Zahraniční obchod – export

Zahraniční obchod umožňuje českým podnikům prodávat výrobky a služby na trzích, které výrazně přesahují velikost domácí ekonomiky.

Pro otevřenou ekonomiku, jakou je Česká republika, představuje export významný zdroj:

TRŽEB

PRACOVNÍCH MÍST

INVESTIC

TECHNOLOGICKÉHO ROZVOJE

a

ZAPOJENÍ DO MEZINÁRODNÍCH HODNOTOVÝCH ŘETĚZCŮ.

Zahraniční obchod však současně přináší:

KURZOVÉ RIZIKO

TERITORIÁLNÍ RIZIKO

POLITICKÉ RIZIKO

OBCHODNÍ RIZIKO

a

ZÁVISLOST NA VÝVOJI ZAHRANIČNÍCH TRHŮ.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není hlavní otázkou:

Kolik má Česká republika vyvážet?

Správnější otázka zní:

Jak má stát vytvářet podmínky pro české firmy na zahraničních trzích, aniž by přebíral jejich běžné podnikatelské riziko nebo rozhodoval, komu a co mají prodávat?

Export je podnikatelské rozhodnutí

Základním principem musí být:

VYVÁŽÍ PODNIKATEL, NIKOLI STÁT.

Firma rozhoduje:

• co bude nabízet,
• na který trh vstoupí,
• za jakou cenu,
• s jakým partnerem bude obchodovat,
• jaké riziko je ochotna přijmout.

Stát může:

• otevírat dveře,
• poskytovat informace,
• pomáhat s orientací na zahraničním trhu,
• podporovat ekonomickou diplomacii,
• vytvářet nástroje financování nebo pojištění tam, kde existuje legitimní veřejný důvod.

Nemá však nahrazovat:

obchodní úsudek firmy.

Český zahraniční obchod je rozsáhlý

FAKT

Podle definitivních údajů Českého statistického úřadu dosáhl český vývoz zboží v roce 2025 přibližně 4,77 bilionu Kč. V prvních sedmi měsících roku 2026 vývoz meziročně vzrostl o 2,8 %, zatímco dovoz o 4,1 %. Bilance zahraničního obchodu se zbožím dosáhla za leden až červenec 2026 přebytku přibližně 94 miliard Kč.

Jednotlivé měsíce však mohou být:

přebytkové

i

schodkové.

Například červenec 2026 skončil deficitem přibližně 8,5 miliardy Kč.

To ukazuje, že zahraniční obchod je:

dynamický proces,

nikoli konstantní číslo.

Vývoz a obchodní bilance nejsou totéž

Je třeba odlišovat:

EXPORT

→ hodnota vyváženého zboží nebo služeb,

od

OBCHODNÍ BILANCE

→ rozdíl mezi vývozem a dovozem.

Vysoký export proto automaticky neznamená:

vysoký obchodní přebytek.

Stejně tak obchodní deficit nemusí automaticky znamenat:

ekonomické selhání.

Země může například dovážet:

• investiční technologie,
• suroviny,
• komponenty,

které následně využívá k další výrobě.

Export není sám o sobě cílem

Hospodářská politika nemá sledovat pouze:

co nejvyšší hodnotu exportu.

Je třeba zkoumat:

CO VYVÁŽÍME

JAKÁ ČÁST HODNOTY VZNIKLA V ČESKU

JAKÁ JE PŘIDANÁ HODNOTA

JAKÁ JE TECHNOLOGICKÁ NÁROČNOST

JAKÁ JE DLOUHODOBÁ KONKURENCESCHOPNOST.

Vývoz výrobku s nízkou domácí přidanou hodnotou může mít jiný ekonomický dopad než export:

technologie, know-how nebo finálního řešení vytvořeného převážně v České republice.

Přidaná hodnota exportu

Současná Exportní strategie České republiky 2023–2033 klade důraz mimo jiné na:

• posilování českých exportérů,
• diverzifikaci,
• inovace,
• vyšší přidanou hodnotu,
• silnější postavení českých firem v mezinárodních dodavatelských řetězcích.

To je pro náš projekt důležitější než jednoduchý cíl:

„více vyvézt“.

Správnější otázka je:

Jak velkou část ekonomické hodnoty exportovaného produktu vytváří česká ekonomika?

Montovna versus vlastní produkt

Pojem „montovna“ bývá používán zjednodušeně a často politicky.

Pro analytický projekt je vhodnější sledovat konkrétní strukturu hodnotového řetězce.

Například:

VÝZKUM

→ VÝVOJ

→ DESIGN

→ VÝROBA

→ SOFTWARE

→ MARKETING

→ PRODEJ

→ SERVIS.

Čím více těchto činností probíhá v České republice, tím větší část přidané hodnoty může v ekonomice zůstávat.

Cílem však nemá být:

nařídit firmám, že vše musí dělat v Česku.

