Nerostné bohatství a půda

Odhadovaný čas čtení: 20minut 10 views

Nerostné suroviny a půda představují zvláštní druh bohatství státu a společnosti.

Na rozdíl od běžného majetku jde o zdroje, které jsou:

územně vázané,

omezené,

a v případě řady nerostných surovin také neobnovitelné.

Rozhodování o jejich využívání proto nemůže být posuzováno pouze podle okamžitého rozpočtového výnosu.

Musí zohledňovat také:

dlouhodobou strategickou hodnotu,
dopad na území,
životní prostředí,
potřeby obyvatel dotčených oblastí,
budoucí generace,
hospodářskou a bezpečnostní odolnost státu.

Pro Deklaraci odpovědného státu je zásadní otázka:

Jak má stát nakládat s omezenými přírodními zdroji tak, aby jejich využití vytvářelo veřejnou hodnotu, náklady nebyly jednostranně přenášeny na dotčená území a krátkodobý příjem nepřevážil nad dlouhodobým zájmem země?

Nerostné bohatství není běžným vlastnictvím pozemku

FAKT

Český horní zákon rozlišuje vyhrazené a nevyhrazené nerosty.

Za nerostné bohatství označuje ložiska vyhrazených nerostů a výslovně stanoví:

nerostné bohatství na území České republiky je ve vlastnictví České republiky.

Mezi vyhrazené nerosty patří například:

radioaktivní nerosty,
ropa a zemní plyn,
uhlí,
nerosty využitelné pro výrobu kovů,
některé nerosty vzácných zemin,
kaolin,
některé druhy vápence,
další zákonem vymezené suroviny.

To znamená, že vlastnictví pozemku a vlastnictví nerostného bohatství pod jeho povrchem nejsou automaticky totožné.

Jde o zásadní rozdíl oproti běžnému nemovitému majetku.

Vyhrazené a nevyhrazené nerosty

Horní zákon rozlišuje:

VYHRAZENÉ NEROSTY

NEVYHRAZENÉ NEROSTY.

Toto rozdělení má význam pro:

vlastnictví ložiska,
způsob jeho ochrany,
povolování průzkumu a těžby,
finanční vztahy,
kompetence státních institucí.

Model odpovědného státu proto nemůže pracovat se všemi surovinami jako s jednou homogenní kategorií.

Každá skupina může vyžadovat rozdílný právní a ekonomický režim.

Kritické nerosty

FAKT

Aktuální horní zákon pracuje rovněž s kategorií kritických nerostů.

Za ně řadí mimo jiné:

radioaktivní nerosty,
ropu a zemní plyn,
nerosty využitelné k výrobě kovů,
některé nerosty vzácných zemin,
vybrané další suroviny.

Horní zákon současně stanoví, že vyhledávání, průzkum a dobývání výhradních ložisek jsou realizovány ve veřejném zájmu.

To však neznamená, že každé konkrétní ložisko musí být automaticky vytěženo.

Veřejný zájem na využití zdroje musí být poměřován s dalšími veřejnými zájmy.

Nerostné bohatství jako strategické aktivum

Nerostné suroviny mohou mít hodnotu, která výrazně přesahuje okamžitou prodejní cenu vytěženého materiálu.

Mohou mít význam pro:

energetiku,
průmysl,
stavebnictví,
technologickou výrobu,
obranu,
kritickou infrastrukturu,
bezpečnost dodavatelských řetězců.

Proto může existovat situace, kdy je hospodářsky rozumné:

ložisko využívat,

ale také situace, kdy je výhodnější:

ložisko chránit pro budoucí využití.

Samotná existence suroviny tedy nevytváří povinnost ji okamžitě vytěžit.

Kdo rozhoduje o využití nerostného bohatství

Protože výhradní ložiska představují majetek České republiky, má stát při jejich ochraně a využívání zásadní roli.

