Neziskové organizace

Neziskové organizace představují významnou součást občanské společnosti.

Mohou vznikat například proto, aby lidé společně:

SPORTOVALI

PEČOVALI O KULTURU

POSKYTOVALI SOCIÁLNÍ SLUŽBY

POMÁHALI DRUHÝM

CHRÁNILI PŘÍRODU

VZDĚLÁVALI

PROSAZOVALI SPOLEČNÉ ZÁJMY

VĚNOVALI SE KOMUNITNÍMU ŽIVOTU

nebo se účastnili:

VEŘEJNÉ DISKUSE.

Jejich základním znakem však není:

automatická veřejná prospěšnost.

A už vůbec ne:

automatické právo na veřejné financování.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není správná otázka:

Má stát podporovat neziskové organizace?

Správnější otázka zní:

Za jakých podmínek má veřejná moc spolupracovat se soukromou neziskovou organizací, kdy má financovat konkrétní veřejně prospěšnou činnost a jak má kontrolovat použití veřejných prostředků bez zasahování do legitimní občanské autonomie?

„Nezisková organizace“ není jedna právní forma

FAKT

České právo nepracuje s jedinou univerzální právní formou nazvanou „nezisková organizace“.

Současná Strategie spolupráce veřejné správy s nestátními neziskovými organizacemi používá užší vymezení NNO, do kterého zahrnuje zejména:

• spolky a pobočné spolky,
• nadace,
• nadační fondy,
• ústavy,
• evidované církevní právnické osoby,
• dříve vzniklé obecně prospěšné společnosti.

Část těchto právních forem upravuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

Proto je přesnější vždy určit:

O JAKOU ORGANIZACI JDE

a

JAKOU ČINNOST VYKONÁVÁ.

Neziskovost neznamená, že organizace nesmí mít příjmy

Pojem:

NEZISKOVÁ

může být zavádějící.

Neznamená:

organizace nesmí získávat peníze.

Může například:

• přijímat členské příspěvky,
• dary,
• získávat granty,
• poskytovat služby,
• vykonávat za zákonných podmínek hospodářskou činnost.

Podstatný rozdíl oproti klasické obchodní společnosti spočívá zejména v:

účelu organizace a nakládání s výsledkem její činnosti,

nikoli v tom, že její účet musí vždy končit:

nulou.

Neziskovost není veřejná prospěšnost

To je jeden z nejdůležitějších principů této kapitoly:

NEZISKOVOST ≠ VEŘEJNÁ PROSPĚŠNOST.

Spolek může například existovat pouze proto, aby sloužil:

svým členům.

To je zcela legitimní.

Nemusí však automaticky vykonávat:

veřejnou službu.

Stejně tak může komerční firma vykonávat činnost, která má významný:

společenský přínos.

Proto veřejná politika nemá rozhodovat pouze podle:

právní formy příjemce.

Má se ptát:

Jakou konkrétní činnost financujeme a proč?

Občanská autonomie

Neziskový sektor je významný právě proto, že nevzniká pouze rozhodnutím státu.

Lidé se mohou dobrovolně spojovat a vytvářet:

• sportovní kluby,
• profesní organizace,
• kulturní spolky,
• charitativní organizace,
• komunitní iniciativy,
• zájmové organizace.

Smyslem občanské společnosti je mimo jiné to, že:

ne každá společenská aktivita musí být řízena veřejnou správou.

Pro Deklaraci proto platí:

OBČANSKÁ INICIATIVA NENÍ POBOČKA STÁTU.

Stát nemá určovat, jaké legitimní spolky smějí existovat

Pokud organizace jedná v mezích zákona, veřejná moc nemá určovat:

zda se jí její názory nebo činnost politicky líbí.

Svoboda občanského sdružování by ztratila smysl, pokud by organizace směly existovat pouze tehdy, když:

souhlasí s aktuální vládou nebo samosprávou.

Veřejná moc může kontrolovat:

dodržování práva.

Nemá však vytvářet:

povinnou ideovou poslušnost.

Veřejné financování je jiná otázka než existence organizace

Zcela jinou otázkou je:

zda má organizace získat veřejné peníze.

Právo organizace existovat:

nezakládá právo na dotaci.

Proto musí být odděleno:

SVOBODA EXISTENCE A ČINNOSTI

od

NÁROKU NA VEŘEJNÉ FINANCOVÁNÍ.

První má chránit svobodná společnost.

Druhé potřebuje:

konkrétní veřejný důvod.

Současná spolupráce státu s NNO

FAKT

Česká vláda má platnou Strategii spolupráce veřejné správy s nestátními neziskovými organizacemi na léta 2021 až 2030.

Strategie pracuje se třemi hlavními oblastmi: porozuměním společenské roli neziskového sektoru, participací NNO na tvorbě veřejných politik a nastavením transparentních podmínek spolupráce, legislativy a financování.

Na období 2025–2027 na ni navazuje druhý akční plán obsahující 38 konkrétních opatření.

To potvrzuje, že vztah:

VEŘEJNÁ SPRÁVA ↔ NEZISKOVÝ SEKTOR

je již dnes samostatnou oblastí veřejné politiky.

Partnerství neznamená podřízenost

Pokud veřejná správa spolupracuje s neziskovou organizací, organizace se tím automaticky nestává:

orgánem státu.

