentu na výkonnou moc.

Proto je třeba hledat rovnováhu:

ZÁKON

má upravit podstatná práva, povinnosti a kompetence,

zatímco:

PROVÁDĚCÍ PŘEDPIS

může upravit technickou realizaci v mezích zákonného zmocnění.

Obecní právní předpisy

Územní samospráva potřebuje možnost upravovat některé místní záležitosti.

To však neznamená vznik paralelního právního státu.

Obce mohou regulovat vymezené místní otázky pouze v rámci ústavního a zákonného pořádku.

Pro Model 77 bude důležité určit, jakou normotvornou pravomoc mají mít zemské obvody.

Zemské obvody a vlastní právní předpisy

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Pokud budou zemské obvody vyššími územními samosprávnými celky, bude nutné rozhodnout:

jak rozsáhlou samostatnou normotvornou pravomoc mají mít.

Jednou možností je navázat na dnešní princip územní samosprávy.

Zemský obvod by mohl ve své samostatné působnosti přijímat vlastní obecně závazné předpisy v mezích stanovených ústavou a zákony.

Model 77 ale nemá směřovat ke vzniku:

77 odlišných právních systémů.

Jednota práva

Jedním ze základních principů Modelu 77 je:

Jednota práva, možná rozmanitost správy.

To znamená, že například základní pravidla:

• občanského práva,
• trestního práva,
• podnikání,
• základních práv,
• sociálních nároků,
• správního procesu

mají zůstat součástí jednotného českého právního prostoru, pokud nebude pro konkrétní oblast prokázán velmi silný důvod k jiné úpravě.

Zemský obvod nemá být malým státem s vlastním občanským nebo trestním zákoníkem.

Rozmanitost výkonu

Jednotné právo ale nemusí znamenat identický způsob organizace veřejné služby.

Zákon může například určit:

standard, právo občana a odpovědnou úroveň,

zatímco zemský obvod nebo obec mohou mít určitý prostor určit:

konkrétní způsob organizace služby.

Tím lze spojit:

rovnost před zákonem

s

místní flexibilitou.

Jedna kompetence má být dohledatelná

Složitost právního systému často nevzniká pouze délkou jednotlivého zákona.

Může vzniknout tím, že jedna agenda je rozdělena mezi mnoho předpisů.

Občan pak musí hledat:

• zákon,
• prováděcí vyhlášku,
• jiný související zákon,
• metodiku.

Projekt by měl usilovat o to, aby bylo možné u každé veřejné kompetence jednoduše zjistit:

KDO ROZHODUJE

PODLE JAKÉHO ZÁKONA

KDO KONTROLUJE

KAM SE LZE ODVOLAT.

Kompetenční zákony

Jedním z problémů každé institucionální reformy je rozdělení pravomocí.

Nestačí vytvořit novou instituci.

Musí být upraveno:

• co přesně dělá,
• co již nedělají ostatní,
• odkud se kompetence přenáší,
• kdo ji financuje,
• kdo ji kontroluje.

Proto při Modelu 77 nemůže vzniknout pouze:

zákon o zemských obvodech.

Bude nutné provést systematickou změnu všech předpisů, kterých se přesun kompetencí dotkne.

Legislativní inventura

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Před rozsáhlejší reformou veřejné správy navrhuji provést legislativní inventuru.

Ta by u významných oblastí zjistila:

1. Jaké právní předpisy oblast upravují?
2. Které instituce v nich mají kompetenci?
3. Existují duplicitní kompetence?
4. Existují rozpory?
5. Která ustanovení jsou zastaralá?
6. Které povinnosti jsou stále potřebné?
7. Které lze zjednodušit?
8. Které lze odstranit?
9. Které předpisy lze spojit?
10. Jak se změní pravidla při Modelu 77?

Výsledkem nemá být pouze seznam zákonů.

Má vzniknout mapa právních kompetencí státu.

ZACHOVAT → ZJEDNODUŠIT → SLOUČIT → NAHRADIT → ZRUŠIT

Pro legislativní inventuru lze použít metodiku projektu:

ZACHOVAT

pravidlo je potřebné a funguje,

ZJEDNODUŠIT

účel zůstává, ale způsob je zbytečně složitý,

SLOUČIT

více předpisů upravuje zbytečně roztříštěnou oblast,

NAHRADIT

současná regulace nefunguje a potřebuje jiné řešení,

ZRUŠIT

pravidlo již nemá dostatečný důvod existence.

Důležité je, že cílem není zrušit co nejvíce zákonů.

Cílem je odstranit zbytečnou právní složitost.

Kodifikace

U některých oblastí může být vhodné více roztříštěných předpisů spojit do jednoho systematického zákona nebo kodexu.

Výhodou může být:

• přehlednost,
• jednotná terminologie,
• snazší orientace.

Kodifikace ale není automaticky správným řešením.

Příliš rozsáhlý zákon může být rovněž velmi obtížně použitelný.

Rozhodujícím kritériem má být:

logická souvislost právní úpravy.

Novela nebo nový zákon?

Při rozsáhlé změně může vzniknout otázka:

Dále novelizovat stávající zákon, nebo přijmout nový?

