Financování obcí

Obec může skutečně vykonávat samosprávu pouze tehdy, pokud má k dispozici prostředky odpovídající úkolům, za které nese odpovědnost.

Samostatnost proto není pouze otázkou pravomocí.

Je také otázkou financí.

Pro Deklaraci odpovědného státu je zásadní vztah mezi třemi prvky:

KOMPETENCE → FINANCOVÁNÍ → ODPOVĚDNOST

Pokud obec rozhoduje, ale nemá možnost ovlivnit téměř žádnou část svých příjmů, je její finanční odpovědnost omezená.

Pokud naopak získá vysokou finanční samostatnost bez odpovědnosti za výsledky hospodaření, může vznikat opačný problém.

Základní otázka této kapitoly proto zní:

Jak financovat obce tak, aby měly dostatek stabilních prostředků pro své úkoly, mohly skutečně rozhodovat o místních záležitostech a současně nesly odpovědnost za své hospodaření?

Obec má vlastní rozpočet

FAKT

Hospodaření obcí upravuje zejména zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Obec hospodaří podle vlastního ročního rozpočtu a střednědobého výhledu. Zákon stanoví, že rozpočet územního samosprávného celku je finančním plánem, podle kterého se financuje jeho činnost. Rozpočet se zpravidla sestavuje jako vyrovnaný; zákon současně stanoví podmínky, za kterých může být přebytkový nebo schodkový.

Obec tedy není pouze místním pracovištěm státního rozpočtu.

Má vlastní veřejný rozpočet a vlastní odpovědnost za jeho hospodaření.

Z čeho obec získává peníze

Příjmy obcí mají několik různých zdrojů.

Mezi významné skupiny patří zejména:

• sdílené daňové příjmy,
• výnos daně z nemovitých věcí,
• místní poplatky,
• příjmy z obecního majetku,
• příjmy z vlastní činnosti,
• transfery a dotace,
• další zákonem umožněné příjmy.

Jednotlivé příjmy mají rozdílný charakter.

Některé jsou relativně stabilní a předvídatelné.

Jiné závisejí na konkrétním projektu, rozhodnutí jiné veřejné instituce nebo hospodářské situaci.

Pro skutečnou finanční samostatnost proto není důležitý pouze celkový objem příjmů, ale také jejich struktura a předvídatelnost.

Rozpočtové určení daní

FAKT

Významnou část obecních příjmů tvoří výnos sdílených daní prostřednictvím systému rozpočtového určení daní.

Podle pravidel platných od 1. ledna 2026 připadá obcím například 25,93 % celostátního hrubého výnosu DPH a stejný základní podíl z vybraných daní z příjmů. U daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti získávají obce navíc 1,5 % celostátního hrubého výnosu, rozdělované podle přepočteného počtu zaměstnanců.

Neznamená to však, že každá obec dostane 25,93 % daní vybraných na svém území.

Nejprve se stanoví celostátní podíl určený obcím a ten se následně mezi jednotlivé obce rozděluje podle zákonem stanovených pravidel a každoročně stanovených procentních podílů.

Proč se daně přerozdělují

Pokud by každá obec získávala pouze daňové příjmy skutečně vybrané na svém území, vznikaly by velmi výrazné rozdíly.

Místo bydliště člověka, sídlo společnosti, místo výkonu práce a místo spotřeby totiž nemusí být stejné.

Obec zároveň poskytuje služby také lidem, kteří v ní:

• pracují,
• studují,
• používají dopravu,
• využívají veřejný prostor,

ale nemají v ní trvalý pobyt.

Systém rozpočtového určení daní proto plní také vyrovnávací funkci.

Jeho smyslem není pouze technicky rozdělit výnos daní, ale vytvořit určitou finanční základnu pro všechny obce.

Přerozdělení versus odpovědnost

Přerozdělení má však také druhou stránku.

Čím slabší je vztah mezi hospodářským vývojem obce a jejími příjmy, tím menší může být finanční motivace podporovat vlastní ekonomický rozvoj.