Stejně tak stát nemá být povinen:

přijmout její názor.

Správná podoba vztahu je:

SPOLUPRÁCE TAM, KDE EXISTUJE SPOLEČNÝ ÚČEL

při zachování:

ODDĚLENÉ ODPOVĚDNOSTI OBOU STRAN.

Konzultace nejsou rozhodovací pravomoc

Neziskové organizace mohou mít odborné nebo praktické zkušenosti užitečné při tvorbě veřejné politiky.

Vláda ostatně v roce 2025 schválila metodiku participace NNO a současná strategie počítá s jejich zapojením do přípravy některých politik.

Je však nutné rozlišovat:

MOŽNOST VYJÁDŘIT SE

od

PRAVOMOCI ROZHODNOUT.

Demokratickou odpovědnost za veřejné rozhodnutí musí nadále nést:

orgán, který k němu získal zákonnou nebo demokratickou pravomoc.

Jedna organizace nereprezentuje automaticky celou veřejnost

Nezisková organizace může legitimně zastupovat:

• své členy,
• podporovatele,
• konkrétní skupinu,
• určitý názor.

Nemá však být automaticky označována za:

hlas občanské společnosti jako celku.

Občanská společnost je:

pluralitní.

Různé organizace mohou mít:

zcela opačné názory.

To je v demokratické společnosti normální.

Participace musí být pluralitní

Pokud stát konzultuje připravovanou politiku s občanskými organizacemi, má pokud možno zabránit modelu:

stále stejné organizace → stále stejný přístup → privilegovaný vliv.

Je vhodné sledovat:

• otevřenost konzultací,
• transparentní výběr,
• pluralitu stanovisek,
• střet zájmů.

Aktuální Rada vlády pro nestátní neziskové organizace například v roce 2026 využila veřejnou výzvu k obsazení části míst z řad občanské, odborné a akademické veřejnosti.

To může být zajímavým principem:

PŘÍSTUP K VEŘEJNÉMU ROZHODOVÁNÍ MÁ MÍT TRANSPARENTNÍ PRAVIDLA.

Nezisková organizace může mít politický názor

Organizace občanské společnosti může:

• kritizovat vládu,
• podporovat změnu zákona,
• prosazovat určitou společenskou otázku.

Taková činnost sama o sobě není:

vadou neziskové organizace.

Občanská společnost může být politicky aktivní v širším významu:

účasti na veřejné diskusi.

Je však třeba rozlišovat tuto činnost od:

politických stran a volební soutěže, které mají vlastní právní pravidla.

Veřejná dotace nemá kupovat politickou loajalitu

Pokud organizace přijímá veřejné peníze na konkrétní službu nebo projekt, nemá to znamenat:

nesmí kritizovat poskytovatele dotace.

Taková podmínka by mohla vytvářet:

finanční závislost vedoucí k politické poslušnosti.

Kontrola se má týkat:

účelu a použití veřejných prostředků,

nikoli:

povinného souhlasu s politikou vlády.

Současně veřejné peníze potřebují jasný účel

Opačný extrém by byl:

veřejné peníze → žádná veřejná odpovědnost.

Pokud stát, zemský obvod nebo obec financuje projekt, musí být jasné:

CO FINANCUJE

PROČ

ZA KOLIK

JAKÝ JE OČEKÁVANÝ VÝSLEDEK.

Nezisková právní forma nemůže rušit:

kontrolu veřejných peněz.

Dotace organizaci versus nákup služby

To je velmi důležité rozlišení.

Veřejná instituce může:

Poskytnout dotaci

protože chce podporovat určitý veřejně prospěšný cíl.

Nebo může:

Objednat službu

například konkrétní sociální nebo jinou činnost podle stanovených podmínek.

Tyto vztahy nejsou totožné.

Platí:

DOTACE ≠ VEŘEJNÁ ZAKÁZKA ≠ PŘÍSPĚVEK NA VEŘEJNOU SLUŽBU.

Každý mechanismus má mít:

odpovídající pravidla.

Nezisková organizace jako poskytovatel veřejné služby

V některých oblastech může nezisková organizace poskytovat službu, kterou veřejná politika považuje za potřebnou.

Například určité:

• sociální,
• kulturní,
• komunitní,
• vzdělávací

služby.

To může být efektivnější než:

zřízení nové veřejné instituce.

Platí princip používaný již v předchozích kapitolách:

VEŘEJNĚ GARANTOVANÁ SLUŽBA ≠ VEŘEJNĚ PROVOZOVANÁ SLUŽBA.

Pokud veřejnost službu platí, musí existovat standard

Pokud veřejná správa financuje poskytování určité veřejné služby, musí určit:

CO MÁ BÝT POSKYTNUTO

KOMU

V JAKÉ KVALITĚ

ZA JAKÝCH PODMÍNEK

KDO KONTROLUJE VÝSLEDEK.

Není rozhodující, zda službu poskytuje:

OBEC

SOUKROMÁ FIRMA

nebo

NEZISKOVÁ ORGANIZACE.

Pro srovnatelnou veřejnou službu mají existovat:

srovnatelné základní standardy.