Těžbu však může podle zákonných podmínek provádět oprávněná právnická nebo fyzická osoba.

Horní zákon upravuje:

průzkum,
stanovení dobývacích prostorů,
dobývání,
ochranu ložisek,
evidenci zásob,
úhrady,
náhrady důlních škod,
rekultivaci a další povinnosti.

Stát tedy nemusí nerostné bohatství těžit vlastní organizací, aby zůstalo veřejným vlastnictvím.

Vlastnictví zdroje a jeho provozování nejsou totéž

To je důležitý princip i pro další části projektu.

Je třeba rozlišovat:

KDO ZDROJ VLASTNÍ

KDO HO MŮŽE VYUŽÍVAT

KDO STANOVUJE PODMÍNKY

KDO KONTROLUJE

KDO ZÍSKÁVÁ EKONOMICKÝ VÝNOS

KDO NESE NÁKLADY A RIZIKA

Stát může být vlastníkem nerostného bohatství, aniž by musel sám provozovat důl.

Stejně tak ale soukromý provozovatel těžby nemá automaticky získávat celou ekonomickou hodnotu veřejného přírodního zdroje bez odpovídajícího veřejného protiplnění.

Úhrady z těžby

FAKT

Horní zákon proto stanoví úhrady spojené s dobýváním.

Existuje například:

úhrada z dobývacího prostoru

úhrada z vydobytých nerostů.

Výnos úhrady z dobývacího prostoru je příjmem obce, na jejímž území se dobývací prostor nachází. Pokud zasahuje do více obcí, rozděluje se podle plochy.

To představuje přímou vazbu mezi využíváním nerostného zdroje a územím, které těžbu hostí.

Rozdělení výnosů z vydobytých nerostů

FAKT

Aktuální horní zákon rozděluje úhrady z vydobytých nerostů podle druhu suroviny mezi obec, stát a kraj.

Například u ostatních nerostů podle obecného režimu připadá:

40 % obci,

50 % státnímu rozpočtu,

10 % kraji.

U povrchově těženého hnědého uhlí činí rozdělení:

40 % obec,

40 % stát,

20 % kraj.

U hlubinně těženého uhlí, ropy a zemního plynu je poměr odlišný.

Současný systém tedy již uznává princip, že ekonomický výnos z těžby nemá připadat pouze centrálnímu státu.

Část náleží území, které nese přímé dopady těžby.

Proč má místní území získávat část výnosu

Těžba může mít významné místní dopady.

Mohou zahrnovat:

dopravu,
hluk,
prašnost,
zásahy do krajiny,
zvýšené nároky na infrastrukturu,
následnou rekultivaci,
změny využití území.

Je proto logické zkoumat princip:

část veřejného výnosu má zůstat tam, kde vzniká část veřejných nákladů.

To však neznamená, že celý výnos má připadat pouze místnímu území.

Nerostné bohatství je vlastnictvím republiky jako celku.

Vzniká tedy legitimní vztah:

OBEC ↔ REGION ↔ STÁT.

Těžební renta

Pro další práci projektu může být užitečný pojem těžební renta.

Jde zjednodušeně o ekonomickou hodnotu plynoucí z možnosti využívat omezený přírodní zdroj.

Odpovědný stát by měl sledovat:

jakou hodnotu získává provozovatel,

jakou část získává veřejný sektor,

jaké náklady nese dotčené území,

jaké budoucí náklady zůstávají po ukončení těžby.

Samotný objem vybrané úhrady proto nemusí stačit k posouzení, zda je veřejný zájem skutečně chráněn.

Výnos versus dlouhodobé náklady

Těžba může vytvářet krátkodobý veřejný příjem.

Současně ale mohou vzniknout dlouhodobé náklady:

rekultivace,
sanace,
ekologické škody,
poškození infrastruktury,
následky starých důlních děl.

