Průmysl a výroba

Průmysl a výroba představují významnou součást českého hospodářství. Vytvářejí výrobky, pracovní místa, technologické know-how, exportní kapacitu a rozsáhlou síť dodavatelských vztahů.

Současně jde o oblast citlivou na:

CENU A DOSTUPNOST ENERGIE

DOSTUPNOST PRACOVNÍ SÍLY

DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURU

RYCHLOST POVOLOVACÍCH PROCESŮ

DOSTUPNOST KAPITÁLU

VÝZKUM A INOVACE

SUROVINY A DODAVATELSKÉ ŘETĚZCE

STABILITU PRÁVNÍHO PROSTŘEDÍ.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není hlavní otázkou:

Které továrny má stát podporovat?

Správnější otázka zní:

Jaké podmínky má stát vytvořit, aby konkurenceschopný průmysl mohl vznikat a rozvíjet se bez zbytečných překážek a současně nesl odpovědnost za své skutečné dopady?

Význam průmyslu

FAKT

Český statistický úřad eviduje v průmyslu statisíce podnikatelských subjektů a více než milion zaměstnaných osob. Jeho roční strukturální statistika ukazuje také vysoký objem tržeb, investic a přidané hodnoty vytvářené průmyslovými podniky.

Česká ekonomika proto není možné analyzovat bez průmyslové základny.

Současně však nemá být cílem:

udržovat průmysl za každou cenu pouze proto, že existoval v minulosti.

Důležitější je:

produktivita, přidaná hodnota, schopnost inovovat a dlouhodobá konkurenceschopnost.

Výroba není veřejná služba

Základním principem této kapitoly je:

VÝROBU MÁ PRIMÁRNĚ ŘÍDIT PODNIKATEL, NIKOLI STÁT.

Firma rozhoduje:

• co bude vyrábět,
• jakou technologii použije,
• komu výrobek prodá,
• koho zaměstná,
• jaké podnikatelské riziko přijme.

Stát má především vytvářet:

PRÁVNÍ RÁMEC

INFRASTRUKTURU

HOSPODÁŘSKOU SOUTĚŽ

VZDĚLÁVACÍ A VÝZKUMNÉ PROSTŘEDÍ

a

OCHRANU LEGITIMNÍHO VEŘEJNÉHO ZÁJMU.

Průmyslová politika versus plánované hospodářství

Průmyslová politika nemusí znamenat:

stát určuje, co mají firmy vyrábět.

Může znamenat například:

• budování infrastruktury,
• podporu výzkumu,
• zajištění bezpečného energetického systému,
• snižování administrativních překážek,
• podporu odborného vzdělávání.

Je proto vhodné rozlišovat:

PODMÍNKY PRO PRŮMYSL

od

ŘÍZENÍ PRŮMYSLU.

Deklarace odpovědného státu má preferovat první model.

Současná hospodářská strategie

FAKT

Vláda schválila v říjnu 2024 Hospodářskou strategii České republiky s výhledem do roku 2040. Strategie spojuje konkurenceschopnost mimo jiné s produktivitou, lidským kapitálem, inovacemi, infrastrukturou, energetikou a kvalitou veřejných institucí a deklaruje cíl růstu založeného na vyšší přidané hodnotě.

To odpovídá základnímu směru této kapitoly:

konkurenceschopnost není jedna dotace nebo jedna daňová sazba.

Je výsledkem celého prostředí.

Konkurenceschopnost

Podnik je konkurenceschopný tehdy, pokud dokáže dlouhodobě nabízet výrobek nebo službu, o kterou existuje poptávka, při nákladech umožňujících jeho další fungování a rozvoj.

Stát nemůže konkurenceschopnost:

nařídit zákonem.

Může ji však výrazně ovlivnit.

Například prostřednictvím:

ENERGETIKY

DOPRAVY

VZDĚLÁVÁNÍ

DANÍ

REGULACE

FUNGOVÁNÍ ÚŘADŮ.

Proto je průmyslová politika současně testem:

kvality celého státu.

Cena není jediným faktorem

Konkurenceschopnost nelze redukovat pouze na:

nízkou cenu práce.

Aktuální Hospodářská strategie ČR sama rozlišuje cenovou a necenovou konkurenceschopnost a mezi necenové faktory řadí například vzdělání, inovace, infrastrukturu a fungování institucí.

Dlouhodobý model založený pouze na:

levnější pracovní síle než jinde

má omezený rozvojový potenciál.

Přidaná hodnota

Pro projekt je proto důležitý pojem:

PŘIDANÁ HODNOTA.

Nejde pouze o cenu konečného výrobku.

Jde o ekonomickou hodnotu vytvořenou:

znalostmi, výrobou, technologií, službou a organizací podniku.

Čím větší část hodnotového řetězce vzniká v České republice, tím větší může být vazba na:

• místní práci,
• vývoj,
• služby,
• další podnikatele.

To však nemá znamenat státní příkaz:

všechno musí vznikat doma.

Výrobní řetězce

Moderní výrobek může vznikat prostřednictvím dodavatelů z mnoha zemí.

Proto není realistické předpokládat:

národní soběstačnost ve všem.

Je však legitimní sledovat:

kritickou jednostrannou závislost.

