Veřejná správa

Veřejná správa představuje každodenní praktický výkon veřejných úkolů. Právě prostřednictvím ní občan nejčastěji přichází do přímého kontaktu se státem, obcí nebo jinou veřejnou institucí. Rozhoduje se zde o povoleních, evidencích, správních právech a povinnostech, místních službách i řadě dalších záležitostí běžného života. Pro Deklaraci odpovědného státu proto není veřejná správa pouze technickým aparátem. Je místem, kde se prakticky ukazuje, zda je rozdělení pravomocí ve státě: srozumitelné, dostupné, hospodárné a odpovědné.

Základní otázka této kapitoly zní:

Jak má být veřejná správa uspořádána, aby občan věděl, kdo o jeho záležitosti rozhoduje, mohl službu jednoduše využít a současně bylo jasné, kdo za její kvalitu a zákonnost odpovídá?

Co je veřejná správa

FAKT

Veřejná správa je širším pojmem než státní správa.

Český systém zahrnuje jak státní správu, tak samosprávu. V současném českém modelu navíc orgány územní samosprávy vykonávají vedle vlastní samostatné působnosti také část státní správy v působnosti přenesené. Ministerstvo vnitra tento systém označuje jako spojený model výkonu veřejné správy.

Zjednodušeně tedy můžeme rozlišit:

STÁTNÍ SPRÁVA
výkon veřejných úkolů, za které odpovídá stát,

a

SAMOSPRÁVA
správa vlastních záležitostí územního nebo jiného samosprávného společenství.

Rozdíl mezi oběma principy je zásadní pro další konstrukci Modelu 77.

Státní správa

Státní správa je výkonem úkolů státu prostřednictvím orgánů, kterým zákon svěřil příslušnou působnost.

Nemusí být vykonávána pouze ministerstvy.

Část státní správy dnes vykonávají například:

• ústřední správní úřady,
• specializované správní orgány,
• krajské úřady,
• obecní úřady,
• obce s rozšířenou působností,
• další zákonem určené instituce.

To znamená, že státní kompetence může být vykonávána mimo centrální státní úřad, aniž by přestala být státní správou.

Toto rozlišení je pro decentralizaci zásadní.

Samospráva

Samospráva znamená možnost určitého společenství spravovat zákonem vymezené vlastní záležitosti.

U územní samosprávy jde dnes především o obce a kraje.

Ministerstvo vnitra mezi příklady samostatné působnosti řadí například hospodaření obce či kraje, jejich rozvoj, některé investiční činnosti, péči o veřejný prostor, místní poplatky nebo vydávání obecně závazných vyhlášek.

Samospráva tedy není pouze nižší organizační složkou státu.

Má vlastní demokratickou legitimitu a vlastní oblast odpovědnosti.

Samostatná a přenesená působnost

Pro českou veřejnou správu je klíčové rozlišení mezi:

SAMOSTATNOU PŮSOBNOSTÍ

a

PŘENESENOU PŮSOBNOSTÍ.

V samostatné působnosti obec nebo kraj rozhoduje o vlastních záležitostech.

V přenesené působnosti vykonává úkol, který patří státu.

Ministerstvo vnitra uvádí mezi příklady přenesené působnosti například některé matriční, dokladové, živnostenské či přestupkové agendy.

Toto rozdělení je právně významné.

Pro běžného občana však nemusí být vždy zřejmé.

Člověk například přichází na obecní úřad, ale nemusí poznat, zda obec jedná:

sama za sebe

nebo

jménem státu v přenesené působnosti.

Spojený model veřejné správy

Česká republika používá tzv. spojený model veřejné správy.

To znamená, že orgány územní samosprávy vykonávají současně:

• vlastní samosprávu,
• státní správu v přenesené působnosti.

Ministerstvo vnitra upozorňuje, že tento model může přinášet také problematické situace, například pokud má úřad samosprávy rozhodovat v přenesené působnosti ve věci, na jejímž výsledku může být samotná samospráva zainteresována.

To představuje jednu z významných oblastí pro další analýzu projektu.

Výhody spojeného modelu

Spojený model může mít několik praktických výhod.

Občan může získat více veřejných služeb prostřednictvím úřadu relativně blízko svého bydliště.

Stát nemusí vytvářet samostatnou místní síť vlastních úřadů pro každou agendu.

Lze rovněž využívat společné:

• budovy,
• zaměstnance,
• technické vybavení,
• kontaktní místa.

To může snižovat organizační náklady.

Výhoda však existuje pouze tehdy, pokud zůstává jasné rozdělení pravomocí a odpovědnosti.