Má být:

vytvářet prostředí, ve kterém je výhodné zde vytvářet činnosti s vyšší hodnotou.

Export a Evropská unie

Zásadním faktem je, že Česká republika jako členský stát Evropské unie nevytváří samostatnou plnou obchodní politiku vůči třetím zemím.

FAKT

Společná obchodní politika patří mezi výlučné kompetence Evropské unie. EU proto jedná například o:

• obchodních dohodách,
• clech vůči třetím zemím,
• pravidlech mezinárodního obchodu v oblastech spadajících do této kompetence.

To je pro Model 77 zásadní.

Český stát ani zemský obvod nemůže vytvářet:

vlastní celní politiku vůči třetím zemím.

Česká exportní politika není totéž co obchodní politika EU

Je třeba rozlišit:

OBCHODNÍ POLITIKU

a

PODPORU EXPORTU.

Evropská unie rozhoduje ve své výlučné kompetenci o společném obchodním rámci.

Česká republika však může v mezích evropského práva:

• podporovat své exportéry,
• poskytovat informace,
• organizovat podnikatelské mise,
• používat ekonomickou diplomacii,
• poskytovat některé finanční a pojistné nástroje.

Proto česká:

EXPORTNÍ POLITIKA

není samostatnou:

CELNÍ A OBCHODNÍ POLITIKOU.

Jeden evropský obchodní prostor

Český podnik má prostřednictvím členství České republiky v EU přístup na:

jednotný evropský trh.

Obchod uvnitř EU proto není totéž jako klasický vývoz do třetí země z hlediska celních bariér a společné obchodní politiky.

Pro podnik je zásadní rozdíl mezi:

VNITŘNÍM TRHEM EU

a

TRHEM MIMO EU.

Projekt má tyto dvě roviny důsledně oddělovat.

Jednotný trh je pro české firmy zásadní

České firmy jsou silně propojené s evropskými:

• výrobními řetězci,
• zákazníky,
• dodavateli.

Proto zahraniční obchodní strategie České republiky nemůže být vytvářena bez vazby na:

evropský jednotný trh.

Současně však vysoká koncentrace na omezený počet trhů může vytvářet:

riziko závislosti.

Diverzifikace exportu

Exportní strategie ČR 2023–2033 mezi své cíle řadí také:

diverzifikaci exportních trhů.

Diverzifikace neznamená:

opustit úspěšné evropské trhy.

Znamená:

omezovat nepřiměřenou závislost na jediném trhu, zákazníkovi nebo regionu, pokud je to ekonomicky smysluplné.

Firma, která dokáže prodávat na více trzích, může být:

odolnější vůči regionálnímu poklesu poptávky.

Diverzifikace má svou cenu

Vstup na nový trh může být nákladný.

Firma může potřebovat:

• místní právní znalost,
• distribuční síť,
• certifikaci,
• servis,
• jazykové a kulturní znalosti.

Proto není automaticky správné říkat:

exportujte všude.

Diverzifikace musí být:

ekonomickým rozhodnutím firmy.

Stát může pomáhat s:

informační bariérou.

Informace jako legitimní veřejná podpora

Jedním z nejsnáze obhajitelných nástrojů podpory exportu je:

INFORMACE.

Stát prostřednictvím:

• zastupitelských úřadů,
• specializovaných agentur,
• dalších institucí

může disponovat informacemi o:

• místní legislativě,
• obchodních příležitostech,
• veřejných tendrech,
• trhu,
• obchodních překážkách.

Sdílení těchto informací může pomoci českým firmám:

snížit náklady vstupu na zahraniční trh.

CzechTrade

Významnou součást systému podpory českých exportérů představuje agentura CzechTrade.

Její základní funkcí je podporovat internacionalizaci českých firem a pomáhat jim při vstupu na zahraniční trhy.

Pro projekt je důležitá otázka:

Jak poznáme, že veřejná exportní služba skutečně vytvořila hodnotu, kterou trh sám neposkytoval nebo kterou bylo účelné poskytovat společně?

Nemá stačit:

počet konzultací nebo podnikatelských misí.

Důležitější je:

výsledek pro exportní schopnost firmy.

Ekonomická diplomacie

Zahraniční obchod se přímo propojuje s kapitolou:

Diplomacie.

Zastupitelský úřad může pomáhat například:

• otevírat institucionální kontakty,
• vysvětlovat místní podmínky,
• upozorňovat na problémy českých firem,
• podporovat účast na obchodních misích.

To je legitimní součást:

ekonomické diplomacie.

Diplomat však nemá být:

obchodním ředitelem konkrétní firmy.

Stát nemá prodávat místo firmy

Základní princip musí zůstat:

STÁT MŮŽE OTEVŘÍT DVEŘE → FIRMA MUSÍ PRODAT PRODUKT.

Diplomatická podpora nemůže napravit:

• nekonkurenceschopnou cenu,
• špatnou kvalitu,
• nevhodný výrobek.

