Volby

Volby představují základní mechanismus, kterým občané v zastupitelské demokracii udělují veřejným představitelům časově omezený mandát k výkonu veřejné moci. Samotné konání voleb však ještě nezaručuje kvalitní demokratický systém.

Záleží také na tom:

KDO MŮŽE VOLIT,

KDO MŮŽE KANDIDOVAT,

JAK SE HLASY PŘEVÁDĚJÍ NA MANDÁTY,

JAK JSOU VYMEZENY VOLEBNÍ OBVODY,

JAK JE FINANCOVÁNA KAMPAŇ,

KDO VOLBY ORGANIZUJE

a

JAK LZE VÝSLEDEK PŘEZKOUMAT.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není základní otázkou:

Který volební systém je nejlepší?

Takovou odpověď nelze dát bez vazby na konkrétní instituci.

Správnější otázka zní:

Jaký způsob volby odpovídá funkci konkrétního zastupitelského orgánu a současně zachovává rovnost, legitimitu, odpovědnost a otevřenost politické soutěže?

Volební právo jako základ demokratické legitimity

FAKT

Ústava České republiky stanoví, že volby do Poslanecké sněmovny i Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

Poslanecká sněmovna je volena podle zásady poměrného zastoupení, zatímco Senát podle zásady většinového systému. Právo volit do Parlamentu má občan České republiky od 18 let.

Ústava tedy sama ukazuje, že demokratický stát nemusí používat jeden volební systém pro všechny instituce.

Různé orgány mohou mít:

odlišnou funkci

a proto také:

odlišnou volební logiku.

Jeden stát, více volebních systémů

Česká republika používá různé volební mechanismy podle typu instituce.

Odlišným způsobem se volí například:

Poslanecká sněmovna,

Senát,

prezident republiky,

obecní zastupitelstva.

To není samo o sobě nedostatkem.

Volební systém má odpovídat tomu, co má zvolený orgán dělat.

Proto by bylo metodickou chybou začínat Model 77 větou:

Zemské obvody budou voleny stejným systémem jako dnešní kraje.

Nejdříve musíme určit funkci zemského zastupitelstva.

Teprve potom způsob jeho volby.

Poslanecká sněmovna

FAKT

Poslanecká sněmovna má podle Ústavy 200 poslanců volených na čtyři roky.

Volby probíhají:

všeobecným,

rovným,

přímým

a

tajným hlasováním

podle zásady poměrného zastoupení.

Poměrný princip obecně směřuje k tomu, aby zastoupení politických subjektů do určité míry odpovídalo podílu hlasů, které získaly.

Konkrétní převod hlasů na mandáty však vždy závisí na dalších pravidlech volebního zákona.

Senát

FAKT

Senát má 81 členů.

Senátoři jsou voleni na šest let a každé dva roky se obměňuje třetina Senátu. Ústava stanoví většinový princip.

V každém senátním volebním obvodu se volí jeden senátor. Současný zákonný systém používá 81 volebních obvodů.

Senátní volby tak sledují jinou logiku než volby do Poslanecké sněmovny:

jeden obvod → jeden mandát.

Volební obvod není správní obvod

Toto rozlišení je pro Model 77 mimořádně důležité.

VOLEBNÍ OBVOD

nemusí být totožný se:

SPRÁVNÍM OBVODEM.

Senátní obvody jsou příkladem území vytvořeného primárně pro volební účel.

Podobně bychom neměli automaticky předpokládat, že budoucí zemský obvod musí vždy současně tvořit jediný volební obvod.

Může.

Ale nemusí.

Velikost volebního obvodu mění výsledek systému

Pokud se v jednom obvodu volí:

jeden zastupitel,

má systém jinou logiku než v obvodu, kde se volí:

deset, dvacet nebo více zastupitelů.

Velikost volebního obvodu ovlivňuje například:

• proporcionalitu,
• možnost zastoupení menších politických subjektů,
• vztah kandidáta k území.

Proto je otázka volebních obvodů stejně důležitá jako samotná metoda přepočtu hlasů.

Rovnost hlasu

Princip rovného volebního práva neznamená pouze:

každý volič dostane jeden hlas nebo stejný počet hlasů.

Důležitá je také otázka:

jakou reálnou váhu mají hlasy různých voličů při vytváření mandátu.

Pokud mají volební obvody velmi rozdílný počet obyvatel nebo voličů, může vznikat problém rozdílné váhy hlasu.

Proto musí být volební hranice pravidelně hodnoceny.

Senátní obvody a počet voličů

Právě tuto otázku řeší i novější změny volebního práva.

