Obrana

Obrana státu patří mezi základní a nezastupitelné funkce veřejné moci. Na rozdíl od mnoha jiných veřejných služeb nemůže být její hlavní odpovědnost přenesena na obec, region nebo soukromý sektor.

Českou republiku jako stát může bránit pouze systém, který dokáže spojit:

POLITICKÉ ROZHODOVÁNÍ

OZBROJENÉ SÍLY

OBRANNÉ PLÁNOVÁNÍ

PRŮMYSL A LOGISTIKU

KRITICKOU INFRASTRUKTURU

ZÁLOHY

CIVILNÍ PŘIPRAVENOST

a

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCI.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není základní otázkou:

Jak velkou armádu má Česká republika mít?

Správnější otázka zní:

Jaké obranné schopnosti Česká republika potřebuje, proti jakým rizikům, v jakém spojeneckém rámci a jak je dokáže dlouhodobě personálně, materiálně a finančně udržet?

Obrana je odpovědností státu

Základním principem Modelu 77 musí být:

JEDEN STÁT → JEDNA OBRANNÁ POLITIKA → JEDNY OZBROJENÉ SÍLY.

Vznik zemských obvodů nemá vést ke vzniku:

77 regionálních armád.

Obrana České republiky je svou povahou:

CELOSTÁTNÍ KOMPETENCÍ.

Zemské obvody a obce mohou plnit významné podpůrné úkoly.

Nemají však vytvářet vlastní vojenskou politiku.

Ústavní rozměr obrany

Ústava České republiky rozděluje nejvýznamnější obranné pravomoci mezi více ústavních institucí.

Parlament rozhoduje například o vyhlášení válečného stavu a o dalších zásadních otázkách nasazení ozbrojených sil v rozsahu stanoveném Ústavou. V některých přesně vymezených případech může rozhodnout vláda, přičemž Parlament má stanovené kontrolní pravomoci.

Jde o důležitý princip:

OZBROJENÁ MOC STÁTU MUSÍ BÝT POD DEMOKRATICKOU CIVILNÍ KONTROLOU.

Armáda nemá určovat politické cíle státu.

Je nástrojem státu k plnění úkolů stanovených ústavním a zákonným způsobem.

Civilní řízení ozbrojených sil

Demokratický stát musí jasně rozlišovat:

POLITICKÉ ROZHODNUTÍ

a

ODBORNÉ VOJENSKÉ VELENÍ.

Politická reprezentace určuje například:

• obrannou politiku,
• základní strategické cíle,
• rozpočet,
• mezinárodní závazky.

Vojenské velení odpovídá za odbornou přípravu a výkon vojenských úkolů v rámci svěřeného mandátu.

Politik nemá řídit:

vojenskou taktiku konkrétní operace.

Vojenský velitel naopak nemá určovat:

zahraniční nebo politické cíle státu.

Zákonný rámec

Český obranný systém stojí na několika klíčových právních předpisech.

Mezi ně patří zejména:

• ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky,
• zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky,
• zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky,
• zákon č. 585/2004 Sb., branný zákon,
• zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,
• zákon č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze.

To ukazuje, že obrana není pouze:

Armáda České republiky.

Jde o širší systém právních, institucionálních a společenských vztahů.

Ozbrojené síly a Armáda České republiky

Armáda České republiky je hlavní vojenskou složkou obranného systému.

Její smysl nelze hodnotit pouze podle:

počtu vojáků

nebo

počtu kusů techniky.

Rozhodující je:

SCHOPNOST SPLNIT URČENÝ ÚKOL.

To vyžaduje současně:

LIDI

VÝCVIK

VELENÍ

LOGISTIKU

ZÁSOBY

INFRASTRUKTURU

TECHNIKU

MEZINÁRODNÍ INTEROPERABILITU.

Samotné pořízení vybavení nevytvoří funkční vojenskou schopnost.

Obranná strategie

Aktuálně zveřejněným hlavním českým strategickým dokumentem v této oblasti zůstává Obranná strategie České republiky 2023.

Ministerstvo obrany ji popisuje jako základní dokument určující hlavní směry české obranné politiky. Strategie zdůrazňuje mimo jiné kolektivní obranu, celospolečenský přístup a potřebu dlouhodobé připravenosti státu.

Projekt musí současně počítat s tím, že obranné plánování se nyní dále aktualizuje.

Koncepce výstavby armády se mění

Koncepce výstavby Armády České republiky 2035 byla schválena vládou v prosinci 2023 a určila hlavní směry rozvoje armády do roku 2035.

V srpnu 2026 však Ministerstvo obrany uvedlo, že Generální štáb již zpracoval novou Koncepci výstavby AČR 2040. Návrh byl předložen Bezpečnostní radě státu a jeho další schvalování mělo následovat po finalizaci rozpočtového rámce pro rok 2027.

Proto je nutné současnou KVAČR 2035 chápat jako:

PLATNÝ STRATEGICKÝ ZÁKLAD, KTERÝ JE PRÁVĚ AKTUALIZOVÁN.

Pro náš projekt je to důležité.

Obranný systém se nesmí navrhovat podle dokumentu, který považujeme za neměnný.