Exportní úspěch musí nakonec vycházet:

z konkurenceschopnosti podnikatele.

Obchodní mise

Český stát využívá například:

• zahraniční podnikatelské mise,
• incomingové mise,
• účast na veletrzích,
• oborová setkání.

MPO v roce 2026 pokračuje v programu incomingových misí zaměřených na internacionalizaci českých firem a rozvoj zahraniční obchodní spolupráce.

Takový nástroj má být hodnocen otázkou:

Vznikly díky veřejné intervenci obchodní kontakty nebo příležitosti, ke kterým by firmy samy přistupovaly výrazně obtížněji?

Mise nemá být zahraniční výlet

Veřejně podporovaná podnikatelská mise potřebuje:

KONKRÉTNÍ CÍL

VÝBĚR RELEVANTNÍCH ÚČASTNÍKŮ

OBCHODNÍ PROGRAM

a

NÁSLEDNÉ VYHODNOCENÍ.

Nemá být hodnocena podle:

počtu účastníků nebo fotografií.

Ale podle:

skutečného obchodního přínosu.

Malé a střední podniky

Velká nadnárodní firma si zpravidla dokáže:

• zaplatit zahraniční poradce,
• vytvořit zahraniční kancelář,
• získat právní analýzu.

Menší exportér má výrazně menší kapacitu.

Právě zde může mít společná veřejná infrastruktura podpory relativně větší význam.

Stát však nemá předpokládat:

malá firma = automaticky nárok na dotaci.

Často může být užitečnější:

INFORMACE → KONTAKT → PORADENSTVÍ → FINANCOVÁNÍ ZA ODPOVÍDAJÍCÍCH PODMÍNEK.

Export začíná konkurenceschopným produktem

Nejdůležitějším nástrojem exportu je:

výrobek nebo služba, kterou zahraniční zákazník chce koupit.

Proto exportní politika začíná již v kapitolách:

Živnostenské podnikání

Průmysl a výroba

Bankovní sektor a služby

Školství

Energetika

Doprava.

Bez konkurenceschopné domácí ekonomiky nemůže existovat:

dlouhodobě úspěšná exportní ekonomika.

Exportní financování

Některé zahraniční obchody vyžadují:

• dlouhodobé financování,
• velký objem kapitálu,
• zvláštní rizikový profil.

Soukromý finanční trh nemusí být ochoten některé transakce:

financovat za podmínek, které umožní realizaci obchodu.

Proto existují veřejné nástroje exportního financování.

V České republice mezi ně patří zejména:

ČESKÁ EXPORTNÍ BANKA.

Česká exportní banka

Česká exportní banka zveřejnila za rok 2025 objem nových obchodů přibližně 9,54 miliardy Kč, což sama označila za nejlepší výsledek za jedenáct let.

Pro projekt však není nejdůležitější:

kolik banka půjčila.

Správná otázka je:

Jaký veřejný problém veřejná exportní banka řeší?

Pokud by stejný obchod za obdobných podmínek bez problému financovala běžná komerční banka, vzniká otázka:

proč má do transakce vstupovat veřejná finanční instituce?

Exportní banka nemá konkurovat komerční bance bez důvodu

Veřejný finanční nástroj lze obhajovat tam, kde existuje například:

TRŽNÍ MEZERA

nebo:

specifické riziko spojené se strategicky relevantní exportní transakcí,

které běžný finanční trh nedokáže za rozumných podmínek řešit.

Nemá však platit:

státní banka nabídne levnější úvěr každému exportérovi pouze proto, že je státní.

To by mohlo:

• deformovat soutěž,
• přenášet náklady na veřejnost.

Exportní pojištění

Druhou významnou institucí je:

Exportní garanční a pojišťovací společnost – EGAP.

EGAP poskytuje státem podporované pojištění vývozních úvěrových a souvisejících rizik a zveřejňuje pravidelné výroční zprávy o své činnosti; aktuálně je dostupná výroční zpráva za rok 2025.

Smyslem takového systému může být řešit rizika, která jsou:

• politická,
• teritoriální,
• dlouhodobá,
• obtížně pojistitelná čistě komerčním trhem.

Pojištění nesmí rušit podnikatelské riziko

Pokud stát převezme:

všechno riziko exportéra,

firma může získat motivaci realizovat obchod, který by za vlastní odpovědnosti neuskutečnila.

Proto musí platit:

VEŘEJNÁ GARANCE ≠ ZRUŠENÍ SOUKROMÉ ODPOVĚDNOSTI.

Exportér, banka nebo další účastník mají nést:

odpovídající část rizika.

Morální hazard

Jde o stejný problém, který jsme popsali u bankovnictví:

zisk soukromý → ztráta veřejná.

Tomu je třeba zabránit.

Veřejná exportní podpora proto musí hodnotit:

RIZIKO

VEŘEJNÝ PŘÍNOS

CENU GARANCE

SPOLUÚČAST SOUKROMÉHO SUBJEKTU.