Nevýhody spojeného modelu

Problém může nastat tam, kde občan nebo dokonce samotný systém obtížně rozlišuje:

kdo skutečně rozhoduje,

kdo stanovuje pravidla,

kdo službu financuje

a

kdo odpovídá za výsledek.

Například obec může určitou agendu prakticky vykonávat, zatímco její pravidla stanovuje stát a část nákladů je hrazena prostřednictvím státního příspěvku.

Ministerstvo vnitra potvrzuje, že obce dostávají ze státního rozpočtu příspěvek na výkon úkolů v přenesené působnosti; tento příspěvek je určen na částečné krytí nákladů výkonu státní správy.

Takové uspořádání může fungovat, ale odpovědnost musí být dostatečně čitelná.

Občan nemá studovat organizační strukturu státu

Jedním z důležitých principů budoucí veřejné správy by podle mě mělo být:

Občan nemusí znát vnitřní organizaci státu, aby mohl využít veřejnou službu.

Dnes může být někdy obtížné zjistit:

• který úřad je příslušný,
• zda věc řeší obec, kraj nebo stát,
• který formulář použít,
• kam žádost podat,
• která instituce vede potřebný registr.

Organizace veřejné správy má být problémem institucí, nikoli občana.

Správní orgán

FAKT

Správní řád používá pojem správní orgán velmi široce.

Zahrnuje orgány moci výkonné, orgány územních samosprávných celků a také další orgány, právnické či fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.

To ukazuje, že výkon veřejné správy nemusí být vázán pouze na tradiční představu „úřadu“.

Rozhodující je:

zda subjekt vykonává zákonem svěřenou veřejnou působnost.

Správní řád

Významnou součástí veřejné správy je správní řízení.

FAKT

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, představuje obecnou právní úpravu správního řízení a dalších postupů veřejné správy. Ministerstvo vnitra zdůrazňuje, že realizuje ústavní zásadu zákonnosti – veřejná správa musí být vykonávána v případech, mezích a způsobem stanoveným zákonem.

Správní řád tedy vytváří společná pravidla, která mají chránit občana před svévolným výkonem veřejné moci.

Veřejná správa jako služba veřejnosti

Zvlášť důležitou zásadu obsahuje § 4 správního řádu:

veřejná správa je službou veřejnosti.

Tento princip může být jedním z významných východisek Deklarace odpovědného státu.

Úřad není cílem sám o sobě.

Jeho existence má smysl pouze tehdy, pokud vykonává zákonem svěřenou veřejnou funkci.

Z pohledu občana proto není nejdůležitější:

který úřad službu poskytuje,

ale:

zda je služba dostupná, zákonná, srozumitelná a efektivní.

Zákonnost veřejné správy

Správní orgán může vykonávat pouze pravomoc, kterou mu právní řád svěřil.

Aktuální správní řád stanoví mimo jiné, že správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k účelům a v rozsahu, které mu byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona.

Pro Model 77 je tento princip zásadní.

Pokud má být určitá pravomoc přesunuta:

ze státu na zemský obvod

nebo

ze zemského obvodu na obec,

musí být zároveň jasně určeno, kdo ji může vykonávat a v jakém rozsahu.

Zásady správního rozhodování

Veřejná správa nemá pouze „nějak rozhodnout“.

Musí dodržovat zákonné zásady.

Správní řád vyžaduje mimo jiné:

• zákonnost,
• ochranu práv dotčených osob,
• nestrannost,
• rovné procesní postavení,
• postup bez zbytečných průtahů.

Tyto principy musí zůstat zachovány bez ohledu na to, zda rozhoduje stát, obec nebo budoucí zemský obvod.

Decentralizace nesmí znamenat nižší procesní ochranu občana.

Příslušnost úřadu

Jedním z tradičních principů veřejné správy je věcná a územní příslušnost.

Musí být určeno:

který orgán má danou věc rozhodovat

a

pro které území je jeho pravomoc určena.

Model 77 může tuto strukturu významně ovlivnit.

Pokud budou dnešní kraje a část dalších správních struktur nahrazeny zemskými obvody, bude nutné projít jednotlivé agendy a určit jejich novou příslušnost.

Nestačí změnit mapu.

Je třeba změnit kompetenční mapu.

Úřad versus služba

Tradiční veřejná správa je často organizována podle institucí:

ministerstvo → úřad → odbor → oddělení → agenda.

Z pohledu občana však může být přirozenější organizace podle životní situace:

narození dítěte,

stavba domu,

zahájení podnikání,

změna bydliště,

péče o blízkou osobu.