Obrana potřebuje dlouhý horizont

Výstavba obranných schopností trvá:

roky až desetiletí.

Personál je nutné:

• získat,
• vycvičit,
• udržet.

Infrastrukturu je nutné:

• naplánovat,
• vybudovat,
• provozovat.

Technické systémy mají dlouhý životní cyklus.

Proto obrana nemůže být plánována pouze podle:

jednoho státního rozpočtu

nebo

jednoho volebního období.

Strategie musí přežít střídání vlád

Demokratická vláda má právo měnit:

• priority,
• tempo investic,
• politické důrazy.

Obrana však potřebuje určitou strategickou kontinuitu.

Proto má být odděleno:

DEMOKRATICKÉ POLITICKÉ ROZHODOVÁNÍ

od

DLOUHODOBÉ VÝSTAVBY SCHOPNOSTÍ.

Ne každá změna vlády může znamenat:

začínáme budovat obranu znovu od nuly.

Kolektivní obrana

Česká republika nestaví svou obranu pouze na schopnostech vlastního státu.

Ministerstvo obrany označuje kolektivní obranu v rámci NATO za jeden ze základních pilířů současné obranné politiky. Česká strategie proto počítá jak s vlastními ozbrojenými silami, tak s interoperabilitou se spojenci a schopností podporovat spojenecké síly na českém území.

To znamená:

NÁRODNÍ OBRANA

a

KOLEKTIVNÍ OBRANA

nejsou protiklady.

Český obranný systém musí být schopen fungovat jako součást širšího spojeneckého systému.

Spojenectví nenahrazuje vlastní schopnosti

Členství v obranném spojenectví neznamená:

obranu zajistí ostatní.

Kolektivní obrana předpokládá, že každý stát vytváří vlastní schopnosti a přispívá k celkovému systému.

Proto musí Česká republika současně řešit:

VLASTNÍ OBRANYSCHOPNOST

a

SCHOPNOST SPOLUPRACOVAT SE SPOJENCI.

Interoperabilita

Pokud mají ozbrojené síly více států společně působit, musí být schopné:

• komunikovat,
• koordinovat velení,
• sdílet určité standardy,
• logisticky spolupracovat.

To se označuje jako interoperabilita.

Pro obranné plánování je proto někdy důležitější:

schopnost spolupracovat

než izolovaně posuzovat jednotlivý systém.

Česká republika jako tranzitní a hostitelský prostor

Ministerstvo obrany zdůrazňuje také význam tzv. Host Nation Support, tedy schopnosti České republiky přijmout a podpořit spojenecké síly a umožnit jejich přesuny přes české území.

To ukazuje, že obrana není pouze otázkou vojenských útvarů.

Závisí také na:

SILNICÍCH

ŽELEZNICI

ENERGETICE

KOMUNIKACÍCH

LOGISTICE

ZÁSOBOVÁNÍ.

Tím se obrana přímo propojuje s řadou již zpracovaných kapitol.

Obrana je průřezovou funkcí státu

Fungující obranu nelze uzavřít:

za plot vojenského areálu.

Potřebuje také civilní systém.

Například:

DOPRAVA

→ přesun lidí a materiálu,

ENERGETIKA

→ provoz infrastruktury,

ZDRAVOTNICTVÍ

→ zdravotní kapacity,

PRŮMYSL

→ výroba a servis,

DIGITÁLNÍ INFRASTRUKTURA

→ komunikace,

KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

→ koordinace veřejné správy.

Proto je obrana:

celostátní průřezovou odpovědností.

Celospolečenský přístup

Obranná strategie ČR pracuje s principem celospolečenského přístupu k obraně.

To neznamená:

militarizaci celé společnosti.

Znamená to uznání skutečnosti, že během vážné bezpečnostní krize musí fungovat nejen armáda, ale také:

• veřejná správa,
• zdravotnictví,
• energetika,
• doprava,
• zásobování,
• komunikace.

Obranyschopnost tedy závisí na:

ODOLNOSTI STÁTU JAKO CELKU.

Armáda a krizové řízení nejsou totéž

Je důležité nepřekrývat kapitoly:

Obrana

a

Hasiči a krizové řízení.

Krizové řízení řeší široké spektrum:

• přírodních,
• technologických,
• bezpečnostních krizí.

Obrana je specificky zaměřena na:

zajištění obrany státu a jeho vojenských schopností.

V mimořádné situaci se však oba systémy mohou významně propojovat.

Armáda jako podpora civilních orgánů

Ozbrojené síly mohou za zákonem stanovených podmínek plnit i některé úkoly na podporu civilních institucí.

To však nesmí znamenat:

armáda jako univerzální náhrada chybějící veřejné služby.

Armádní kapacity mají být primárně budovány pro:

obranu státu.

Jejich použití v civilních krizích může být významné, ale nesmí dlouhodobě zakrývat nedostatečnou kapacitu civilního systému.

Profesionální armáda

Český model dnes stojí především na profesionálních vojácích doplněných záložním systémem.

Profesionální armáda umožňuje udržovat:

• dlouhodobý výcvik,
• specializaci,
• vysokou odbornou připravenost.

Zároveň je:

personálně nákladná

a její počet je přirozeně omezený.