Podle přechodných pravidel má vláda od roku 2027 sledovat rozdíly v počtu voličů mezi senátními obvody a při překročení stanovené odchylky připravit návrh změny jejich hranic.

Jde o důležitý obecný princip:

Volební mapa se nemá stát historickým artefaktem, který se nikdy nepřizpůsobuje demografickému vývoji.

Vymezování volebních obvodů

Volební obvody představují citlivou demokratickou otázku.

Jejich hranice mohou ovlivnit:

• složení zastupitelského orgánu,
• politickou konkurenci,
• váhu hlasů.

Proto je důležité, aby nebyly vytvářeny pouze podle okamžitého zájmu politické většiny.

Projekt by měl zkoumat mechanismus, který spojí:

DEMOGRAFICKÁ DATA

ÚZEMNÍ SOUVISLOST

PŘEDVÍDATELNÁ PRAVIDLA

a

VEŘEJNOU KONTROLU.

Gerrymandering

V zahraniční politologii se používá pojem gerrymandering pro účelové nastavování hranic volebních obvodů tak, aby zvýhodňovaly určitý politický subjekt nebo skupinu.

Český model nemusí mechanicky přebírat zahraniční institucionální řešení.

Musí však řešit stejnou obecnou otázku:

Jak zabránit tomu, aby si momentální politická většina nakreslila volební mapu ve vlastní prospěch?

Nezávislejší mechanismus hranic

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pokud bude Model 77 používat menší volební obvody uvnitř zemských obvodů, je vhodné zvážit jasný matematický a procedurální mechanismus jejich vytváření.

Může pracovat například s:

• počtem obyvatel nebo voličů,
• maximální přípustnou odchylkou,
• územní celistvostí,
• pravidelným přezkumem.

Politické rozhodnutí nelze zcela odstranit.

Lze však významně omezit prostor pro účelovou manipulaci.

Prezident republiky

FAKT

Prezident republiky je podle Ústavy volen přímo.

Volba probíhá tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

Pokud v prvním kole žádný kandidát nezíská nadpoloviční většinu platných hlasů, následuje druhé kolo mezi nejúspěšnějšími kandidáty podle ústavních pravidel.

Také zde tedy Česká republika používá jiný mechanismus než při volbách do Poslanecké sněmovny.

Přímá volba neznamená automaticky větší pravomoc

Je třeba rozlišovat:

ZPŮSOB ZÍSKÁNÍ MANDÁTU

a

ROZSAH PRAVOMOCI.

Přímá volba může vytvářet silnou demokratickou legitimitu.

Rozsah pravomocí orgánu však určuje:

Ústava a zákon.

Proto nelze z přímé volby samotné automaticky odvozovat větší pravomoc.

Tento princip bude významný i u zemských obvodů.

Zastupitelstva územní samosprávy

FAKT

Ústava stanoví, že členové zastupitelstev územních samosprávných celků jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

Funkční období zastupitelstva je čtyřleté.

Pokud tedy Model 77 zachová zemský obvod jako vyšší územní samosprávný celek, bude jeho demokratické zastupitelstvo vycházet z tohoto ústavního rámce, nebude-li současně změněna i příslušná ústavní úprava.

Přímá volba zastupitelstva

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Výchozí model projektu předpokládá, že zemský obvod bude mít vlastní demokraticky legitimované zastupitelstvo.

Nevidím zatím důvod vytvářet model, ve kterém by zemské zastupitelstvo bylo sestavováno pouze nepřímo například z delegátů obcí.

Nepřímý model je však legitimní alternativou k analýze.

Je proto vhodné porovnat:

PŘÍMOU VOLBU OBČANY

a

NEPŘÍMÉ ZASTOUPENÍ OBCÍ.

Definitivní volba musí vycházet z funkce zemského obvodu.

Obecní volby

Komunální volby mají oproti parlamentním volbám specifický charakter.

Volební soutěž zde může více pracovat:

• s konkrétními osobnostmi,
• místními sdruženími,
• nezávislými kandidáty,
• lokálními tématy.

V roce 2026 se komunální volby konají společně s volbami do třetiny Senátu ve dnech 9. a 10. října 2026.

Současný komunální systém rovněž umožňuje v zákonem stanovených případech vytvářet v obci více volebních obvodů.

Kandidát versus politická strana

Volič může rozhodovat:

mezi politickými subjekty

a zároveň:

mezi konkrétními kandidáty.

Poměr těchto dvou prvků se v různých volebních systémech liší.