Otázka proto nemá znít:

Je vstup dovezený?

Ale:

Co se stane, pokud tento konkrétní dodavatelský zdroj přestane fungovat?

Strategická závislost

Je vhodné rozlišovat:

BĚŽNOU OBCHODNÍ ZÁVISLOST

a

STRATEGICKOU ZRANITELNOST.

Pokud lze dodavatele jednoduše nahradit, dovoz nemusí představovat zásadní problém.

Pokud existuje:

jeden nebo velmi omezený počet nenahraditelných zdrojů,

riziko je podstatně vyšší.

Proto má průmyslová strategie sledovat:

DIVERZIFIKACI

spíše než:

AUTARKII.

Kritické suroviny

FAKT

Evropský Akt o kritických surovinách z roku 2024 reaguje právě na vysokou dovozní závislost u surovin s velkým hospodářským významem a významným rizikem narušení dodávek. Česká republika tento rámec implementuje také prostřednictvím své surovinové politiky.

Akt pracuje mimo jiné s:

• těžbou,
• zpracováním,
• recyklací,
• diverzifikací dodávek.

Pro náš projekt je důležitá právě logika:

KRITICKÁ SUROVINA → RIZIKO DODÁVKY → DIVERZIFIKACE → RECYKLACE / SUBSTITUCE / VLASTNÍ ZDROJ, POKUD JE EKONOMICKY A PRÁVNĚ SMYSLUPLNÝ.

Surovinová bezpečnost není absolutní soběstačnost

Česká republika nemůže mít vlastní zdroj každé suroviny.

Ani Evropská unie nepředpokládá úplnou soběstačnost v kritických surovinách; cílem evropského rámce je mimo jiné snížení rizika prostřednictvím diverzifikace a rozvoje jednotlivých částí dodavatelského řetězce.

Proto platí:

BEZPEČNOST DODÁVEK ≠ VŠECHNO VYRÁBĚT DOMA.

Energie

Průmysl je velmi citlivý na:

• cenu energie,
• spolehlivost dodávek,
• dostupnou kapacitu sítí.

Proto kapitola Průmysl přímo navazuje na kapitolu:

Energetika.

Stát nemá garantovat:

každé firmě levnou energii bez ohledu na skutečnou cenu systému.

Má však odpovídat za prostředí umožňující:

spolehlivou a konkurenceschopnou energetickou infrastrukturu.

Energetická náročnost

Různá průmyslová odvětví mají rozdílné energetické potřeby.

Proto nelze vytvářet:

jednu průmyslovou energetickou politiku pro všechny podniky.

Energeticky náročná výroba může být výrazně citlivější na:

• cenu elektřiny,
• plynu,
• kapacitu připojení.

Rozhodnutí o investici proto může být přímo ovlivněno:

kvalitou energetické infrastruktury daného území.

Energetická účinnost

Snížení spotřeby energie na jednotku produkce může:

snížit náklady

i

zvýšit odolnost podniku.

Stát však nemá automaticky určovat:

kterou konkrétní technologii má podnik koupit,

pokud není nutné stanovit technologický standard z jiného legitimního důvodu.

Preferovaným přístupem může být:

STANOVIT CÍL NEBO LIMIT → PONECHAT PODNIKU PROSTOR HLEDAT EFEKTIVNÍ ŘEŠENÍ.

Průmysl a pracovní síla

Výroba potřebuje:

LIDI S ODPOVÍDAJÍCÍMI ZNALOSTMI.

Nejde pouze o počet pracovníků.

Důležité jsou:

• technické kompetence,
• řemeslné dovednosti,
• digitální schopnosti,
• schopnost pracovat s moderními technologiemi.

Proto je průmyslová politika úzce spojena s kapitolou:

Školství a rozvoj pracovních kompetencí.

Škola není personální agenturou firmy

Je však důležité zachovat již stanovený princip:

školství nemá pouze vyrábět pracovní sílu pro aktuální potřeby podniků.

Potřeby trhu se mohou změnit rychleji než vzdělávací systém.

Proto má vzdělávání poskytovat:

širší technický a odborný základ

umožňující člověku adaptaci.

Spolupráce škol a podniků

Spolupráce může být užitečná například při:

• odborné praxi,
• technickém vzdělávání,
• seznamování s reálnými technologiemi.

Nesmí však znamenat:

soukromý podnik přenese náklady vlastního interního školení na veřejnou školu.

Je třeba rozlišit:

VEŘEJNOU VZDĚLÁVACÍ FUNKCI

a

SPECIFICKÉ FIREMNÍ ZAŠKOLENÍ.

Automatizace

Automatizace nemusí být:

problém, kterému má stát bránit.

Může zvyšovat:

• produktivitu,
• přesnost,
• bezpečnost,
• konkurenceschopnost.

Současně může měnit:

strukturu pracovních míst.

Úkolem státu proto není chránit každou historickou pracovní pozici.

Má pomáhat vytvářet systém, ve kterém se lidé dokážou:

přizpůsobovat změně ekonomiky.

Robotizace a umělá inteligence

Moderní výroba stále více propojuje:

STROJNÍ VÝROBU

SOFTWARE

ROBOTIKU

DATOVOU ANALYTIKU

UMĚLOU INTELIGENCI.