Proto vzniká potřeba:

rezervních kapacit.

Aktivní záloha

České právo pracuje se systémem aktivní zálohy podle branného zákona a zákona o službě vojáků v záloze.

Aktivní záloha vytváří možnost spojit:

civilní život

s

pravidelně udržovanou vojenskou připraveností.

Pro obranný systém představuje mezistupeň mezi:

vojákem z povolání

a

širší mobilizační rezervou státu.

Záloha není levnější kopie profesionální armády

Úlohou záloh není pouze:

nahradit profesionální vojáky za menší náklady.

Mohou rozšiřovat:

• početní kapacitu,
• odborné schopnosti,
• vazbu mezi civilním a vojenským prostředím.

Jejich systém však musí být:

reálně použitelný.

Formálně evidovaná osoba bez odpovídající přípravy nevytváří stejnou schopnost jako skutečně připravená záloha.

Mobilizační systém

Stát musí být schopen uvažovat také o situaci, kdy běžná mírová personální kapacita nestačí.

To vyžaduje:

• právní rámec,
• evidenci,
• organizační připravenost,
• logistiku,
• výcvikové kapacity.

Mobilizace proto není pouze:

administrativní seznam osob.

Je to otázka:

zda je stát schopen větší počet lidí skutečně vybavit, organizovat, připravit a začlenit do funkčního systému.

Branná povinnost

Český právní řád nadále obsahuje brannou povinnost prostřednictvím zákona č. 585/2004 Sb.

Je však důležité rozlišovat:

EXISTENCI BRANNÉ POVINNOSTI V PRÁVNÍM ŘÁDU

od

KAŽDODENNÍ PROFESIONÁLNÍ VOJENSKÉ SLUŽBY.

Konkrétní použití zákonných mechanismů závisí na právně definovaných podmínkách a rozhodnutích příslušných orgánů.

Povinná vojenská služba

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Projekt může analyticky zkoumat také různé personální modely obrany.

Například:

plně profesionální model,

profesionální armádu se silnějšími zálohami,

nebo jiné zákonné modely přípravy obyvatelstva.

Nemáme však předem určit, který model je správný.

Je třeba hodnotit:

POTŘEBNOU SCHOPNOST

NÁKLADY

PERSONÁLNÍ DOSTUPNOST

DÉLKU PŘÍPRAVY

SPOLEČENSKÝ DOPAD.

Příprava občanů k obraně státu

Vláda schválila v lednu 2025 Koncepci přípravy občanů k obraně státu 2025–2030. Ministerstvo obrany ji zveřejňuje mezi základními strategickými dokumenty obranné politiky.

Pro projekt je důležité oddělit:

OBČANSKOU PŘIPRAVENOST

od

VOJENSKÉHO VÝCVIKU.

Běžný občan může potřebovat znát například:

• fungování státu při krizové situaci,
• způsob komunikace veřejných institucí,
• základní pravidla ochrany obyvatelstva.

To nemusí znamenat, že každý občan vykonává vojenskou službu.

Obranná gramotnost

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Stejně jako jsme u krizového řízení hovořili o krizové gramotnosti, lze hovořit také o:

OBRANNÉ GRAMOTNOSTI.

Občan může rozumět:

KDO ROZHODUJE O OBRANĚ

JAK FUNGUJE ARMÁDA

CO JE KOLEKTIVNÍ OBRANA

JAKÉ MÁ OBČAN ZÁKONNÉ POSTAVENÍ.

Smyslem není vytvářet politickou propagandu.

Má jít o:

občanské porozumění fungování státu.

Obrana a vzdělávání

Informace o obraně ve škole musí být:

• věcné,
• ústavně zakotvené,
• politicky neutrální.

Škola nemá určovat:

kterou bezpečnostní politiku má budoucí volič podporovat.

Má vysvětlovat:

jak obranný systém České republiky funguje a jaké jsou jeho instituce a právní principy.

To odpovídá našemu pojetí občanského vzdělávání.

Personál jako hlavní obranná schopnost

Ministerstvo obrany v KVAČR 2035 označilo personál za jednu ze zásadních oblastí výstavby armády. Dokument tehdy pracoval s ambicí dosáhnout do roku 2030 počtu 30 000 vojáků z povolání a až 10 000 příslušníků aktivní zálohy, s plánovanou revizí personálního cíle.

Protože je v roce 2026 připravována KVAČR 2040, tato čísla je vhodné chápat jako:

CÍLE DOSAVADNÍ KONCEPCE, NIKOLI NEMĚNNÝ PARAMETR MODELU.

Nábor nestačí

Personální problém nelze řešit pouze:

zvýšením počtu náborových kampaní.

Je třeba sledovat celý cyklus:

NÁBOR

→ VÝCVIK

→ SPECIALIZACE

→ SLUŽBA

→ UDRŽENÍ

→ ZÁLOHA PO ODCHODU.

Pokud armáda získá člověka, nákladně jej připraví a následně rychle ztratí, samotný počet nově přijatých nevypovídá o dlouhodobé personální stabilitě.

Obranný průmysl

Obrana potřebuje také schopný průmyslový a servisní systém.

