Policie

Odhadovaný čas čtení: 25minut 537 views

Policie patří mezi základní instituce demokratického právního státu. Jejím úkolem není pouze reagovat na již spáchanou trestnou činnost, ale také chránit bezpečnost osob a majetku, veřejný pořádek a předcházet trestné činnosti. Policie současně disponuje pravomocemi, kterými může stát významně zasáhnout do práv jednotlivce.

Právě proto musí být její činnost spojena nejen s:

AKCESCHOPNOSTÍ

ale také s:

ZÁKONNOSTÍ

PŘIMĚŘENOSTÍ

KONTROLOVATELNOSTÍ

ODPOVĚDNOSTÍ.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není základní otázkou:

Má být policie silnější, nebo slabší?

Správnější otázka zní:

Jak vytvořit policii dostatečně schopnou chránit občana a veřejný pořádek a současně dostatečně kontrolovanou, aby sama nepřekračovala pravomoci, které jí demokratický stát svěřil?

Policie jako služba veřejnosti

FAKT

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, stanoví, že Policie České republiky je jednotným ozbrojeným bezpečnostním sborem.

Jejím úkolem je zejména:

chránit bezpečnost osob a majetku,
chránit veřejný pořádek,
předcházet trestné činnosti,
plnit úkoly podle trestního řádu,
plnit další zákonem svěřené úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti.

Zákon současně používá důležitou formulaci:

„Policie slouží veřejnosti.“

To může být jedním ze základních principů této kapitoly.

Policie není:

moc stojící nad občanem.

Je:

veřejnou službou vybavenou zvláštními pravomocemi, aby mohla chránit právo a bezpečnost.

Jednotný státní sbor

Policie České republiky má být chápána jako:

jeden bezpečnostní sbor České republiky.

Současný zákon stanoví, že Policie ČR je podřízena Ministerstvu vnitra, ministerstvo vytváří podmínky pro plnění jejích úkolů a policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi vnitra.

To vytváří hierarchii:

MINISTERSTVO VNITRA

→ POLICEJNÍ PREZIDIUM

→ CELOSTÁTNÍ ÚTVARY A ÚZEMNÍ STRUKTURY.

Model 77 by tuto základní jednotu neměl bez mimořádně silného důvodu narušovat.

Politické řízení versus policejní rozhodování

Policie musí být součástí demokraticky odpovědného státu.

Proto nemůže být zcela oddělena od politické odpovědnosti výkonné moci.

Současně však politický představitel nemá rozhodovat:

koho má policie v konkrétní věci vyšetřovat,

koho má považovat za pachatele

nebo

jak má konkrétní vyšetřování dopadnout.

Je nutné rozlišovat:

POLITICKOU ODPOVĚDNOST ZA FUNGOVÁNÍ POLICIE

ODBORNÉHO A ZÁKONNÉHO VÝKONU KONKRÉTNÍ POLICEJNÍ ČINNOSTI.

Politická reprezentace může rozhodovat například o:

zákonech,
rozpočtu,
strategických prioritách veřejné bezpečnosti.

Nemá řídit výsledek konkrétního případu.

Policie a právní stát

Policie má rozsáhlé zákonné pravomoci.

Právě proto musí platit:

čím silnější oprávnění veřejná instituce má, tím důležitější jsou jeho zákonné hranice a kontrola.

Policista nemá obecnou pravomoc udělat cokoli, co považuje za účelné.

Jednotlivá oprávnění musí mít:

ZÁKONNÝ ZÁKLAD

→ KONKRÉTNÍ DŮVOD

→ PŘIMĚŘENÝ POSTUP

→ MOŽNOST KONTROLY.

To je základní rozdíl mezi policií právního státu a nekontrolovanou bezpečnostní mocí.

Bezpečnost není absolutní hodnota

Stát má legitimní povinnost chránit bezpečnost.

Nemůže však pro tento účel automaticky odstranit:

soukromí,
svobodu pohybu,
právo na spravedlivý proces,
další základní práva.