To je jedna z hlavních otázek, které bude nutné řešit u zemských obvodů:

Má být hlavním nositelem mandátu kandidátní listina, nebo konkrétní územně zakotvený kandidát?

Kandidátní listina

Listinný systém umožňuje politickému subjektu nabídnout:

tým kandidátů

a politický program.

Výhodou je možnost vytvářet poměrnější zastoupení.

Rizikem může být větší závislost kandidáta na:

stranické nominaci.

Proto je důležité analyzovat také možnost preferenčního hlasování.

Preferenční hlas

Preferenční hlas umožňuje voliči ovlivnit:

který konkrétní kandidát z podporované kandidátní listiny získá mandát.

Vytváří tedy určitou rovnováhu mezi:

stranickým výběrem kandidátů

a

osobní volbou občana.

Příliš silná personalizace však může změnit charakter stranické soutěže na soutěž jednotlivců uvnitř stejné kandidátky.

Ani zde neexistuje automaticky správná míra.

Většinový systém

Většinový systém může vytvářet silnější vztah:

KANDIDÁT ↔ ÚZEMÍ ↔ VOLIČ.

Z jednoho obvodu typicky vychází omezený počet zastupitelů.

Výhodou může být jasnější osobní odpovědnost.

Současně může vzniknout výraznější rozdíl mezi:

podílem získaných hlasů

a

podílem získaných mandátů.

To je vlastnost systému, nikoli automaticky chyba.

Je však nutné ji vědomě zohlednit.

Poměrný systém

Poměrný systém se snaží více přiblížit zastoupení politických subjektů jejich volební podpoře.

Může umožnit širší pluralitu.

Současně může:

• oslabit přímou vazbu zastupitele na konkrétní menší území,
• zvýšit význam politických kandidátních listin.

Proto musí být volba systému spojena s otázkou:

Co má zastupitel reprezentovat?

Smíšený systém

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Pro zemské obvody může být zajímavé analyzovat také smíšený model.

Část zastupitelů by mohla být volena:

za konkrétní menší územní obvody

a část:

poměrně za celý zemský obvod.

Takový systém může kombinovat:

územní zastoupení

a

politickou proporcionalitu.

Současně je však složitější pro:

• voliče,
• přepočet mandátů,
• administraci.

Proto jej nelze předem označit za vhodnější.

Musí být porovnán s jednoduššími alternativami.

Co má zastupitel zastupovat?

Toto je základní otázka budoucích zemských voleb.

Má zastupitel především reprezentovat:

POLITICKÝ PROGRAM

nebo

KONKRÉTNÍ ČÁST ÚZEMÍ?

Ve skutečnosti může plnit obě role.

Různé volební systémy však nastavují mezi nimi rozdílnou rovnováhu.

Proto musí nejprve vzniknout:

definice funkce zemského zastupitele.

Město versus venkov

Zemský obvod může obsahovat:

• větší město,
• menší města,
• venkovské oblasti.

Čistě populační zastoupení může znamenat silnou převahu největšího centra.

Pevná územní rovnost naopak může znamenat rozdílnou váhu hlasů obyvatel.

To vytváří skutečné institucionální dilema:

ROVNOST OBČANŮ

versus

ÚZEMNÍ REPREZENTACE.

Projekt jej musí řešit otevřeně, nikoli skrývat do technického přepočtu.

Jeden občan – rovná demokratická hodnota

Výchozím principem má být:

občan má mít srovnatelnou demokratickou váhu bez ohledu na to, kde žije.

Jakákoli odchylka ve prospěch územní reprezentace proto potřebuje jasné institucionální odůvodnění.

To je zvlášť významné při návrhu malých volebních obvodů.

Volební práh

Poměrné volební systémy mohou používat volební práh pro vstup politického subjektu do rozdělování mandátů.

Vyšší práh může:

• omezovat fragmentaci.

Současně může znamenat, že část platných hlasů není přímo zastoupena mandátem.

Nižší práh může:

• zvyšovat proporcionalitu,

ale také:

• zvyšovat počet zastoupených subjektů.

Projekt nemá předem určovat správnou hodnotu.

Musí ji odvodit od funkce konkrétní instituce.

Stabilita versus proporcionalita

Jedním z klasických dilemat volebního systému je:

schopnost vytvořit funkční většinu

versus

co nejvěrnější zastoupení názorové plurality.

Ani jeden z cílů není absolutní.

Přílišná koncentrace může oslabit pluralitu.

Přílišná fragmentace může komplikovat vznik stabilního vedení.