Ministerstvo obrany řadí mezi základní dokumenty rozvoje obrany také strategii vyzbrojování a podpory obranného průmyslu.

Pro projekt je však třeba rozlišovat:

BEZPEČNOST DODÁVEK

od

AUTOMATICKÉHO UPŘEDNOSTŇOVÁNÍ DOMÁCÍHO DODAVATELE.

Domácí kapacita může mít strategickou hodnotu například kvůli:

• servisu,
• dostupnosti,
• odolnosti dodavatelského řetězce.

Veřejná zakázka však musí stále respektovat:

právo, hospodárnost a bezpečnostní potřeby.

Obranný průmysl není běžný trh

Některé obranné dodávky mají specifické vlastnosti:

• dlouhý životní cyklus,
• omezený počet dodavatelů,
• bezpečnostní význam,
• potřebu interoperability.

Proto nelze obranné investice posuzovat pouze podle:

nejnižší pořizovací ceny.

Je třeba zkoumat:

POŘÍZENÍ + PROVOZ + SERVIS + VÝCVIK + INFRASTRUKTURU + ŽIVOTNÍ CYKLUS.

Obranná zakázka však není výjimkou z odpovědnosti

Bezpečnostní charakter projektu nesmí automaticky znamenat:

bez veřejné kontroly.

Některé informace mohou být oprávněně neveřejné.

To ale neznamená:

bez kontroly oprávněných institucí.

Platí již známý princip:

NEVEŘEJNOST ≠ NEKONTROLOVATELNOST.

Strategické zásoby

KVAČR 2035 zdůrazňovala také potřebu zásob a schopnosti jejich průběžného doplňování.

Obecný princip lze formulovat:

SCHOPNOST NENÍ JEN TECHNICKÝ PROSTŘEDEK, ALE TAKÉ SCHOPNOST JEJ DLOUHODOBĚ PROVOZOVAT.

To zahrnuje:

• logistiku,
• náhradní díly,
• personál,
• infrastrukturu,
• zásoby.

Bez nich může existovat majetek, nikoli skutečná schopnost.

Logistika

Obrana je z velké části logistický systém.

Potřebuje zabezpečit:

PŘESUN

ZÁSOBOVÁNÍ

ÚDRŽBU

KOMUNIKACI

ZDRAVOTNÍ PODPORU.

Proto má stát obrannou infrastrukturu plánovat současně s civilní infrastrukturou.

Například významný dopravní koridor může mít současně:

civilní

i

obrannou funkci.

Dvojí využití infrastruktury

Některé investice mohou sloužit:

běžnému civilnímu provozu

a zároveň:

odolnosti nebo obraně státu.

To může být relevantní například u:

• dopravy,
• energetiky,
• komunikací.

Takové projekty mají být hodnoceny podle:

celkového veřejného přínosu,

nikoli uměle rozdělovány do izolovaných resortních kategorií.

Operační příprava území

Ministerstvo obrany mezi koncepčními dokumenty uvádí také materiály věnované operační přípravě státního území.

To je pro Model 77 zásadní.

Území České republiky není z hlediska obrany pouze:

místem, kde stojí vojenské útvary.

Je také:

dopravním, logistickým a infrastrukturním prostorem obrany.

Proto musí zemské obvody s obranným plánováním spolupracovat tam, kde se týká jejich civilních kompetencí.

Zemský obvod nemá vlastní obrannou politiku

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemský obvod nemá mít pravomoc rozhodovat:

• o zahraničněpolitických obranných závazcích,
• o podobě ozbrojených sil,
• o vojenských operacích,
• o celostátní obranné strategii.

Tyto otázky zůstávají:

STÁTNÍ.

Obvod však může být důležitým partnerem při:

• krizové připravenosti,
• infrastruktuře,
• civilní logistice,
• ochraně veřejných služeb,
• koordinaci obcí.

Obce a obrana

Obce nejsou vojenskými institucemi.

Při zajišťování obrany státu však mohou podle zákonného rámce plnit konkrétní úkoly veřejné správy. Ministerstvo obrany ve svých materiálech k přípravě občanů výslovně pracuje s úkoly státní správy, samospráv a dalších subjektů při zajišťování obrany státu.

To však neznamená:

obecní armádu.

Znamená to:

podpůrnou civilní roli v jednotném státním systému.

Obrana a Model 77 musí používat funkční mapu

Stejně jako u policie nebo hasičů nemá platit:

77 zemských obvodů → 77 vojenských oblastí.

Vojenská organizační struktura musí vycházet z:

operační potřeby,

logistiky,

výcviku,

geografie,

spojeneckých požadavků.

Správní hranice zemského obvodu jsou pro armádu relevantní pouze tam, kde mají praktický význam.

Jednota velení

Ozbrojené síly potřebují jednoznačný systém:

VELENÍ A ŘÍZENÍ.

Proto je obrana oblastí, kde má subsidiarita jiný význam než například u školství.

Nelze říci:

každé vojenské rozhodnutí co nejníže.

Je třeba říci:

každé rozhodnutí na úrovni, která odpovídá vojenskému úkolu a systému velení.

Jednota velení je sama o sobě funkční hodnotou.

Obrana a kybernetický prostor

Moderní obrana se netýká pouze fyzického území.

