Zahraniční systémy

Územní uspořádání státu nemá jedno univerzální řešení. Evropské i další demokratické státy používají velmi rozdílné modely. Některé jsou federacemi se silnými zeměmi nebo kantony. Jiné jsou unitárními státy s rozsáhlou regionální samosprávou. Některé spoléhají především na silné obce, jiné vytvářejí několik mezistupňů mezi obcí a centrální vládou.

Rozdíly se netýkají pouze:

POČTU ÚZEMNÍCH JEDNOTEK.

Liší se také:

KOMPETENCE

FINANCOVÁNÍ

VOLEBNÍ SYSTÉM

VZTAH KE STÁTU

DAŇOVÁ AUTONOMIE

VELIKOST OBCÍ

ORGANIZACE VEŘEJNÝCH SLUŽEB.

Pro Model 77 proto nemá smysl hledat:

STÁT, KTERÝ BYCHOM MOHLI ZKOPÍROVAT.

Smyslem je hledat:

PRINCIPY, KTERÉ MŮŽEME TESTOVAT V ČESKÝCH PODMÍNKÁCH.

Neexistuje jeden evropský model

OECD rozlišuje několik základních forem regionálního uspořádání.

Vedle čistě statistických nebo plánovacích regionů existují například:

REGIONY VZNIKLÉ SPOLUPRACÍ OBCÍ

DECENTRALIZOVANÉ REGIONÁLNÍ SAMOSPRÁVY

a

REGIONY S VLASTNÍ ZÁKONODÁRNOU PRAVOMOCÍ.

OECD zároveň upozorňuje, že různé modely mohou existovat:

současně uvnitř jednoho státu.

To je důležité poučení.

Správní systém nemusí být:

DOKONALE SYMETRICKÝ.

Unitární stát může být velmi decentralizovaný

Často se směšují dva pojmy:

UNITÁRNÍ STÁT

a

CENTRALIZOVANÝ STÁT.

Nejsou totožné.

Unitární stát znamená především, že existuje:

jediná státní suverenita a jednotný základní právní řád.

To však nevylučuje rozsáhlou:

místní a regionální samosprávu.

OECD popisuje řadu unitárních států, ve kterých mají volené regionální vlády vlastní rozpočty, majetek, administrativu a rozhodovací pravomoci.

To je model, který je koncepčně relevantní také pro Model 77.

Model 77 nemusí být federací

Pokud zemské obvody získají:

• vlastní zastupitelstva,
• vlastní rozpočty,
• vlastní kompetence,

neznamená to automaticky:

FEDERALIZACI ČESKÉ REPUBLIKY.

Česká republika může zůstat:

UNITÁRNÍM STÁTEM

a současně mít:

silnější územní samosprávu.

Zásadní rozdíl spočívá v:

ZDROJI PRAVOMOCI.

Federace

Ve federálním systému je moc ústavně rozdělena mezi:

FEDERÁLNÍ STÁT

a

FEDEROVANÉ JEDNOTKY.

Ty mají zpravidla výrazně silnější postavení než běžný region unitárního státu.

OECD uvádí, že federované státy obvykle disponují vlastními parlamenty a vládami a jejich pravomoci jsou chráněny ústavním rámcem; federální vláda je nemůže jednostranně libovolně odstranit.

To představuje:

jinou úroveň autonomie

než Model 77.

Německo

Německo představuje významný evropský příklad:

FEDERÁLNÍHO STÁTU.

Územní struktura zahrnuje spolkové země a pod nimi další úrovně, které mohou podle konkrétní země zahrnovat:

VLÁDNÍ OBVODY

KRAJSKÉ OKRESY

SPRÁVNÍ SPOLEČENSTVÍ

OBCE.

Oficiální německá geografická data právě tyto různé hierarchické úrovně evidují.

Důležitější než samotný počet úrovní je však skutečnost, že:

SPOLKOVÉ ZEMĚ JSOU SOUČÁSTÍ ÚSTAVNÍHO ROZDĚLENÍ STÁTNÍ MOCI.