To mění hranici mezi:

průmyslem

a

službami.

Výrobní firma může mít velkou část přidané hodnoty například v:

• softwaru,
• vývoji,
• servisu,
• návrhu výrobku.

Proto průmyslová politika nesmí být založena na představě:

průmysl = pouze výrobní hala.

Výzkum, vývoj a inovace

Česká RIS3 strategie pracuje s vizí ekonomiky založené na znalostech a inovacích a aktuální přílohy strategie byly znovu aktualizovány na začátku roku 2026.

Pro stát má proto význam:

• kvalitní výzkumné prostředí,
• spolupráce firem a výzkumných institucí,
• ochrana duševního vlastnictví,
• dostupnost kvalifikovaných lidí.

Není však úkolem státu:

předem zaručit komerční úspěch inovace.

Inovace obsahuje riziko neúspěchu

Skutečná inovace znamená:

nejistotu.

Pokud každý podporovaný projekt musí předem garantovat úspěch, systém může podporovat spíše:

bezpečné a známé projekty

než:

skutečné inovace.

Proto veřejná podpora výzkumu potřebuje jiný způsob hodnocení než běžná investiční dotace.

Je třeba oddělit:

POCTIVÝ NEÚSPĚCH EXPERIMENTU

od

ŠPATNÉHO HOSPODAŘENÍ.

Průmyslové dotace

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Stát může chtít podporovat:

• investice,
• výzkum,
• transformaci výroby,
• strategické kapacity.

Každá selektivní podpora však vytváří zásadní otázku:

PROČ TENTO PODNIK A NIKOLI JEHO KONKURENT?

Proto musí být veřejná podpora podniků velmi přesně odůvodněna.

Dotace mění hospodářskou soutěž

Pokud jedna firma dostane veřejnou podporu a druhá nikoli, stát ovlivňuje:

konkurenční podmínky.

Proto není možné tvrdit:

každá dotace podnikateli automaticky podporuje ekonomiku.

Může také:

• přesunout investici,
• změnit tržní podmínky,
• podporovat projekt, který by vznikl i bez dotace.

Je tedy nutné zkoumat:

ADICIONALITU.

Tedy:

Co veřejná podpora způsobila, co by jinak nevzniklo?

Evropská pravidla veřejné podpory

Česká průmyslová politika současně funguje uvnitř evropského rámce pravidel státní podpory.

To znamená, že některé formy veřejné podpory podnikům nemohou být vytvářeny pouze podle rozhodnutí české samosprávy nebo vlády, ale musí respektovat pravidla Evropské unie.

Pro Model 77 je proto zásadní:

zemský obvod nemůže libovolně subvencovat „své“ podniky.

Pravidla hospodářské soutěže zůstávají součástí jednotného českého a evropského trhu.

Investiční pobídky

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Investiční pobídka může být odůvodněna například snahou získat:

• významnou investici,
• technologii,
• pracovní místa,
• strategickou kapacitu.

Zároveň však může vzniknout otázka:

proč nová firma dostává výhodu oproti podniku, který na území investuje dlouhodobě bez pobídky?

Proto má každá pobídka projít testem:

PŘÍNOS → NÁKLAD → ALTERNATIVA → DLOUHODOBÝ DOPAD → DOPAD NA KONKURENCI.

Pracovní místa nejsou jediným kritériem

Historicky může být průmyslová investice hodnocena hlavně podle:

kolik pracovních míst vytvoří.

V ekonomice s rostoucí produktivitou však může velmi hodnotná investice zaměstnávat:

relativně málo lidí.

Proto má být hodnocena také:

• přidaná hodnota,
• mzdy a kvalifikace,
• výzkum,
• dodavatelské vazby,
• dlouhodobá udržitelnost.

Platí:

VÍCE PRACOVNÍCH MÍST ≠ AUTOMATICKY LEPŠÍ INVESTICE.

Hodnota pracovního místa

Podobně není správné hodnotit průmysl pouze podle:

počtu zaměstnanců.

Pokud firma díky technologii vyrábí větší hodnotu s menším počtem lidí, může to znamenat:

růst produktivity.

Hospodářská politika proto nemá uměle chránit:

nízkou produktivitu pouze kvůli počtu pozic.

Průmyslové zóny

Veřejná správa může vytvářet podmínky pro průmyslové a podnikatelské zóny.

To může zahrnovat:

• dopravní napojení,
• technickou infrastrukturu,
• územní přípravu.

Před vytvořením nové zóny má však být jasné:

EXISTUJE SKUTEČNÁ POPTÁVKA?

JAKÉ JSOU DOPRAVNÍ DOPADY?

JE DOSTATEČNÁ ENERGETICKÁ KAPACITA?

EXISTUJE PRACOVNÍ SÍLA?

JAKÉ JSOU NÁKLADY VEŘEJNÉ INFRASTRUKTURY?

Průmyslová zóna není sama o sobě rozvoj

Vybudovaná plocha se silnicí není hospodářským výsledkem.

Výsledkem je až:

smysluplně využitá ekonomická kapacita.