Horní zákon již dnes část státního výnosu úhrad účelově váže například na odstraňování škod po těžbě, sanace, rekultivace nebo řešení starých důlních děl. Část krajského výnosu má rovněž zákonem stanovený účel související s dopady těžby a kvalitou života dotčeného území.

To je důležitý princip:

část výnosu z využívání neobnovitelného zdroje má být spojena s náklady, které jeho využívání vytváří.

Nerostný fond budoucnosti?

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Projekt může později zkoumat, zda má být určitá část příjmů z významných neobnovitelných zdrojů:

spotřebována v běžném rozpočtu,
použita na obnovu území,
investována do infrastruktury,
nebo ukládána do dlouhodobého veřejného fondu.

Ekonomická logika je jednoduchá.

Pokud stát prodává právo využít neobnovitelné přírodní bohatství, mění:

přírodní aktivum

finanční příjem.

Pokud je celý tento příjem okamžitě spotřebován, veřejný sektor může dlouhodobě přijít o aktivum, aniž by vytvořil jiné.

Proto stojí za analýzu princip:

část výnosu neobnovitelného bohatství převádět do dlouhodobého veřejného aktiva.

Není to však v této fázi rozhodnutí koncepce.

Půda je jiný typ zdroje

Půdu nelze právně ani ekonomicky směšovat s nerostným bohatstvím.

FAKT

Zemědělská půda může být ve vlastnictví soukromých osob, obcí, státu nebo dalších vlastníků.

Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu však stanoví, že zemědělský půdní fond je:

složkou životního prostředí

a zároveň:

nenahraditelným omezeným přírodním zdrojem umožňujícím zemědělskou výrobu.

To znamená, že soukromé vlastnictví půdy nevylučuje legitimní veřejný zájem na její ochraně.

Co tvoří zemědělský půdní fond

FAKT

Zemědělský půdní fond podle zákona tvoří například:

orná půda,
chmelnice,
vinice,
zahrady,
ovocné sady,
trvalé travní porosty,
některá další zemědělská půda a krajinné prvky.

Zákon chrání nejen produkční schopnost půdy, ale také její mimoprodukční funkce.

To je významné, protože půda neplní pouze funkci výrobní.

Funkce půdy

Půda může současně plnit několik funkcí:

produkční

umožňuje zemědělskou výrobu,

vodohospodářskou

ovlivňuje zadržování vody,

ekologickou

je součástí krajiny a ekosystémů,

územní

poskytuje prostor pro sídla a infrastrukturu,

strategickou

vytváří základ domácí produkční kapacity.

Proto nelze hodnotu půdy redukovat pouze na aktuální tržní cenu pozemku.

Půda a výstavba

Rozvoj sídel, průmyslu a infrastruktury přirozeně vytváří poptávku po půdě.

Zákon proto obsahuje pravidla ochrany zemědělského půdního fondu při územním plánování.

Pořizovatelé územně plánovací dokumentace musí hodnotit důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a hledat řešení odpovídající zásadám jeho ochrany.

Vzniká zde přirozený konflikt mezi několika legitimními zájmy:

ochranou půdy,

bydlením,

dopravou,

průmyslem,

energetikou

další infrastrukturou.

Úkolem odpovědného státu není jeden z těchto zájmů absolutizovat.

Musí vytvářet pravidla jejich vzájemného poměřování.

Zábor kvalitní půdy

Půda je v praktickém časovém horizontu velmi obtížně nahraditelný zdroj.

Zastavění kvalitní zemědělské půdy proto může představovat dlouhodobě obtížně vratné rozhodnutí.

To ale neznamená zákaz nové výstavby.

Rozhodování by mělo zohledňovat například:

kvalitu půdy,
existenci alternativních ploch,
využití brownfieldů,
společenskou potřebnost projektu,
dopravní vazby,
náklady infrastruktury.

Z hlediska veřejných financí je podstatné také to, že rozptýlená výstavba může vytvářet dlouhodobé náklady na:

komunikace,
vodovody,
kanalizaci,
veřejnou dopravu,
další veřejné služby.