Německá zkušenost pro Model 77

Německo není předlohou pro přímé převzetí, protože Model 77:

NEPŘEDPOKLÁDÁ ČESKOU FEDERACI.

Je však zajímavé jako příklad:

VÍCEÚROVŇOVÉHO STÁTU, VE KTERÉM NEMUSÍ KAŽDÁ FUNKCE KONČIT U CENTRÁLNÍ VLÁDY.

Ukazuje také, že:

regionální politická úroveň

a

nižší správní jednotky

mohou fungovat vedle sebe.

Federální zkušenost přináší také varování

Čím větší pravomoci mají územní jednotky, tím důležitější je přesně určit:

KDO ZA CO ODPOVÍDÁ.

Pokud se kompetence překrývají, může vzniknout:

složitý systém spolurozhodování.

Proto Model 77 nemá přebírat:

federální složitost tam, kde ji nepotřebuje.

Švýcarsko

Švýcarsko představuje ještě výraznější příklad víceúrovňového federalismu.

Veřejná správa funguje na úrovni:

FEDERACE

KANTONŮ

a

OBCÍ.

Oficiální švýcarský portál také důsledně odděluje federální, kantonální a komunální veřejné instituce a služby.

Kantony představují velmi silné historické a politické jednotky.

Proto je švýcarská zkušenost zajímavá zejména pro:

SUBSIDIARITU

a

FISKÁLNÍ ODPOVĚDNOST,

nikoli jako mapa, kterou lze přenést do České republiky.

Silná samospráva vyžaduje finance

Jedním ze společných principů evropských samosprávných systémů je:

KOMPETENCE MUSÍ BÝT DOPROVÁZENA FINANČNÍMI ZDROJI.

Evropská charta místní samosprávy výslovně spojuje místní samosprávu s vlastními finančními prostředky a možností rozhodovat o jejich použití v mezích zákona.

To potvrzuje náš princip:

KOMPETENCE → ODPOVĚDNOST → NÁKLAD → PŘÍJEM.

Evropská charta místní samosprávy

Pro srovnání evropských systémů je důležitější než jednotlivé mapy společný rámec:

EVROPSKÉ CHARTY MÍSTNÍ SAMOSPRÁVY.

Rada Evropy ji označuje za základní evropský standard ochrany místní samosprávy. Charta stojí například na:

• demokraticky ustavených orgánech,
• právu místních společenství spravovat významnou část veřejných záležitostí,
• vlastní organizační autonomii,
• odpovídajících finančních zdrojích.

To jsou principy přímo relevantní pro Deklaraci odpovědného státu.

Subsidiarita není český experiment

Myšlenka:

ROZHODOVAT CO NEJBLÍŽE OBČANOVI TAM, KDE JE TO ÚČINNÉ

není specifikem Modelu 77.

Je součástí širší evropské tradice místní samosprávy.

To však neznamená:

všechno převést co nejníže.

Rozhodující zůstává:

schopnost příslušné úrovně úkol skutečně vykonávat.

Polsko

Pro české podmínky je mimořádně zajímavé:

POLSKO.

Jde o sousední unitární stát s historicky a institucionálně relativně srovnatelným středoevropským prostředím.

Polsko od roku 1999 používá tříúrovňovou strukturu územní samosprávy:

GMINA

↓

POWIAT

↓

VOJVODSTVÍ.

K 1. lednu 2026 polské ministerstvo vnitra eviduje:

16 vojvodství

314 powiatů

a

2 479 gmin,

přičemž 66 měst má zároveň postavení powiatu.

Polsko je zajímavé svou skladebností

Polský systém představuje relativně dobře čitelnou hierarchii:

OBEC → OKRESNÍ ÚROVEŇ → REGION.

Na rozdíl od českého modelu, kde mezi obcí a krajem existují:

ORP, POÚ a okres jako různé typy struktur,

má Polsko politicky definovanou:

POWIATOVOU SAMOSPRÁVU.

To je pro Model 77 významné srovnání.

Powiat není ORP

Česká ORP je především:

SPRÁVNÍM OBVODEM PRO VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY.

Polský powiat je:

ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVNOU JEDNOTKOU.