Cena rizika

Pokud je zahraniční obchod mimořádně rizikový, není řešením:

předstírat, že riziko neexistuje.

Musí být:

oceněno.

To může znamenat:

• vyšší pojistné,
• spoluúčast,
• silnější zajištění.

Jinak by veřejný systém:

skrytě dotoval rizikové obchody.

Exportní podpora jako podmíněný veřejný závazek

Pokud veřejná instituce poskytuje:

• garanci,
• pojištění,
• jiný závazek,

nemusí okamžitě vzniknout výdaj státního rozpočtu.

Pokud však obchod selže, může závazek:

dopadnout na veřejné finance.

Proto se exportní garance propojují s kapitolou:

Dluh a rozpočtová odpovědnost.

Musí být součástí:

analýzy fiskálních rizik.

Exportní podpora potřebuje transparentnost

U veřejné podpory exportu je třeba vědět:

KDO PODPORU ZÍSKAL

NA JAKÝ OBCHOD

V JAKÉ VÝŠI

JAKÉ RIZIKO PŘEVZAL STÁT

JAKÝ JE VÝSLEDEK,

v rozsahu slučitelném s:

• obchodním tajemstvím,
• bankovním tajemstvím,
• další zákonnou ochranou informací.

Platí:

NEVEŘEJNÁ INFORMACE ≠ NEKONTROLOVATELNÁ VEŘEJNÁ GARANCE.

Exportní instituce mají fungovat jako systém

Současná Exportní strategie 2023–2033 pracuje s myšlenkou:

proexportního ekosystému,

ve kterém spolupracují jednotlivé instituce podpory exportu.

To je správný směr pouze tehdy, pokud znamená:

spolupráci,

nikoli:

další vrstvu institucí.

Podnikatel nemá potřebovat znát:

která státní instituce má kterou část podpory.

Jeden vstup exportéra

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Český podnik, který chce vstoupit na zahraniční trh, by mohl použít jeden základní vstup:

CHCI EXPORTOVAT DO ZEMĚ X.

Systém mu následně ukáže:

OBCHODNÍ PODMÍNKY

CELNÍ A REGULATORNÍ RÁMEC

DOSTUPNÉ SLUŽBY EKONOMICKÉ DIPLOMACIE

CZECHTRADE

MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ

MOŽNOSTI POJIŠTĚNÍ RIZIK.

Neměl by postupovat:

od instituce k instituci a znovu vysvětlovat tentýž projekt.

Stát má koordinovat vlastní instituce

Platí náš obecný princip:

PODNIKATEL NEMÁ KOORDINOVAT STÁT.

To neznamená:

jedna obří exportní instituce.

Může existovat více specializovaných organizací.

Podnikatel však má dostat:

jednotnou službu z pohledu uživatele.

Export služeb

Export není pouze:

kamion výrobků přes hranici.

Stále větší význam mohou mít:

• software,
• IT služby,
• odborné služby,
• technický návrh,
• výzkum,
• licence,
• kreativní odvětví.

Proto exportní politika nesmí být vytvořena pouze podle potřeb:

výrobních podniků.

Digitální služba může být exportována bez:

• skladu,
• fyzické dopravy.

Její bariéry mohou být úplně jiné.

Export know-how

Z hlediska přidané hodnoty může být velmi významný:

EXPORT ZNALOSTI.

Například:

• technologie,
• licence,
• projektové řešení,
• software,
• servis.

Česká firma tím nemusí pouze dodat výrobek.

Může prodávat:

celé řešení.

Právě posun od subdodávky k finálním řešením patří také mezi směry současné české Exportní strategie.

Značka českého původu

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Stát může podporovat:

dobré jméno České republiky jako země původu.

Nemůže však garantovat:

kvalitu každého českého výrobku pouze podle jeho původu.

Značka země je dlouhodobě vytvářena:

• kvalitou podniků,
• důvěryhodností institucí,
• technologickou reputací,
• kulturou,
• zkušeností obchodních partnerů.

Marketing nemůže dlouhodobě nahradit:

skutečný produkt.

Export a diplomacie

Diplomacie může pomáhat tam, kde obchodní problém není pouze:

soukromým obchodním sporem,

ale souvisí například s:

• diskriminačním opatřením,
• neprůhledným postupem zahraničního veřejného orgánu,
• institucionálním přístupem na trh.

Je však nutné rozlišovat:

OCHRANU LEGITIMNÍHO ZÁJMU ČESKÉHO PODNIKU

od

POLITICKÉHO TLAKU NA ZÍSKÁNÍ SOUKROMÉ ZAKÁZKY ZA KAŽDOU CENU.

Sankce a exportní omezení

Zahraniční obchod není zcela svobodný.

Může být omezen například:

• sankčním režimem,
• exportními kontrolami,
• bezpečnostními pravidly.

Podnikatel proto musí dodržovat:

platné české, evropské a mezinárodní právní povinnosti.

