Obce

Obec je základní úrovní územní samosprávy a současně místem, kde se občan s veřejnou správou setkává nejčastěji. Právě na obecní úrovni se nejvýrazněji propojuje místní rozhodování, veřejné služby, správa společného majetku a každodenní potřeby obyvatel.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není hlavní otázkou, zda mají obce existovat, ale:

Jaké úkoly má obec vykonávat sama, které může vykonávat společně s jinými obcemi a které již vyžadují vyšší úroveň veřejné správy?

Obec jako základ samosprávy

FAKT

Ústava České republiky vymezuje obce jako základní územní samosprávné celky. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, stanoví, že obec spravuje své záležitosti samostatně a že státní správu, kterou jí svěří zákon, vykonává v přenesené působnosti.

Obec tedy není pouze místním úřadem státu.

Je především samosprávným společenstvím, které prostřednictvím volených orgánů rozhoduje o záležitostech svého území v rozsahu stanoveném zákonem.

Zároveň však může plnit také úkoly státní správy.

Právě toto spojení dvou rolí je jedním z charakteristických rysů české veřejné správy.

Dvě role obce

Pro pochopení postavení obcí je nezbytné rozlišovat:

SAMOSTATNOU PŮSOBNOST

a

PŘENESENOU PŮSOBNOST

Samostatná působnost

V samostatné působnosti obec rozhoduje o vlastních záležitostech.

Zákon mezi ně řadí například péči o vytváření podmínek pro bydlení, dopravu, vzdělávání, kulturu, sociální oblast, veřejný pořádek a další místní potřeby.

Obec zde nevystupuje jako vykonavatel státu, ale jako samospráva.

Přenesená působnost

V přenesené působnosti obec vykonává státní správu, kterou jí svěřil zákon.

Ne všechny obce přitom vykonávají stejný rozsah státní správy.

Český systém rozlišuje základní rozsah přenesené působnosti, pověřené obecní úřady a obce s rozšířenou působností.

Jedna obec tedy může být současně:

místní samosprávou pro své vlastní obyvatele

a

správním centrem vykonávajícím některé státní agendy také pro obyvatele okolních obcí.

Velké množství obcí

FAKT

Česká republika má velmi jemnou sídelní strukturu. Český statistický úřad evidoval k 1. lednu 2026 celkem 6 258 obcí a vojenských újezdů, vedle toho 206 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 393 správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem.

Jednotlivé obce jsou přitom velmi rozdílné.

Na jedné straně stojí velká města s rozsáhlým profesionálním aparátem, na druhé malé obce s omezeným počtem obyvatel, zaměstnanců i finančních prostředků.

Proto není možné automaticky předpokládat, že každá obec dokáže vykonávat všechny veřejné funkce se stejnou odbornou a ekonomickou kapacitou.

Velikost obce není jediným měřítkem

Malá obec nemusí být automaticky neefektivní.

Může mít silné místní vazby, dobrou znalost potřeb obyvatel, malý administrativní aparát a schopnost rychle reagovat na místní problémy.

Současně však může mít omezenou schopnost zajistit:

• specializované odborníky,
• rozsáhlou infrastrukturu,
• složité správní agendy,
• větší investiční projekty,
• některé veřejné služby.

Velká obec má obvykle větší správní a finanční kapacitu, ale může být současně vzdálenější konkrétním místním potřebám.

Při hodnocení obcí proto nestačí sledovat pouze počet obyvatel.

Je třeba posuzovat také jejich funkce.

Zásada subsidiarity

Deklarace odpovědného státu pracuje se zásadou:

Každá veřejná pravomoc má náležet nejnižší úrovni, která ji dokáže účinně, hospodárně a bezpečně vykonávat.

Pro obecní úroveň to znamená dvě věci.

První:

Co může obec dobře zajistit sama, nemá být bez dostatečného důvodu řízeno ze vzdálenější úrovně.

Druhá:

Obci nemá být svěřena odpovědnost za úkol, pro který nemá reálné personální, finanční nebo odborné předpoklady.

Subsidiarita tedy není požadavkem na maximální množství obecních kompetencí.

Je požadavkem na správné umístění kompetencí.

Obec blízko občanovi

Jednou z hlavních předností obecní samosprávy je její blízkost obyvatelům.

U místních záležitostí může být relativně snadné zjistit:

• kdo je starostou,
• kdo sedí v zastupitelstvu,
• jak obec hospodaří,
• jaké projekty připravuje,
• kdo učinil konkrétní rozhodnutí.