Volební systém tedy vždy vytváří určitou rovnováhu.

Volby nemají garantovat konkrétní politický výsledek

Zásadním principem musí být:

Volební systém nemá být konstruován proto, aby vyhrál nebo prohrál konkrétní politický subjekt.

Pravidla mají být stanovena:

obecně, předem a nezávisle na okamžitém výsledku.

Demokratická soutěž musí probíhat uvnitř pravidel, nikoli být pravidly předem rozhodnuta.

Správa voleb

Volby nejsou pouze politickou událostí.

Jsou také rozsáhlým správním procesem.

Je nutné zajistit například:

• seznamy voličů,
• kandidátní listiny,
• volební místnosti,
• hlasovací lístky,
• volební komise,
• sčítání,
• zveřejnění výsledků.

Proto je kvalita správy voleb stejně důležitá jako samotný volební systém.

Nový zákon o správě voleb

FAKT

Česká republika přijala zákon č. 88/2024 Sb., o správě voleb, který má postupně sjednocovat některé organizační části voleb.

V červnu 2026 však zákon č. 108/2026 Sb. odložil účinnost vybraných částí souvisejících s Informačním systémem správy voleb. Pro komunální a senátní volby konané 9. a 10. října 2026 se proto u některých registračních procesů a sestavování volebních komisí zachovávají dosavadní postupy.

Tato zkušenost je pro projekt důležitá:

digitalizace voleb musí být podřízena spolehlivosti voleb, nikoli naopak.

Digitalizace volební správy

Digitalizace může zjednodušit:

• správu voličů,
• kandidátní proces,
• komunikaci volebních orgánů,
• zveřejňování výsledků.

Volby však patří mezi oblasti, kde je zásadní:

ODOLNOST

KONTROLOVATELNOST

AUDITOVATELNOST

a

SCHOPNOST POKRAČOVAT PŘI TECHNICKÉM SELHÁNÍ.

Technologická modernizace proto nemůže být jediným cílem.

Elektronické hlasování

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Elektronické nebo internetové hlasování bývá prezentováno jako způsob zjednodušení voleb.

Současně vytváří mimořádně náročné otázky:

• tajnosti hlasování,
• ověření totožnosti,
• kybernetické bezpečnosti,
• nezávislé kontroly,
• odolnosti proti rozsáhlému útoku,
• možnosti veřejně ověřit výsledek.

Projekt proto nemá vycházet z předpokladu:

digitální stát musí automaticky znamenat internetové volby.

Technologie má být přijata pouze tehdy, pokud zachová nebo zvýší důvěryhodnost procesu.

Papírový hlas má specifickou výhodu

Papírové hlasování má technickou jednoduchost:

občan označí fyzický hlasovací lístek

a

fyzické hlasy lze znovu přepočítat.

To poskytuje auditní stopu srozumitelnou i bez specializovaných technických znalostí.

Každá digitální alternativa by proto musela nabídnout přinejmenším stejně přesvědčivou kontrolovatelnost.

Tajnost hlasování

Tajné hlasování chrání občana před:

• nátlakem,
• kontrolou jeho politického rozhodnutí,
• kupováním hlasů.

Proto nemá být možné spolehlivě dokázat jiné osobě:

jak jsem hlasoval.

Tato vlastnost komplikuje návrh některých vzdálených elektronických hlasovacích systémů.

Je to však demokratická ochrana, nikoli technická překážka, kterou lze jednoduše odstranit.

Osobní volba a dostupnost

Volební proces musí být dostupný také občanům, kteří:

• mají zdravotní omezení,
• pobývají mimo své bydliště,
• pobývají v zahraničí,
• mají jiné zákonem uznané překážky.

Dostupnost voleb je legitimní cíl.

Musí však být vyvažována:

bezpečností a kontrolovatelností hlasování.

Volební účast

Volební účast je významným údajem.

Neměla by však být automaticky interpretována jednoduchým způsobem.

Neúčast může mít různé příčiny:

• nezájem,
• nespokojenost s nabídkou,
• praktickou překážku,
• vědomé rozhodnutí nehlasovat.

Stát má především zajistit:

reálnou možnost hlasovat.

Nemá občana nutit podporovat nabídku, kterou si nevybral.

Povinná volební účast

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Některé státy používají určitou formu povinné účasti ve volbách.

Pro český model jde o zásadní hodnotovou a právní otázku:

Je účast ve volbách pouze právem, nebo také občanskou povinností?

Projekt tuto variantu může analyticky posoudit.

Nemá však předpokládat, že vyšší volební účast sama automaticky znamená kvalitnější demokratické rozhodnutí.