Ekonomický zájem na obchodu není automaticky nadřazen:

bezpečnostnímu nebo zahraničněpolitickému právnímu závazku.

Exportní kontroly

Některé výrobky nebo technologie mohou mít:

civilní i bezpečnostní využití.

Proto existují zvláštní pravidla například pro část tzv. zboží dvojího užití.

Smyslem není:

bránit běžnému exportu.

Je:

kontrolovat specifické bezpečnostní riziko.

Platí stejný princip:

RIZIKO → KONKRÉTNÍ REGULACE.

Dodržování práva v cílové zemi

Česká firma podnikající v zahraničí vstupuje do:

jiného právního a obchodního prostředí.

Stát jí může pomoci toto prostředí pochopit.

Nemůže však přebírat:

odpovědnost firmy za vlastní due diligence.

Podnikatel má ověřovat:

• obchodního partnera,
• smluvní podmínky,
• rizika trhu.

Korupční riziko zahraničních obchodů

Export do některých prostředí může být spojen s vyšším:

korupčním rizikem.

Ekonomický zájem nemůže ospravedlnit:

protiprávní jednání.

Proto se exportní politika přímo propojuje s kapitolou:

Korupce.

Veřejná instituce podporující export nemá pomáhat:

obcházet zákonná protikorupční pravidla.

Export a lidská práva

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Zahraniční obchod může vstupovat také do složitých otázek:

• lidských práv,
• pracovních podmínek,
• environmentálních standardů,
• bezpečnosti.

Část těchto pravidel je určena:

právem EU, mezinárodními závazky a českým právem.

Projekt nemá vytvářet vlastní paralelní zahraniční politiku.

Má však jasně oddělit:

PODNIKATELSKÝ ZÁJEM

od

ZÁKONNÝCH A ZAHRANIČNĚPOLITICKÝCH POVINNOSTÍ STÁTU.

Obchodní politika se nemá měnit podle jednotlivé firmy

Stát nemá vytvářet zahraniční politiku pouze podle toho:

kde má konkrétní česká firma obchodní zájem.

Stejně tak ale zahraniční politika nemusí:

ignorovat legitimní ekonomické zájmy země.

Proto má ekonomická diplomacie fungovat:

uvnitř celkové zahraniční politiky České republiky.

Exportní závislost

Silný export je ekonomickou výhodou.

Vysoká závislost na omezeném počtu:

• výrobků,
• zemí,
• velkých odběratelů

může být zároveň:

zranitelností.

Proto má stát sledovat:

KONCENTRACI EXPORTU.

Nemá však firmám přikazovat:

kam musí vyvážet.

Odolnost exportu

Odolnost lze zvyšovat například prostřednictvím:

DIVERZIFIKACE TRHŮ

VYŠŠÍ PŘIDANÉ HODNOTY

VÍCE ODBĚRATELŮ

SILNĚJŠÍCH VLASTNÍCH PRODUKTŮ

LEPŠÍHO ŘÍZENÍ RIZIKA.

To je dlouhodobě stabilnější než:

stálé kompenzování ztraceného trhu veřejnými penězi.

Krize zahraničního trhu

Pokud dojde ke geopolitickému nebo ekonomickému šoku, podnik může přijít o významný trh.

Veřejná politika může pomoci například:

informacemi o alternativních trzích

nebo za mimořádných podmínek jinými nástroji.

Nemá však automaticky garantovat:

náhradu všech podnikatelských ztrát způsobených zahraničním vývojem.

Obchodní riziko je součást:

podnikání.

Vývozní zákaz jako mimořádný zásah

Pokud stát nebo EU z veřejného důvodu právně zakáže obchod, může vznikat zcela jiná situace než při:

běžném obchodním neúspěchu.

Je proto třeba odlišovat:

TRŽNÍ ZTRÁTU

od

ZTRÁTY VYVOLANÉ NOVÝM VEŘEJNOPRÁVNÍM ZÁSAHEM.

Ani ve druhém případě však automaticky neplatí:

veškerou ztrátu hradí stát.

Je nutné hodnotit konkrétní právní rámec.

Směnný kurz

Exportéra může výrazně ovlivňovat:

měnový kurz.

Ten však není nástrojem:

individuální exportní podpory.

Měnová politika České národní banky sleduje svůj zákonný mandát.

Nemá být běžně řízena:

podle zájmu jednotlivých exportních odvětví.

To navazuje na kapitolu:

Bankovní sektor a služby.

Exportér nese kurzové riziko

Firma obchodující v cizí měně musí pracovat s:

kurzovým rizikem.

Může například využívat komerční finanční nástroje k jeho řízení.

Stát nemá běžně garantovat:

konkrétní směnný kurz pro exportéra.

Takový zásah by měl dopady na:

celou ekonomiku.

Export a doprava

Vývoz fyzického zboží potřebuje:

LOGISTIKU.