Digitální veřejná správa umožňuje posun od institucionální logiky ke službám orientovaným na potřeby občana.

To může být jeden ze základních principů Digitálního modelu státu.

Digitalizace veřejné správy

Digitalizace již dnes představuje významnou součást české veřejné správy.

Digitální a informační agentura provozuje nebo koordinuje nástroje, mezi něž patří například:

• Portál občana,
• Portál veřejné správy,
• datové schránky,
• Identita občana,
• eDoklady,
• Czech POINT.

V červnu 2026 byl také dokončen přechod internetových domén ústředních orgánů státní správy pod jednotnou státní doménu gov.cz.

Digitalizace tedy již není pouze doplňkem klasických úřadů.

Stává se významnou součástí infrastruktury veřejné správy.

Digitální služba nemá kopírovat špatný proces

Technologie sama o sobě nezjednodušuje stát.

Pokud má původní proces:

• zbytečné kroky,
• duplicitní údaje,
• několik schvalovacích úrovní,
• nejasnou odpovědnost,

je možné všechny tyto problémy pouze převést do elektronického formuláře.

Proto by měl platit princip:

NEJPRVE ZJEDNODUŠIT → POTOM DIGITALIZOVAT

Digitální stát nemá být elektronickou kopií staré administrativy.

Jeden údaj pouze jednou

Jedním z logických cílů moderní veřejné správy je omezit situace, kdy stát opakovaně požaduje údaj, který již některá jeho instituce eviduje.

To vyžaduje:

• interoperabilní informační systémy,
• jasně definované registry,
• zákonné podmínky sdílení údajů,
• odpovídající ochranu osobních údajů,
• přesně určenou odpovědnost za správnost dat.

Pro občana má být veřejná správa pokud možno jedním systémem, nikoli souborem izolovaných databází.

Digitální dostupnost není jediná dostupnost

Digitalizace nemá automaticky znamenat zrušení všech fyzických kontaktních míst.

Aktuální průzkum zveřejněný DIA v březnu 2026 uvádí, že 65 % respondentů preferovalo digitální komunikaci se státem, ale významná část lidí nadále preferovala osobní kontakt; samotná DIA zároveň upozorňuje na potřebu zachování osobního poradenství tam, kde je potřeba.

Odpovědný systém proto musí pracovat s více způsoby přístupu:

digitálně,

osobně,

a tam, kde je to vhodné, dalšími formami asistovaného kontaktu.

Profesionální veřejná služba

Fungování veřejné správy závisí také na lidech, kteří ji vykonávají.

Dobrý systém musí vytvářet podmínky pro:

• odbornou kvalifikaci,
• stabilitu,
• odpovědnost,
• průběžné vzdělávání,
• nestrannost,
• schopnost používat moderní nástroje.

Politická odpovědnost a profesionální administrativa mají rozdílnou úlohu.

Politické vedení určuje legitimní priority.

Úředník má veřejnou správu vykonávat odborně a podle práva.

Počet úředníků není samostatným cílem

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Kvalitu veřejné správy nelze hodnotit pouze podle počtu zaměstnanců.

Nižší počet může znamenat vyšší efektivitu.

Může ale také znamenat nedostatečnou kapacitu a delší čekání.

Vyšší počet může být důsledkem zbytečně složitých procesů.

Může však také odpovídat reálnému rozsahu veřejných úkolů.

Správná otázka proto není:

„Kolik úředníků zrušit?“

ale:

„Jaké úkoly mají být vykonávány a kolik kapacity jejich efektivní výkon skutečně vyžaduje?“

Administrativní audit

Vedle kompetenčního auditu institucí by projekt mohl postupně vytvořit také administrativní audit veřejné správy.

U významných agend bychom sledovali:

1. Jaká služba je poskytována?
2. Kdo ji poskytuje?
3. Proč ji poskytuje právě tato instituce?
4. Kolik kroků proces vyžaduje?
5. Jaké údaje musí občan dodat?
6. Které údaje stát již má?
7. Kolik institucí do procesu vstupuje?
8. Jak dlouho proces trvá?
9. Jaké jsou jeho náklady?
10. Je nutná fyzická návštěva?
11. Lze některé kroky odstranit?
12. Lze službu poskytnout digitálně?
13. Kdo odpovídá za výsledek?

Takový audit může být jedním z praktických základů budoucí reformy.

Instituce mají následovat kompetence

Jedním z nejdůležitějších metodických principů projektu je:

Nejprve kompetence → potom instituce.

Reforma nemá začít vytvořením nebo zrušením úřadu.