Právní forma nemá automaticky rozhodovat o důvěryhodnosti

Nelze předpokládat:

nezisková organizace = důvěryhodná

ani:

firma = nedůvěryhodná.

Důvěryhodnost má vycházet z:

• historie,
• výsledků,
• transparentnosti,
• odbornosti,
• kontroly.

Veřejná správa má hodnotit:

konkrétní organizaci a konkrétní činnost.

Zisk jako kritérium není dostatečný

Pokud veřejná správa nakupuje konkrétní službu, není automaticky zřejmé:

proč by ji mohl poskytovat pouze neziskový subjekt.

Pokud firma dokáže službu poskytnout:

kvalitněji nebo efektivněji při zachování veřejného standardu,

může být legitimním poskytovatelem.

Naopak některé služby mohou mít charakter, při kterém:

neziskový nebo komunitní model přináší zvláštní výhodu.

Rozhodující má být:

FUNKCE A VÝSLEDEK.

Financování neziskových organizací

Neziskové organizace mohou získávat prostředky z různých zdrojů:

ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY

DARY

NADACE

VÝNOS VLASTNÍ ČINNOSTI

VEŘEJNÉ DOTACE

EVROPSKÉ PROGRAMY

SOUKROMÍ SPONZOŘI.

To je důležité.

Pojem „neziskový sektor“ proto neznamená:

sektor placený státem.

Soukromě financovaná organizace

Pokud organizace funguje pouze z:

• příspěvků členů,
• soukromých darů,
• vlastních příjmů,

je její vztah k veřejným rozpočtům velmi omezený.

Stát má především:

zajišťovat právní rámec.

Nemá důvod detailně rozhodovat:

na co mají soukromí podporovatelé své peníze dávat, pokud nejde o protiprávní činnost.

Veřejně financovaná organizace

Pokud organizace přijímá:

veřejné prostředky,

vzniká další úroveň odpovědnosti.

Platí:

VEŘEJNÉ PENÍZE → VEŘEJNĚ KONTROLOVATELNÝ ÚČEL.

Kontrola však musí být:

přiměřená objemu a riziku podpory.

Malá dotace nesmí vytvořit obrovskou administrativu

Místní spolek může získat například malou podporu na:

• sportovní akci,
• komunitní slavnost,
• práci s dětmi.

Pokud kvůli tomu musí vytvořit:

administrativní aparát srovnatelný s velkou organizací, systém může zničit právě dobrovolnou aktivitu, kterou chtěl podporovat.

Proto platí:

VYŠŠÍ VEŘEJNÁ PODPORA A RIZIKO → VYŠŠÍ KONTROLNÍ NÁROČNOST.

Dotační politika

Česká vláda každoročně vymezuje hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím; pro rok 2026 byl příslušný rámec schválen vládou již v červnu 2025.

Úřad vlády současně provozuje vlastní dotační programy pro některé typy neziskových aktivit a zveřejňuje jejich výzvy i výsledky.

Pro projekt je však zásadní:

existence dotační politiky sama o sobě není důkazem její účinnosti.

Musíme hodnotit:

výsledek.

Historická dotace není nárok

Organizace může veřejnou podporu získávat:

mnoho let.

To však samo o sobě nevytváří legitimní princip:

„dostávali jsme peníze loni, máme je dostat i letos.“

Každý dlouhodobější program má pravidelně odpovědět:

EXISTUJE STÁLE VEŘEJNÝ DŮVOD?

FUNGUJE PODPOROVANÁ ČINNOST?

JE STÁLE POTŘEBA JI FINANCOVAT STEJNÝM ZPŮSOBEM?

Víceleté financování

Na druhou stranu některé služby nelze rozumně provozovat:

od ledna do prosince podle každoroční soutěže.

Například dlouhodobá sociální služba potřebuje:

• zaměstnance,
• prostory,
• kontinuitu.

Proto může být v některých případech vhodné:

VÍCELETÉ FINANCOVÁNÍ.

Musí však být spojeno s:

PRŮBĚŽNÝM HODNOCENÍM A MOŽNOSTÍ ZMĚNY.

Financování instituce versus financování výsledku

Veřejná správa může snadno sklouznout k logice:

financujeme organizaci, protože ji známe.

Lepší otázka je:

Jaký veřejný cíl financujeme?

To může změnit pohled:

ORGANIZACE → DOTACE

na:

VEŘEJNÁ POTŘEBA → VÝSLEDEK → NEJVHODNĚJŠÍ POSKYTOVATEL.

Dotace musí být soutěžitelná, pokud to povaha programu umožňuje

Pokud několik organizací dokáže plnit srovnatelný veřejný účel, má veřejná správa zvážit:

transparentní soutěž o podporu.

Nemá automaticky preferovat:

organizaci s nejdelší historií nebo nejlepšími politickými kontakty.

Kritéria mají být:

předem známá.

Kritéria nesmí být napsána pro jednoho příjemce

Dotační pravidla mohou být formálně otevřená, ale prakticky napsaná tak, že je splní:

jediná předem známá organizace.

To vytváří riziko:

skryté individuální dotace.

Proto se tato kapitola propojuje s:

Korupcí.

Platí:

PŘEDEM ZNÁMÝ PŘÍJEMCE NEMÁ BÝT SKRYT ZA PŘEDSTÍRANOU SOUTĚŽÍ.