Proto konkurenceschopnost exportu ovlivňuje:

• železnice,
• silnice,
• přístavy využívané v zahraničí,
• terminály,
• celní infrastruktura.

Exportní politika je proto zároveň:

dopravní politikou.

Rychlá výroba bez schopnosti výrobek:

efektivně dostat zákazníkovi

nevytvoří plnou konkurenční výhodu.

Export a energetika

Energetické náklady ovlivňují:

cenu exportovaného výrobku.

Proto exportní konkurenceschopnost přímo navazuje na:

Energetiku.

Stát nemá kompenzovat špatně fungující energetický systém:

nekonečnými exportními dotacemi.

Má řešit:

příčinu v samotném energetickém prostředí, pokud jde o veřejný problém.

Export a vzdělávání

Export zahrnuje také schopnost:

• komunikovat,
• vyjednávat,
• chápat zahraniční právní prostředí,
• pracovat v mezinárodních týmech.

Proto je důležitá:

JAZYKOVÁ

TECHNICKÁ

OBCHODNÍ

a

DIGITÁLNÍ GRAMOTNOST.

Úspěšný export není pouze otázkou:

výrobní kapacity.

Exportní data

ČSÚ zveřejňuje podrobné statistiky zahraničního obchodu a v roce 2026 poskytuje měsíční informace o:

• vývozu,
• dovozu,
• obchodní bilanci,
• komoditní struktuře.

Projekt Model 77 nemá vytvářet:

paralelní exportní statistiku.

Má využít:

existující autoritativní data.

Pozor na regionální statistiku exportu

NÁVRH K OVĚŘENÍ

U zemských obvodů může být obtížné přesně určit:

odkud skutečně vznikla hodnota exportu.

Firma může mít:

• sídlo v Praze,
• výrobu v jiném regionu,
• sklad ve třetím,
• exportní fakturaci z centrály.

Proto regionální exportní statistika nesmí být používána bez:

metodického vysvětlení.

Jinak lze snadno vytvořit falešný obraz:

který region „vyváží“.

Zemský obvod a export

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemský obvod může podporovat export nepřímo prostřednictvím:

• infrastruktury,
• odborného vzdělávání,
• regionálních podnikatelských sítí,
• informací o místní výrobní základně.

Může se rovněž účastnit:

zahraniční regionální spolupráce v rozsahu svých kompetencí.

Nemá však vytvářet:

vlastní obchodní politiku vůči jiným státům.

Zemské obchodní mise

Zemský obvod může například představit své:

• podniky,
• univerzity,
• výzkumné kapacity

zahraničním partnerům.

Musí však platit princip z kapitoly Diplomacie:

ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE ANO → PARALELNÍ ZAHRANIČNÍ POLITIKA NE.

Zemský obvod nereprezentuje:

Českou republiku jako suverénní stát.

Obec a export

Role obce je ještě více nepřímá.

Obec může vytvářet dobré:

• podnikatelské prostředí,
• místní infrastrukturu,
• prostor pro investice.

Nemá potřebovat:

odbor exportní politiky.

Pokud má na území významnou exportní firmu, může s ní samozřejmě spolupracovat v:

místních otázkách.

Stát a export

Stát může mít hlavní odpovědnost zejména za:

EKONOMICKOU DIPLOMACII

CELOSTÁTNÍ EXPORTNÍ STRATEGII

INFORMAČNÍ PODPORU

KOORDINACI EXPORTNÍCH INSTITUCÍ

EXPORTNÍ FINANČNÍ A POJISTNÉ NÁSTROJE V ZÁKONNÉM RÁMCI.

Současně zastupuje české zájmy při vytváření společné obchodní politiky EU prostřednictvím příslušných evropských rozhodovacích mechanismů.

Evropská unie

EU má odpovědnost za:

společnou obchodní politiku vůči třetím zemím.

To zahrnuje významnou část:

• obchodních dohod,
• celního rámce,
• přístupu na trhy.

Pro projekt tedy platí:

ČESKÁ EXPORTNÍ STRATEGIE MUSÍ BÝT KOMPATIBILNÍ S OBCHODNÍ POLITIKOU EU.

Jedna firma nemá určovat obchodní politiku

Velký exportér může být ekonomicky významný.

Nemá však získávat:

privilegované právo vytvářet obchodní politiku státu.

Stát musí zohledňovat:

celkový veřejný zájem.

To zahrnuje:

• malé i velké podniky,
• spotřebitele,
• bezpečnost,
• zahraničněpolitické závazky.

Podpora exportu nesmí být klientelistická

Veřejná exportní podpora může obsahovat:

• kontakty,
• finanční nástroje,
• obchodní mise.

Proto vzniká riziko:

kdo se dostane k veřejné podpoře a kdo nikoli.

Musí existovat:

PŘEDEM ZNÁMÁ PRAVIDLA

TRANSPARENTNÍ KRITÉRIA

KONTROLA STŘETU ZÁJMŮ.

To propojuje kapitolu s:

Korupcí.