Bezpečnostní politika proto vždy pracuje s otázkou:

Je zásah potřebný a přiměřený skutečnému riziku?

Ne každý bezpečnostní přínos ospravedlňuje libovolný zásah do práv občana.

Zákonnost a přiměřenost

Policejní rozhodování často probíhá ve velmi krátkém čase.

Zákon přesto vytváří hranice, které musí být respektovány.

Odpovědný systém proto nemá hodnotit policejní práci pouze podle:

počtu zásahů

nebo

počtu zadržených osob.

Musí sledovat také:

zákonnost, přiměřenost a výsledky činnosti.

Současná organizační struktura

FAKT

Zákon o Policii České republiky stanoví, že policii tvoří:

Policejní prezidium,
útvary s celostátní působností,
krajská ředitelství policie,
útvary zřízené v rámci krajských ředitelství.

Policejní prezidium činnost policie řídí.

Současné krajské ředitelství je organizační složkou státu a jeho příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra.

Je tedy důležité zdůraznit:

krajské ředitelství Policie ČR není policií kraje jako samosprávy.

Je to:

územně organizovaná součást státní policie.

Policejní mapa nemusí kopírovat samosprávnou mapu

Toto je pro Model 77 zásadní.

Pokud vznikne přibližně 77 zemských obvodů, neznamená to:

musí vzniknout 77 samostatných krajských ředitelství policie.

Policejní územní struktura má vycházet zejména z:

bezpečnostní situace,
počtu obyvatel,
kriminality,
dopravy,
geografických podmínek,
operační dostupnosti,
odborných kapacit.

Platí tedy stejný princip jako například u zdravotnictví:

ÚZEMNÍ ORGANIZACE SLUŽBY NEMUSÍ AUTOMATICKY KOPÍROVAT HRANICE SAMOSPRÁVY.

Policejní obvod je organizační nástroj

Pro stát může být praktické rozdělit policejní službu na územní jednotky.

Taková jednotka však nemá automaticky politickou autonomii.

Jejím účelem je:

řídit výkon bezpečnostní služby,

nikoli:

vytvářet vlastní bezpečnostní politiku nezávislou na České republice.

Proto Model 77 nemá vytvořit:

77 zemských policejních sborů.

Celostátní útvary

Některé formy kriminality nebo bezpečnostních rizik přirozeně překračují hranice regionů.

Může jít například o:

organizovanou kriminalitu,
hospodářskou kriminalitu,
kybernetickou kriminalitu,
trestnou činnost s mezinárodním prvkem.

Proto má jednotná policie potřebovat také:

celostátní odborné kapacity.

Nemá smysl, aby každá územní jednotka samostatně vytvářela všechny specializace.

Platí:

místní problém řešit co nejblíže místu

ale

specializovanou kriminalitu řešit na úrovni schopné vytvořit odpovídající odbornost.

Místní policejní přítomnost

Jednotná policie však nesmí znamenat:

policii vzdálenou občanovi.

Část policejní práce potřebuje:

znalost lokality,
znalost místních problémů,
kontakt s obyvateli,
rychlou dostupnost.

Policie sama ve svém konceptu community policing zdůrazňuje dlouhodobou spolupráci s veřejností a místními partnery a význam znalosti konkrétního okrsku.

To ukazuje, že:

centralizované řízení a místní přítomnost nejsou protiklady.

Community policing

Policie popisuje community policing jako přístup založený na spolupráci policie s veřejností a místními institucemi při řešení bezpečnostních problémů a jejich příčin.

Pro projekt je zajímavý zejména princip:

POLICISTA MÁ ZNÁT ÚZEMÍ

OBČAN MÁ VĚDĚT, KDO SE O JEHO ÚZEMÍ STARÁ.

To nemusí znamenat, že každá obec musí mít vlastní policejní stanici.

Může to znamenat:

jasně definovanou odpovědnost za konkrétní území.