Pokud obec získá obdobný příjem bez ohledu na hospodářskou aktivitu na svém území, může být vazba mezi:

místním rozhodnutím

a

místním finančním výsledkem

slabší.

Naopak příliš silná vazba na lokální daňovou základnu může výrazně zvýhodnit ekonomicky silná centra.

Budoucí systém proto musí hledat rovnováhu mezi:

solidaritou

a

motivací k odpovědnému místnímu rozvoji.

Daň z nemovitých věcí

FAKT

Specifické postavení má daň z nemovitých věcí.

Podle pravidel platných v roce 2026 připadá 100 % jejího výnosu obci, na jejímž území se daná nemovitost nachází.

Jde proto o daň s výrazně silnější vazbou mezi územím a obecním rozpočtem než u běžných sdílených daní.

Tento princip je pro projekt zajímavý.

Ukazuje, že jednotný český daňový systém nemusí znamenat, že všechny příjmy musí být nejprve soustředěny do státního rozpočtu a následně přerozděleny.

Vlastní příjmy obce

Vedle sdílených daní může obec získávat příjmy, jejichž výši ovlivňuje přímo nebo nepřímo sama.

Může jít například o:

• místní poplatky,
• nájemné,
• výnosy obecního majetku,
• některé služby,
• dividendy nebo výnosy vlastněných společností,
• prodej majetku.

Tyto příjmy posilují přímou vazbu mezi místním rozhodováním a obecním rozpočtem.

Je však třeba rozlišovat příjmy:

opakované

a

jednorázové.

Například prodej majetku může krátkodobě zvýšit příjem rozpočtu, ale není dlouhodobě opakovatelným zdrojem financování běžného provozu.

Majetek jako součást finanční odpovědnosti

Obecní majetek není pouze účetní hodnota.

Může zahrnovat například:

• pozemky,
• budovy,
• byty,
• technickou infrastrukturu,
• obchodní společnosti,
• další majetková práva.

Rozhodnutí o prodeji, pronájmu nebo investici může mít dopad na rozpočet ještě mnoho let.

Při hodnocení finanční situace obce proto nestačí sledovat pouze:

příjmy a výdaje jednoho roku.

Je třeba sledovat také:

stav a využití majetku.

Dotace

Dotace představují další zdroj obecních příjmů.

Mohou být důležité například pro velké investice, mimořádné projekty nebo řešení specifických problémů.

Pro běžné financování základních kompetencí však mohou vytvářet problém, pokud se stanou dlouhodobou náhradou stabilního příjmu.

Obec by neměla každý rok žádat stát o prostředky na základní činnost, za kterou sama trvale odpovídá, pokud lze vytvořit předvídatelnější systém financování.

Platí proto princip:

Trvalá kompetence má mít pokud možno trvalý zdroj financování.

Dotační závislost

Pokud obec výrazně závisí na jednotlivých dotačních programech, mohou se její investiční priority začít přizpůsobovat dostupnosti dotací.

Může vzniknout logika:

„Na co je možné získat dotaci?“

namísto:

„Co obec skutečně potřebuje?“

To neznamená, že dotační systém je sám o sobě chybný.

Je však třeba hodnotit, zda podporuje skutečné místní priority, nebo je naopak deformuje.

Evropské prostředky

Samostatnou součástí veřejných investic mohou být také prostředky z evropských fondů.

Ani u nich však není prostředek „zdarma“.

Projekt může vytvářet:

• požadavek spolufinancování,
• budoucí provozní náklady,
• závazek určitého způsobu využívání,
• administrativní náklady.

Obec proto musí hodnotit investici podle jejího celkového ekonomického smyslu, nikoli pouze podle procenta získané podpory.

Výkon státní správy obcemi

Financování obcí komplikuje skutečnost, že obce nevykonávají pouze vlastní samosprávu.

Část obcí zároveň vykonává státní správu v přenesené působnosti.

Pro tuto činnost stát poskytuje příspěvek na výkon státní správy.