Jeho obyvatelé tvoří samosprávné společenství a jednotka disponuje vlastní právní a rozpočtovou odpovědností. Polský statistický úřad charakterizuje gminu, powiat i vojvodství jako samosprávné jednotky s právní subjektivitou, vlastním majetkem a rozpočtem.

To vytváří zajímavou otázku:

Je zemský obvod Modelu 77 funkčně bližší českému kraji, nebo polskému powiatu?

Odpověď zatím není zřejmá.

Polský model ukazuje tři politické úrovně

Polsko pracuje s:

MÍSTNÍ SAMOSPRÁVOU

NADOBECNÍ SAMOSPRÁVOU

REGIONÁLNÍ SAMOSPRÁVOU.

Model 77 naproti tomu předpokládá:

OBEC → ZEMSKÝ OBVOD → STÁT.

Nemá tedy samostatnou:

vyšší regionální samosprávu nad obvodem.

To může systém zjednodušit.

Současně to znamená, že zemský obvod musí případně převzít část funkcí, které Polsko rozděluje:

mezi powiat a vojvodství.

To je třeba velmi pečlivě testovat.

Polský model jako kontrolní scénář

Při testování Modelu 77 můžeme položit otázku:

CO BY SE STALO, KDYBY ČESKÁ REPUBLIKA MÍSTO MODELU 77 POUŽILA TŘÍSTUPŇOVOU SAMOSPRÁVU POLSKÉHO TYPU?

Ne jako politický návrh.

Jako:

SROVNÁVACÍ VARIANTU.

Tak zjistíme, zda jedna střední úroveň Modelu 77 dokáže:

funkčně nahradit dvě nadobecní úrovně jiných systémů.

Francie

Francie je příkladem unitárního státu s rozsáhlou územní decentralizací.

Její systém zahrnuje:

OBCE

DEPARTEMENTY

REGIONY

a významnou roli zde hraje také:

MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE.

Francouzská zkušenost zároveň dlouhodobě ukazuje problém překrývajících se kompetencí jednotlivých úrovní. Francouzské veřejné dokumenty opakovaně diskutují potřebu vyjasnit, „kdo co dělá“ mezi obcí, meziměstskou spoluprací, departementem, regionem a státem.

To je pro český projekt velmi důležité varování.

Decentralizace může vytvořit kompetenční překryv

Více samosprávy automaticky neznamená:

více přehlednosti.

Pokud několik úrovní může financovat nebo organizovat:

podobnou oblast,

občan nemusí vědět:

KDO SKUTEČNĚ ODPOVÍDÁ.

Francouzská zkušenost proto podporuje náš princip:

JEDNA KOMPETENCE → JEDNA HLAVNÍ ODPOVĚDNOST.

Francouzské slučování regionů

Francie v nedávné minulosti rovněž zvětšovala část svých regionů.

V roce 2016 se v evropské části země snížil počet regionů z 22 na 13 a reforma současně vyvolala reorganizaci části dekoncentrované státní správy.

To ukazuje další důležitou zkušenost:

regionální struktura není neměnná ani ve stabilní demokracii.

Ale také:

změna regionální mapy vyvolává potřebu řešit návaznou státní správu a zaměstnance.

Dánsko

Dánsko patří mezi státy, jejichž zkušenost se často používá při debatách o:

silné místní samosprávě a konsolidaci obcí.

Pro Model 77 je zajímavá především obecná logika:

část veřejných služeb lze spravovat ve větších a odborně silnějších obcích,

čímž se snižuje potřeba mnoha mezistupňů.

To je jiný přístup než český model:

velké množství malých obcí + nad nimi další správní struktury.

Konsolidace versus spolupráce

Malé obce lze řešit dvěma základními způsoby:

SLOUČIT OBCE

nebo:

ZACHOVAT JEJICH POLITICKOU SAMOSTATNOST A SDÍLET SLUŽBY.

Model 77 zatím směřuje spíše k druhé logice.

Tedy:

NEBRAT MALÉ OBCI JEJÍ IDENTITU A SAMOSPRÁVU

ale současně:

NEPOŽADOVAT, ABY KAŽDÁ OBEC PROVOZOVALA VŠECHNY ODBORNÉ FUNKCE SAMA.