Dostupnost policie

Bezpečnostní službu nelze hodnotit pouze podle počtu policejních budov.

Důležitější je:

Jak rychle a kvalitně je policie schopna reagovat?

Zastaralý systém může mít mnoho služeben, ale málo reálně dostupných hlídek.

Moderní systém může mít méně administrativních pracovišť, ale lepší:

operační řízení,
mobilitu,
digitální komunikaci.

Proto má být policejní síť hodnocena podle:

SKUTEČNÉ DOSTUPNOSTI SLUŽBY.

Reakční doba

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Jedním z ukazatelů může být doba potřebná k příjezdu policie podle typu události.

Není však možné použít jeden časový standard pro všechny situace.

Je třeba rozlišovat například:

BEZPROSTŘEDNÍ OHROŽENÍ ŽIVOTA

BĚŽNÝ PODNĚT BEZ OKAMŽITÉHO RIZIKA.

Operační systém má prioritizovat události podle:

závažnosti a naléhavosti.

Počet policistů není jediným měřítkem bezpečnosti

Jednoduchá politická diskuse může sklouznout k otázce:

Kolik máme policistů?

Počet policistů je důležitý.

Sám však neříká:

kde slouží,
jaké vykonávají úkoly,
kolik času tráví administrativou,
jaká je kvalita jejich práce.

Je proto vhodnější sledovat:

PERSONÁLNÍ KAPACITU → ROZMÍSTĚNÍ → ÚKOLY → VÝSLEDEK.

Administrativa policie

Policista, který tráví významnou část času zbytečným administrativním přepisováním údajů, není dostupný pro jinou policejní práci.

Digitalizace a procesní reforma proto mohou u policie přinést významný efekt.

Musí však platit:

NEJPRVE ZJEDNODUŠIT → POTOM DIGITALIZOVAT.

Bezpečnostní informační systém navíc potřebuje zvlášť vysokou úroveň ochrany.

Policie a data

Policie pracuje s velmi citlivými údaji.

Proto musí být přístup k datům:

zákonný,
evidovaný,
omezený podle potřebné role,
zpětně auditovatelný.

Je vhodné, aby bylo možné zjistit:

KDO

KDY

Z JAKÉHO DŮVODU

k určitému chráněnému údaji přistupoval.

Taková auditní stopa je důležitou ochranou také proti zneužití policejních databází.

Digitalizace nesmí vytvořit neomezené sledování

Technologie výrazně zvyšují možnosti:

analýzy dat,
kamerových systémů,
automatizovaného zpracování informací.

Technická možnost však není sama o sobě dostatečným důvodem jejího využití.

Musí platit:

TECHNICKÁ MOŽNOST ≠ AUTOMATICKÁ ZÁKONNÁ PRAVOMOC.

Každý významný zásah do soukromí potřebuje:

zákonný základ, legitimní účel a odpovídající kontrolu.

Umělá inteligence a policejní analýza

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Policie může v budoucnu stále více využívat automatizované analytické nástroje.

Mohou například pomáhat:

třídit informace,
hledat souvislosti,
odhalovat neobvyklé vzorce.

Výstup algoritmu však nesmí být automaticky považován za:

důkaz viny.

Má být:

ANALYTICKÝ PODKLAD → ODBORNÉ POSOUZENÍ → ZÁKONNÝ POSTUP.

Čím významnější dopad automatizovaného systému na práva člověka, tím silnější musí být možnost kontroly jeho použití.

Prevence kriminality

Policie České republiky považuje prevenci kriminality za nedílnou součást policejní práce. Preventivní činnost probíhá na regionální i celostátní úrovni a zahrnuje spolupráci s dalšími subjekty.

To je důležité.

Bezpečnost není pouze:

pachatel → policie → trestní řízení.

Může být také:

RIZIKO → PREVENCE → MENŠÍ PRAVDĚPODOBNOST TRESTNÉ ČINNOSTI.

Prevence musí být měřitelná

Pojem prevence však může zahrnovat téměř cokoli.