Současné české strategické dokumenty pracují také s kybernetickým a hybridním prostředím. Ministerstvo obrany v roce 2026 uvádí mezi strategickými dokumenty například Akční plán k Národní strategii pro čelení hybridnímu působení 2026–2027.

To ukazuje, že obrana musí počítat s:

více operačními doménami.

Pro veřejnou správu je důležité především:

chránit vlastní systémy a zachovat jejich funkčnost.

Hybridní působení

Pojem hybridního působení může zahrnovat různé kombinace:

• kybernetických,
• informačních,
• ekonomických,
• zpravodajských,
• dalších nepřátelských aktivit.

Ministerstvo obrany řadí odolnost vůči takovému působení mezi významné předpoklady současné obrany.

Je však důležité, aby pojem:

hybridní hrozba

nebyl používán jako neurčité označení pro:

jakýkoli nesouhlasný názor nebo běžnou politickou diskusi.

Bezpečnostní opatření musí mít:

konkrétní zákonný důvod.

Obrana a svoboda projevu

Demokratický stát musí být schopen chránit se proti skutečné nepřátelské operaci.

Současně musí chránit:

legitimní politickou diskusi.

Kritika:

• vlády,
• armády,
• NATO,
• obranné politiky

sama o sobě není bezpečnostní hrozbou.

Stát musí rozlišovat:

LEGITIMNÍ POLITICKÝ NÁZOR

od

PROTIPRÁVNÍ NEBO KONKRÉTNĚ NEPŘÁTELSKÉ ČINNOSTI.

To je důležitý princip demokratické obrany.

Obranné výdaje

Obrana potřebuje dlouhodobé financování.

Ministerstvo obrany v roce 2026 nadále pracuje se zákonným rámcem minimálních výdajů na obranu ve výši 2 % HDP a současně uvádí potřebu zohledňovat aktuální bezpečnostní potřeby státu.

Pro Deklaraci však není vhodné hodnotit obranu pouze podle:

procenta HDP.

Rozhodující je:

co stát za veřejné prostředky skutečně vytváří za schopnost.

Procento rozpočtu není vojenská schopnost

Dvě země mohou vydávat stejné procento HDP a získat:

zcela rozdílný výsledek.

Rozhoduje například:

• struktura výdajů,
• personál,
• investice,
• zásoby,
• servis,
• efektivita akvizic.

Proto má být základní otázkou:

JAKOU SCHOPNOST POTŘEBUJEME → KOLIK STOJÍ → JAK JI UDRŽÍME?

Ne:

KOLIK MUSÍME UTRATIT, ABY BYLO SPLNĚNO ČÍSLO?

Víceleté financování

Významné obranné projekty přesahují jedno rozpočtové období.

Proto je obrana přirozeným kandidátem pro:

víceleté finanční plánování.

To však nesmí rušit:

parlamentní rozpočtovou kontrolu.

Je třeba spojit:

PŘEDVÍDATELNOST

a

DEMOKRATICKOU KONTROLU VEŘEJNÝCH PENĚZ.

Celkové životní náklady

Při významné investici nemá být rozhodující pouze:

pořizovací cena.

Je třeba sledovat:

POŘÍZENÍ

• INFRASTRUKTURU
• PERSONÁL
• VÝCVIK
• PROVOZ
• SERVIS
• MODERNIZACI
• UKONČENÍ ŽIVOTNÍHO CYKLU.

To je stejné pravidlo, které jsme již použili u dopravy nebo sportovní infrastruktury, ale v obraně má zvlášť velký význam.

Obranné investice a korupční riziko

Velké obranné projekty spojují:

vysokou finanční hodnotu

s

částí informací, které z bezpečnostních důvodů nemohou být plně veřejné.

To přirozeně zvyšuje potřebu kvalitních kontrolních mechanismů.

Kapitola Obrana proto přímo navazuje na kapitolu:

Korupce.

Platí:

ČÍM MÉNĚ MŮŽE KONTROLOVAT VEŘEJNOST, TÍM DŮLEŽITĚJŠÍ MUSÍ BÝT KVALITNÍ INSTITUCIONÁLNÍ KONTROLA.

Kontrola obrany

Ozbrojené síly musí být kontrolovány demokratickou civilní mocí.

Kontrola může mít různé formy:

• parlamentní,
• rozpočtovou,
• právní,
• auditní.

Ne každou informaci lze zveřejnit.

Ale každé významné rozhodnutí musí mít:

ODPOVĚDNÉHO NOSITELE.

Utajení nemůže být pohodlnou výjimkou

Ochrana utajovaných informací je legitimní bezpečnostní potřebou.

Nemá však být používána:

proto, aby se veřejná instituce vyhnula nepříjemné kontrole.

Princip má být:

UTAJIT POUZE TO, CO POTŘEBUJE OCHRANU

a

ZBYTEK UČINIT KONTROLOVATELNÝM.

Obrana a věda

Moderní obrana závisí také na:

• výzkumu,
• technologiích,
• inovacích.

Ministerstvo obrany v dosavadní KVAČR zdůrazňuje význam nastupujících technologií, digitalizace a inovací.

Stát proto může mít legitimní zájem podporovat:

obranný výzkum a vývoj.