Meziobecní spolupráce

OECD označuje meziobecní spolupráci za jeden z významných nástrojů, kterým státy zlepšují dostupnost a efektivitu veřejných služeb bez nutnosti administrativního slučování obcí.

To je pro Model 77 velmi důležitý princip.

Může existovat:

POLITICKY SAMOSTATNÁ OBEC

a současně:

SPOLEČNĚ PROVOZOVANÁ SLUŽBA.

Obec nemusí vlastnit celý administrativní aparát

To může znamenat například společné:

• technické služby,
• odborné administrativní kapacity,
• některé informační systémy.

Rozhodující je:

NEZTRATIT ODPOVĚDNOST.

Sdílená služba nesmí vytvořit:

organizaci, za kterou nakonec neodpovídá nikdo.

Metropolitní oblasti

Dalším společným tématem zahraničních systémů jsou:

VELKÉ METROPOLITNÍ OBLASTI.

Hranice tradiční obce často neodpovídá:

skutečnému městskému regionu.

Lidé bydlí:

v jedné obci

pracují:

ve druhé

a využívají dopravu nebo jiné služby:

v celé metropolitní oblasti.

OECD upozorňuje, že právě velká města a městské regiony patří mezi oblasti, kde se častěji uplatňují zvláštní nebo asymetrické modely regionální správy.

Praha pravděpodobně potřebuje zvláštní test

Model 77 proto nemá předpokládat:

Praha je pouze jeden běžný obvod,

ani:

Praha musí být automaticky rozdělena podle stejného vzorce jako venkovská území.

Je třeba analyzovat:

PRAHU + JEJÍ FUNKČNÍ METROPOLITNÍ ZÁZEMÍ.

Stejný problém, byť v menším měřítku, může existovat:

u Brna a dalších velkých center.

Asymetrie

OECD upozorňuje na rostoucí využívání:

ASYMETRICKÉ DECENTRALIZACE.

To znamená, že jednotky stejné formální úrovně nemusejí mít vždy:

zcela totožné kompetence nebo institucionální uspořádání.

Důvodem může být například:

• metropolitní charakter,
• historická autonomie,
• geografická specifičnost.

Model 77 má být opatrný s asymetrií

Asymetrie může řešit:

skutečný rozdíl.

Může však také vytvořit:

kompetenční chaos.

Proto by případná asymetrie Modelu 77 měla splnit:

JASNÉ OBJEKTIVNÍ KRITÉRIUM.

Například:

METROPOLITNÍ FUNKCE

nikoli:

politická schopnost regionu vyjednat si výjimku.

Symetrie není sama o sobě spravedlnost

Stejné pravidlo aplikované na:

Prahu

a na:

řídce osídlený venkovský region

nemusí vést ke stejnému výsledku.

Proto lze uvažovat:

STEJNÁ ZÁKLADNÍ PRÁVA A ODPOVĚDNOST

ale případně:

ODLIŠNÝ ORGANIZAČNÍ NÁSTROJ TAM, KDE SE PROKÁŽE FUNKČNÍ POTŘEBA.

Region s legislativní pravomocí

Některé evropské regiony mají:

vlastní zákonodárnou moc.

OECD je označuje za samostatný typ regionálního uspořádání s vysokou politickou autonomií.

Model 77 takovou úroveň autonomie:

v současné pracovní koncepci nepředpokládá.

Zemský obvod nemá mít:

vlastní paralelní parlamentní zákonodárství.

Jeden český právní prostor

Pro Model 77 proto zůstává výchozí princip:

JEDEN STÁT → JEDEN ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ ŘÁD.

Obvod může mít:

samosprávnou normotvorbu v mezích zákona,

podobně jako dnešní samosprávy.

Nemá však vzniknout:

77 rozdílných právních systémů.

To odlišuje Model 77 od:

federalismu nebo velmi autonomních regionálních systémů.

Regionální finance

Zahraniční zkušenost ukazuje velké rozdíly také ve:

FINANCOVÁNÍ SAMOSPRÁV.