Proto má každý významný preventivní program odpovědět:

Jaký konkrétní problém řešíme?

Jaké opatření používáme?

Jak poznáme, zda funguje?

Nemá být dostatečným výsledkem:

uskutečnili jsme preventivní akci.

Důležitější je:

změnila se riziková situace?

Policie sama bezpečnost nevytváří

Bezpečnost ovlivňuje také:

urbanismus,
sociální situace,
školství,
veřejné osvětlení,
doprava,
práce obcí.

Policie sama ve svém konceptu prevence pracuje se spoluprací s veřejností a územní samosprávou.

Proto nemá být každý problém ve veřejném prostoru automaticky řešen:

další policejní hlídkou.

Někdy může být vhodnější odstranit:

příčinu problému.

Obecní policie

Vedle Policie České republiky existuje v České republice také:

obecní policie.

Jde o zásadně jinou instituci.

FAKT

Podle zákona č. 553/1991 Sb. je obecní policie orgánem obce, který může obecní zastupitelstvo zřídit nebo zrušit obecně závaznou vyhláškou. Jejím základním úkolem je zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce.

Ve městech se označuje jako:

městská policie.

Obecní policie není pobočka Policie ČR

Toto rozlišení musí být pro občana jasné:

POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY

→ státní bezpečnostní sbor,

OBECNÍ / MĚSTSKÁ POLICIE

→ orgán obce.

Obecní policie není územní pobočkou Policie ČR.

Je organizačně spojena se samosprávou.

Úkoly obecní policie

FAKT

Zákon o obecní policii jí svěřuje zejména úkoly v místních záležitostech veřejného pořádku.

Patří mezi ně například:

přispívání k ochraně osob a majetku,
dohled nad občanským soužitím,
dohled nad obecně závaznými vyhláškami a nařízeními obce,
vymezená účast na bezpečnosti provozu,
prevence kriminality,
vybrané přestupkové úkoly.

To ukazuje přirozené rozdělení:

státní policie → širší bezpečnostní a trestněprávní role

obecní policie → místní veřejný pořádek.

Obecní policie není povinná

Obec nemusí mít vlastní obecní policii.

To je důležitý princip subsidiarity.

Malá obec může dojít k závěru, že samostatný sbor:

nepotřebuje,
personálně nezvládne,
ekonomicky neudrží.

Zákon navíc umožňuje za určitých podmínek, aby obecní policie plnila svěřené úkoly také na území jiné obce.

To vytváří prostor pro:

meziobecní spolupráci.

Sdílená obecní policie

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pro menší obce může být vhodnější:

společná policejní služba

než:

vlastní minimální sbor v každé obci.

To odpovídá obecnému principu projektu:

subsidiarita neznamená, že každá obec musí každou službu provozovat sama.

Může ji zajistit společně.

Obecní policie a místní politická odpovědnost

Současný zákon stanoví, že obecní policii řídí starosta nebo jiný zastupitel pověřený zastupitelstvem, přičemž část řídicích úkolů může být svěřena určenému strážníkovi.

To vytváří silnou vazbu:

obecní policie ↔ místní samospráva.

Je však třeba hlídat, aby politické řízení neznamenalo:

pokyn k účelovému postupu proti konkrétním občanům.

Také obecní policie musí jednat:

podle zákona, nikoli podle politické libovůle.

Má zemský obvod mít vlastní policii?

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pro Model 77 bych jako výchozí variantu nevytvářel samostatnou zemskou policii.

Důvodem je především potřeba:

jednotného trestněprávního prostoru,
jednotných odborných standardů,
jednotného informačního systému,
schopnosti reagovat na kriminalitu překračující hranice obvodů.

Zemský obvod tedy nemá být třetí policejní vrstvou:

PČR + zemská policie + obecní policie.

To by mohlo vytvářet nové:

kompetenční spory,
duplicity,
náklady.

Zemský obvod však může mít bezpečnostní roli

To neznamená, že zemský obvod nemá v oblasti bezpečnosti žádnou funkci.