Hodnocení výsledku

U dotačního projektu nestačí zjistit:

byly peníze účetně správně utraceny?

Je třeba také položit otázku:

VZNIKL OČEKÁVANÝ VEŘEJNÝ VÝSLEDEK?

To neznamená, že vše lze převést na:

jedno číslo.

Znamená to:

definovat cíl před poskytnutím peněz.

Výdaj není výsledek

Například:

organizace utratila milion korun

není veřejným výsledkem.

Výsledkem může být například:

poskytnutá služba

uskutečněná péče

zachovaná kulturní hodnota

konkrétní dostupnost programu.

Platí:

VYPLACENÁ DOTACE ≠ SPLNĚNÝ VEŘEJNÝ CÍL.

Transparentnost příjmů

Organizace přijímající významné veřejné financování má být schopna v přiměřeném rozsahu vysvětlit:

ODKUD PENÍZE ZÍSKÁVÁ

a

NA CO BYLY POUŽITY.

To je zvlášť důležité při:

kombinaci několika veřejných zdrojů.

Jedna organizace, mnoho dotací

Organizace může získávat prostředky od:

STÁTU

KRAJE / BUDOUCÍHO ZEMSKÉHO OBVODU

OBCE

EU.

Bez propojených dat nemusí žádná jednotlivá instituce vidět:

celkové veřejné financování příjemce.

To může vytvářet:

• duplicitu,
• dvojí financování stejné činnosti,
• nejasnou odpovědnost.

Jednotná evidence veřejné podpory

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Digitální stát by měl umožnit podle identifikátoru organizace zjistit:

POSKYTOVATEL

→ PROGRAM

→ ČÁSTKA

→ ÚČEL

→ OBDOBÍ

→ VÝSLEDEK / VYÚČTOVÁNÍ.

Nemusí kvůli tomu vznikat:

další samostatný registr, pokud lze propojit stávající data.

Cílem je:

jeden přehled veřejných peněz.

Soukromé dary a transparentnost

Jinou otázkou jsou:

soukromé dary.

Organizace má legitimní právo přijímat soukromé financování v mezích zákona.

Veřejná moc nemá automaticky získávat:

kompletní seznam všech malých soukromých dárců.

Je třeba respektovat:

soukromí a svobodu podporovat legitimní občanskou činnost.

Významný dárce a střet zájmů

U určitých typů organizací nebo veřejně relevantních aktivit může být legitimní otázka:

zda velký dárce nezískává skrytý vliv.

To je však nutné řešit:

konkrétním právním rámcem podle povahy činnosti.

Nemá existovat předpoklad:

každý soukromý dar = podezřelý vliv.

Zahraniční financování

Zvláštní veřejná debata se často vede o:

zahraničním financování neziskových organizací.

Samotný fakt, že organizace získala:

legitimní dar nebo grant ze zahraničí, není automaticky důkazem:

• protiprávnosti,
• neloajality,
• zahraničního řízení.

České firmy, univerzity, výzkumné instituce i veřejné orgány rovněž běžně využívají:

zahraniční financování.

Rozhodující je:

právní původ peněz, transparentnost tam, kde ji právo vyžaduje, a konkrétní činnost organizace.

Zahraniční financování není totéž co zahraniční kontrola

Platí podobný princip jako u investic:

KDO POSKYTL PENÍZE

není vždy totéž jako:

KDO ORGANIZACI ŘÍDÍ.

Grant může být poskytnut na:

konkrétní projekt.

Nemusí znamenat:

organizační kontrolu příjemce.

Pokud však existuje skutečný vztah řízení či protiprávního ovlivňování, je třeba hodnotit:

konkrétní fakta.

Transparentnost musí platit symetricky

Pokud stát požaduje transparentnost u financování občanských organizací, měl by podobně transparentně zveřejňovat:

SVÉ VLASTNÍ DOTACE A VÝBĚROVÁ KRITÉRIA.

Nemůže požadovat:

transparentnost pouze po příjemci

a současně skrývat:

proč peníze přidělil.

Platí:

PŘÍJEMCE → TRANSPARENTNOST POUŽITÍ

POSKYTOVATEL → TRANSPARENTNOST ROZHODNUTÍ.

Veřejná sbírka

Některé organizace získávají prostředky prostřednictvím:

veřejných sbírek.

Taková forma financování má vlastní právní rámec.

Smyslem zvláštní regulace je především chránit:

důvěru veřejnosti a účel, na který lidé přispívají.

Základní princip:

DÁRCE MUSÍ VĚDĚT, NA JAKÝ ÚČEL PŘISPÍVÁ.

Náklady fundraisingu

Organizace potřebuje k získávání prostředků také:

• administrativu,
• komunikaci,
• zaměstnance.

Není realistické předpokládat:

100 % každého daru lze použít přímo na konečnou aktivitu bez jakýchkoli provozních nákladů.

Správnější otázka je:

Jsou náklady přiměřené a transparentní vzhledem k výsledku?

Nízké režijní náklady nejsou automaticky známkou kvality

Organizace s extrémně nízkými administrativními náklady nemusí být:

nejefektivnější.

Může například zanedbávat:

• kontrolu,
• IT,
• odborné řízení.