Brownfield versus nová půda

Pro projekt stojí za analýzu princip:

před využitím nové kvalitní půdy má být posouzena možnost využití již zastavěného nebo degradovaného území.

Neznamená to, že brownfield bude vždy vhodnější.

Jeho sanace může být finančně nebo technicky mimořádně náročná.

Ale skutečné ekonomické porovnání má zahrnovat nejen cenu pozemku, nýbrž také:

náklady nové infrastruktury

dlouhodobou ztrátu půdního zdroje.

Státní půda

Stát sám vlastní část pozemků.

Významnou roli při správě státní zemědělské půdy má Státní pozemkový úřad.

FAKT

Státní pozemkový úřad je celostátní správní úřad podřízený Ministerstvu zemědělství. Jeho působnost zahrnuje správu vybraného státního zemědělského majetku a oblast pozemkových úprav. Od změn účinných v roce 2025 má rovněž zákonnou úlohu při monitoringu eroze zemědělské půdy.

Státní půda proto není pouze finančním aktivem.

Může sloužit také k:

veřejné infrastruktuře,
pozemkovým úpravám,
krajinotvorným opatřením,
dalším zákonným funkcím.

Má stát zemědělskou půdu prodávat?

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Nelze stanovit obecné pravidlo:

stát má všechnu půdu držet

ani

stát má všechnu nepotřebnou půdu prodat.

Rozhodnutí by mělo záviset na:

strategickém významu pozemku,
budoucí potřebě infrastruktury,
ochraně krajiny,
hospodárnosti správy,
možnosti jiného veřejného využití,
ekonomické hodnotě.

Prodej státní půdy je stejně jako prodej jiného majetku převodem dlouhodobého aktiva na jednorázový příjem.

Proto by neměl sloužit pouze jako jednoduchý prostředek ke krátkodobému zlepšení rozpočtu.

Půda a obce

Obec rozhoduje prostřednictvím územního plánování o významné části budoucího rozvoje svého území, avšak v rámci zákonných pravidel a dalších veřejných zájmů.

Rozhodnutí o změně využití území může výrazně ovlivnit:

hodnotu pozemků,
budoucí příjmy obce,
náklady infrastruktury,
dopravní zatížení,
životní prostředí.

Územní plánování proto není pouze technickou otázkou.

Má také významné ekonomické důsledky.

Půda a Model 77

Model 77 bude muset určit, které otázky využívání území patří:

OBCI

která nejlépe zná místní potřeby,

ZEMSKÉMU OBVODU

pokud rozhodnutí překračuje hranice jedné obce,

STÁTU

pokud jde o celostátní strategickou infrastrukturu nebo jiný významný veřejný zájem.

To může být typické například u:

hlavních dopravních koridorů,
rozsáhlých těžebních projektů,
energetické infrastruktury,
významných vodohospodářských opatření.

Subsidiarita zde nemůže znamenat, že každá obec může blokovat nebo naopak sama rozhodnout projekt s dopady na celý region nebo stát.

Nerostné bohatství v Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Výhradní nerostné bohatství by mělo zůstat vlastnictvím České republiky.

Vznik zemských obvodů sám o sobě nevytváří důvod rozdělovat nerostné bohatství do jejich vlastnictví.

To však neznamená, že regionální a místní úroveň nemají mít významnou roli.

Model může zachovat princip:

STÁT

chrání společný strategický zájem a vlastnictví zdroje,

ZEMSKÝ OBVOD

řeší širší regionální dopady,

OBEC

nese část bezprostředních místních dopadů a má mít odpovídající postavení v rozhodování a finančních vztazích.

Rozdělení těžebních příjmů v Modelu 77

Současný systém již část úhrad rozděluje mezi:

obec → kraj → stát.

Pokud by kraje nahradily zemské obvody, bude nutné tento mechanismus nově nastavit.

