Kontrola a odpovědnost

Veřejná moc musí být nejen schopná rozhodovat, ale také kontrolovatelná a odpovědná za své výsledky. Každá pravomoc proto potřebuje jasnou odpověď na otázky, kdo rozhoduje, kdo rozhodnutí kontroluje, kdo odpovídá za chybu nebo způsobenou škodu a kam se může občan obrátit, pokud s postupem veřejné správy nesouhlasí. Odpovědný stát nemůže být založen na anonymním systému, ve kterém se pravomoci rozptýlí mezi několik institucí a při vzniku problému není možné určit skutečného nositele odpovědnosti. Pravomoc proto musí být vždy spojena s kontrolou, možností nápravy a odpovědností za rozhodnutí i jeho důsledky.

Kontrola veřejné moci přitom nemá pouze jednu podobu. Je třeba rozlišovat politickou odpovědnost volených představitelů, správní odpovědnost při výkonu veřejné správy, kontrolu nakládání s veřejnými prostředky a nezávislou institucionální kontrolu. Tyto formy odpovědnosti se mohou vzájemně doplňovat, neměly by však být zaměňovány.

Politické pochybení například nemusí být porušením zákona. Stejně tak rozhodnutí, které bylo formálně zákonné, nemusí být automaticky hospodárné, účelné nebo politicky správné. Funkční systém proto musí umožnit hodnotit nejen zákonnost rozhodnutí, ale také způsob využití veřejných prostředků a odpovědnost těch, kteří veřejnou moc vykonávají.

Základním principem Deklarace odpovědného státu je proto zásada, že kdo získává veřejnou pravomoc, musí současně přijímat odpovědnost a podléhat kontrole odpovídající významu této pravomoci. Cílem přitom není vytvořit stát, ve kterém každý kontroluje každého a několik institucí znovu prověřuje stejnou věc. Kontrola má být srozumitelná, nezávislá tam, kde je to potřebné, a zaměřená na skutečná rizika. U každého významného veřejného rozhodnutí by proto mělo být možné jednoduše zjistit, kdo rozhodl, kdo může rozhodnutí přezkoumat, kdo může sjednat nápravu a kdo za výsledek nese odpovědnost. Právě propojení pravomoci, kontroly, nápravy a odpovědnosti je jedním ze základních předpokladů důvěryhodného a funkčního státu.