Tato blízkost může podporovat demokratickou odpovědnost.

Současně však platí, že samotná geografická blízkost ještě nezaručuje kvalitní rozhodování.

Také místní samospráva potřebuje kontrolní mechanismy, transparentnost a jasné rozdělení odpovědnosti.

Rozdíl mezi obcí a úřadem

Pro další práci projektu je důležité nezaměňovat:

OBEC

a

OBECNÍ ÚŘAD.

Obec je územní samosprávné společenství.

Obecní úřad je jedním z jejích orgánů a zároveň se podílí na výkonu veřejné správy.

Zákon stanoví, že obecní úřad tvoří starosta, místostarosta či místostarostové, tajemník, je-li tato funkce zřízena, a zaměstnanci zařazení do obecního úřadu.

Toto rozlišení je důležité zejména při debatě o reformách.

Změna způsobu výkonu určité správní agendy nemusí automaticky znamenat omezení samotné obecní samosprávy.

Obce s rozšířenou působností

Zvláštní význam mají obce s rozšířenou působností, známé jako ORP.

Jejich obecní úřady vykonávají část státní správy pro širší správní obvod zahrnující více obcí. Česká republika má 206 těchto správních obvodů.

ORP proto představují významný mezistupeň mezi běžnou obcí a krajskou úrovní výkonu veřejné správy.

Nejde však o další úroveň územní samosprávy.

Obyvatelé okolních obcí nevolí společné „zastupitelstvo ORP“.

Jde především o způsob územní organizace výkonu státní správy.

Pro projekt je proto důležitá otázka:

Je současná síť ORP vhodným základem pro některé veřejné funkce, nebo by bylo vhodnější jiné územní uspořádání?

Tuto otázku nelze zodpovědět pouze podle počtu ORP. Je třeba analyzovat jejich skutečné funkce, velikost, dostupnost a správní kapacitu.

Meziobecní spolupráce

Mezi dvěma krajními řešeními — „každá obec všechno sama“ a „kompetenci převezme vyšší úroveň“ — existuje ještě třetí možnost:

spolupráce více obcí.

Obce mohou některé činnosti zajišťovat společně.

Takový přístup může umožnit zachovat místní samosprávu a současně získat větší provozní či odbornou kapacitu.

Může být vhodný například tam, kde jedna obec sama nedokáže určitou službu zajistit efektivně, ale její převedení na výrazně vyšší úroveň by bylo zbytečné.

Při posuzování jednotlivých veřejných funkcí proto musí být mezi alternativami vždy zvažována také možnost meziobecní spolupráce.

Malé obce: problém, nebo hodnota?

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Velký počet malých obcí lze interpretovat různými způsoby.

Jedním pohledem může představovat administrativní roztříštěnost a omezenou schopnost některých obcí zajišťovat odborně náročné úkoly.

Jiným pohledem představuje vysokou míru místní autonomie, historickou kontinuitu a možnost občanů přímo ovlivňovat správu svého bezprostředního okolí.

Projekt proto nemá vycházet z předpokladu, že malé obce musí být automaticky slučovány.

Stejně tak však nemá předpokládat, že současný počet a rozsah jejich kompetencí je optimální.

Je třeba oddělit dvě otázky:

Má obec existovat jako samosprávné společenství?

a

Které administrativní a veřejné služby musí vykonávat samostatně?

Odpovědi nemusí být stejné.

Dobrovolné a nucené slučování

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Při případné reformě obecní struktury lze uvažovat o několika přístupech:

• zachování současných obcí,
• posilování dobrovolné spolupráce,
• společných úřadech nebo službách,
• finančních pobídkách ke slučování,
• případně územní reformě.

Každá z těchto variant má odlišné dopady na samosprávu, náklady, identitu obcí i dostupnost veřejných služeb.

Bez podrobnější analýzy proto nelze předem označit jednu variantu za vhodnou pro všechny části České republiky.

Kompetence obce musí odpovídat její kapacitě

Při posuzování jednotlivých kompetencí by měla být položena otázka:

Dokáže obec tuto funkci skutečně dlouhodobě zajišťovat?

Hodnocení by mělo zahrnovat například:

• odbornou náročnost,
• potřebný počet pracovníků,
• finanční náklady,
• počet uživatelů služby,
• dostupnost služby,
• potřebu širší koordinace,
• možné důsledky selhání.

Jinou logiku může mít údržba místní komunikace a jinou provoz specializovaného zdravotnického zařízení.

Proto nelze vytvořit univerzální pravidlo, podle něhož má být všechno „co nejblíže občanovi“.