Podpora však musí mít:

• jasný účel,
• kontrolovatelný výsledek,
• pravidla nakládání s duševním vlastnictvím.

Závislost na jednom dodavateli

U dlouhodobých systémů může vzniknout závislost:

na jediném dodavateli nebo zahraničním řetězci.

Ta nemusí být automaticky chybná.

Může však vytvářet strategické riziko.

Proto má být součástí investičního rozhodnutí:

TEST DODAVATELSKÉ ODOLNOSTI.

Otázka nezní pouze:

Můžeme to dnes koupit?

Ale také:

Dokážeme to za několik let servisovat a udržet v provozu?

Kritická infrastruktura a soukromý sektor

Významná část infrastruktury důležité pro stát může být provozována soukromými subjekty.

Proto obrana vyžaduje spolupráci:

STÁTU

a

SOUKROMÉHO SEKTORU.

Soukromý podnik se však nestává vojenskou institucucionální složkou jen proto, že provozuje důležitou infrastrukturu.

Stát musí předem určit:

práva, povinnosti a odpovědnost v krizovém a obranném režimu.

Obrana a energetika

Bez energetiky nefungují:

• komunikace,
• logistika,
• část dopravní infrastruktury,
• veřejné instituce.

Proto se obrana přímo propojuje s kapitolou:

Energetika.

Energetická odolnost je současně:

civilním

i

bezpečnostním tématem.

Obrana a doprava

Podobně je důležitá dopravní infrastruktura.

Ministerstvo obrany výslovně zdůrazňuje schopnost České republiky umožnit přesuny a podporu spojeneckých sil.

Proto významný dopravní projekt může být hodnocen také podle:

strategické odolnosti a použitelnosti v mimořádné situaci.

To však neznamená, že o běžné dopravní politice rozhoduje armáda.

Obrana a zdravotnictví

Rozsáhlá bezpečnostní krize může vytvářet mimořádné požadavky na:

• zdravotnické kapacity,
• zásoby,
• logistiku,
• kontinuitu zdravotnických služeb.

Proto má obranné plánování pracovat také s:

civilním zdravotnickým systémem.

Nemá však vznikat:

dvojí kompletní zdravotnictví – civilní a vojenské – tam, kde lze kapacity účelně koordinovat.

Obrana a obce

Pro občana může být během závažné krize nejbližší institucí:

obec.

Proto musí existovat jasná komunikace:

STÁT → ZEMSKÝ OBVOD / ÚZEMNÍ STRUKTURA → OBEC → OBČAN.

Nemá však vznikat situace, kdy je starosta odpovědný za úkol, pro který:

nemá informace, pravomoc ani prostředky.

Platí:

ODPOVĚDNOST MUSÍ NÁSLEDOVAT PRAVOMOC A ZDROJE.

Zemský obvod jako civilní koordinační článek

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemský obvod může mít v systému obrany především:

civilní koordinační roli.

Například při:

• kontinuitě regionálních veřejných služeb,
• dopravní infrastruktuře,
• krizové logistice,
• koordinaci obcí,
• obnově.

Nemá však být:

vojenským stupněm velení,

pokud pro takovou strukturu neexistuje samostatný vojenský důvod.

Obranná a správní mapa se nemusí překrývat

Stejně jako u:

• policie,
• hasičů,
• zdravotnictví

platí:

JEDNOTA STÁTU NEVYŽADUJE JEDNU UNIVERZÁLNÍ MAPU PRO VŠECHNY INSTITUCE.

Vojenské oblasti mohou být vytvářeny podle:

vojenské funkce.

Zemské obvody podle:

samosprávné funkce.

Nemá se jedna mapa násilně přizpůsobovat druhé.

Výjimečné pravomoci

Obrana státu může během nejzávažnějších situací vyžadovat mimořádné zásahy veřejné moci.

Proto musí platit již známý princip Deklarace:

MIMOŘÁDNÁ PRAVOMOC

→ MIMOŘÁDNÁ SITUACE

→ ZÁKONNÝ ZÁKLAD

→ ČASOVÉ OMEZENÍ

→ DEMOKRATICKÁ KONTROLA

→ NÁVRAT K BĚŽNÉMU REŽIMU.

Obrana nesmí být záminkou pro permanentní nouzové řízení společnosti.

Práva občanů během obrany státu

Bezpečnostní a obranná opatření mohou v mimořádných situacích přinášet větší omezení než běžná veřejná správa.

Právě proto musí být:

zákonná

přiměřená

časově vymezená

a

kontrolovatelná.

Demokratický stát se nemá bránit tím, že odstraní principy, které má bránit.

Obrana a odolnost státu

Odpovědná obrana není pouze schopnost:

bojovat.

Je také schopnost:

pokračovat ve fungování státu během závažného narušení.

To znamená zachovat například:

• rozhodování vlády,
• základní veřejné služby,
• komunikaci,
• energetiku,
• zdravotnictví,
• zásobování.

Obrana je proto současně:

OTÁZKOU ODOLNOSTI STÁTU.

Rezilience

Moderní bezpečnostní politika používá pojem odolnost neboli resilience.

Znamená schopnost systému:

odolat narušení

→ pokračovat v základních funkcích

→ obnovit se.