Nejprve je třeba určit:

• jaký veřejný úkol existuje,
• zda jej stát skutečně musí vykonávat,
• která úroveň je pro něj vhodná,
• jak má být financován,
• kdo jej bude kontrolovat.

Teprve potom má smysl rozhodnout, která instituce jej bude vykonávat.

Jedna služba nemusí znamenat jeden úřad

Naopak ani jednoduchost pro občana nevyžaduje, aby všechny služby poskytovala jedna obří instituce.

Rozhodující je propojení systému.

Občan může mít jedno kontaktní místo, zatímco v pozadí spolupracuje několik odborných institucí.

Cílem tedy nemusí být:

jediný úřad,

ale:

jednotný přístup k veřejné správě.

Kontrola veřejné správy

Výkon veřejné správy musí být kontrolovatelný.

Ministerstvo vnitra například plánuje a vyhodnocuje kontroly výkonu přenesené a samostatné působnosti územních samosprávných celků; v roce 2026 zveřejnilo nový rámec plánování a koordinace těchto kontrol.

Kontrola však nesmí být zaměřena pouze na formální správnost.

Postupně je třeba hodnotit také:

• dostupnost,
• rychlost,
• náklady,
• kvalitu služby,
• srozumitelnost pro občana.

Podrobně je tato oblast řešena v části Kontrola a odpovědnost.

Veřejná správa a Model 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 předpokládá základní strukturu:

OBČAN → OBEC → ZEMSKÝ OBVOD → STÁT

Veřejná správa představuje oblast, ve které musí být tato struktura převedena z obecného návrhu do konkrétních kompetencí.

Nestačí říci, že určitou oblast „převezme zemský obvod“.

Je nutné určit:

co přesně převezme,

z jaké současné instituce,

s jakými zaměstnanci,

s jakým financováním,

s jakými informačními systémy

a

s jakou odpovědností.

Zemský obvod jako správní centrum

Pokud se prokáže vhodnost přibližně 77 zemských obvodů, mohou se stát důležitými regionálními centry části veřejné správy.

To však neznamená, že mají převzít každou agendu mezi obcí a státem.

U každé služby je třeba posoudit:

OBEC

pokud je důležitá zejména místní dostupnost,

ZEMSKÝ OBVOD

pokud služba vyžaduje širší spádové území,

STÁT

pokud je nezbytná celostátní jednotnost nebo specializace.

Právě touto metodou má vznikat kompetenční mapa Modelu 77.

Nemá vzniknout 77 malých ministerstev

To je důležitá hranice návrhu.

Zemský obvod nemá kopírovat strukturu centrální vlády v malém.

Pokud by každý obvod vytvořil vlastní obdobu všech ministerstev, odborů a agentur, mohl by Model 77 administrativu spíše rozšířit.

Regionální úroveň má obsahovat pouze takové instituce a kompetence, pro které existuje regionální důvod.

Přechod ze současného systému

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Změna veřejné správy nemůže proběhnout pouze změnou názvů úřadů.

Bylo by nutné řešit:

• právní nástupnictví institucí,
• převod zaměstnanců,
• převod majetku,
• přesun dokumentace,
• informační systémy,
• správní spisy,
• probíhající řízení,
• finanční vztahy,
• přechod kompetencí,
• dostupnost služeb během změny.

Přechodné náklady mohou být značné a musí být součástí hodnocení Modelu 77.

Služba bez ohledu na bydliště

Digitalizace může postupně oslabovat význam některých tradičních místních příslušností.

Pokud lze určitou službu bezpečně vyřídit digitálně, nemusí být vždy nutné, aby občan jednal pouze s konkrétní fyzickou pobočkou podle bydliště.

To může v budoucnu otevřít prostor pro:

• sdílení kapacit,
• specializovaná pracoviště,
• vyřizování některých služeb bez ohledu na místo pobytu.

Neplatí to však automaticky pro všechny správní agendy.

Veřejná správa podle životních situací

Dlouhodobým cílem může být veřejná správa organizovaná z pohledu občana nikoli primárně podle úřadů, ale podle jeho potřeb.

Například:

CHCI PODNIKAT

Systém občanovi nabídne potřebné úkony bez ohledu na to, kolik institucí je technicky provádí.

Podobně:

STAVÍM DŮM

STĚHUJI SE

NARODILO SE MI DÍTĚ

PEČUJI O RODINNÉHO PŘÍSLUŠNÍKA

Takové pojetí může výrazně změnit vztah občana k veřejné správě.

Digitální model státu

Právě veřejná správa může být jednou z nejvýznamnějších částí budoucího Digitálního modelu státu.