Může mít význam například při:

prevenci kriminality,
koordinaci obcí,
krizovém plánování,
práci s regionálními bezpečnostními daty,
koordinaci infrastruktury.

Musí však být jasně oddělena:

BEZPEČNOSTNÍ KOORDINACE

POLICEJNÍ PRAVOMOCI.

Policejní organizace v Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 může pracovat s variantou:

POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY

→ jeden celostátní sbor,

ÚZEMNÍ POLICEJNÍ OBLASTI

→ organizační jednotky vytvořené podle potřeb bezpečnostní služby, nikoli automaticky podle 77 zemských hranic,

OBVODNÍ A MÍSTNÍ PRACOVIŠTĚ

→ přímá dostupnost občanům,

OBECNÍ POLICIE

→ dobrovolný nástroj samosprávy pro místní veřejný pořádek.

To umožňuje zachovat:

JEDNOTU POLICIE

a zároveň:

MÍSTNÍ DOSTUPNOST.

Policie a zemský obvod musí spolupracovat

I pokud policejní mapa nebude shodná s mapou zemských obvodů, musí existovat praktická spolupráce.

Například při:

prevenci kriminality,
krizových situacích,
významných veřejných akcích,
dopravních problémech.

Zemský obvod však nemá být politickým nadřízeným územní jednotky Policie ČR.

Policejní sbor zůstává:

státní.

Jednota velení

Bezpečnostní sbor potřebuje schopnost reagovat na událost přesahující jedno území.

Proto je důležité zachovat:

jednotné velení a možnost přesouvat kapacity podle potřeby.

Bezpečnostní incident nemusí respektovat:

obecní hranici,
zemský obvod,
současný kraj.

Organizační systém proto musí umožňovat rychlou spolupráci napříč územím.

Odborná specializace

Některé policejní činnosti vyžadují vysokou odbornost.

Není účelné vytvářet všechny specializace v každém malém území.

Platí:

BĚŽNÁ POLICEJNÍ SLUŽBA → CO NEJBLÍŽE OBČANOVI

SPECIALIZOVANÁ SLUŽBA → TAM, KDE LZE UDRŽET ODBORNOST A KAPACITU.

Stejný princip jsme použili již ve zdravotnictví.

Kontrola policie

Policie nemůže být jediným kontrolorem vlastního jednání.

Vnitřní kontrola je důležitá.

Nestačí však sama.

Policejní systém proto musí být kontrolovatelný také:

státním zastupitelstvím v příslušných věcech,
soudy,
dalšími zákonnými kontrolními mechanismy.

Základní princip zůstává:

KDO MÁ PRAVOMOC ZASÁHNOUT DO PRÁV ČLOVĚKA, MUSÍ PODLÉHAT ÚČINNÉMU PŘEZKUMU.

Stížnosti na policejní postup

Občan musí mít srozumitelnou možnost zjistit:

kam se obrátit, pokud považuje policejní postup za nezákonný nebo nevhodný.

Systém nemá vyžadovat, aby občan znal:

vnitřní strukturu policie,
všechny služební útvary.

Má existovat:

JEDNODUCHÝ VSTUP → SPRÁVNÉ POSTOUPENÍ → DOHLEDATELNÝ VÝSLEDEK.

Policie nesmí vyšetřovat samu sebe bez vnější pojistky

V případech možného protiprávního jednání příslušníků bezpečnostních složek je mimořádně důležitá nezávislost prověřování.

Platí obecný institucionální princip projektu:

rozhodující nebo kontrolovaný subjekt nemá být jediným vyšetřovatelem vlastního závažného pochybení.

Tato oblast se přímo propojuje s kapitolou:

Kontrolní instituce.

Policejní statistika

Policie disponuje rozsáhlými daty o kriminalitě a bezpečnostních událostech.

Tato data mohou pomáhat:

plánovat kapacity,
identifikovat vývoj rizik,
cílit prevenci.