Novela může zachovat kontinuitu.

Pokud je ale původní zákon změněn ve většině své struktury, další novela může výsledný systém ještě více znepřehlednit.

Projekt by proto měl při velkých reformách hodnotit také:

bod, kdy je nový systematický zákon srozumitelnější než další vrstva novelizace.

Přílepky

Srozumitelnost právního řádu může narušovat také spojování věcně nesouvisejících změn do jednoho zákona.

Takový postup ztěžuje:

• veřejnou kontrolu,
• parlamentní debatu,
• orientaci v účelu zákona.

Z hlediska projektu má platit:

Změna zákona má mít dohledatelnou věcnou souvislost s předmětem projednávané úpravy.

Legislativní stopa

NÁVRH K OVĚŘENÍ

U významné legislativy by měl občan být schopen zjistit:

Kdo změnu navrhl?

Jaký problém měl zákon řešit?

Jaké varianty byly zvažovány?

Kdo předložil významné připomínky?

Jaké byly očekávané náklady?

Jaká byla výsledná změna v Parlamentu?

Digitalizace legislativního procesu vytváří podmínky pro podstatně lepší dohledatelnost těchto informací.

Pozměňovací návrhy

Zákon může během parlamentního projednávání projít významnou změnou.

To je přirozenou součástí parlamentní demokracie.

Současně ale vzniká otázka:

Máme u zásadně změněného návrhu stále dostatečně analyzované dopady?

Rozsáhlá změna přijatá v pozdní fázi může uniknout části standardního odborného posouzení, kterým prošel původní návrh.

Proto je vhodné zkoumat mechanismus pro posouzení dopadů významných pozměňovacích návrhů.

Parlament potřebuje čas i informace

Kvalita legislativy není pouze otázkou práce ministerstev.

Poslanci a senátoři potřebují:

• dostatek informací,
• odborné podklady,
• čas na posouzení dopadů.

Rychlost přijetí zákona není sama o sobě ukazatelem efektivního zákonodárství.

V mimořádné situaci může být rychlost nezbytná.

V běžné situaci však může příliš krátký proces zvyšovat riziko chyb.

Zákon po přijetí nekončí

Jedním z největších nedostatků veřejné regulace může být soustředění veškeré pozornosti na:

přijetí zákona.

Skutečná otázka začíná až potom:

Funguje?

Proto by měl u významných reforem existovat mechanismus následného vyhodnocení.

Ex post hodnocení

NÁVRH K OVĚŘENÍ

U významného zákona by po určité době mohla následovat kontrola:

Dosáhl deklarovaného cíle?

Jaké byly skutečné náklady?

Vznikly nečekané důsledky?

Je regulace stále potřebná?

Lze ji zjednodušit?

Tím by vznikl cyklus:

PROBLÉM → ZÁKON → REALIZACE → DATA → HODNOCENÍ → ÚPRAVA / ZRUŠENÍ.

Zákon by tak nebyl považován za úspěšný pouze proto, že byl schválen.

Automatické přezkoumání některých pravidel

U experimentální nebo mimořádné regulace lze zvažovat také:

povinnost pravidelného přezkoumání

nebo v odůvodněných případech:

časově omezenou účinnost.

Takový mechanismus může být vhodný především tam, kde:

• nejsou dobře známy dlouhodobé dopady,
• jde o mimořádné opatření,
• existuje rychlý technologický vývoj.

Nemá se však mechanicky používat u každého zákona.

Právo Evropské unie

Český právní řád je ovlivňován také právem Evropské unie.

Legislativní pravidla vlády proto vyžadují kontrolu souladu připravované legislativy s právem EU a upravují postup při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky.

Při hodnocení konkrétní české regulace je proto důležité rozlišit:

co vyžaduje evropské právo

a

co je vlastní rozhodnutí českého zákonodárce.

Bez tohoto rozlišení nelze odpovědně posoudit rozsah domácí regulace.

Model 77 a evropské právo

Případná změna vnitřního územního uspořádání sama o sobě nemění závazky České republiky vyplývající z jejího mezinárodního nebo evropského postavení.

Pokud bude výkon určité evropské agendy převeden ze státu na zemský obvod, musí být stále zajištěno:

správné a jednotné plnění závazků České republiky.

Vnitřní decentralizace nemůže být výmluvou pro nesplnění závazku státu.

Digitální právní mapa

Pro Digitální model státu navrhuji vytvořit postupně také právní mapu kompetencí.

U konkrétní veřejné služby by občan mohl vidět:

KOMPETENCE

→ například základní školství,

PRÁVNÍ ZÁKLAD

→ příslušný zákon,

ODPOVĚDNÁ ÚROVEŇ

→ obec / zemský obvod / stát,

PROVÁDĚCÍ INSTITUCE

→ konkrétní úřad nebo organizace,

KONTROLA

→ kdo kontroluje,

OPRAVNÝ PROSTŘEDEK

→ kam se občan může obrátit.

Taková mapa by umožnila převést jinak obtížně čitelný právní systém do srozumitelné struktury.