Financování obcí

Skutečná samospráva vyžaduje nejen pravomoci, ale také prostředky.

Pokud má obec odpovídat za určitou veřejnou službu, musí být schopna její výkon financovat.

Deklarace proto používá zásadu:

Financování má následovat kompetenci.

Podrobná problematika obecních příjmů, rozpočtového určení daní, dotací a finanční autonomie však patří do samostatné části Finance.

Zde je podstatný princip:

Obec nemůže nést skutečnou odpovědnost za službu, kterou nemá možnost dostatečně ovlivnit ani financovat.

Kontrola obcí

FAKT

Zákon o obcích rozlišuje také kontrolu výkonu samostatné a přenesené působnosti. Nestanoví-li zvláštní předpis jinak, výkon samostatné působnosti obcí kontroluje Ministerstvo vnitra a výkon přenesené působnosti krajské úřady.

Tento systém ukazuje důležitou vlastnost obce:

autonomie obce neznamená absenci kontroly zákonnosti.

Projekt musí při případných změnách kompetencí vždy určit nejen, kdo bude rozhodovat, ale také kdo bude danou činnost kontrolovat.

Co má obec zajišťovat?

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Přesné rozdělení kompetencí nelze vyřešit jednou obecnou větou.

U každé agendy je potřeba samostatně posoudit:

1. Má být rozhodována místně?
2. Potřebuje jednotný celostátní standard?
3. Je obec dostatečně velká pro její efektivní výkon?
4. Je možné službu zajišťovat společně s jinými obcemi?
5. Vyžaduje širší regionální koordinaci?
6. Kdo má službu financovat?
7. Kdo má kontrolovat její výkon?

Teprve poté lze určit nejvhodnější úroveň.

Vztah k regionální úrovni

Obecní a regionální úroveň nelze navrhovat odděleně.

Čím více úkolů zvládnou obce efektivně samy nebo prostřednictvím meziobecní spolupráce, tím menší může být rozsah kompetencí regionální úrovně.

Naopak veřejné funkce, které vyžadují větší území, odbornou kapacitu nebo koordinaci mezi mnoha obcemi, mohou přirozeně směřovat výše.

Proto musí být rozdělení kompetencí mezi obec a regionální úroveň posuzováno současně.

Vztah k Modelu 77

NÁVRH

Model 77 zachovává obec jako základní úroveň územní samosprávy.

To však samo o sobě neodpovídá na otázku, jaké konkrétní pravomoci mají obce v navrhovaném systému vykonávat.

Ty musí být postupně určeny podle jednotlivých oblastí veřejných služeb a principu subsidiarity.

Model 77 proto nemá začínat seznamem kompetencí přidělených obci podle předem dané představy.

Má vycházet z analýzy toho, které funkce může obec skutečně vykonávat lépe než vyšší úroveň.

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména tyto otázky:

• Je současný počet obcí dlouhodobě udržitelný?
• Jaké minimum funkcí má každá obec zajišťovat sama?
• Které služby mohou být společné pro několik obcí?
• Má být meziobecní spolupráce více podporována?
• Jak řešit rozdíl mezi velmi malou obcí a velkým městem?
• Má být rozsah kompetencí všech obcí stejný?
• Které státní agendy mají být vykonávány prostřednictvím obcí?
• Je současný systém ORP optimální?
• Jak mají být obce financovány, aby odpovědnost odpovídala kompetencím?
• Jak zachovat místní demokracii při případném sdílení správních funkcí?

Pracovní závěr

Obec představuje nejbližší úroveň veřejné správy k občanovi a její samosprávná role má v českém ústavním systému pevné postavení.

Samotná blízkost občanovi však nemůže být jediným kritériem pro rozdělení veřejných funkcí.

Odpovědná obecní samospráva musí mít:

jasné kompetence, odpovídající prostředky, dostatečnou kapacitu a jednoznačnou odpovědnost.

Projekt proto nemusí hledat odpověď na otázku:

„Máme mít více, nebo méně obcí?“

Přesnější otázka zní:

„Co má obec rozhodovat sama, co může sdílet s jinými obcemi a co již vyžaduje vyšší úroveň veřejné správy?“

Teprve po zodpovězení této otázky má smysl hodnotit, zda současné obecní uspořádání potřebuje institucionální nebo územní změnu.

Prameny a další četba

• Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích – samostatná a přenesená působnost, orgány obce a kontrola.
• Český statistický úřad – statistika územních prvků České republiky k 1. 1. 2026.