Proto má být zóna hodnocena podle:

SKUTEČNÉHO VYUŽITÍ

a ne pouze podle:

velikosti připraveného území.

Brownfield versus nová plocha

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Při plánování výroby má být vždy prověřeno:

LZE VYUŽÍT EXISTUJÍCÍ PRŮMYSLOVÝ AREÁL NEBO BROWNFIELD?

Teprve potom má být posuzována:

nová nezastavěná plocha.

Nemusí to však být absolutní pravidlo.

Starý areál může být:

• nevhodně umístěný,
• kontaminovaný,
• technologicky nepoužitelný.

Brownfield má být:

povinně prověřovanou variantou

nikoli:

automaticky jediným řešením.

Stavební a povolovací proces

Průmyslová investice může vyžadovat součinnost velkého množství veřejných orgánů.

Proto se kapitola přímo propojuje se:

Stavební správou.

Platí již formulovaný princip:

INVESTOR NEMÁ KOORDINOVAT STÁT ZA STÁT.

Má existovat:

JEDEN PROCES → VNITŘNÍ SOUČINNOST VEŘEJNÉ SPRÁVY → PŘEZKOUMATELNÉ ROZHODNUTÍ.

Rychlost versus kvalita

Rychlejší povolovací proces není automaticky:

slabší ochrana veřejného zájmu.

Velká část zpoždění může vznikat:

• duplicitou,
• nejasnými kompetencemi,
• sekvenčním předáváním dokumentů.

Cílem má být:

RYCHLEJŠÍ ROZHODNUTÍ

nikoli:

ROZHODNUTÍ BEZ POSOUZENÍ.

Právní jistota investice

Pro průmyslového investora může být stejně důležité jako rychlost:

vědět předem, jaká pravidla platí.

Předvídatelná odpověď:

projekt za těchto podmínek nelze realizovat

může být ekonomicky méně škodlivá než:

několik let právní nejistoty bez výsledku.

Proto má stát zvyšovat:

PŘEDVÍDATELNOST.

Regulace životního prostředí

Průmyslová činnost může mít dopady na:

• ovzduší,
• vodu,
• půdu,
• okolní obyvatele.

Regulace těchto dopadů proto může mít legitimní veřejný důvod.

Základní princip má být:

PODNIKATEL NESE ODPOVĚDNOST ZA NEGATIVNÍ DOPADY SVÉ ČINNOSTI, KTERÉ PRÁVO OPRÁVNĚNĚ REGULUJE.

To však neznamená:

každý průmyslový podnik je automaticky nežádoucí.

Výsledek místo formuláře

Environmentální regulace má pokud možno sledovat:

SKUTEČNÝ DOPAD.

Nikoli pouze:

počet vyplněných dokumentů.

Pokud podnik splní všechny formulární povinnosti, ale způsobuje nepřípustný dopad, systém selhal.

Stejně tak systém není efektivní, pokud vyžaduje rozsáhlou administrativu bez měřitelného veřejného přínosu.

Cirkulární ekonomika

Průmyslové odpady mohou někdy představovat:

další surovinový zdroj.

Evropská politika kritických surovin výslovně počítá také s recyklací jako součástí bezpečnosti dodavatelského řetězce.

Regulace má proto umět rozlišovat:

ODPAD URČENÝ K ODSTRANĚNÍ

a

MATERIÁL, KTERÝ LZE BEZPEČNĚ ZNOVU VYUŽÍT.

Sekundární suroviny

Pokud lze materiál bezpečně znovu použít, může komplikované administrativní zacházení s ním jako s odpadem:

zvyšovat náklady recyklace.

Na druhé straně příliš volná pravidla mohou umožnit:

obcházet environmentální ochranu pouze přejmenováním odpadu na výrobek.

Proto má systém sledovat:

skutečné vlastnosti a způsob využití materiálu.

Voda

Některá výroba je významně závislá na:

vodních zdrojích.

Průmyslový rozvoj proto musí být koordinován také s:

• dostupností vody,
• kapacitou infrastruktury,
• dlouhodobými hydrologickými podmínkami.

Nová investice nemá být hodnocena pouze podle:

pozemku a pracovní síly.

Musí se posuzovat celý infrastrukturní kontext.

Doprava

Výrobní podnik může generovat:

• nákladní dopravu,
• dojíždění pracovníků,
• potřebu železničního napojení.

Proto je průmyslová lokalizace také:

dopravním rozhodnutím.

Nevhodně umístěná průmyslová zóna může přenést značnou část nákladů na:

okolní veřejnou infrastrukturu.

Kdo zaplatí infrastrukturu?

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Pokud konkrétní investice vyžaduje:

• novou silnici,
• posílení sítě,
• vodovod,
• další infrastrukturu,

je třeba určit:

kterou část financuje investor

a

kterou část veřejná správa.

Nemá automaticky platit:

soukromý zisk → veřejné náklady infrastruktury.

Stejně tak nemusí být správné požadovat po jednom investorovi financování infrastruktury, která bude sloužit široké veřejnosti.

Je třeba rozdělit náklad podle:

skutečného přínosu a odpovědnosti.

Strategické podniky

Pojem:

strategický podnik

musí být používán opatrně.