Je však nutné správně interpretovat:

REGISTROVANOU KRIMINALITU.

Ne každý trestný čin je oznámen nebo odhalen.

Počet registrovaných skutků proto není absolutním měřítkem:

skutečné kriminality ve společnosti.

Výkon policie nelze měřit pouze objasněností

Objasněnost trestných činů může být důležitým ukazatelem.

Sama však nemusí vystihovat:

kvalitu policejního sboru.

Výsledek závisí také na:

struktuře trestné činnosti,
oznamování,
důkazní situaci.

Hodnocení policie proto potřebuje více ukazatelů.

Bezpečnostní mapa

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pro Digitální model státu lze vytvořit veřejnou bezpečnostní mapu založenou na agregovaných datech.

Mohla by zobrazovat například:

vývoj určitých kategorií kriminality,
dopravní bezpečnost,
územní trendy.

Je však nutné chránit:

osobní údaje,
oběti,
probíhající vyšetřování,
operativně citlivé informace.

Transparentnost nesmí ohrozit bezpečnost.

Pocit bezpečí versus skutečné riziko

Lidé mohou pociťovat vysokou nejistotu i v oblasti s relativně nízkou kriminalitou.

Naopak dlouhodobý problém se může stát natolik běžným, že jej část veřejnosti přestane vnímat jako výjimečný.

Proto má bezpečnostní politika sledovat obě roviny:

OBJEKTIVNÍ DATA

SUBJEKTIVNÍ POCIT BEZPEČÍ.

Nemají být zaměňovány.

Policie a veřejnost

Policie potřebuje důvěru veřejnosti.

Bez spolupráce občanů je obtížnější:

získávat informace,
předcházet kriminalitě,
řešit místní problémy.

Důvěra však nemá být budována pouze komunikační kampaní.

Vzniká především prostřednictvím:

profesionálního, zákonného a předvídatelného jednání.

Rovné zacházení

Policie musí postupovat podle:

konkrétního jednání a zákonného důvodu,

nikoli podle nepodložených předpokladů o člověku.

To je zásadní nejen z pohledu práv jednotlivce.

Je to také podmínka:

důvěryhodnosti bezpečnostního sboru.

Policie a demonstrace

Ochrana veřejného pořádku někdy znamená zabezpečovat situaci, při které občané:

kritizují vládu,
kritizují policii,
prosazují nepopulární názor.

Úkolem policie demokratického státu není určovat:

který zákonný politický názor je správný.

Jejím úkolem je:

chránit zákonný průběh veřejného prostoru a zasahovat tam, kde vzniká zákonný důvod.

Politická neutralita policejního výkonu je proto zásadní.

Politická neutralita

Policista je občan a může mít vlastní názory.

Při výkonu pravomoci však nesmí rozhodovat podle:

stranické příslušnosti nebo politické sympatie občana.

Policie musí být schopna zákonně chránit:

vládu i jejího kritika.

To je důležitý znak demokratického státu.

Policie a trestní řízení

Policie plní významné úkoly podle trestního řádu, ale sama není soudem.

Proto platí:

POLICIE PROVĚŘUJE A VYŠETŘUJE V RÁMCI ZÁKONA

→ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ PLNÍ SVÉ ZÁKONNÉ FUNKCE

→ SOUD ROZHODUJE O VINĚ A TRESTU.

Tyto role nesmějí být směšovány.

Presumpce neviny

Zadržení nebo obvinění člověka neznamená:

pravomocné určení viny.

Také policejní komunikace by měla respektovat základní právní principy.

Veřejnost má právo na informace v rozsahu zákona.

Současně nesmí být trestní řízení nahrazeno:

veřejným odsouzením před rozhodnutím soudu.

Personální stabilita

Policejní sbor potřebuje:

dostatek lidí,
odbornou přípravu,
zkušenost,
schopnost udržet kvalifikované pracovníky.

Vysoká personální fluktuace může znamenat ztrátu:

institucionálních znalostí a zkušenosti.

