Korupce

Odhadovaný čas čtení: 29minut 8 views

Korupce je jedním z nejzávažnějších rizik výkonu veřejné moci. Nejde pouze o předání peněz úředníkovi nebo politikovi. Korupční prostředí může vznikat všude tam, kde se spojuje:

VEŘEJNÁ PRAVOMOC

NEDOSTATEČNÁ TRANSPARENTNOST

SLABÁ KONTROLA

MOŽNOST SOUKROMÉHO PROSPĚCHU.

Korupce proto není pouze trestněprávním problémem jednotlivce.

Je také otázkou:

kvality institucí,

způsobu rozhodování,

veřejných zakázek,

střetu zájmů,

financování politiky,

lobbování

kontrolovatelnosti veřejné správy.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není hlavní otázkou:

Jak zvýšit počet protikorupčních pravidel?

Důležitější otázka zní:

Jak navrhnout veřejné instituce tak, aby bylo korupční jednání obtížnější, snadněji odhalitelné a spojeno s reálnou odpovědností?

Korupce není pouze úplatek

V běžném jazyce bývá korupce spojována především s úplatkem.

Trestní právo skutečně upravuje trestné činy:

přijetí úplatku,

podplacení

nepřímé úplatkářství.

Trestní zákoník postihuje nejen samotné přijetí či předání úplatku, ale také některé případy nabídky, příslibu nebo využití vlivu na výkon pravomoci úřední osoby.

Korupční riziko je však širší než skutková podstata konkrétního trestného činu.

Může zahrnovat například:

klientelismus,
nepřiměřené zvýhodňování,
skryté konflikty zájmů,
manipulaci veřejných zakázek,
zneužití neveřejných informací,
netransparentní personální rozhodování.

Ne každé neetické nebo špatné rozhodnutí je trestným činem.

Stejně tak ne každé podezřelé rozhodnutí je automaticky důkazem korupce.

Projekt proto musí důsledně rozlišovat:

PODEZŘENÍ

STŘET ZÁJMŮ

SPRÁVNÍ POCHYBENÍ

NEETICKÉ JEDNÁNÍ

TRESTNÝ ČIN.

Korupci nelze odstranit jedním zákonem

Korupční jednání vzniká v různých prostředích.

Může se týkat například:

VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK

DOTACÍ

STAVEBNÍHO ROZHODOVÁNÍ

SPRÁVY MAJETKU

PERSONÁLNÍCH NOMINACÍ

POLITICKÉHO FINANCOVÁNÍ

REGULACE PODNIKÁNÍ.

Proto neexistuje jeden „protikorupční zákon“, který by problém sám vyřešil.

Účinný systém musí kombinovat:

PREVENCI

→ zmenšení příležitosti,

TRANSPARENTNOST

→ možnost rozhodnutí zpětně dohledat,

KONTROLU

→ nezávislé ověření,

OZNAMOVÁNÍ

→ možnost upozornit na problém,

VYŠETŘOVÁNÍ

→ ověření podezření,

ODPOVĚDNOST

→ nápravu a případnou sankci.

Prevence je stejně důležitá jako trestání

Trestní právo vstupuje do systému zpravidla až ve chvíli, kdy již existuje podezření na závažné protiprávní jednání.

Odpovědný stát však nemá čekat pouze na trestný čin.

Má se ptát:

Jaká konstrukce instituce snižuje pravděpodobnost, že k takovému jednání vůbec dojde?

Vláda ve svých současných protikorupčních dokumentech pracuje vedle represivních mechanismů také s transparentností, řízením korupčních rizik, ochranou oznamovatelů a pravidelným vyhodnocováním. Aktuální interní program Úřadu vlády z roku 2026 vychází z Vládní koncepce boje s korupcí na léta 2023–2026.

Pro projekt je to důležitý princip:

Nejlepší trestný čin je ten, ke kterému díky správně nastavenému systému vůbec nevznikla příležitost.

Korupční příležitost

Pro analytické účely lze korupční riziko zjednodušeně chápat jako kombinaci:

ROZHODOVACÍ PRAVOMOCI

MOŽNOSTI SOUKROMÉHO PROSPĚCHU

NÍZKÉ PRAVDĚPODOBNOSTI ODHALENÍ.

Riziko může růst například tehdy, pokud:

jeden člověk rozhoduje bez kontroly,
nejsou zveřejněny důvody rozhodnutí,
neexistuje soutěž,
pravidla umožňují širokou libovůli,
není dohledatelné, kdo rozhodnutí změnil.

To znamená, že protikorupční politika je také otázkou:

designu institucí.

Pravomoc musí být dohledatelná

Jedním ze základních principů Deklarace odpovědného státu je:

jedna kompetence → jedna odpovědnost.

Stejný princip má význam i pro prevenci korupce.