Stejně tak vysoké režijní náklady potřebují:

vysvětlení.

Proto se nemá kvalita hodnotit jedním číslem:

„kolik procent šlo na režii“.

Zaměstnanci neziskových organizací

Nezisková organizace může zaměstnávat:

• odborníky,
• sociální pracovníky,
• právníky,
• administrativní pracovníky,
• manažery.

Samotný fakt, že zaměstnanec dostává mzdu, není v rozporu s:

neziskovou povahou organizace.

Pracovní výkon je:

náklad organizace stejně jako u jiných zaměstnavatelů.

Otázkou má být:

je odměna přiměřená a odpovídá pravidlům financování?

Dobrovolnictví

Zároveň stojí značná část občanských aktivit na:

dobrovolné práci.

Ta má velkou společenskou hodnotu.

Veřejná správa má být opatrná, aby ji:

nepřeměnila na profesionální dotační administrativu.

Platí:

DOBROVOLNICTVÍ POTŘEBUJE JEDNODUCHÁ PRAVIDLA.

Profesionalizace není automaticky problém

Velká organizace poskytující například rozsáhlou službu nemůže vždy fungovat:

pouze na dobrovolnickém základě.

Profesionalizace může zvyšovat:

• kvalitu,
• kontinuitu,
• odpovědnost.

Riziko vzniká spíše tehdy, pokud se organizace stane:

trvale závislou na jedné veřejné dotaci bez skutečné kontroly výsledku.

Nezisková organizace jako náhrada státu

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Veřejná správa může někdy přenášet činnost na neziskové organizace proto, že:

ji dokážou poskytovat flexibilněji a blíže občanovi.

To může být legitimní.

Nemá však vzniknout situace:

stát má zákonnou odpovědnost → poskytne každoročně nejistou dotaci organizaci → odpovědnost fakticky přestane řešit.

Pokud stát službu:

garantuje, musí garantovat také:

funkční způsob jejího zajištění.

Outsourcing odpovědnost neruší

Platí:

PROVOZ LZE PŘENÉST

ale

VEŘEJNOU ODPOVĚDNOST ZA GARANTOVANOU SLUŽBU NELZE POUHOU SMLOUVOU VYMAZAT.

Pokud obec zajistí službu prostřednictvím neziskové organizace, stále musí vědět:

zda služba skutečně existuje a splňuje standard.

Organizace jako partner při řešení místních problémů

Neziskové organizace mohou mít významnou:

místní znalost.

Mohou například dobře znát:

• konkrétní komunitu,
• sociální situaci,
• potřeby uživatelů.

To může být cenné pro:

obec a zemský obvod.

Neznamená to však automaticky:

právo rozhodovat za obec.

Obec

Obec může s občanskými organizacemi spolupracovat zejména v:

• komunitním životě,
• sportu,
• kultuře,
• sociálních službách,
• místním rozvoji.

Právě zde může subsidiarita fungovat velmi přirozeně.

Místní organizace může problém znát:

lépe než centrální ministerstvo.

Zemský obvod

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemský obvod může spolupracovat s organizacemi u činností:

skutečně nadobecního charakteru.

Například:

• síťových sociálních služeb,
• regionálních kulturních projektů,
• některých sportovních či komunitních aktivit.

Nemá však vytvářet:

zemský seznam politicky schválených neziskových organizací.

Stát

Stát má především:

• vytvářet právní rámec,
• financovat celostátní veřejné programy tam, kde existuje veřejný důvod,
• kontrolovat použití vlastních prostředků,
• vytvářet transparentní pravidla participace.

Současná vláda i nadále provozuje Radu vlády pro nestátní neziskové organizace a implementuje Strategii spolupráce s NNO 2021–2030.

Jednotná pravidla, různá úroveň financování

Model 77 může zachovat:

JEDNOTNÝ ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ RÁMEC ORGANIZACÍ,

ale umožnit, aby různé úrovně veřejné správy financovaly:

různé veřejné cíle.

Například:

MÍSTNÍ PROJEKT → OBEC

NADOBECNÍ SLUŽBA → ZEMSKÝ OBVOD

CELOSTÁTNÍ PROGRAM → STÁT.

To odpovídá subsidiaritě.

Jeden projekt nemá automaticky financovat několik úrovní

Pokud jedna organizace získává na stejný účel:

obecní + zemskou + státní dotaci,

musí být jasné:

co přesně která úroveň financuje.

Jinak vzniká:

dvojí nebo trojí financování stejného nákladu.

Proto má platit:

JEDEN VEŘEJNÝ VÝDAJ → JASNÝ ÚČEL → DOHLEDATELNÝ POSKYTOVATEL.

Spolufinancování může být legitimní

To neznamená, že veřejné zdroje nelze kombinovat.

Velký projekt může být například:

MÍSTNĚ + REGIONÁLNĚ + STÁTNĚ VÝZNAMNÝ.

Pak může být spolufinancování logické.

Musí však existovat:

jasná finanční mapa.

Dotační portál

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 může vytvořit jednotný pohled na veřejné dotační programy.

Organizace by zadala:

TYP ČINNOSTI

ÚZEMÍ

CÍLOVOU SKUPINU

a systém by ukázal:

relevantní veřejné programy.