Pokud je za strategický označen každý větší zaměstnavatel, pojem ztrácí význam.

Strategický význam může být spojen například s:

• bezpečností,
• kritickou infrastrukturou,
• mimořádně obtížně nahraditelnou výrobou.

Nemá být pouze synonymem:

velká firma.

Strategická výroba nemusí být státní

Ani skutečně strategický význam automaticky neznamená:

podnik musí vlastnit stát.

Existují různé nástroje:

REGULACE

SMLUVNÍ ZÁVAZEK

KRIZOVÉ PLÁNOVÁNÍ

DIVERZIFIKACE

VEŘEJNÁ ZAKÁZKA

VLASTNICTVÍ.

Veřejné vlastnictví má být až jednou z možných variant, nikoli automatickým závěrem.

Veřejné vlastnictví průmyslového podniku

Pokud stát vlastní podnik působící na běžném konkurenčním trhu, vzniká otázka:

proč jej stát vlastní?

Legitimní důvod má být pravidelně přezkoumáván.

Test:

STRATEGICKÁ FUNKCE?

PŘIROZENÝ MONOPOL?

BEZPEČNOSTNÍ DŮVOD?

NEBO HISTORICKÉ VLASTNICTVÍ BEZ AKTUÁLNÍHO DŮVODU?

To navazuje na kapitolu:

Státní majetek.

Stát jako vlastník a regulátor

Pokud stát současně:

vlastní podnik

a

reguluje jeho konkurenty,

vzniká potenciální konflikt rolí.

Proto mají být jasně odděleny:

VLASTNICKÁ FUNKCE

a

REGULAČNÍ FUNKCE.

Stát nesmí prostřednictvím regulace vytvářet neoprávněnou konkurenční výhodu vlastní firmě.

Malé a střední výrobní podniky

Průmyslová politika nemá být zaměřena pouze na:

velké továrny a nadnárodní investory.

Významnou součást výrobní ekonomiky tvoří:

• menší výrobci,
• rodinné podniky,
• specializovaní dodavatelé.

Právě u nich může být relativně největší překážkou:

administrativa.

Nemají rozsáhlá právní či dotační oddělení.

Proto je jednoduchost pravidel významnou součástí průmyslové konkurenceschopnosti.

Dodavatelské řetězce

Velký výrobní podnik může podporovat širokou síť:

MENŠÍCH DODAVATELŮ.

Veřejná politika však nemá nařizovat:

od koho má soukromý podnik nakupovat, pokud neexistuje zvláštní zákonný důvod.

Může ale vytvářet prostředí, ve kterém místní firmy:

dokážou kvalitou a cenou konkurovat.

Lokální obsah

Požadavek typu:

musí být určité procento českých komponent

může mít:

• právní,
• ekonomické,
• obchodní

dopady.

Proto jej nelze používat pouze jako politické heslo.

Je třeba zkoumat:

slučitelnost s pravidly trhu a skutečný ekonomický efekt.

Regionální specializace

Jednotlivé části České republiky mohou mít rozdílnou průmyslovou strukturu.

Někde může být silnější:

• strojírenství,
• automobilový průmysl,
• chemická výroba,
• potravinářství,
• další specializace.

Model 77 má tuto rozmanitost respektovat.

Nemá ale vytvářet:

centrální plán, který každému obvodu přiřadí průmyslové odvětví.

Zemský obvod a ekonomický rozvoj

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemský obvod může mít legitimní úlohu zejména při:

• regionální dopravní infrastruktuře,
• územní koordinaci,
• odborném vzdělávání,
• koordinaci průmyslových ploch,
• práci s brownfieldy,
• analytice regionální ekonomiky.

Nemá se však stát:

regionálním ministerstvem průmyslu.

Zemský obvod nemá vybírat vítězné firmy

Pokud zemský obvod začne systematicky rozhodovat:

která konkrétní firma má uspět,

vzniká riziko:

• klientelismu,
• korupce,
• narušení soutěže.

Preferovaný princip má být:

PODPOROVAT PODMÍNKY

spíše než:

VYBÍRAT VÍTĚZE.

Výjimka může existovat pouze tehdy, pokud je veřejný důvod konkrétní a obhajitelný.

Obec a průmysl

Obec má velmi významné kompetence prostřednictvím:

• územního plánování,
• místní infrastruktury,
• správy veřejného prostoru.

Je proto přirozeným partnerem při lokalizaci výroby.

Současně nese značnou část místních dopadů:

• dopravy,
• hluku,
• změny území.

Proto nemá být obec z rozhodování o skutečně místním dopadu:

zcela vyřazena.

Místní zájem versus celostátní projekt

Některá investice může mít:

významný celostátní přínos

a současně:

výrazný místní dopad.

To může vytvářet legitimní konflikt zájmů.

Správný systém nemá automaticky stanovit:

místní obec má absolutní veto

ani:

stát může místní dopad ignorovat.

Je třeba předem určit:

KDO ROZHODUJE → PODLE JAKÝCH KRITÉRIÍ → JAK SE VYPOŘÁDÁ MÍSTNÍ DOPAD.

Kompenzace

Pokud území nese specifický doložitelný negativní dopad infrastruktury nebo strategického projektu sloužícího širšímu území, může být legitimní uvažovat o:

kompenzaci.