Pokud není jasné:

kdo rozhodl,

podle jakého pravidla,

na základě jakých podkladů

kdo rozhodnutí kontroluje,

je obtížné určit odpovědnost.

Proto platí:

PRAVOMOC → ROZHODNUTÍ → ODŮVODNĚNÍ → KONTROLA → ODPOVĚDNOST.

Kolektivní rozhodnutí nesmí znamenat kolektivní neodpovědnost

Některá rozhodnutí přijímá:

vláda,
rada obce,
zastupitelstvo,
komise,
výběrový orgán.

Kolektivní rozhodování může být významnou kontrolní pojistkou.

Může ale také vytvořit situaci:

„rozhodli všichni, takže neodpovídá nikdo.“

Proto má být u významných kolektivních rozhodnutí dohledatelné například:

kdo návrh předložil,
jaké podklady byly použity,
kdo hlasoval,
jaké bylo rozhodnutí.

Samozřejmě s výjimkou případů, kde zákon legitimně chrání tajnost hlasování.

Střet zájmů

Korupce a střet zájmů nejsou totožné.

Střet zájmů vzniká tam, kde má osoba vykonávající veřejnou funkci současně vlastní soukromý zájem, který může ovlivnit její rozhodování.

Nemusí přitom dojít k úplatku.

Nemusí dokonce dojít ani k protiprávnímu rozhodnutí.

Samotný konflikt mezi:

VEŘEJNÝM ZÁJMEM

SOUKROMÝM ZÁJMEM

však může být rizikem.

Český zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, upravuje střet zájmů, neslučitelnost některých funkcí a související povinnosti veřejných funkcionářů. Jeho právní úprava byla novelizována také v roce 2026.

Střet zájmů není automaticky vina

Je důležité zachovat zásadu:

existence potenciálního střetu zájmů není sama o sobě důkazem korupčního jednání.

Smyslem regulace má být především:

střet identifikovat

→ zveřejnit tam, kde je to přiměřené

→ vyloučit osobu z rozhodování tam, kde hrozí nepřijatelný konflikt.

Systém nemá předstírat, že lidé vykonávající veřejné funkce nemají žádné soukromé vztahy nebo ekonomické zájmy.

Má zajistit, aby tyto zájmy nepřiměřeně neovlivňovaly výkon veřejné moci.

Majetková transparentnost

U některých veřejných funkcí může být legitimní požadovat informace o:

majetku,
příjmech,
závazcích,
významných ekonomických vazbách.

Cílem není veřejně sledovat soukromý život člověka.

Cílem je umožnit identifikovat situaci, kdy se například majetkové poměry veřejného činitele mohou dostávat do významného konfliktu s výkonem funkce.

Musí však existovat rovnováha:

VEŘEJNÁ KONTROLA

versus

OCHRANA SOUKROMÍ.

Veřejné zakázky

Veřejné zakázky patří mezi významné oblasti korupčního rizika, protože spojují:

veřejné peníze

soukromého dodavatele.

Český systém je upraven zejména zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. K září 2026 je účinné znění platné od 3. dubna 2025 do konce roku 2026. Dohled nad oblastí vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Smyslem veřejného zadávání nemá být:

vytvořit maximální množství administrativy.

Má být:

transparentně a hospodárně získat potřebnou službu, dodávku nebo stavbu v soutěžním prostředí.

Nejlevnější nabídka nemusí být nejlepší

Protikorupční transparentnost nesmí vytvořit systém, který automaticky nakupuje pouze:

nejnižší cenu.

Veřejná instituce může legitimně hodnotit například:

kvalitu,
životní cyklus,
provozní náklady,
technické parametry.

Rozhodující je, aby kritéria byla:

PŘEDEM ZNÁMÁ

OBJEKTIVNĚ POUŽITELNÁ

ZPĚTNĚ KONTROLOVATELNÁ.

Korupčním rizikem není samotné kvalitativní kritérium.

Rizikem může být kritérium účelově vytvořené tak, aby vyhovoval jediný předem určený dodavatel.

Soutěž jako protikorupční nástroj

Pokud o veřejnou zakázku soutěží více nezávislých dodavatelů, může být obtížnější manipulovat cenu nebo výsledek.

Proto je otevřená hospodářská soutěž také:

protikorupčním mechanismem.

Ne každou zakázku však lze zadávat stejným způsobem.

Existují například:

mimořádné situace,
specializovaná plnění,
technické monopoly.

Výjimka ze soutěže proto nemusí být automaticky podezřelá.

Musí však mít:

konkrétní zákonný důvod

a být:

dohledatelně odůvodněna.

Střet zájmů při zakázce

Veřejná zakázka může být formálně soutěžní a přesto obsahovat střet zájmů.