Informace před volbami

Demokratická volba vyžaduje možnost získat informace o:

• kandidátech,
• politických programech,
• financování kampaně.

Stát však nemá určovat:

který program je pravdivější nebo politicky správnější,

s výjimkou zákonem vymezených případů nezákonného jednání.

Úlohou státu je chránit:

férové podmínky soutěže

a

transparentnost,

nikoli řídit politickou debatu.

Volební kampaň

Kampaň umožňuje kandidujícím subjektům přesvědčovat voliče.

Musí však probíhat podle pravidel, která upravují zejména:

• financování,
• transparentnost,
• označení propagace,
• využívání veřejných prostředků.

Od 1. ledna 2026 platí v České republice nová právní úprava financování volebních kampaní.

Veřejné prostředky a kampaň

Pravidla účinná od roku 2026 rozšířila omezení využívání veřejných zdrojů během volební kampaně.

To navazuje na základní princip předchozí kapitoly:

STÁT NENÍ MAJETKEM VLÁDNOUCÍ STRANY.

Veřejný představitel samozřejmě během volebního období nepřestává vykonávat svou funkci.

Musí však existovat rozlišitelná hranice mezi:

výkonem veřejné funkce

a

volební propagací.

Financování kampaní

Současná pravidla požadují u kandidujících subjektů mimo jiné vedení volebního účtu a oddělenou evidenci příjmů a výdajů kampaně.

Po kampani následuje povinnost předložit Úřadu pro dohled zprávu o financování a související volební účetnictví.

Smyslem má být:

dohledatelnost toho, kdo politickou soutěž financuje a kolik prostředků bylo vynaloženo.

Třetí osoby

Volební kampaň nemusí vést pouze samotná politická strana nebo kandidát.

Do veřejné debaty mohou vstupovat také další osoby.

Současná úprava proto rozlišuje určité formy kampaně třetích osob a od roku 2026 změnila některá pravidla jejich evidence a vztahu ke kandidujícím subjektům.

Účelem není zabránit občanům vyjadřovat politický názor.

Je potřeba odlišit:

běžný politický projev

od

organizované a financované volební kampaně.

Média a sociální sítě

Digitální prostředí zásadně snížilo náklady na politickou komunikaci.

Současně umožnilo:

• přesné cílení reklamy,
• velmi rychlé šíření obsahu,
• anonymnější formy propagace.

Regulace má chránit transparentnost financované politické komunikace.

Nemá však vytvářet obecnou státní pravomoc rozhodovat, který legitimní politický názor smí být vysloven.

Zahraniční vliv

Volby mohou být cílem:

• zahraničního financování,
• koordinovaných informačních operací,
• kybernetických útoků.

Stát proto musí chránit:

integritu volebního procesu.

Současně je třeba odlišit:

nelegitimní zásah do voleb

od

běžné mezinárodní veřejné diskuse.

Pojem „zahraniční vliv“ nesmí být používán jako neurčitý prostředek proti legitimní politické soutěži.

Sčítání hlasů

Výsledek voleb musí být:

správný

a zároveň:

ověřitelný.

To znamená, že musí existovat:

• kontrolní postup,
• protokoly,
• možnost identifikovat chybu,
• mechanismus opravy nebo přezkumu.

Rychlost zveřejnění výsledku je žádoucí.

Není však důležitější než jeho správnost.

Předběžný versus konečný výsledek

Moderní informační prostředí vytváří tlak na okamžité zveřejňování výsledků.

Demokratický proces ale musí rozlišovat:

PRŮBĚŽNÉ SČÍTÁNÍ

a

PRÁVNĚ POTVRZENÝ VÝSLEDEK.

Mediální rychlost nesmí měnit zákonný mechanismus určení výsledku.

Soudní přezkum voleb

Ústava výslovně počítá s tím, že rozsah soudního přezkumu voleb stanoví zákon.

To je zásadní pojistka.

Pokud vznikne tvrzení, že:

• nebyla dodržena pravidla,
• kandidatura byla nezákonně odmítnuta,
• výsledek byl ovlivněn závažným porušením zákona,

musí existovat nezávislá cesta k přezkumu.

O výsledku sporu nemá rozhodovat politická strana, která ve volbách soutěžila.

Přezkum nesmí být náhradou voleb

Soudní přezkum má řešit:

zákonnost volebního procesu.

Nemá posuzovat:

zda voliči rozhodli politicky správně.

Soud tedy nemá hodnotit programy nebo motivy voličů.