Nemusela by znát:

vnitřní strukturu všech ministerstev a zemských úřadů.

Jedna žádost, jednou zadané údaje

Stejně jako u podnikatelů má platit:

IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE ORGANIZACE NEMUSÍ BÝT ZNOVU VYPISOVÁNY V KAŽDÉ ŽÁDOSTI, POKUD JE STÁT JIŽ MÁ.

Zvláštní údaje k projektu samozřejmě organizace doplní.

Cílem je omezit:

administrativu bez informační hodnoty.

Kontrola na základě rizika

Malá dotace místnímu spolku a rozsáhlá smlouva na poskytování veřejné služby nemají mít:

stejný kontrolní režim.

Platí:

ČÁSTKA + RIZIKO + CHARAKTER SLUŽBY → INTENZITA KONTROLY.

To umožní snížit administrativu malým organizacím a soustředit kontrolní kapacity tam:

kde jde o významné veřejné prostředky.

Opakovaně bezchybná organizace

NÁVRH K OVĚŘENÍ

U organizací s dlouhodobě bezchybnou historií lze zvažovat:

jednodušší administrativní kontrolu u méně rizikových programů.

Naopak:

závažné nebo opakované nedostatky

mohou vést k:

silnější kontrole.

To je princip:

RIZIKOVĚ ORIENTOVANÉ VEŘEJNÉ SPRÁVY.

Veřejná kontrola není veřejné řízení organizace

Pokud organizace dostane veřejnou dotaci, stát může kontrolovat:

použití peněz.

Neměl by tím automaticky získat pravomoc:

řídit všechny ostatní aktivity organizace financované ze soukromých zdrojů.

Musí existovat rozdíl:

KONTROLA VEŘEJNÉHO FINANCOVÁNÍ

a

AUTONOMIE SOUKROMÉ ORGANIZACE.

Konflikt zájmů

Osoba, která rozhoduje o dotaci, může být současně:

• členem organizace,
• jejím bývalým pracovníkem,
• jinak osobně propojena.

Takový vztah nemusí automaticky znamenat:

korupci.

Musí však být:

identifikován a řešen.

Proto platí princip z kapitoly Korupce:

STŘET ZÁJMŮ → OZNÁMENÍ → VYLOUČENÍ Z ROZHODOVÁNÍ TAM, KDE JE TO POTŘEBNÉ.

Hodnoticí komise

U dotačních komisí má být dohledatelné:

• kdo členy vybral,
• podle jakých pravidel,
• jak byly řešeny střety zájmů,
• podle jakých kritérií se hodnotilo.

To omezuje:

politické nebo osobní přidělování veřejných prostředků.

Nejvyšší počet bodů nemusí vše vyřešit

Na druhou stranu přehnaně mechanický bodový systém může vytvářet:

formálně objektivní, ale věcně špatné rozhodnutí.

Proto odborné hodnocení může obsahovat:

určitý prostor pro úsudek.

Ten však musí být:

odůvodnitelný a kontrolovatelný.

Neziskové organizace a média

Některé neziskové organizace mohou:

• vydávat publikace,
• provozovat informační projekty,
• věnovat se mediální gramotnosti.

To samo o sobě z nich nedělá:

veřejnoprávní média.

Pokud získají veřejnou dotaci na mediální či informační projekt, musí být jasné:

jaký veřejný účel byl financován.

Stát nesmí vytvářet systém:

financujeme pouze informace, které chválí veřejnou moc.

Advokační organizace

Některé organizace existují zejména proto, aby:

prosazovaly změnu veřejné politiky.

Mohou například podporovat:

• změnu právních pravidel,
• ochranu určitého zájmu,
• společenskou reformu.

To je součást:

pluralitní demokratické společnosti.

Taková organizace však není:

nezávislým arbitrem veřejného zájmu.

Je:

jedním z účastníků veřejné diskuse.

Think-tanky a odborné organizace

Podobně může odborná organizace vytvářet:

• studie,
• analýzy,
• návrhy.

Jejich kvalita má být hodnocena podle:

METODIKY

DAT

ARGUMENTŮ.

Nikoli podle:

právní formy autora.

Ani neziskový, ani akademický status sám o sobě nezaručuje:

pravdivost tvrzení.

Transparentnost financování odborné analýzy

Pokud organizace publikuje studii relevantní pro veřejnou politiku, může být užitečné vědět:

kdo konkrétní projekt financoval.

Ne proto, že financování automaticky znehodnocuje obsah.

Ale proto, že čtenář může lépe posoudit:

možný střet zájmů.

Obsah je stále nutné hodnotit:

podle důkazů.

Veřejná správa nesmí delegovat vlastní analýzu bez kontroly

Stát může zadat výzkum:

• univerzitě,
• firmě,
• neziskové organizaci.

Nemá však automaticky přijmout:

výsledek externí studie jako veřejné rozhodnutí.

Veřejný orgán musí:

výstup vyhodnotit a nést odpovědnost za své konečné rozhodnutí.

NNO a Model 77

Model 77 může neziskový sektor významně ovlivnit.

Místo dnešní kombinace:

STÁT → KRAJ → OBEC

by vznikl systém:

STÁT → ZEMSKÝ OBVOD → OBEC.

Musíme proto předejít situaci:

stejná organizace vyplňuje prakticky stejnou žádost 77 různými způsoby.