Státní podpora exportu a soutěž

Pokud stát výrazně zvýhodní jednoho exportéra, může tím poškodit:

jiného českého konkurenta.

Proto má být podpora pokud možno:

obecně dostupná podle transparentních kritérií,

nebo musí existovat:

konkrétní veřejný důvod pro individuální intervenci.

Exportní test veřejné podpory

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Každá významná veřejná exportní podpora by měla odpovědět:

1. Tržní problém

Proč obchod nedokáže za běžných podmínek řešit soukromý trh?

2. Veřejný přínos

Jaký zájem České republiky podpora sleduje?

3. Adicionalita

Vznikne díky podpoře něco, co by bez ní nevzniklo?

4. Riziko

Jaké riziko přebírá veřejný sektor?

5. Soukromá spoluúčast

Jakou část rizika nese firma?

6. Cena

Je podpora nebo garance odpovídajícím způsobem oceněna?

7. Konkurence

Nezvýhodňuje neoprávněně jednu firmu proti jiné?

8. Výsledek

Jak bude úspěšnost vyhodnocena?

9. Ztráta

Kdo ponese náklady, pokud projekt neuspěje?

Jednotný exportní účet

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pro významnější státem podporovaný exportní projekt může vzniknout anonymizovaný nebo agregovaný veřejný účet:

TYP PODPORY

→ financování / pojištění / diplomatická podpora,

VEŘEJNÁ EXPOZICE

→ jaké riziko nese stát,

VÝSLEDEK

→ realizace / nesplácení / pojistná událost,

DLOUHODOBÁ BILANCE.

Cílem není zveřejnit:

obchodní tajemství firmy.

Má umožnit zjistit:

zda exportní systém jako celek hospodaří odpovědně.

Hodnocení exportních institucí

Instituce nemají být hodnoceny pouze podle:

objemu poskytnuté podpory.

Například:

ČEB poskytla více úvěrů

nemusí automaticky znamenat:

systém funguje lépe.

Stejně tak:

EGAP pojistil více obchodů

není samo o sobě konečným výsledkem.

Je třeba hodnotit:

DODATEČNÝ EXPORTNÍ PŘÍNOS

RIZIKO

ZTRÁTY

DLOUHODOBOU NÁKLADOVOST PRO STÁT.

Instituce musí být pravidelně přezkoumávány

Pro každou exportní organizaci má platit obecný institucionální test:

ZACHOVAT

→ pokud má jasnou a potřebnou funkci,

PŘEVÉST

→ pokud funkce patří jiné instituci,

SLOUČIT

→ pokud dochází k duplicitě,

ZRUŠIT

→ pokud veřejný důvod zanikl.

Nejprve:

FUNKCE.

Teprve potom:

INSTITUCE.

Jeden exportér, jeden stát

Podnikatel nemá řešit:

MPO → MZV → CzechTrade → ČEB → EGAP

jako pět nesouvisejících světů.

Z jeho pohledu jde o:

jednu životní situaci – chceme expandovat na zahraniční trh.

Proto má platit:

JEDEN VSTUP → SPECIALIZOVANÉ INSTITUCE V POZADÍ → JEDNOTNÁ INFORMACE PRO PODNIKATELE.

Digitální exportní portál

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Digitální prostředí může nabídnout podle cílového trhu:

TRŽNÍ PROFIL

OBCHODNÍ DOHODY EU

CELNÍ PODMÍNKY

REGULATORNÍ OMEZENÍ

EKONOMICKOU DIPLOMACII

CZECHTRADE

FINANCOVÁNÍ

POJIŠTĚNÍ RIZIK

SANKČNÍ A EXPORTNÍ OMEZENÍ.

Podnikatel nemusí rozumět:

organizační mapě státu.

Má dostat:

odpověď na svůj obchodní problém.

Kritéria odpovědné exportní politiky

Exportní politiku lze hodnotit zejména podle:

Konkurenceschopnosti
Dokážou české podniky uspět bez trvalé veřejné podpory?

Přidané hodnoty
Roste podíl znalostí, technologií a vyšší hodnoty vytvářené v české ekonomice?

Diverzifikace
Není export nepřiměřeně závislý na jednom trhu nebo oboru?

Adicionality podpory
Vzniká díky veřejnému nástroji něco, co by jinak nevzniklo?

Odpovědnosti za riziko
Nese podnikatel přiměřenou část svého obchodního rizika?

Transparentnosti
Je veřejná finanční expozice kontrolovatelná?

Koordinace
Nemusí podnikatel obcházet několik institucí se stejným problémem?

Souladu s EU
Respektuje česká politika společný evropský obchodní rámec?

Hospodářské soutěže
Nevytváří stát neoprávněnou výhodu konkrétním exportérům?