U jednotlivé služby by občan mohl vidět:

Co potřebuji vyřídit?

Kdo o tom rozhoduje dnes?

Proč právě tato instituce?

Kdo ji financuje?

Kdo ji kontroluje?

Kam se mohu odvolat?

a následně:

Jak by stejná služba fungovala v Modelu 77?

Tím by bylo možné porovnávat současný a navrhovaný systém na konkrétních životních situacích, nikoli pouze na abstraktní organizační mapě.

Kritéria odpovědné veřejné správy

Veřejnou správu lze podle projektu hodnotit především podle těchto kritérií:

Zákonnost
Jedná instituce v mezích své pravomoci?

Dostupnost
Může občan službu skutečně využít?

Srozumitelnost
Ví občan, co má udělat a kdo rozhoduje?

Rychlost
Je věc vyřízena bez zbytečných průtahů?

Hospodárnost
Odpovídají náklady výsledku?

Odpovědnost
Je jasné, kdo odpovídá za výsledek?

Kontrolovatelnost
Existuje nezávislá cesta kontroly a přezkumu?

Digitalizace
Lze proces bezpečně zjednodušit pomocí technologie?

Subsidiarita
Je služba vykonávána na nejnižší úrovni, která ji dokáže bezpečně a efektivně zajistit?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Které agendy mají zůstat státní správou?
• Které mají být samosprávou?
• Má být zachován současný spojený model?
• Kde dnes dochází ke střetu samostatné a přenesené působnosti?
• Které kompetence lze přesunout na obce?
• Které patří zemským obvodům?
• Které musí zůstat státu?
• Jak má být financována přenesená působnost?
• Kolik správních úrovní je skutečně potřebných?
• Které administrativní kroky lze odstranit?
• Které služby mohou být plně digitální?
• Kde musí zůstat osobní kontakt?
• Jak zajistit, aby stát po občanovi opakovaně nevyžadoval stejné údaje?
• Jak propojit jednotlivé informační systémy?
• Jak měřit kvalitu veřejné správy?
• Jak zajistit profesionalitu veřejné služby?
• Jak převést stávající správní agendy do případného Modelu 77 bez narušení služeb občanům?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 nemá být především reformou mapy.

Má být reformou odpovědnosti za veřejné funkce.

Teprve po vytvoření kompetenční mapy lze rozhodnout:

co má dělat obec,

co má dělat zemský obvod,

co má dělat stát

a

které dnešní instituce jsou k tomu skutečně potřebné.

Výsledkem proto nemá být:

stejná veřejná správa v nových hranicích,

ale pokud to analýza podpoří:

jednodušší veřejná správa s jasnějším rozdělením odpovědnosti.

Pracovní závěr

Veřejná správa je místem, kde se principy odpovědného státu mění v každodenní zkušenost občana.

Může existovat kvalitní Ústava, promyšlené územní členění i dobře formulované zákony.

Pokud však občan:

neví, kam se obrátit,

musí opakovaně dokládat stejné údaje,

čeká nepřiměřeně dlouho

nebo

nedokáže zjistit, kdo za rozhodnutí odpovídá,

stát z jeho pohledu nefunguje dobře.

Cílem proto není pouze modernější úřad.

Cílem je veřejná správa uspořádaná podle skutečných funkcí státu a potřeb občana.

Pro Model 77 z toho vyplývá základní metodický princip:

Nejprve služba → potom kompetence → potom odpovědná úroveň → potom instituce → nakonec územní a organizační struktura.

Teprve tímto postupem lze zjistit, zda systém:

OBČAN → OBEC → ZEMSKÝ OBVOD → STÁT

představuje skutečné zjednodušení veřejné správy, nebo pouze jinou organizační mapu.

Prameny a další četba

• Ministerstvo vnitra ČR – Systém veřejné správy a všeobecná vnitřní správa, zejména výklad samostatné a přenesené působnosti a spojeného modelu veřejné správy.
• e-Sbírka – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, aktuální znění; působnost správních orgánů a základní zásady jejich činnosti.
• Ministerstvo vnitra ČR – informace o správním řádu jako obecné právní úpravě postupů veřejné správy.
• Ministerstvo vnitra ČR – příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti pro obce, kraje a hlavní město Prahu.
• Digitální a informační agentura – současné nástroje digitální veřejné správy, Portál občana, datové schránky, Identita občana, Czech POINT a další služby.
• Ministerstvo vnitra ČR – plánování a vyhodnocování kontrol výkonu přenesené a samostatné působnosti územních samosprávných celků, aktualizované v roce 2026.