Základní dotační datový standard má být:

společný.

Autonomie zemského obvodu

Zemský obvod může mít právo stanovit:

vlastní priority v rámci svých kompetencí.

Například jeden obvod může více podporovat:

• určitou kulturní infrastrukturu,
• specifický regionální projekt.

Nemá však vytvářet:

vlastní občanské právo nebo vlastní právní formy neziskových organizací.

Jeden právní prostor občanské společnosti

Pro Model 77 proto platí:

SPOLKY, NADACE, ÚSTAVY A DALŠÍ PRÁVNICKÉ OSOBY EXISTUJÍ PODLE JEDNOTNÉHO ČESKÉHO PRÁVA.

Přestěhování organizace z jednoho obvodu do jiného nesmí znamenat:

novou právní existenci.

Občanská společnost nesmí být rozdělena podle zemských hranic

Organizace může působit:

• lokálně,
• v několika obvodech,
• celostátně,
• mezinárodně.

Nemá být nucena vytvářet:

77 samostatných struktur pouze kvůli veřejné správě.

Rozhodující je:

skutečný rozsah její činnosti.

Neziskový sektor a hospodářská soutěž

Pokud nezisková organizace poskytuje služby na trhu a současně získává veřejnou podporu, může vzniknout otázka:

nenarušuje podpora soutěž s komerčními poskytovateli?

Tuto situaci je třeba hodnotit:

podle povahy konkrétní činnosti a právního rámce veřejné podpory.

Nezisková právní forma sama o sobě nemá poskytovat:

automatickou konkurenční výjimku.

Stejná služba, stejné základní podmínky

Pokud:

FIRMA

a

NEZISKOVÁ ORGANIZACE

poskytují tutéž službu na konkurenčním trhu, stát musí vysvětlit:

proč jednomu poskytuje veřejnou výhodu a druhému nikoli.

Může existovat legitimní důvod.

Musí být však:

konkrétní.

Neziskové organizace a daně

Daňové zvýhodnění určitých neziskových činností může být součástí veřejné politiky.

Nemá však platit:

právní forma = automatická daňová výjimka pro každou ekonomickou činnost.

Je třeba oddělovat:

HLAVNÍ NEZISKOVÝ ÚČEL

a případnou:

HOSPODÁŘSKOU ČINNOST.

Podrobné nastavení této problematiky patří především do kapitoly Daně.

Zrušení organizace

Občanská společnost musí umožnit nejen:

organizaci založit,

ale také:

organizaci ukončit.

Veřejný systém nemá uměle udržovat organizace pouze proto:

že vznikly před mnoha lety.

Pokud organizace ztratí:

• členy,
• účel,
• zdroje,

může přirozeně zaniknout.

To je běžná součást:

živé občanské společnosti.

Veřejný sektor nemá vytvářet organizace jen kvůli dotacím

Rizikovým jevem může být situace:

vznikne organizace → jedinou její funkcí je čerpat veřejný program → program skončí → činnost zmizí.

Taková situace nemusí být automaticky špatná, pokud šlo o:

časově omezený projekt.

Nemá však být zaměňována za:

spontánní občanskou společnost.

Závislost na jednom veřejném zdroji

Organizace, která získává téměř všechny prostředky od:

jedné veřejné instituce, může být formálně nestátní, ale ekonomicky na této instituci velmi závislá.

To vytváří otázku:

Jde stále o nezávislou občanskou organizaci, nebo fakticky o externího poskytovatele veřejně financované služby?

Odpověď nemusí být právně jednoduchá.

Pro analytický projekt je však důležité tuto závislost:

vidět.

Diverzifikace financování

Diverzifikované financování může zvyšovat:

nezávislost organizace.

Například kombinace:

ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY + DARY + VLASTNÍ ČINNOST + VEŘEJNÁ PODPORA.

Není však úlohou státu:

nařídit každé organizaci konkrétní poměr financování.

Má pouze vědět:

jaká rizika vytváří jeho vlastní financování.

Kritéria odpovědného vztahu státu a neziskového sektoru

Systém lze hodnotit zejména podle:

Svobody sdružování
Může legitimní občanská organizace svobodně vzniknout a působit?

Autonomie
Neřídí stát soukromou organizaci pouze proto, že nesouhlasí s jejími názory?

Veřejného důvodu financování
Je jasné, proč veřejný rozpočet konkrétní činnost podporuje?

Transparentnosti
Je dohledatelné, kdo veřejnou podporu získal a podle jakých pravidel?

Výsledku
Vznikl očekávaný veřejný přínos?

Proporcionality kontroly
Odpovídá administrativa výši a riziku veřejných prostředků?

Plurality
Nezvýhodňuje stát systematicky pouze organizace jednoho názorového směru?

Hospodářské soutěže
Není nezisková právní forma používána jako neodůvodněná konkurenční výhoda?

Subsidiarity
Financuje projekt úroveň veřejné správy, které jeho význam skutečně odpovídá?