Ta však nemá být:

platbou za politický souhlas.

Musí mít vztah k:

reálnému místnímu nákladu nebo omezení.

Průmyslová politika a regionální nerovnosti

Průmyslová investice může být pro některé území významným ekonomickým impulsem.

To však neznamená, že stát má jakoukoli investici umisťovat:

tam, kde je vyšší nezaměstnanost.

Musí být splněny také:

• infrastrukturní,
• ekonomické,
• environmentální,
• logistické podmínky.

Jinak může veřejně dotovaná investice vytvořit:

dlouhodobě neefektivní strukturu.

Transformace regionů

Pokud region dlouhodobě závisí na jednom odvětví, může být zranitelný.

Strukturální změna pak může přinést:

• zánik pracovních míst,
• pokles příjmů obcí,
• nevyužité průmyslové areály.

Úkolem veřejné správy však nemá být:

udržovat neudržitelné podnikání navždy.

Má pomoci vytvořit podmínky pro:

nové ekonomické využití, rekvalifikaci a obnovu území.

Firma není sociální úřad

Soukromý podnik má ekonomickou funkci.

Nelze po něm očekávat, že bude dlouhodobě provozovat nerentabilní výrobu pouze:

kvůli zachování pracovních míst.

Pokud stát považuje zaměstnanost nebo sociální stabilitu za veřejný problém, má jej řešit:

veřejnou politikou,

nikoli skrytým přenesením povinnosti na firmu.

Zisk není selhání

Zisk je běžnou součástí podnikatelského systému.

Umožňuje například:

• investice,
• rezervy,
• odměnu za riziko.

Veřejná politika proto nemá považovat:

samotnou existenci zisku

za společenský problém.

Má řešit:

porušení pravidel, externality, monopoly nebo jiné konkrétní selhání, pokud nastanou.

Ztráta není veřejný nárok

Stejně tak podnikatelská ztráta automaticky nevytváří:

nárok na pomoc státu.

Podnikatelské riziko znamená:

možnost zisku i ztráty.

Výjimky mohou existovat například při mimořádném systémovém zásahu státu nebo specifické krizové situaci.

Musí však být:

jasně odůvodněny.

„Too big to fail“

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Velký podnik může být tak propojen s ekonomikou, že jeho náhlý kolaps způsobí širší problémy.

To vytváří obtížnou otázku:

má jej stát zachraňovat?

Automatická záchrana vytváří:

morální hazard.

Firma může očekávat:

zisk je soukromý, ztráta veřejná.

Proto musí krizový režim případné pomoci předem řešit:

podmínky, odpovědnost vlastníků a ochranu veřejných prostředků.

Produktivita jako dlouhodobý cíl

Aktuální česká hospodářská strategie klade důraz na:

produktivitu a růst přidané hodnoty.

To je vhodné i pro projekt.

Dlouhodobý růst životní úrovně nemůže být založen pouze na:

větším množství odpracovaných hodin.

Musí vznikat:

vyšší hodnota za jednotku práce a kapitálu.

Produktivita není propouštění

Vyšší produktivita nemusí znamenat:

méně lidí za každou cenu.

Může vzniknout například díky:

• lepším technologiím,
• organizaci,
• dovednostem,
• kvalitnějším výrobkům.

Proto je třeba produktivitu chápat jako:

SCHOPNOST VYTVÁŘET VÍCE HODNOTY Z DOSTUPNÝCH ZDROJŮ.

Statistická mapa průmyslu

ČSÚ zveřejňuje rozsáhlé údaje o průmyslových podnicích, zaměstnanosti, tržbách, investicích a přidané hodnotě.

Model 77 by měl tato data využít před tím, než začne navrhovat:

regionální průmyslové politiky.

Nejprve je třeba zjistit:

CO KDE SKUTEČNĚ EXISTUJE.

Průmyslový účet území

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pro každý zemský obvod lze v Digitálním modelu vytvořit základní průmyslový profil:

STRUKTURA VÝROBY

ZAMĚSTNANOST

PŘIDANÁ HODNOTA

EXPORTNÍ VAZBY

ENERGETICKÁ NÁROČNOST

DOSTUPNÁ INFRASTRUKTURA

PRŮMYSLOVÉ PLOCHY

BROWNFIELDS

VZDĚLÁVACÍ KAPACITY.

Cílem není:

plánovat firmám výrobu.

Má pomoci veřejné správě:

rozumět území, za které odpovídá.

Strategický test průmyslové intervence

Pokud stát nebo zemský obvod uvažuje o významném zásahu ve prospěch průmyslu, měl by projít testem:

1. Problém

Jaký konkrétní problém řešíme?

2. Veřejný zájem

Proč jej nemůže vyřešit běžný trh?

3. Nástroj

Je dotace skutečně nejvhodnější?

4. Konkurence

Koho opatření zvýhodní a koho znevýhodní?

5. Adicionalita

Co vznikne díky zásahu, co by bez něj nevzniklo?

6. Náklad

Kolik veřejných prostředků intervence stojí?

7. Doba

Je pomoc dočasná, nebo vytváří dlouhodobou závislost?