Test nového zákona

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Každý významný návrh zákona by mohl projít jednoduchým testem:

1. Problém

Jaký konkrétní problém řešíme?

2. Důkaz

Máme dostatečná data, že problém skutečně existuje?

3. Potřeba regulace

Je nutný zákon?

4. Alternativy

Existuje jednodušší řešení?

5. Kompetence

Kdo bude pravidlo vykonávat?

6. Náklady

Kolik bude stát veřejný sektor, občany a ekonomiku?

7. Srozumitelnost

Je pravidlo jasně formulováno?

8. Kontrola

Kdo ověří dodržování?

9. Vymahatelnost

Lze pravidlo skutečně vymáhat?

10. Vyhodnocení

Jak poznáme, zda zákon funguje?

Takový test nemá nahrazovat standardní legislativní proces.

Má být metodickým nástrojem projektu.

Kritéria dobrého zákona

Kvalitu právní úpravy lze hodnotit zejména podle těchto kritérií:

Nezbytnost
Existuje skutečný důvod regulovat?

Ústavnost
Je zákon v souladu s ústavním pořádkem?

Srozumitelnost
Lze zjistit, co zákon požaduje?

Předvídatelnost
Může se adresát na pravidlo dlouhodobě spolehnout?

Proporcionalita
Odpovídá rozsah regulace problému?

Vymahatelnost
Je stát schopen pravidlo skutečně prosadit?

Odpovědnost
Je jasné, která instituce zákon vykonává?

Financování
Má instituce pro výkon pravidla odpovídající zdroje?

Soulad
Není zákon v rozporu s jinými předpisy?

Vyhodnotitelnost
Lze po čase zjistit, zda regulace funguje?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Jak měřit složitost českého právního řádu?
• Které oblasti jsou nejvíce zatíženy opakovanými novelami?
• Kdy je vhodnější nový zákon než další novela?
• Které zákony lze sloučit?
• Které povinnosti lze odstranit?
• Jak důsledně vyhodnocovat dopady zákonů po jejich přijetí?
• Jak posuzovat dopady významných poslaneckých pozměňovacích návrhů?
• Má být část významných regulací povinně přezkoumána po určité době?
• Jak zlepšit legislativní stopu?
• Jak propojit e-Sbírku, e-Legislativu a kompetenční mapu veřejné správy?
• Jak velkou normotvornou autonomii mají mít zemské obvody?
• Jak chránit jednotu českého právního řádu při decentralizaci?
• Jak zabránit tomu, aby reforma Modelu 77 vytvořila další vrstvu právní složitosti?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 bude vyžadovat rozsáhlou změnu kompetenční legislativy, pokud se jeho základní předpoklady po analýze potvrdí.

Cílem však nesmí být:

přidat zemské obvody do současného právního systému jako další vrstvu.

To by mohlo systém naopak zkomplikovat.

Postup musí být:

SOUČASNÁ KOMPETENCE

→ POSOUZENÍ POTŘEBY

→ URČENÍ ODPOVĚDNÉ ÚROVNĚ

→ ZRUŠENÍ STARÉ DUPLICITNÍ KOMPETENCE

→ ÚPRAVA ZÁKONA

→ FINANCOVÁNÍ

→ KONTROLA.

Pokud kompetence přejde na zemský obvod, má současně přestat být vykonávána jinou úrovní všude tam, kde pro souběh neexistuje jasný důvod.

Model tedy nemá vytvořit:

STÁT + KRAJSKÁ LOGIKA + ZEMSKÝ OBVOD + OBEC.

Má vytvořit čitelnou strukturu:

OBČAN → OBEC → ZEMSKÝ OBVOD → STÁT

s jasně rozdělenými pravomocemi.

Pracovní závěr

Dobrý právní stát není stát, který dokáže pro každý problém napsat nový zákon.

Je to stát, který dokáže rozlišit:

kdy je zákon skutečně potřeba,

jak má být napsán,

kdo jej bude vykonávat

a

zda po zavedení skutečně funguje.

Právní systém má občanovi poskytovat:

jistotu,

ochranu,

srozumitelná pravidla

a

předvídatelné jednání veřejné moci.

Pro projekt proto lze formulovat základní princip:

Každá nová regulace musí prokázat svůj důvod, nikoli občan důvod své svobody.

A pro reformu právního systému:

Nejdříve inventura práva → potom zjednodušení kompetencí → teprve potom nové zákony.

Cílem Modelu 77 nemá být nový rozsáhlejší právní systém.

Má jím být jednodušší a čitelnější právní struktura odpovídající jasně rozděleným veřejným kompetencím.

Prameny a další četba

• Ústava České republiky, zejména pravidla zákonodárné moci, zákonodárné iniciativy a vyhlašování zákonů.
• Zákon č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv – úřední elektronická Sbírka a systém elektronické tvorby právních předpisů.
• Legislativní pravidla vlády, aktuální znění zveřejněné v červenci 2026 – pravidla přípravy vládní legislativy, analýza potřebnosti regulace, připomínkové řízení, požadavky na srozumitelnost a soulad právního řádu.