Má chránit pravidla, podle kterých občané rozhodovali.

Funkční období

Funkční období vytváří rovnováhu mezi:

stabilitou výkonu funkce

a

pravidelnou demokratickou kontrolou.

Příliš krátké období může podporovat permanentní kampaň.

Příliš dlouhé může oslabovat pravidelnou odpovědnost vůči občanům.

Ústava dnes stanoví například:

• Poslanecké sněmovně čtyři roky,
• senátorům šest let s postupnou obměnou,
• územním zastupitelstvům čtyři roky.

Délka mandátu zemského zastupitelstva

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pokud zemský obvod zůstane vyšším územním samosprávným celkem podle logiky současného ústavního rámce, přirozeným výchozím bodem je čtyřleté období zastupitelstva.

To však nevylučuje analýzu jiné délky v rámci případné širší ústavní reformy.

Musíme se ptát:

Jak dlouhý mandát potřebuje regionální správa pro dlouhodobé projekty?

a zároveň:

Jak často má být obnovena přímá demokratická legitimita?

Předčasné volby

Demokratický systém musí řešit také situaci, kdy zastupitelský orgán:

• není schopen fungovat,
• zanikne jeho zákonná struktura,
• nastane jiný zákonem stanovený důvod.

Pravidla musí být známa předem.

Nemají být vytvářena ad hoc podle momentální politické situace.

Odvolatelnost zastupitele

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Projekt může analyzovat také mechanismus odvolání konkrétního zastupitele občany během funkčního období.

Takový systém může zvýšit přímou odpovědnost.

Současně může:

• oslabovat stabilitu mandátu,
• vytvářet permanentní kampaň,
• umožnit tlak úzké skupiny krátce po volbách.

Proto jej nelze doporučit bez podrobné analýzy.

Volný versus vázaný mandát

Ústava u poslanců a senátorů vychází z principu výkonu mandátu podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí a v zájmu všeho lidu.

Zastupitel tedy není pouze:

přenašečem instrukce stranického vedení.

To souvisí s předchozí kapitolou Politické strany.

Strana kandidáta navrhuje.

Mandát však získává konkrétní zvolený představitel podle pravidel veřejného práva.

Zemský volební systém – pracovní varianty

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pro Model 77 bych zatím zachoval minimálně tři varianty k analýze:

Varianta A – jeden poměrný obvod

Celý zemský obvod tvoří jeden volební obvod.

Výhody:

• jednoduchost,
• vyšší proporcionalita,
• jednotná politická soutěž.

Rizika:

• slabší vazba zastupitele na menší části obvodu,
• dominance největšího městského centra na kandidátkách.

Varianta B – více menších obvodů

Zemský obvod se rozdělí na několik volebních částí.

Výhody:

• silnější územní zastoupení,
• lepší vazba kandidáta k části obvodu.

Rizika:

• nižší proporcionalita,
• komplikovanější hranice obvodů,
• riziko rozdílné váhy hlasu.

Varianta C – smíšený systém

Část zastupitelů se volí územně a část poměrně.

Výhody:

• kombinace osobního a politického zastoupení.

Rizika:

• výrazně vyšší složitost,
• složitější vysvětlení voličům,
• otázka vyrovnávacích mandátů.

Žádnou variantu zatím není vhodné označit za výslednou.

Test zemského volebního systému

Před rozhodnutím by každá varianta měla projít testem:

ROVNOST HLASU

→ Mají občané srovnatelnou volební váhu?

PROPORCIONALITA

→ Jak věrně převádí hlasy na zastoupení?

ÚZEMNÍ REPREZENTACE

→ Mají jednotlivé části obvodu reálné zastoupení?

ODPOVĚDNOST

→ Dokáže volič identifikovat svého zastupitele?

OTEVŘENOST

→ Mohou kandidovat nové a regionální subjekty?

STABILITA

→ Umožňuje systém vytvořit funkční vedení obvodu?

SROZUMITELNOST

→ Dokáže běžný volič pochopit, jak jeho hlas ovlivnil výsledek?

Volba výkonné moci zemského obvodu

Samostatnou otázkou je:

Má občan přímo volit pouze zastupitelstvo, nebo také představitele výkonné moci obvodu?

Možnosti mohou zahrnovat například:

zastupitelstvo volí svého představitele

nebo

přímou volbu regionálního představitele.

To však zásadně ovlivňuje vztah mezi:

výkonnou

a

zastupitelskou mocí zemského obvodu.

Proto tato otázka nemůže být vyřešena pouze ve volební kapitole.