OECD sleduje například:

• podíl regionálních a místních vlád na veřejných výdajích,
• vlastní daňové příjmy,
• míru daňové autonomie.

Neexistuje:

jeden univerzální poměr vlastních daní a transferů.

Existuje však obecný problém:

POLITICKÁ ODPOVĚDNOST JE SLABŠÍ, POKUD ÚROVEŇ ROZHODUJE O VÝDAJÍCH, ALE PRAKTICKY NENÍ SPOJENA S PŘÍJMOVOU ODPOVĚDNOSTÍ.

Fiskální autonomie musí odpovídat politické autonomii

Pokud zemský obvod rozhodne:

utrácet více,

mělo by být alespoň v určité míře patrné:

jak je rozhodnutí financováno.

Nemusí to znamenat:

77 odlišných daňových systémů.

Může to však znamenat:

jasnější vazbu mezi příjmem obvodu a jeho rozhodováním.

Tuto otázku budeme řešit:

samostatně v Modelu 77.

Evropská zkušenost potvrzuje zásadu financování kompetencí

Rada Evropy zdůrazňuje princip, že finanční prostředky samospráv mají být přiměřené jejich kompetencím a že převod nových odpovědností musí být doprovázen odpovídajícími zdroji.

To velmi přesně odpovídá našemu:

FINANCOVÁNÍ NÁSLEDUJE KOMPETENCI.

Politická odpovědnost versus administrativa

Zahraniční systémy také ukazují, že není nutné:

na každé správní úrovni vytvářet volenou politickou reprezentaci.

OECD vedle volených regionů popisuje například:

PLÁNOVACÍ REGIONY

DEKONCENTROVANÉ STÁTNÍ ORGÁNY

SPECIALIZOVANÉ REGIONÁLNÍ INSTITUCE.

To potvrzuje:

SPRÁVNÍ OBVOD ≠ AUTOMATICKY SAMOSPRÁVA.

Model 77 nemá politizovat každou mapu

Pokud například určitá služba potřebuje:

12 odborných regionů,

není nutné vytvořit:

12 nových zastupitelstev.

Pokud policie potřebuje:

jinou organizační strukturu,

nemusí kopírovat:

77 politických obvodů.

Politická reprezentace má vznikat:

tam, kde existuje skutečný prostor pro demokratickou volbu veřejných priorit.

Decentralizovaná odpovědnost a centralizovaný standard

Řada zahraničních systémů ukazuje možnost kombinovat:

NÁRODNÍ STANDARD

s

MÍSTNÍ ORGANIZACÍ.

To může být vhodné například tam, kde stát garantuje:

minimální kvalitu služby,

ale místní nebo regionální samospráva rozhoduje:

jak ji konkrétně zajistí.

Pro Model 77 to lze vyjádřit:

STÁT STANOVÍ GARANCI → OBVOD ORGANIZUJE → POSKYTOVATEL ZAJIŠŤUJE SLUŽBU → KONTROLA OVĚŘUJE VÝSLEDEK.

Kompetenční překryv jako univerzální problém

Srovnání zahraničních systémů ukazuje, že problém:

„kdo za co odpovídá“

není českou zvláštností.

OECD výslovně uvádí vyjasňování odpovědností mezi různými úrovněmi vlády jako jeden z důležitých cílů regionálních reforem, zejména tam, kde jsou pravomoci sdílené a vzniká fragmentace politik.

To podporuje naši zásadu:

JEDNA KOMPETENCE → JEDNA HLAVNÍ ODPOVĚDNOST.

Sdílená kompetence není zakázaná

Některé veřejné problémy jsou natolik složité, že:

jedna úroveň sama nestačí.

Například:

• velká dopravní infrastruktura,
• voda,
• regionální rozvoj.

Pak je legitimní:

SPOLUPRÁCE VÍCE ÚROVNÍ.

Musí však být určeno:

KDO VEDE

KDO FINANCUJE

KDO REALIZUJE

KDO KONTROLUJE.

Jinak vznikne:

kolektivní neodpovědnost.

Zahraniční reformy nejsou jednosměrné

OECD upozorňuje, že regionální reformy nemají jeden směr.