Proto nemá personální politika sledovat pouze:

nábor,

ale také:

udržení, odborný rozvoj a kvalitu služby.

Výcvik a vzdělávání

Policejní práce se mění.

Roste význam například:

digitálních důkazů,
finanční kriminality,
kybernetické kriminality,
komunikace s veřejností.

Proto je další vzdělávání nezbytnou součástí profesionálního bezpečnostního sboru.

Územní decentralizace nesmí vést k:

77 rozdílným standardům policejní odbornosti.

Financování policie

Policie České republiky je státní bezpečnostní sbor a její základní financování proto patří státu. Současná krajská ředitelství jsou organizačními složkami státu a jejich rozpočty jsou součástí kapitoly Ministerstva vnitra.

To má význam také pro Model 77.

Pokud policie zůstane státní:

zemský obvod nemá nést běžné financování státního policejního sboru.

Jinak by vznikla nejasnost:

kdo platí → kdo rozhoduje → kdo odpovídá.

Financování obecní policie

Obecní policie je naproti tomu orgánem obce.

Její existence je místním rozhodnutím a její náklady proto mají přirozeně souviset s obecním rozpočtem.

Pokud více obcí službu sdílí, může být financování rozděleno podle smluvního mechanismu.

Platí:

MÍSTNÍ ROZHODNUTÍ → MÍSTNÍ FINANČNÍ ODPOVĚDNOST.

Bezpečnostní kompetenční karta

Pro Digitální model státu lze vytvořit kartu:

Policie České republiky

Kdo zřizuje a řídí?
Stát.

Co řeší?
Bezpečnost, veřejný pořádek, trestnou činnost a další zákonné úkoly.

Kdo financuje?
Stát.

Kdo kontroluje?
Zákonné vnitřní a vnější kontrolní mechanismy.

Obecní policie

Kdo ji zřizuje?
Obec.

Co řeší?
Především místní veřejný pořádek a další zákonem svěřené úkoly.

Kdo financuje?
Obec, případně spolupracující obce.

Takové rozlišení může občanovi velmi jednoduše vysvětlit:

na koho se v jaké situaci obrací.

Bezpečnostní audit Modelu 77

Při vzniku nové územní struktury by měl proběhnout bezpečnostní audit.

U každé funkce:

SOUČASNÝ ÚKOL

→ SKUTEČNÁ ÚZEMNÍ POTŘEBA

→ POTŘEBNÁ ODBORNOST

→ ODPOVĚDNÁ INSTITUCE

→ FINANCOVÁNÍ

→ KONTROLA.

Cílem není policejní strukturu mechanicky překreslit podle nové politické mapy.

Cílem je zjistit:

jaká organizační mapa nejlépe umožňuje plnit policejní úkoly.

Kritéria odpovědné policejní služby

Policii lze hodnotit zejména podle:

Bezpečnosti
Dokáže účinně chránit osoby, majetek a veřejný pořádek?

Dostupnosti
Dokáže reagovat v potřebném čase?

Zákonnosti
Jedná v mezích svěřených pravomocí?

Přiměřenosti
Odpovídá zásah závažnosti situace?

Profesionality
Má potřebné personální a odborné kapacity?

Politické neutrality
Uplatňuje právo bez stranického zvýhodňování?

Kontrolovatelnosti
Existuje účinná vnitřní a vnější kontrola?

Ochrany práv
Může občan napadnout nezákonný postup?

Prevence
Pracuje systém také s příčinami a riziky kriminality?