Odpovědnosti
Nese veřejný orgán odpovědnost za službu, kterou veřejnosti garantuje, i pokud její provoz zadal externí organizaci?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Potřebuje české právo přesnější společnou definici nestátní neziskové organizace, nebo je vhodnější zachovat různé právní formy?
• Jak přesně odlišit neziskovost od veřejné prospěšnosti?
• Kdy má veřejná správa financovat organizaci a kdy konkrétní službu?
• Které veřejné služby lze efektivně poskytovat prostřednictvím neziskových organizací?
• Jak nastavit víceleté financování dlouhodobých služeb?
• Jak zabránit automatickému prodlužování historických dotací?
• Jak propojit státní, zemské, obecní a evropské dotační údaje?
• Jak vytvořit jeden přehled celkového veřejného financování organizace?
• Jak omezit dvojí financování stejného nákladu?
• Jak zjednodušit administrativu malých spolků?
• Jak odstupňovat kontrolu podle částky a rizika?
• Jak transparentně obsazovat poradní orgány veřejné správy zástupci občanské společnosti?
• Jak zajistit pluralitu při participaci na veřejné politice?
• Jak oddělit konzultaci s NNO od demokratické rozhodovací pravomoci?
• Jak zabránit tomu, aby veřejná dotace vytvářela politickou závislost příjemce?
• Jak transparentně nakládat se zahraničními a soukromými zdroji bez nepřiměřeného zásahu do soukromí dárců?
• Kdy má být zveřejněn významný zdroj financování odborné nebo advokační činnosti?
• Jak posuzovat neziskové organizace působící zároveň na běžném komerčním trhu?
• Jaké dotační kompetence mají patřit obci, zemskému obvodu a státu?
• Jak zabránit tomu, aby Model 77 vytvořil 77 odlišných dotačních administrativních systémů?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 má zachovat:

JEDEN PRÁVNÍ PROSTOR OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI

a současně umožnit:

DECENTRALIZOVANÉ FINANCOVÁNÍ PODLE SKUTEČNÉHO VÝZNAMU ČINNOSTI.

Výchozí model:

STÁT

→ jednotný právní rámec, celostátní programy, základní standardy transparentnosti a pravidla nakládání s veřejnými prostředky,

ZEMSKÝ OBVOD

→ financování nebo objednávání skutečně nadobecních služeb a projektů v rozsahu svých kompetencí,

OBEC

→ místní komunitní, kulturní, sportovní a další projekty odpovídající místnímu významu,

NEZISKOVÁ ORGANIZACE

→ samostatná soukromoprávní organizace odpovědná za svou činnost a za použití prostředků, které přijala.

Zásadní je:

PRÁVNÍ FORMA ORGANIZACE → CELOSTÁTNÍ

DOTAČNÍ PRIORITA → PODLE KOMPETENCE JEDNOTLIVÉ ÚROVNĚ

DATOVÝ STANDARD → SPOLEČNÝ.

Model 77 tedy nemá vytvořit:

77 různých pravidel existence občanských organizací

ani:

77 neslučitelných dotačních administrativ.

Pracovní závěr

Neziskové organizace jsou především:

projevem svobodné občanské iniciativy.

Nemají být:

automatickým prodloužením státu.

Stejně tak však jejich soukromoprávní a neziskový charakter automaticky neznamená:

veřejnou prospěšnost, bezchybnost ani nárok na veřejné peníze.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto platí:

Právo občanů svobodně se organizovat nesmí být závislé na souhlasu státu ani na získání veřejné dotace.

Současně:

Veřejné financování neziskové organizace musí být odůvodněno konkrétním veřejným cílem, nikoli samotnou právní formou příjemce.

A dále:

Kdo přijímá veřejné prostředky, odpovídá za jejich použití. Kdo je poskytuje, odpovídá za transparentnost rozhodnutí a vyhodnocení výsledku.

Pro Model 77 pak:

Občanská společnost má zůstat svobodná a právně jednotná. Veřejná podpora se má decentralizovat podle skutečné působnosti projektu, nikoli podle potřeby vytvářet nové dotační struktury.

Základní posloupnost proto zní:

SVOBODNÁ OBČANSKÁ INICIATIVA → PRÁVNÍ AUTONOMIE → DOBROVOLNÉ FINANCOVÁNÍ / VEŘEJNĚ ODŮVODNĚNÁ PODPORA → TRANSPARENTNÍ PRAVIDLA → VÝSLEDEK → PŘIMĚŘENÁ KONTROLA → ZACHOVÁNÍ NEZÁVISLOSTI.

Prameny a další četba

Rada vlády pro nestátní neziskové organizace používá v současné strategii užší vymezení NNO zahrnující především spolky, nadace, nadační fondy, ústavy, evidované církevní právnické osoby a historicky vzniklé obecně prospěšné společnosti.

Strategie spolupráce veřejné správy s nestátními neziskovými organizacemi na léta 2021–2030 představuje současný hlavní vládní rámec vztahu veřejné správy a neziskového sektoru.

Druhý Akční plán Strategie pro léta 2025–2027 obsahuje 38 opatření zaměřených na její praktickou realizaci. Monitorovací zpráva zveřejněná v květnu 2026 uváděla k závěru roku 2025 čtyři opatření splněná, 27 průběžně plněných a sedm dosud nezahájených.

Vláda každoročně stanovuje hlavní oblasti své dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím a jednotlivé veřejné instituce zveřejňují konkrétní dotační programy, výzvy a výsledky.