8. Výsledek

Jak budeme měřit skutečný přínos?

9. Ukončení

Co se stane, pokud opatření nebude fungovat?

Průmyslová politika nesmí být souborem výjimek

Pokud je ekonomické prostředí dlouhodobě tak obtížné, že konkurenceschopné podnikání vyžaduje:

individuálně sjednanou výjimku nebo dotaci pro každého velkého investora,

může to ukazovat na:

systémový problém podnikatelského prostředí.

Prioritou má být:

opravit obecné podmínky.

Ne:

kompenzovat jejich nedostatky vybraným firmám.

Stabilita práva

Průmyslová investice může mít návratnost v horizontu:

desítek let.

Proto je velmi citlivá na:

neočekávanou změnu pravidel.

To neznamená, že stát nesmí regulaci měnit.

Má však pokud možno zajistit:

• předvídatelný přechod,
• dostatečný čas,
• jasné podmínky.

Právní stabilita je:

ekonomickou hodnotou.

Stát nesmí garantovat neměnnost

Žádná firma nemůže očekávat:

pravidla se nikdy nezmění.

Technologie, bezpečnostní situace i společnost se mění.

Stát však má omezit:

nepředvídatelnost bez veřejného důvodu.

Proto:

STABILITA ≠ ZAMRZNUTÍ PRÁVA.

Model 77 nesmí vytvořit vnitřní hospodářské hranice

Jedním z nejdůležitějších principů celé sekce Soukromý sektor je:

ČESKÁ REPUBLIKA MUSÍ ZŮSTAT JEDNÍM HOSPODÁŘSKÝM PROSTOREM.

Výrobní podnik nesmí potřebovat:

jinou základní licenci, jiný výrobní standard nebo jiné základní obchodní právo v každém zemském obvodu.

Zemské obvody mohou mít rozdílné:

• infrastrukturní podmínky,
• rozvojové priority,
• územní rozhodování.

Základní pravidla trhu však musí zůstat:

celostátní.

Meziobvodní konkurence

Určitá soutěž zemských obvodů může být pozitivní.

Mohou například soutěžit v:

• kvalitě infrastruktury,
• rychlosti vlastní administrativy,
• dostupnosti vzdělávání,
• kvalitě veřejných služeb.

Neměly by soutěžit:

netransparentními individuálními výhodami pro konkrétní firmy.

Prospěšná konkurence území má znamenat:

KDO VYTVOŘÍ LEPŠÍ OBECNÉ PODMÍNKY,

nikoli:

KDO NABÍDNE NEJVĚTŠÍ VÝJIMKU.

Úloha státu

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Stát má odpovídat zejména za:

JEDNOTNÉ HOSPODÁŘSKÉ PRÁVO

HOSPODÁŘSKOU SOUTĚŽ

ENERGETICKÝ A DOPRAVNÍ RÁMEC CELOSTÁTNÍHO VÝZNAMU

ZAHRANIČNÍ OBCHODNÍ RÁMEC

VÝZKUMNÉ A INOVAČNÍ PROSTŘEDÍ

STRATEGICKÉ BEZPEČNOSTNÍ OTÁZKY.

Nemá běžně rozhodovat:

co jednotlivý podnik vyrábí.

Úloha zemského obvodu

Zemský obvod může odpovídat zejména za:

REGIONÁLNÍ INFRASTRUKTURU

NADOBECNÍ ÚZEMNÍ KOORDINACI

REGIONÁLNÍ ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ

BROWNFIELDS A ROZVOJOVÁ ÚZEMÍ

v rozsahu svých skutečných kompetencí.

Nemá být:

regionální plánovací komisí výroby.

Úloha obce

Obec má rozhodující význam zejména v:

• územním plánování,
• místní infrastruktuře,
• dopravních a místních dopadech,
• nakládání s obecním majetkem.

Její role je:

místní.

Nemá určovat:

celostátní průmyslovou politiku.

Úloha podniku

Podnik má odpovídat za:

INVESTIČNÍ ROZHODNUTÍ

VÝROBU

TECHNOLOGII

FINANCOVÁNÍ

OBCHODNÍ RIZIKO

DODRŽOVÁNÍ PRÁVA

DOPADY SVÉ ČINNOSTI.

Platí:

STÁT VYTVÁŘÍ PRAVIDLA → PODNIKATEL ROZHODUJE → PODNIKATEL NESE PODNIKATELSKÉ RIZIKO.

Kritéria odpovědného průmyslového prostředí

Průmyslovou politiku lze hodnotit zejména podle:

Konkurenceschopnosti
Dokážou podniky dlouhodobě obstát na trhu?

Produktivity
Roste hodnota vytvářená z dostupných zdrojů?

Předvídatelnosti
Jsou pravidla dlouhodobě srozumitelná?

Energetické dostupnosti
Existuje odpovídající a spolehlivá infrastruktura?

Infrastruktury
Má výroba funkční dopravní a technické podmínky?

Lidského kapitálu
Existují potřebné odborné kompetence?

Inovací
Dokáže ekonomika vytvářet a zavádět nové technologie?

Odolnosti
Neexistují nepřiměřené kritické závislosti?