To je velmi vhodný princip pro celý projekt Modelu 77.

Nejen obranná, ale každá klíčová veřejná instituce by měla odpovědět:

Jak bude fungovat, když její běžné podmínky přestanou fungovat?

Záložní systém veřejné správy

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 by měl později analyzovat také:

kontinuitu veřejné správy.

Například:

Co se stane, když zemský úřad nemůže fungovat?

Dokáže jeho kritickou funkci dočasně převzít jiný obvod nebo stát?

To je obranně i krizově významnější než pouze otázka:

kde stojí úřední budova.

Redundance není vždy neefektivita

Běžná veřejná správa se snaží odstraňovat duplicity.

U kritických systémů však určitá redundance může být žádoucí.

Například:

DVA NEZÁVISLÉ KOMUNIKAČNÍ KANÁLY

mohou být dražší než jeden.

Pokud však první při krizi selže, druhý vytváří:

odolnost.

Proto je třeba rozlišovat:

ZBYTEČNOU DUPLICITU

a

BEZPEČNOSTNÍ REDUNDANCI.

Obranný audit infrastruktury

NÁVRH K OVĚŘENÍ

U kritické veřejné infrastruktury může projekt zavést otázku:

Jakou má infrastruktura roli při závažné krizové nebo obranné situaci?

Neznamená to militarizovat veškeré investiční plánování.

Znamená to zabránit situaci, kdy stát vybuduje infrastrukturu, která:

v okamžiku největší potřeby přestane být použitelná.

Obranný průmysl a hospodářství

Rozsáhlá obranná krize může výrazně změnit potřeby:

• výroby,
• logistiky,
• pracovních sil.

Právní systém proto musí mít předem stanoveno:

jaké mimořádné pravomoci může stát použít

a

jak jsou chráněna práva dotčených subjektů.

Takové mechanismy nemají vznikat improvizací uprostřed krize.

Strategická autonomie versus spolupráce

OTEVŘENÁ OTÁZKA

U jednotlivých schopností je třeba zkoumat, zda Česká republika potřebuje:

vlastní národní kapacitu

nebo zda je účelnější:

sdílená spojenecká kapacita.

Nemusí být ekonomicky možné ani vojensky účelné mít:

všechno vlastní.

Současně přílišná jednostranná závislost může být rizikem.

Proto je vhodný test:

STRATEGICKÁ POTŘEBA → DOSTUPNOST SPOJENCŮ → RIZIKO ZÁVISLOSTI → NÁKLAD VLASTNÍ KAPACITY.

Výkonnost obranného systému

Obranný systém není vhodné hodnotit podle:

počtu dokumentů

počtu útvarů

nebo

objemu utracených peněz.

Je třeba se ptát:

Jaké schopnosti měl stát vytvořit?

Jsou skutečně připravené?

Jak dlouho jsou udržitelné?

Existuje potřebný personál?

Funguje logistika?

To vyžaduje pravidelné:

TESTOVÁNÍ A CVIČENÍ.

Cvičení

Cvičení není pouze:

demonstrace schopnosti.

Má být:

testem systému.

Má odhalit například:

• chybějící kapacity,
• problémy velení,
• komunikační nedostatky,
• logistické překážky.

Po cvičení má následovat:

VYHODNOCENÍ → NÁPRAVA → NOVÉ OVĚŘENÍ.

Veřejná kontrola výsledků

Část konkrétních výsledků obranných cvičení nemůže být veřejná.

Veřejnost však může legitimně znát:

• obecné cíle,
• základní připravenost,
• využití veřejných prostředků,
• strategické priority.

Je třeba nalézt rovnováhu:

TRANSPARENTNOST

a

OCHRANA INFORMACÍ, JEJICHŽ ZVEŘEJNĚNÍ BY OSLABILO BEZPEČNOST.

Obranný účet schopnosti

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pro strategické plánování lze vytvořit obranný účet schopnosti:

BEZPEČNOSTNÍ POTŘEBA

→ jaký problém řešíme,

SCHOPNOST

→ co stát musí umět,

PERSONÁL

→ kdo schopnost vytváří,

INFRASTRUKTURA

→ co potřebuje,

INVESTICE

→ co je nutné pořídit,

PROVOZ

→ kolik stojí dlouhodobé udržení,

ZÁSOBY A LOGISTIKA

→ jak dlouho může schopnost fungovat,

SPOJENECKÁ VAZBA

→ s kým musí spolupracovat,

KONTROLA

→ kdo hodnotí skutečný stav.

To umožňuje přesunout veřejnou diskusi od:

„co kupujeme?“

k:

„jakou schopnost vytváříme?“

Kritéria odpovědného obranného systému

Obranu lze hodnotit zejména podle:

Schopnosti
Dokáže stát plnit definované obranné úkoly?

Připravenosti
Jsou lidé, infrastruktura a systémy skutečně použitelné?

Udržitelnosti
Dokáže schopnost fungovat delší dobu?

Civilní kontroly
Podléhají ozbrojené síly demokratické veřejné moci?

Interoperability
Dokáže Česká republika spolupracovat se spojenci?