Subsidiarity
Jsou místní problémy řešeny co nejblíže místu, ale specializované úkoly tam, kde existuje dostatečná odbornost?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

Má současná územní struktura Policie ČR odpovídat budoucím zemským obvodům?
Kolik územních policejních ředitelství je skutečně potřeba?
Podle jakých parametrů mají být policejní oblasti vymezeny?
Jak měřit skutečnou dostupnost policejní služby?
Jak posílit místní znalost policistů bez zbytečné organizační fragmentace?
Které specializované útvary mají zůstat celostátní?
Jak snižovat administrativní zatížení policistů?
Jak lépe vyhodnocovat výsledky prevence kriminality?
Jak zajistit silnou auditní stopu přístupů do policejních informačních systémů?
Jaká pravidla mají platit pro využívání nových analytických technologií?
Jak zlepšit srozumitelnost systému stížností na policejní postup?
Jak zajistit nezávislé prověřování závažných pochybení příslušníků bezpečnostních sborů?
Jak má fungovat spolupráce Policie ČR se zemskými obvody?
Má být obecní policie podporována ve sdíleném meziobecním modelu?
Kde přesně má vést hranice mezi úkoly Policie ČR a obecní policie?
Jak propojit policejní, obecní a další bezpečnostní data bez nepřiměřeného zásahu do soukromí?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 nemá znamenat federalizaci policie.

Výchozí model navrhuji:

POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY

→ zůstává jednotným státním bezpečnostním sborem,

POLICEJNÍ ÚZEMNÍ STRUKTURA

→ je vytvořena podle bezpečnostních a operačních potřeb a nemusí kopírovat všech 77 zemských obvodů,

ZEMSKÝ OBVOD

→ spolupracuje při prevenci, krizovém plánování a regionálních bezpečnostních otázkách, ale neřídí státní policii,

OBEC

→ může zřídit obecní policii pro místní veřejný pořádek nebo službu zajistit ve spolupráci s dalšími obcemi.

Tím se zachová:

JEDNOTA BEZPEČNOSTNÍHO SBORU

MÍSTNÍ DOSTUPNOST SLUŽBY

SAMOSPRÁVNÁ ODPOVĚDNOST ZA MÍSTNÍ VEŘEJNÝ POŘÁDEK.

Zásadní princip tedy zní:

Policejní mapa se má řídit bezpečnostní funkcí, nikoli automaticky politickou mapou veřejné správy.

Pracovní závěr

Odpovědná policie musí být současně:

silná při ochraně práva

omezená právem při používání své moci.

Ani jedna část nemůže být vypuštěna.

Policie, která nedokáže občana chránit, neplní svou veřejnou službu.

Policie, jejíž pravomoc není účinně omezena a kontrolována, představuje sama riziko pro právní stát.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto platí:

Bezpečnostní pravomoc musí být vždy spojena s právní odpovědností a nezávislým přezkumem.

Pro Model 77 pak:

Jednota státu vyžaduje jednotnou státní policii, nikoli 77 samostatných bezpečnostních sborů.

Současně:

místní bezpečnost potřebuje místní znalost, přítomnost a spolupráci s obcí.

Základní model proto může být:

STÁT GARANTUJE A ŘÍDÍ POLICII ČR

→ POLICIE ORGANIZUJE ÚZEMNÍ VÝKON PODLE BEZPEČNOSTNÍ POTŘEBY

→ ZEMSKÝ OBVOD KOORDINUJE SOUVISEJÍCÍ REGIONÁLNÍ POLITIKY

→ OBEC ŘEŠÍ MÍSTNÍ VEŘEJNÝ POŘÁDEK A MŮŽE ZŘÍDIT OBECNÍ POLICII

→ NEZÁVISLÁ KONTROLA CHRÁNÍ ZÁKONNOST VÝKONU POLICEJNÍ MOCI.

Prameny a další četba

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky – základní postavení Policie ČR, její úkoly, organizace a vztah k Ministerstvu vnitra; aktuální znění od 12. června 2026.
Policie České republiky – oficiální popis úkolů a organizačního postavení Policie ČR jako jednotného ozbrojeného bezpečnostního sboru.
Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii – obecní policie jako orgán obce, její úkoly a řízení; aktuální znění účinné od 1. ledna 2026.
Policie České republiky – preventivní činnost a community policing, včetně spolupráce Policie ČR s veřejností a územní samosprávou.