Je proto třeba rozlišovat:

FINANCOVÁNÍ SAMOSPRÁVY

a

FINANCOVÁNÍ STÁTNÍ SPRÁVY VYKONÁVANÉ OBCÍ.

Pokud tyto dvě oblasti nejsou dostatečně oddělené, může být obtížné určit skutečné náklady jednotlivých kompetencí.

Stát nemá přenášet kompetenci bez prostředků

Jedním z rizik decentralizace je přenesení povinnosti na nižší úroveň bez odpovídajícího finančního zajištění.

Takový přesun může na první pohled snižovat výdaje státu.

Ve skutečnosti však pouze přesune náklad na obec.

Projekt proto musí při každém přesunu kompetence sledovat:

Jaké skutečné náklady vzniknou?

Jaký příjem je pokryje?

Jak se bude financování vyvíjet v čase?

Princip zní:

Nová povinnost bez odpovídajícího příjmu není skutečnou decentralizací.

Rozdíly mezi obcemi

České obce jsou velmi rozdílné.

Liší se:

• počtem obyvatel,
• rozlohou,
• strukturou osídlení,
• hospodářskou základnou,
• majetkem,
• dopravní dostupností,
• náklady na infrastrukturu,
• rozsahem poskytovaných služeb.

Stejná částka na jednoho obyvatele proto nemusí znamenat stejnou možnost poskytovat veřejné služby.

Finanční model musí s těmito rozdíly počítat.

Malé obce

Zvláštní otázkou je financování velmi malých obcí.

Mohou mít výhodu silného vztahu občanů k místní samosprávě.

Zároveň mají menší finanční a personální základnu.

Některé služby proto mohou být efektivnější prostřednictvím:

• spolupráce obcí,
• společných organizací,
• dobrovolných svazků obcí,
• regionální úrovně.

Financování tedy musí být spojeno také s otázkou optimální organizace veřejné služby.

Spolupráce obcí

Obce nemusí řešit každou funkci samostatně.

Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů počítá také s hospodařením svazků obcí.

Společné financování může být vhodné například tam, kde jedna obec sama nemá dostatečnou:

• ekonomickou kapacitu,
• odborné pracovníky,
• počet uživatelů služby.

Model 77 by proto neměl vytvářet falešnou volbu:

buď obec, nebo zemský obvod.

Mezi nimi může existovat dobrovolná meziobecní spolupráce.

Zadlužení obce

Obec může za zákonem stanovených podmínek financovat část svých aktivit také prostřednictvím návratných zdrojů.

Zákon o územních rozpočtech například umožňuje schodkový rozpočet tehdy, pokud je schodek možné pokrýt prostředky z minulých let nebo smluvně zajištěnými návratnými zdroji.

Dluh však znamená budoucí závazek obecního rozpočtu.

Proto je třeba rozlišovat například mezi:

zadlužením na dlouhodobou infrastrukturu

a

zadlužením na dlouhodobé financování běžného provozu.

Oba případy mají odlišný ekonomický význam.

Investiční kapacita

Finanční zdraví obce nelze hodnotit pouze podle toho, zda má nebo nemá dluh.

Obec může být bez dluhu a současně dlouhodobě zanedbávat:

• infrastrukturu,
• obecní budovy,
• školy,
• komunikace,
• veřejný prostor.

Tím vytváří investiční dluh.

Naopak rozumně nastavený úvěr může umožnit financovat infrastrukturu, která bude sloužit několik desetiletí.

Rozhodující je proto vztah mezi:

nákladem, životností investice a schopností dluh splácet.

Rezervy

Odpovědné hospodaření může vyžadovat také finanční rezervu.

Obec může čelit například:

• náhlému poklesu příjmů,
• havárii infrastruktury,
• přírodní katastrofě,
• nečekanému výdaji.

Zákon zároveň stanoví, že nepoužité prostředky územního samosprávného celku na konci roku obecně nepropadají, ale mohou být převedeny do dalšího roku; jejich případná účelovost se přitom zachovává.

To umožňuje vytvářet víceleté finanční strategie.