Odolnosti
Dokáže stát pokračovat v základních funkcích během závažné krize?

Personální stability
Má systém dostatek kvalifikovaných profesionálů a rezerv?

Hospodárnosti
Odpovídá získaná schopnost dlouhodobým veřejným nákladům?

Transparentnosti a kontroly
Existuje kontrola i u informací, které nemohou být veřejné?

Strategické kontinuity
Dokáže obranné plánování překročit horizont jednoho volebního období?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Jaké základní obranné schopnosti má Česká republika dlouhodobě udržovat sama?
• Které schopnosti lze efektivně sdílet se spojenci?
• Jaký personální model odpovídá budoucím obranným potřebám?
• Jaký má být dlouhodobý poměr profesionálních vojáků a záložních kapacit?
• Jak posílit reálnou použitelnost záloh?
• Jak má fungovat mobilizační systém?
• Jak propojit civilní krizové plánování a vojenskou obranu?
• Jak zajistit kontinuitu veřejné správy během závažné bezpečnostní krize?
• Jak připravit dopravu a logistiku na spojeneckou podporu?
• Které části kritické infrastruktury potřebují vyšší stupeň redundancy?
• Jak dlouhodobě plánovat obranné investice přes více volebních období?
• Jak měřit obranu podle skutečných schopností místo pouze podle objemu výdajů?
• Jak hodnotit úplné životní náklady velkých projektů?
• Jak vyvažovat domácí průmyslovou kapacitu a mezinárodní spolupráci?
• Jak zajistit kontrolu citlivých obranných zakázek?
• Jak vymezit podpůrné obranné úkoly zemských obvodů?
• Jak zabránit vytváření duplicitních regionálních obranných struktur?
• Jak zapracovat připravovanou KVAČR 2040 do konečné verze Modelu 77?
• Jak propojit připravovanou revizi krizové a obranné legislativy s návrhem nové územní struktury státu?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Obrana je jednou z oblastí, které mají zůstat výrazně:

CELOSTÁTNÍ.

Výchozí model:

STÁT

→ obranná politika, ozbrojené síly, zahraniční obranné závazky, vojenské velení, mobilizace, strategické zásoby a hlavní obranné plánování,

ZEMSKÝ OBVOD

→ civilní připravenost regionálních veřejných služeb, koordinace obcí, infrastruktury a logistiky v rozsahu zákonných úkolů,

OBEC

→ místní civilní úkoly, komunikace s obyvatelstvem a plnění zákonem svěřených povinností,

SOUKROMÝ A VEŘEJNÝ SEKTOR

→ zajišťování konkrétních infrastrukturních, průmyslových a logistických funkcí podle zákonného rámce.

Zemský obvod tedy není:

vojenským autonomním územím.

Je:

civilním samosprávným článkem uvnitř jednotného obranného systému České republiky.

Pracovní závěr

Obrana státu nezačíná nákupem vybavení.

Začíná odpovědí:

Co musí Česká republika umět chránit a jakou schopnost k tomu potřebuje?

Teprve potom následuje:

LIDÉ

VÝCVIK

INFRASTRUKTURA

LOGISTIKA

TECHNIKA

ZÁSOBY

FINANCOVÁNÍ.

Proto lze pro Deklaraci odpovědného státu formulovat princip:

Obranný rozpočet má financovat obranné schopnosti, nikoli samotnou existenci rozpočtových položek.

Současně:

Ozbrojená moc státu musí zůstat pod demokratickou civilní kontrolou.

Pro Model 77 pak platí:

Decentralizace veřejné správy nesmí znamenat decentralizaci státní suverenity a vojenského velení.

Česká republika může mít:

77 zemských obvodů

ale pouze:

JEDNU OBRANNOU POLITIKU A JEDEN SYSTÉM OZBROJENÝCH SIL.

Zemské obvody však mohou být významnou součástí:

odolnosti civilního státu.

Základní posloupnost proto zní:

RIZIKO → POTŘEBNÁ SCHOPNOST → PERSONÁL → INFRASTRUKTURA → LOGISTIKA → FINANCOVÁNÍ → PŘIPRAVENOST → KONTROLA.

Prameny a další četba

Ministerstvo obrany zveřejňuje přehled aktuálních českých strategických dokumentů. K září 2026 mezi ně patří Obranná strategie ČR 2023, KVAČR 2035, Koncepce přípravy občanů k obraně státu 2025–2030 a novější dokumenty věnované hybridnímu působení; současně se připravuje KVAČR 2040.

Obranná strategie České republiky 2023 stanovuje současný strategický rámec české obrany a zdůrazňuje kolektivní obranu, odolnost a celospolečenský přístup.

Koncepce výstavby Armády České republiky 2035 představuje dosavadní rámec výstavby a modernizace armády; v roce 2026 je však již připravována nová KVAČR 2040.

Ministerstvo obrany uvádí mezi základními právními předpisy obrany zejména ústavní zákon o bezpečnosti ČR, zákon o ozbrojených silách, zákon o zajišťování obrany ČR, branný zákon, zákon o vojácích z povolání a zákon o službě vojáků v záloze.

Současná obranná politika počítá také s operační přípravou státního území a schopností České republiky přijímat a podporovat spojenecké síly.