Některé státy:

POSILUJÍ REGIONY.

Jiné:

SLUČUJÍ REGIONY.

Další mění:

kompetence nebo fiskální pravomoci.

To je důležité pro metodiku Modelu 77.

Neexistuje mezinárodní trend, který by jednoduše říkal:

„správný počet regionů je tento.“

Počet jednotek je výsledkem konkrétních podmínek

Stát s:

• velkým územím,
• nízkou hustotou obyvatel,
• silnými historickými regiony

může potřebovat:

jinou strukturu

než malý hustě osídlený stát.

Proto nelze například počet:

německých zemí

nebo:

polských powiatů

prostě přepočítat podle obyvatel České republiky.

Taková matematika by byla:

metodicky nedostatečná.

Benchmark ano, kopie ne

Zahraniční data mohou pomoci vytvořit:

ROZSAH ROZUMNÝCH HODNOT.

Například:

• kolik obyvatel připadá na určitou úroveň,
• jaké kompetence běžně vykonává,
• jaké má příjmy,
• kolik stojí její administrativa.

Ale finální české řešení musí vycházet:

z české geografie, sídelní struktury, historie a veřejných služeb.

Polsko jako relevantní referenční model

Z hlediska Modelu 77 bude vhodné podrobněji porovnat zejména:

POLSKÝ POWIAT.

Důvodem není jeho hodnocení jako lepšího či horšího systému.

Důvodem je podobnost otázky:

JAK ORGANIZOVAT VEŘEJNÉ FUNKCE, KTERÉ JSOU PŘÍLIŠ VELKÉ PRO OBEC, ALE NEVYŽADUJÍ CELOSTÁTNÍ ÚROVEŇ?

To je přesně oblast, kterou Model 77 řeší.

Německo jako test silnější autonomie

Německo nám může pomoci testovat:

co se stane, když má region výrazně větší kompetenční autonomii.

Model 77 však tuto zkušenost musí použít:

jako hranici srovnání, nikoli jako cíl.

Francie jako varování před vrstvením

Francouzská zkušenost je relevantní pro otázku:

kolik nadobecních vrstev je ještě čitelných.

Pokud mezi občanem a státem existuje několik politických a kooperativních struktur, může vzniknout:

problém kompetenční přehlednosti.

To je přesně riziko, kterému se má Model 77 snažit vyhnout.

Zahraniční zkušenost jako sada testů

Pro projekt můžeme vytvořit několik modelových testů.

Test federace

Potřebují zemské obvody:

ústavně vlastní státní pravomoci a zákonodárství?

Pracovní odpověď Modelu 77:

ne.

Test polského modelu

Potřebujeme:

dvě samosprávné úrovně mezi obcí a státem?

Zůstává:

otevřenou otázkou k porovnání.

Test silných obcí

Lze více kompetencí svěřit:

větším nebo spolupracujícím obcím místo nové úrovně?

Nutno:

ověřit.

Test meziregionální spolupráce

Lze funkci větší než zemský obvod řešit:

spoluprací několika obvodů místo další politické úrovně?

Pracovní předpoklad:

ano, pokud je odpovědnost jasná.

Kritéria zahraničního srovnání

Každý zahraniční systém budeme hodnotit podle stejných parametrů.

Počet úrovní

Kolik politických a správních stupňů existuje?

Velikost jednotek

Jaký mají počet obyvatel a územní rozsah?

Kompetence

Co vykonává obec, mezistupeň, region a stát?

Demokratická legitimita

Které orgány jsou přímo volené?

Financování

Jaké mají vlastní a sdílené příjmy?

Daňová autonomie

Do jaké míry mohou ovlivňovat příjmy?

Administrativa

Mají vlastní úřady, nebo využívají sdílené struktury?

Kontrola

Kdo kontroluje zákonnost a finance?

Metropolitní správa

Jak systém řeší velká města?

Meziobecní spolupráce

Jak řeší příliš malé obce?

Co zahraniční zkušenost potvrzuje

Z dosavadního srovnání lze formulovat několik pracovních závěrů.