Musí navazovat také na institucionální návrh Modelu 77.

Přímá volba představitele obvodu

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Přímá volba může vytvořit silný osobní mandát.

Současně může vzniknout situace:

přímo zvolený představitel jedné politické orientace

versus

zastupitelstvo s jinou většinou.

To může být legitimní součástí systému.

Musí však být předem jasné:

• kdo má jaké pravomoci,
• kdo komu odpovídá,
• jak se řeší institucionální konflikt.

Nelze nejprve zavést přímou volbu a teprve potom určovat pravomoci funkce.

Nejprve funkce, potom volba

Proto pro Model 77 platí:

NEJPRVE KOMPETENCE

→ POTOM INSTITUCE

→ POTOM ODPOVĚDNOST

→ TEPRVE POTOM VOLEBNÍ SYSTÉM.

Volební systém není samostatná dekorace institucionálního modelu.

Musí odpovídat skutečné konstrukci veřejné moci.

Současné kraje nejsou automatický vzor

Model 77 vzniká mimo jiné proto, aby ověřil alternativní regionální strukturu.

Proto by bylo metodicky nesprávné automaticky převzít:

současný krajský volební systém

a pouze změnit název kraje na zemský obvod.

Stejně jako u kompetencí musí projít analýzou také:

způsob demokratické reprezentace.

Volby a velikost 77 obvodů

Počet přibližně 77 zemských obvodů může zásadně ovlivnit vhodný volební systém.

Menší obvod může:

• posílit znalost kandidátů,
• vytvořit bližší vztah občana k regionální reprezentaci.

Současně může mít menší počet obyvatel a mandátů, což může:

• měnit proporcionalitu,
• zvyšovat volební práh fakticky i bez zákonné hranice.

Proto nelze volební systém navrhnout dříve, než budeme znát:

reálnou populační velikost jednotlivých obvodů.

Počet zastupitelů

Také počet členů zastupitelstva má význam.

Příliš malé zastupitelstvo může:

• omezit pluralitu,
• koncentrovat rozhodování.

Příliš velké může:

• zvyšovat náklady,
• komplikovat řízení.

Optimální počet nelze stanovit jedním číslem pro všechny situace bez dat.

Může například záviset na:

počtu obyvatel zemského obvodu.

Fixní nebo proměnlivý počet zastupitelů?

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Model 77 může zkoumat dvě varianty:

stejný počet zastupitelů ve všech obvodech

nebo

počet zastupitelů podle populace.

Stejný počet vytváří jednodušší institucionální strukturu.

Proměnlivý počet lépe reaguje na rozdíly v počtu obyvatel.

Definitivní model bude vyžadovat demografická data navrhovaných 77 oblastí.

Správa zemských voleb

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Samotnou správu voleb do zemských zastupitelstev není důvod vytvářet jako 77 nezávislých volebních systémů.

Pravidla mají být:

celostátní.

Místní orgány mohou technicky zabezpečovat hlasování.

Výsledný systém však musí mít:

• jednotnou metodiku,
• jednotná pravidla,
• jednotnou kontrolu,
• soudní přezkum.

Zemský obvod má být předmětem voleb.

Nemá být suverénním tvůrcem vlastního volebního práva.

Jeden volební informační prostor

Digitální model by mohl občanovi před každými volbami zobrazit:

CO SE VOLÍ

JAKÉ MÁ ORGÁN PRAVOMOCI

KDO KANDIDUJE

JAK FUNGUJE HLASOVÁNÍ

JAK SE HLAS PŘEPOČÍTÁ NA MANDÁT

KDE JSOU INFORMACE O FINANCOVÁNÍ KAMPANĚ.

To by významně pomohlo oddělit:

informování o pravidlech

od

politické kampaně samotné.

Veřejná správa má vysvětlovat pravidla voleb neutrálně.

Volební kalkulačky a stát

Stát může poskytovat:

• kandidátní listiny,
• volební pravidla,
• odkazy na oficiální informace.

Neměl by sám určovat:

který kandidát je občanovi politicky nejbližší.

Takové nástroje mohou vytvářet:

• média,
• akademické instituce,
• občanské projekty.

Je však důležité rozlišovat je od oficiálního volebního informačního systému státu.

Kritéria odpovědného volebního systému

Volební systém lze hodnotit zejména podle:

Svobody
Může občan hlasovat bez nátlaku?

Rovnosti
Mají hlasy srovnatelnou demokratickou hodnotu?

Přímosti
Je jasné, jak občan vytváří zastupitelský mandát?