Nemělo by ale jít pouze o mechanické nahrazení slova „kraj“ slovem „zemský obvod“.

Musíme se ptát:

Kdo nese jaké náklady těžby?

Kdo financuje následnou revitalizaci?

Komu patří strategická hodnota zdroje?

Jaká část výnosu má zůstat dotčenému území?

Teprve z odpovědí má vyplynout rozdělení příjmů.

Těžební účet

Pro Model 77 navrhuji pracovní nástroj těžební účet ložiska.

U významného ložiska by obsahoval:

druh nerostu,

odhad zásob,

strategický význam,

objem těžby,

veřejné úhrady,

výnos obce,

výnos zemského obvodu,

výnos státu,

náklady na infrastrukturu,

náklady na sanaci a rekultivaci,

dlouhodobé ekologické závazky.

To by umožnilo zjistit, zda veřejný sektor skutečně získává odpovídající hodnotu za využívání svého neobnovitelného aktiva.

Půdní účet

Podobný analytický princip lze použít také pro půdu.

Půdní účet území by mohl sledovat například:

celkovou výměru půdy,
zemědělskou půdu,
kvalitu půdy,
zastavěné území,
nový zábor,
brownfieldy,
půdu ve vlastnictví veřejného sektoru,
rekultivovaná území.

Nešlo by o další účetní systém.

Byl by to analytický nástroj pro dlouhodobé územní rozhodování.

Přírodní kapitál

Pro společné uchopení půdy, nerostů a dalších přírodních zdrojů lze používat pojem přírodní kapitál.

Smyslem není tvrdit, že každou přírodní hodnotu lze převést na finanční cenu.

Naopak.

Pojem upozorňuje, že vedle:

finančního kapitálu

fyzického majetku

existují také přírodní zdroje, jejichž ztráta může mít dlouhodobé ekonomické a společenské důsledky.

Rozpočtový výnos proto nesmí být jediným kritériem hospodaření s přírodními zdroji.

Příjmy z přírodního bohatství

Z finančního hlediska je vhodné rozlišovat:

výnos z běžné ekonomické aktivity

výnos z úbytku neobnovitelného aktiva.

Daň z podnikatelské činnosti může vznikat opakovaně.

Vytěžené ložisko se však neobnoví v horizontu běžného veřejného plánování.

Proto lze legitimně zkoumat, zda má být část příjmů z využívání neobnovitelného bohatství používána jinak než běžné daňové příjmy.

Ochrana nesmí znamenat nečinnost za každou cenu

Stejně jako těžba není automaticky správná, není automaticky správné ani ponechat každý zdroj navždy nevyužitý.

Nevyužití zdroje má také ekonomické a strategické důsledky.

Například může:

zvýšit závislost na dovozu,
zvýšit náklady průmyslu,
přenášet ekologické dopady těžby do jiné země.

Proto musí být každé zásadní rozhodnutí postaveno na porovnání variant.

Projekt nemá vycházet z hesla:

„těžit“

ani:

„netěžit“.

Má se ptát:

Za jakých podmínek dává využití konkrétního zdroje celkově smysl?

Kritéria odpovědného nakládání s nerostným bohatstvím

U významného ložiska je vhodné hodnotit zejména:

Strategický význam
Potřebuje stát surovinu pro významné hospodářské nebo bezpečnostní funkce?

Ekonomická hodnota
Jaká je skutečná veřejná hodnota zdroje?

Veřejný výnos
Jaký podíl hodnoty získává veřejný sektor?

Místní dopad
Jaké náklady nese obec a region?

Environmentální dopad
Jaké dlouhodobé změny těžba způsobí?

Alternativy
Lze potřebu suroviny řešit jiným způsobem?

Budoucí hodnota
Může být zdroj významnější v budoucnu než dnes?

Rekultivace
Kdo zaplatí obnovu území?