Vyhodnocování
Je možné zjistit, zda veřejná exportní podpora skutečně funguje?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Jaká je skutečná struktura českého exportu podle domácí přidané hodnoty?
• Jak velká je teritoriální koncentrace českého exportu?
• Které závislosti představují skutečné strategické riziko?
• Jak podporovat diverzifikaci bez řízení obchodních rozhodnutí firem?
• Jak měřit výsledky CzechTrade a ekonomické diplomacie?
• Které služby podpory exportu může bez problémů poskytovat soukromý trh?
• Kde naopak existuje informační nebo finanční tržní mezera?
• Jak přesně vymezit úlohu České exportní banky?
• Jak poznat obchod, který by komerční banka realizovala i bez státního nástroje?
• Jak má být oceněno státem podporované exportní riziko?
• Jak zabránit morálnímu hazardu exportního pojištění?
• Jak zobrazovat podmíněné závazky ČEB a EGAP ve fiskálních rizicích?
• Jak propojit MPO, MZV, CzechTrade, ČEB a EGAP z pohledu jednoho exportéra?
• Je možné vytvořit skutečný jednotný digitální vstup pro exportéra?
• Jak více podporovat export služeb, softwaru, licencí a know-how?
• Jak rozlišit ekonomickou diplomacii od politického zvýhodňování konkrétní firmy?
• Jak má fungovat exportní podpora při sankčních nebo geopolitických omezeních?
• Jaké exportní kompetence vůbec potřebuje zemský obvod?
• Jak zabránit vzniku 77 regionálních systémů finanční podpory exportu?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zahraniční obchod je oblast, která má zůstat převážně:

CELOSTÁTNÍ A EVROPSKÁ.

Výchozí model:

EVROPSKÁ UNIE

→ společná obchodní politika, obchodní dohody a společný rámec vůči třetím zemím,

ČESKÝ STÁT

→ česká exportní strategie, ekonomická diplomacie, koordinace exportních služeb a příslušné finanční a pojistné nástroje,

ZEMSKÝ OBVOD

→ regionální podnikatelské prostředí, infrastruktura, vzdělávání a zahraniční hospodářská spolupráce v rozsahu vlastních kompetencí,

OBEC

→ místní podnikatelské prostředí a infrastruktura,

PODNIK

→ produkt, cílový trh, obchodní strategie a obchodní riziko.

Model 77 proto nemá vytvořit:

77 exportních politik.

Má zachovat:

JEDNU ČESKOU EXPORTNÍ INFRASTRUKTURU V JEDNOM EVROPSKÉM OBCHODNÍM RÁMCI.

Pracovní závěr

Zahraniční obchod je především:

dobrovolnou ekonomickou výměnou mezi podniky a zákazníky přes hranice států.

Úkolem veřejné správy není:

obchodovat místo podnikatele.

Má zejména:

ODSTRAŇOVAT ZBYTEČNÉ INFORMAČNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ BARIÉRY

PROSAZOVAT LEGITIMNÍ ČESKÉ ZÁJMY V RÁMCI EU

PODPOROVAT EKONOMICKOU DIPLOMACII

a tam, kde existuje jasný veřejný důvod:

POMÁHAT S FINANCOVÁNÍM NEBO POJIŠTĚNÍM SPECIFICKÝCH RIZIK.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto platí:

Stát má exportérovi otevírat dveře, nikoli za něj uzavírat obchod a nést jeho běžné podnikatelské riziko.

Současně:

Veřejná exportní podpora musí prokázat, co přináší navíc oproti tomu, co by dokázal soukromý trh sám.

Pro Model 77 pak:

Zahraniční obchod potřebuje jednotný český a evropský rámec, nikoli regionální obchodní hranice.

Základní posloupnost proto zní:

KONKURENCESCHOPNÝ PRODUKT → INFORMACE O TRHU → VSTUP NA TRH → FINANCOVÁNÍ A ŘÍZENÍ RIZIKA → OBCHOD → EXPORT → VYŠŠÍ PŘIDANÁ HODNOTA → DIVERZIFIKACE → ODOLNOST.

Prameny a další četba

Český statistický úřad zveřejňuje průběžná a definitivní data zahraničního obchodu se zbožím. Definitivní hodnota vývozu za rok 2025 dosáhla přibližně 4,77 bilionu Kč; v období leden až červenec 2026 rostl vývoz meziročně o 2,8 %.

Exportní strategie České republiky 2023–2033 stanovuje současný dlouhodobý rámec české podpory exportu a zaměřuje se na diverzifikaci, internacionalizaci firem, inovace a růst přidané hodnoty.

Společná obchodní politika vůči třetím zemím je výlučnou kompetencí Evropské unie. EU vyjednává mezinárodní obchodní dohody a vytváří společný rámec zahraničního obchodu v oblastech své kompetence.

Česká exportní banka poskytuje specializované exportní financování; za rok 2025 vykázala nové obchody v objemu 9,54 miliardy Kč.

Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP zajišťuje státem podporované exportní pojištění a zveřejňuje pravidelné výsledky své činnosti, včetně výroční zprávy za rok 2025.