Víceleté plánování

Obecní hospodaření nemá být řízeno pouze ročním rozpočtem.

Právní rámec proto pracuje také se střednědobým výhledem rozpočtu.

To je důležité zejména u:

• investic,
• úvěrů,
• dlouhodobých smluv,
• údržby majetku,
• rozvoje infrastruktury.

Čtyřleté nebo delší plánování zároveň umožňuje občanům lépe posoudit dlouhodobé důsledky rozhodnutí své samosprávy.

Transparentnost obecního rozpočtu

Zákonná povinnost zveřejnit rozpočtové dokumenty je pouze základ.

Pro skutečnou veřejnou kontrolu by měl občan snadno zjistit:

Kolik obec získává?

Odkud peníze pocházejí?

Za co je utrácí?

Kolik má dluhů?

Jaký vlastní majetek?

Jaké významné investice připravuje?

Kolik budou stát jejich budoucí provozní náklady?

Digitální nástroje mohou tyto informace zpřístupnit výrazně srozumitelněji než samotné účetní tabulky.

Rozpočet podle služeb

Pro projekt bych doporučil vedle klasického obecního rozpočtu pracovat také s analytickým pohledem podle veřejných služeb.

Například:

ŠKOLSTVÍ

Kolik obec vydává?

Co financuje stát?

Co platí jiná úroveň?

DOPRAVA

Kolik stojí místní komunikace?

Kolik veřejná doprava?

Kdo jednotlivé části financuje?

Takový pohled může ukázat skutečný vztah mezi kompetencí a náklady.

Kolik stojí jedna kompetence

To je pro Model 77 zásadní otázka.

Před případným přesunem služby z obce na zemský obvod nebo naopak musíme vědět:

kolik její současný výkon skutečně stojí.

Nestačí znát pouze přímé výdaje.

Je třeba zahrnout také například:

• personální náklady,
• budovy,
• informační systémy,
• administrativu,
• případné investice.

Teprve potom lze porovnat různé varianty organizace.

Finanční autonomie obce

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Projekt bude muset určit, jak velkou finanční autonomii má obec mít.

Možné nástroje mohou zahrnovat:

• vlastní příjmy,
• podíl na sdílených daních,
• omezenou možnost ovlivnit některé místní daňové parametry,
• místní poplatky.

Větší autonomie může posilovat odpovědnost.

Současně ale může zvýšit rozdíly mezi jednotlivými obcemi.

Proto musí být spojena s mechanismem solidarity.

Solidarita mezi obcemi

Občan by neměl přijít o základní veřejnou službu pouze proto, že žije v ekonomicky slabší obci.

To však neznamená, že všechny obce musí mít stejný objem prostředků.

Finanční vyrovnávání má reagovat zejména na objektivní rozdíly v:

• daňové kapacitě,
• počtu obyvatel,
• struktuře obyvatel,
• geografii,
• nákladech poskytování veřejných služeb.

Současně má zůstat zachována motivace k odpovědnému hospodaření.

Obec nemá být finančním klientem státu

Dlouhodobým problémem by byl systém, ve kterém obec musí téměř každou významnější aktivitu financovat žádostí o peníze u státu.

Samospráva má mít dostatečnou část příjmů:

nárokovou, předvídatelnou a zákonem stanovenou.

Stát pak nemá rozhodovat případ od případu, která obec získá prostředky na běžné funkce.

To nevylučuje dotace na mimořádné nebo strategické projekty.

Odděluje však:

financování samosprávy

od

dotační politiky.

Vztah obce a zemského obvodu

V Modelu 77 bude nutné zabránit tomu, aby zemský obvod pouze převzal dnešní roli dalšího poskytovatele dotací.

Vztah:

OBEC ↔ ZEMSKÝ OBVOD

má být založen především na jasném rozdělení kompetencí.

Pokud službu zajišťuje obec, má obec dostat příslušný zdroj.

Pokud ji zajišťuje zemský obvod, má prostředky získat obvod.

Nemá vznikat systém, kdy obvod získá peníze a následně rozhoduje, zda je obci přidělí na službu, za kterou obec sama odpovídá.