Hospodářské soutěže
Nevytváří stát neoprávněné výhody vybraným podnikům?

Odpovědnosti
Nese podnik náklady a důsledky své ekonomické činnosti v rozsahu stanoveném právem?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Jaká část současné průmyslové politiky skutečně zvyšuje konkurenceschopnost?
• Kde stát podporuje obecné podmínky a kde jednotlivé firmy?
• Jak hodnotit skutečný přínos investičních pobídek?
• Kdy je veřejná podpora strategické výrobní kapacity oprávněná?
• Jak přesně definovat strategické odvětví nebo podnik?
• Jak zabránit tomu, aby pojem „strategický“ znamenal pouze „politicky významný“?
• Které kritické dodavatelské závislosti má Česká republika?
• Kde je vhodná diverzifikace, recyklace, substituce nebo domácí kapacita?
• Jaké energetické podmínky průmysl potřebuje?
• Jak propojit průmyslový rozvoj se sítí a výrobou energie?
• Jak zrychlit povolování bez oslabení skutečné ochrany veřejného zájmu?
• Jak lépe využívat brownfieldy?
• Jak financovat infrastrukturu vyvolanou velkou soukromou investicí?
• Kdy má náklady nést investor a kdy veřejná správa?
• Jak propojit odborné školství s průmyslem bez podřízení škol konkrétním firmám?
• Jak připravit pracovní sílu na automatizaci a technologickou změnu?
• Kdy má stát vlastnit průmyslový podnik?
• Jak oddělit roli státu jako vlastníka a regulátora?
• Jak zabránit vzniku 77 různých průmyslových dotačních politik?
• Jaké hospodářské kompetence skutečně potřebuje zemský obvod?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 má v oblasti průmyslu zachovat:

JEDEN ČESKÝ HOSPODÁŘSKÝ PROSTOR.

Výchozí model může být:

STÁT

→ jednotné podnikatelské a soutěžní právo, strategická infrastruktura, celostátní energetická a hospodářská politika, mezinárodní obchodní rámec,

ZEMSKÝ OBVOD

→ regionální infrastruktura, nadobecní územní koordinace, regionální vzdělávací kapacity, brownfieldy a rozvojové plánování,

OBEC

→ místní územní plánování, místní infrastruktura a řešení bezprostředních dopadů,

PODNIK

→ výroba, technologie, investice, zaměstnávání, obchodní rozhodnutí a podnikatelské riziko.

Model 77 tedy nemá vytvořit:

77 průmyslových politik soutěžících dotacemi.

Má umožnit:

77 územím zlepšovat podmínky v rámci jasně vymezených kompetencí.

Pracovní závěr

Úspěšný průmysl nevzniká pouze rozhodnutím vlády ani pouze podnikatelskou iniciativou.

Potřebuje:

PODNIKATELE, KTEŘÍ JSOU OCHOTNI INVESTOVAT A NÉST RIZIKO

a

STÁT, KTERÝ VYTVÁŘÍ FUNKČNÍ A PŘEDVÍDATELNÉ PODMÍNKY.

Stát má proto především zajistit:

PRÁVO

INFRASTRUKTURU

ENERGETICKÉ PODMÍNKY

VZDĚLÁVACÍ A INOVAČNÍ PROSTŘEDÍ

HOSPODÁŘSKOU SOUTĚŽ.

Podnikatel má rozhodnout:

co, jak a pro koho vyrábět.

Pro Deklaraci odpovědného státu lze tedy formulovat princip:

Stát má podporovat konkurenceschopné prostředí, nikoli nahrazovat podnikatelské rozhodování.

A současně:

Veřejná podpora konkrétní firmy musí prokázat veřejný přínos, který nelze obdobně dosáhnout obecnými pravidly.

Pro Model 77 pak platí:

Průmyslová politika zemského obvodu má znamenat především kvalitní prostředí a infrastrukturu, nikoli regionální plánované hospodářství.

Základní posloupnost proto zní:

PODNIKATELSKÁ INICIATIVA → STABILNÍ PRAVIDLA → INFRASTRUKTURA → ENERGIE → LIDÉ A ZNALOSTI → INVESTICE → VÝROBA → ODPOVĚDNOST ZA DOPADY → KONKURENCESCHOPNOST.

Prameny a další četba

Český statistický úřad zveřejňuje strukturální statistiky průmyslu zahrnující počty podniků, zaměstnanost, tržby, investice a přidanou hodnotu. Aktuální datové řady potvrzují rozsáhlou hospodářskou a zaměstnanostní roli českého průmyslu.

Hospodářská strategie České republiky schválená vládou v roce 2024 pracuje s dlouhodobým horizontem do roku 2040 a klade důraz na konkurenceschopnost, produktivitu, vyšší přidanou hodnotu, infrastrukturu, lidský kapitál a kvalitu podnikatelského prostředí.

Národní RIS3 strategie pracuje s vizí odolné ekonomiky založené na znalostech a inovacích; její přílohy byly znovu aktualizovány na začátku roku 2026.

MPO zveřejňuje informace k evropskému Aktu o kritických surovinách, který řeší bezpečnost a diverzifikaci dodávek strategických surovin, jejich těžbu, zpracování, recyklaci a substituci.