1. NEEXISTUJE JEDEN SPRÁVNÝ POČET REGIONÁLNÍCH ÚROVNÍ.

2. UNITÁRNÍ STÁT MŮŽE BÝT VÝRAZNĚ DECENTRALIZOVANÝ.

3. SILNÁ SAMOSPRÁVA POTŘEBUJE ODPOVÍDAJÍCÍ FINANČNÍ ZDROJE.

4. SPRÁVNÍ REGION NEMUSÍ BÝT POLITICKOU SAMOSPRÁVOU.

5. MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE MŮŽE NAHRADIT ČÁST INSTITUCIONÁLNÍHO SLUČOVÁNÍ.

6. METROPOLITNÍ ÚZEMÍ MOHOU POTŘEBOVAT SPECIFICKÉ ŘEŠENÍ.

7. VÍCE DECENTRALIZACE MŮŽE VÉST K VĚTŠÍMU PŘEKRYVU KOMPETENCÍ, POKUD NEJSOU ODPOVĚDNOSTI JASNÉ.

8. ÚZEMNÍ REFORMA MUSÍ BÝT SPOJENA S FINANCEMI A KOMPETENCEMI.

Co zahraniční zkušenost nepotvrzuje

Nelze z ní zatím vyvodit:

77 JE OPTIMÁLNÍ POČET OBVODŮ.

Nelze z ní vyvodit:

ČESKÁ REPUBLIKA POTŘEBUJE FEDERALIZACI.

Nelze z ní vyvodit:

SOUČASNÉ KRAJE MUSÍ BÝT ZRUŠENY.

A nelze z ní vyvodit ani:

ŽE EXISTUJE ZEMĚ, JEJÍŽ MODEL STAČÍ PŘEVZÍT.

To vše musí být:

samostatně prokázáno českými daty.

Inspirace pro Model 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Ze zahraniční zkušenosti lze zatím převzít několik pracovních principů:

UNITÁRNÍ STÁT

→ zachování jednoho českého právního a politického prostoru,

SILNÁ MÍSTNÍ SAMOSPRÁVA

→ obec jako základní politická jednotka,

DECENTRALIZOVANÁ STŘEDNÍ ÚROVEŇ

→ zemský obvod s voleným zastupitelstvem,

SDÍLENÉ ODBORNÉ SLUŽBY

→ bez nutnosti kopírovat aparát do každého obvodu,

MEZIOBECNÍ A MEZIOBVODNÍ SPOLUPRÁCE

→ alternativa k vytváření dalších politických pater,

JEDNOTNÉ PRÁVO

→ bez regionálního zákonodárného federalismu,

FINANCOVÁNÍ PODLE KOMPETENCE

→ skutečná, nikoli pouze formální samospráva.

Mezinárodní srovnávací matice

V další fázi projektu může vzniknout datová tabulka:

ČESKO

POLSKO

NĚMECKO

FRANCIE

DÁNSKO

ŠVÝCARSKO

a případně další země.

Pro každou budeme sledovat:

POČET OBYVATEL

POČET OBCÍ

POČET NADOBECNÍCH JEDNOTEK

POČET REGIONŮ

PRŮMĚRNOU POPULACI JEDNOTKY

KOMPETENCE

PŘÍJMY

VÝDAJE

VLASTNÍ DANĚ

PŘÍMÉ VOLBY

ADMINISTRATIVNÍ KAPACITU.

Teprve tak získá zahraniční zkušenost:

skutečnou analytickou hodnotu.