Peníze nemají zbytečně cestovat systémem

Tento princip je podle mě pro Model 77 velmi důležitý:

Veřejné prostředky nemají procházet více rozpočtovými úrovněmi, pokud pro to neexistuje věcný důvod.

Pokud příjem náleží obci, měl by pokud možno směřovat přímo do jejího rozpočtu.

Pokud náleží zemskému obvodu, má směřovat jemu.

Každý další přerozdělovací stupeň může znamenat:

• administrativní náklady,
• časové zpoždění,
• větší politickou závislost,
• rozostření odpovědnosti.

Financování obcí v Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 nemá oslabit základní finanční samostatnost obcí.

Naopak by měl usilovat o jasnější rozdělení:

co financuje obec,

co financuje zemský obvod,

co financuje stát.

Pracovní princip může být:

OBECNÍ KOMPETENCE → OBECNÍ PŘÍJEM

OBVODNÍ KOMPETENCE → PŘÍJEM ZEMSKÉHO OBVODU

STÁTNÍ KOMPETENCE → STÁTNÍ PŘÍJEM

Společné financování má existovat pouze tam, kde pro něj existuje věcný důvod.

Kritéria financování obcí

Při hodnocení obecního finančního systému lze používat zejména tato kritéria:

Stabilita
Dokáže obec předvídat své příjmy?

Autonomie
Má prostor rozhodnout o významné části svých prostředků?

Odpovědnost
Nese finanční důsledky svých rozhodnutí?

Solidarita
Mají i slabší obce možnost poskytovat základní služby?

Motivace
Má obec důvod podporovat vlastní hospodářský a populační rozvoj?

Transparentnost
Může občan zjistit, odkud peníze přicházejí a kam směřují?

Přiměřenost kompetencím
Odpovídají příjmy úkolům, které má obec vykonávat?

Udržitelnost
Dokáže obec své závazky financovat také v budoucnu?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Jak velkou část příjmů obcí mají tvořit sdílené daně?
• Jaký prostor mají mít vlastní obecní příjmy?
• Jak nastavit motivaci k místnímu ekonomickému rozvoji?
• Jak zachovat solidaritu mezi bohatšími a slabšími obcemi?
• Jak zohlednit vysoké náklady malých nebo řídce osídlených obcí?
• Které služby mají obce financovat samostatně?
• Kdy je vhodnější meziobecní spolupráce?
• Jak financovat výkon přenesené státní správy?
• Které dotace lze nahradit stabilním systémovým příjmem?
• Jaké limity mají platit pro zadlužování?
• Jak sledovat investiční dluh?
• Jak propojit rozpočet obce s konkrétními veřejnými službami?
• Jak se má změnit financování obcí při zavedení zemských obvodů?
• Které dnešní finanční toky přes kraje by měly směřovat přímo obcím?

Pracovní závěr

Finančně odpovědná obec nemůže být ani úplně závislá na rozhodování státu, ani zcela oddělená od solidarity společného státu.

Potřebuje kombinaci:

stabilních sdílených příjmů,

vlastních příjmů,

přiměřené finanční autonomie

a

jasných pravidel solidarity.

Základní princip však zůstává jednoduchý:

Obec má mít prostředky odpovídající úkolům, za které skutečně odpovídá.

Pokud Model 77 převede určitou kompetenci z obce na zemský obvod, musí se změnit také její financování.

Pokud naopak obec získá novou odpovědnost, musí s ní získat odpovídající příjem.

Finanční systém proto nemůže být vytvořen odděleně od kompetenčního systému.

Musí být jeho přímým důsledkem.

Prameny a další četba

• Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů – rozpočty obcí, střednědobý výhled, schodkové hospodaření, rozpočtová kontrola a hospodaření svazků obcí.
• Finanční správa ČR – rozpočtové určení daní a aktuální schéma platné od 1. ledna 2026.
• Finanční správa ČR – pravidla převodu sdílených daňových příjmů obcím a krajům a výnos daně z nemovitých věcí.