Kritéria odpovědného nakládání s půdou

U půdy lze sledovat zejména:

Kvalitu půdy

Obnovitelnost rozhodnutí

Potřebu projektu

Existenci alternativní plochy

Dopad na infrastrukturu

Vodní a krajinné funkce

Produkční význam

Dlouhodobé náklady veřejné správy

Soulad s rozvojem obce a širšího regionu

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

Jak má stát určovat strategický význam nerostných surovin?
Kdy má být ložisko těženo a kdy chráněno pro budoucnost?
Získává veřejný sektor odpovídající podíl ekonomické hodnoty těžby?
Jak mají být těžební příjmy rozděleny mezi stát, zemský obvod a obec?
Kolik prostředků má být vyhrazeno na rekultivace a dlouhodobé škody?
Má část výnosu neobnovitelných zdrojů směřovat do dlouhodobého veřejného fondu?
Jak zohlednit strategickou surovinovou bezpečnost?
Jak zabránit přenesení dlouhodobých nákladů těžby na veřejné rozpočty?
Jak chránit kvalitní zemědělskou půdu a současně umožnit rozvoj sídel?
Jak silně zvýhodnit využívání brownfieldů?
Jaký rozsah zemědělské půdy má stát dlouhodobě vlastnit?
Jak propojit územní plánování s dlouhodobými náklady infrastruktury?
Které rozhodování o půdě má patřit obci, zemskému obvodu a státu?
Jak má fungovat půdní a těžební účet Digitálního modelu státu?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 by neměl rozdělit společné nerostné bohatství České republiky mezi jednotlivé zemské obvody.

Základní strategické vlastnictví výhradních ložisek má zůstat na celostátní úrovni.

Současně ale musí být silněji viditelný vztah:

ZDROJ → ÚZEMNÍ DOPAD → VEŘEJNÝ VÝNOS → REKULTIVACE → ODPOVĚDNOST.

U půdy je situace jiná.

Vlastnictví může být soukromé, obecní, regionální nebo státní, zatímco veřejná moc stanovuje pravidla jejího využívání a ochrany.

Model proto musí důsledně rozlišovat:

VLASTNICTVÍ

REGULACE VYUŽITÍ ÚZEMÍ.

Základním principem může být:

Místní rozhodnutí místně, regionální dopady regionálně, strategické zájmy celostátně.

Pracovní závěr

Nerostné bohatství a půda nejsou běžnými rozpočtovými položkami.

Jsou součástí dlouhodobého kapitálu země.

U nerostného bohatství může rozhodnutí o těžbě znamenat nevratné snížení přírodního aktiva.

U půdy může změna využití území vytvářet důsledky na desítky nebo stovky let.

Odpovědný stát proto nesmí hodnotit přírodní zdroje pouze otázkou:

„Kolik získáme letos?“

Musí se ptát:

„Jakou hodnotu zdroj vytváří dnes, jaké náklady jeho využití způsobí a co po našem rozhodnutí zůstane budoucím generacím?“

Pro projekt z toho vyplývají tři pracovní principy:

Nerostné bohatství je společným strategickým aktivem republiky.

Půda je omezeným zdrojem, jehož soukromé vlastnictví nevylučuje legitimní veřejný zájem na její ochraně.

Výnos z využívání přírodního zdroje má být posuzován společně s náklady, které jeho využití vytváří v místě, regionu i v budoucnosti.

Prameny a další četba

Zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon – vymezení nerostů, výhradních ložisek, vlastnictví nerostného bohatství České republiky, ochrana ložisek a úhrady z dobývání.
Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu – zemědělská půda jako nenahraditelný omezený přírodní zdroj a pravidla její ochrany.
Zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu – současné postavení SPÚ, nakládání s vybranou státní půdou a pozemkové úpravy.
Zákon č. 287/2025 Sb. – aktuální změny působnosti Státního pozemkového úřadu, mimo jiné v oblasti monitoringu eroze zemědělské půdy.