Tajnosti
Je politické rozhodnutí voliče chráněno?

Otevřenosti
Mohou do soutěže vstupovat nové legitimní subjekty?

Transparentnosti
Je průběh a financování voleb kontrolovatelné?

Územní reprezentace
Odpovídá zastoupení funkci voleného orgánu?

Proporcionality
Odpovídá míra proporcionality účelu instituce?

Stability
Dokáže zvolený orgán dlouhodobě fungovat?

Srozumitelnosti
Rozumí občan tomu, co jeho hlas znamená?

Přezkoumatelnosti
Existuje nezávislá možnost napadnout závažné porušení pravidel?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Jaký volební systém nejlépe odpovídá funkci zemského obvodu?
• Má celý zemský obvod tvořit jeden volební obvod?
• Má být rozdělen na menší volební obvody?
• Je vhodné analyzovat smíšený systém?
• Kolik zastupitelů má mít zemský obvod?
• Má být jejich počet stejný, nebo závislý na počtu obyvatel?
• Jak zajistit zastoupení menších částí obvodu bez porušení rovnosti hlasu?
• Jak často mají být hranice volebních obvodů přezkoumávány?
• Kdo má jejich hranice určovat?
• Má mít zemské zastupitelstvo čtyřleté funkční období?
• Má být výkonný představitel zemského obvodu volen zastupitelstvem, nebo přímo občany?
• Jak velkou roli mají mít preferenční hlasy?
• Jaký volební práh je případně vhodný?
• Jak otevřít soutěž regionálním a nezávislým kandidátům?
• Jak zajistit transparentní financování zemských kampaní?
• Jak zabránit využívání veřejných prostředků ve prospěch vládnoucí regionální reprezentace?
• Jak digitalizovat správu voleb bez oslabení jejich bezpečnosti?
• Má projekt vůbec uvažovat o elektronickém hlasování?
• Jak má fungovat soudní přezkum zemských voleb?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Volby zemských obvodů musí být vytvořeny až po dokončení kompetenčního modelu.

Postup má být:

KOMPETENCE ZEMSKÉHO OBVODU

→ INSTITUCE

→ VELIKOST A STRUKTURA ZASTUPITELSTVA

→ VZTAH ZASTUPITELSTVA A VÝKONNÉ MOCI

→ VOLEBNÍ OBVODY

→ VOLEBNÍ SYSTÉM.

To zabrání tomu, aby projekt vybíral volební systém podle politických sympatií nebo podle očekávaného výsledku.

Základním testem nemá být:

Komu systém pomůže vyhrát?

Ale:

Jak kvalitně vytváří legitimní a odpovědnou reprezentaci instituce, kterou potřebujeme?

Model 77 má zachovat jeden český volební a ústavní prostor.

Zemské obvody nemají vytvářet vlastní volební zákony.

Pracovní závěr

Volby nejsou pouze způsob, jak spočítat hlasy.

Jsou mechanismem, kterým občan vytváří legitimitu veřejné moci.

Proto musí spojovat:

SVOBODU

ROVNOST

TAJNOST

OTEVŘENOST SOUTĚŽE

TRANSPARENTNOST

KONTROLU

a

SCHOPNOST VYTVOŘIT FUNKČNÍ VEŘEJNOU INSTITUCI.

Pro Deklaraci odpovědného státu platí:

Volební pravidla nesmějí být vytvářena podle toho, kdo má podle nich právě vyhrát. Mají být vytvářena podle toho, jakou demokratickou instituci mají dlouhodobě vytvořit.

A pro Model 77:

Nejprve musíme vědět, co má zemský obvod dělat. Teprve potom můžeme odpovědně rozhodnout, jak má být jeho reprezentace volena.

Dokud nebude dokončena analýza velikosti, kompetencí a demografie přibližně 77 zemských obvodů, má proto konkrétní zemský volební systém zůstat označen:

NÁVRH K OVĚŘENÍ.

Prameny a další četba

• Ústava České republiky – volební principy Poslanecké sněmovny, Senátu, prezidenta republiky a zastupitelstev územních samosprávných celků.
• Ministerstvo vnitra – aktuální informace k volbám do Senátu a zastupitelstev obcí v roce 2026 a jejich organizaci.
• Ministerstvo vnitra – změny zákona o správě voleb v roce 2026 a odklad vybraných částí Informačního systému správy voleb.
• Ministerstvo vnitra – aktuální pravidla kandidatury ve volbách do zastupitelstev obcí v roce 2026.
• Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí – pravidla financování volebních kampaní účinná od 1. ledna 2026.