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Jaké zahraniční jednotky jsou velikostně nejblíže zamýšlenému zemskému obvodu?
• Jaké kompetence mají polské powiaty?
• Jak jsou polské powiaty financovány?
• Jaká je jejich průměrná populační velikost?
• Jak fungují města s právy powiatu?
• Mohl by podobný princip fungovat u českých velkých měst?
• Které kompetence vykonávají německé okresy?
• Které kompetence zůstávají spolkovým zemím?
• Jak financují své úkoly švýcarské kantony a obce?
• Jaké mechanismy používají země s velkým množstvím malých obcí?
• Jak funguje meziobecní spolupráce v Dánsku a Francii?
• Jak zahraniční státy organizují metropolitní oblasti?
• Jaké systémy mají nejlepší kompetenční čitelnost bez ohledu na jejich celkové politické uspořádání?
• Jak se liší náklady různých stupňů veřejné správy?
• Jakou část příjmů mají regionální samosprávy skutečně pod vlastní kontrolou?
• Jaké kompetence bývají nejčastěji regionální?
• Které naopak téměř vždy zůstávají státu?
• Které služby jsou běžně poskytovány společně několika obcemi?
• Jak zahraniční systémy zabraňují duplicitám?
• Jak kontrolují regionální zadlužení?
• Jak řeší fiskální rozdíly mezi bohatšími a chudšími regiony?
• Jak chrání lokální autonomii před centrálním politickým zásahem?
• Co ze zahraničních systémů skutečně odpovídá české sídelní a demografické struktuře?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zahraniční zkušenost podporuje myšlenku, že lze vytvořit:

UNITÁRNÍ STÁT SE SILNOU DECENTRALIZOVANOU SAMOSPRÁVOU.

Nepotvrzuje však konkrétní:

POČET 77 JEDNOTEK.

Ten musí být ověřen:

ČESKÝMI DATY.

Pro Model 77 je proto vhodné zahraniční systémy využít:

NE JAKO ŠABLONY

ale:

JAKO KONTROLNÍ SCÉNÁŘE.

Například:

POLSKÝ TEST

→ potřebujeme samostatný okresní a regionální stupeň?

NĚMECKÝ TEST

→ jaké výhody a náklady přináší výrazně silnější regionální autonomie?

FRANCOUZSKÝ TEST

→ jak zabránit překrývání několika decentralizovaných úrovní?

DÁNSKÝ TEST

→ co lze řešit silnějšími obcemi nebo sdílenými službami?

ŠVÝCARSKÝ TEST

→ jak propojit pravomoc s fiskální odpovědností?

Pracovní závěr

Mezinárodní srovnání ukazuje, že demokratický stát může fungovat v celé řadě územních modelů. OECD rozlišuje od jednoduchých plánovacích regionů přes decentralizované regionální vlády až po regiony s vlastními zákonodárnými pravomocemi. Zároveň v posledních desetiletích probíhaly jak reformy posilující regiony, tak jejich slučování nebo změny kompetencí.

Neexistuje proto jednoduché pravidlo:

VÍCE REGIONŮ JE LEPŠÍ

ani:

MÉNĚ REGIONŮ JE LEPŠÍ.

Rozhodující je:

CO DANÁ ÚROVEŇ DĚLÁ

KDO JI VOLÍ

Z ČEHO JE FINANCOVÁNA

KOMU ODPOVÍDÁ

a

ZDA JE PRO DANOU FUNKCI VHODNÝM ÚZEMNÍM MĚŘÍTKEM.

Evropská zkušenost zároveň potvrzuje význam místní autonomie a finančního krytí svěřených kompetencí.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto platí:

Zahraniční systém není důkazem, že stejné řešení bude fungovat v České republice. Je zdrojem hypotéz, které lze ověřovat na českých podmínkách.

A pro Model 77:

NEHLEDÁME ZEMI, KTEROU BUDEME KOPÍROVAT. HLEDÁME PRINCIPY, KTERÉ PROKÁZALY SCHOPNOST ŘEŠIT STEJNÉ PROBLÉMY, JAKÉ ŘEŠÍME MY.

Proto bude konečný návrh vznikat:

ČESKÁ DATA

• ČESKÁ HISTORICKÁ ZKUŠENOST
• ZAHRANIČNÍ SROVNÁNÍ
• DIGITÁLNÍ SIMULACE

→ VARIANTY

→ POROVNÁNÍ DOPADŮ

→ PRACOVNÍ NÁVRH MODELU 77.

Nejdůležitější mezinárodní poučení lze tedy shrnout:

NEJDŘÍVE FUNKCE. POTOM ODPOVĚDNOST. POTOM FINANCE. A TEPRVE POTOM ÚZEMNÍ INSTITUCE.