Aktuální praxe ÚOHS tuto oblast skutečně kontroluje; v září 2026 například pravomocně sankcionoval ministerstvo za nepřijetí opatření k prevenci nebo nápravě možného střetu zájmů v konkrétním zadávacím řízení.

Pro projekt je podstatný obecný princip:

Transparentní proces musí kontrolovat nejen konečnou cenu, ale také vztahy osob, které proces ovlivňují.

Kontrola nesmí paralyzovat investice

Veřejné zakázky zároveň ukazují opačné riziko.

Pokud je kontrolní systém příliš složitý nebo přezkum trvá nepřiměřeně dlouho, může stát:

odkládat investice,
zvyšovat náklady,
vytvářet administrativní obranu místo odpovědného rozhodování.

ÚOHS v roce 2026 sám navrhl změny směřující ke zrychlení přezkumu veřejných zakázek a omezení procesního „ping-pongu“.

Protikorupční systém proto nesmí být hodnocen podle:

počtu kontrolních kroků.

Ale podle:

schopnosti zabránit zneužití při zachování funkčního rozhodování.

Registr smluv

Transparentnost veřejných smluv podporuje také zákon č. 340/2015 Sb., o registru smluv.

Registr smluv je informační systém veřejné správy s bezplatným dálkovým přístupem. Zákon u smluv, na které se vztahuje povinnost zveřejnění, stanoví také zveřejnění elektronického obsahu a příslušných metadat.

Registr vytváří princip:

VEŘEJNÉ PENÍZE → DOHLEDATELNÁ SMLOUVA.

Nejde však o absolutní pravidlo.

Zákon obsahuje výjimky a musí současně chránit například oprávněné neveřejné informace.

Zveřejnění není totéž co kontrola

Samotné vložení dokumentu na internet ještě nemusí znamenat transparentnost.

Pokud je veřejnosti předloženo:

několik milionů dokumentů,
bez kvalitních metadat,
bez možnosti porovnání,

může být formálně vše veřejné, ale praktická kontrola velmi obtížná.

Budoucí systém by proto měl směřovat od:

POVINNÉHO ZVEŘEJNĚNÍ

OTEVŘENÝM A PROPOJITELNÝM DATŮM.

Občan nebo kontrolní orgán by například mohl sledovat:

INSTITUCE → DODAVATEL → SMLOUVA → ZAKÁZKA → FAKTURACE → VÝSLEDEK.

Právo na informace

Významným kontrolním nástrojem je také zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Ten upravuje pravidla poskytování informací a podmínky práva svobodného přístupu k nim.

Právo na informace umožňuje veřejnosti kontrolovat veřejnou moc i v situacích, které nejsou automaticky pokryty aktivním zveřejňováním.

Dlouhodobým cílem ale má být:

co nejvíce významných veřejných informací zveřejňovat automaticky,

aby občan nemusel o každý základní údaj jednotlivě žádat.

Transparentnost má mít hranice

Ne všechno, co stát eviduje, může být veřejné.

Veřejnost musí být omezena například tam, kde je nutné chránit:

osobní údaje,
bezpečnost státu,
vyšetřování,
obchodní tajemství v legitimním rozsahu,
jiný zákonem chráněný zájem.

Proto neplatí:

více zveřejněných dat = vždy lepší stát.

Správnější princip je:

VEŘEJNÉ TO, CO MUSÍ BÝT VEŘEJNĚ KONTROLOVATELNÉ; CHRÁNĚNÉ TO, CO MÁ LEGITIMNÍ DŮVOD K OCHRANĚ.

Lobbování

Lobbování není automaticky korupce.

Občan, podnik, odborová organizace, profesní svaz, nezisková organizace nebo jiný subjekt může legitimně přesvědčovat politika či veřejnou instituci o změně právních pravidel.

Problém vzniká, pokud není zřejmé:

kdo se snaží rozhodnutí ovlivnit

v čím zájmu.

Česká republika přijala zákon č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování, účinný od 1. července 2025. Zákon upravuje podmínky lobbování, povinnosti lobbistů a lobbovaných a působnost veřejných orgánů v této oblasti.

Lobbování má být viditelné, nikoli zakázané

Demokratické rozhodování potřebuje kontakt veřejné moci s lidmi, kterých se rozhodnutí týká.

Politik má například legitimně slyšet:

PODNIKATELE

ODBORY

OBCE

ODBORNÍKY

OBČANSKÉ ORGANIZACE.

Cílem proto nemá být:

zabránit lobbování.

Cílem má být:

zviditelnit významné ovlivňování rozhodovacího procesu tam, kde je to potřebné pro veřejnou kontrolu.

Legislativní stopa

S regulací lobbování úzce souvisí legislativní stopa.

U významného zákona by mělo být možné zjistit:

kdo návrh připravoval,
kdo navrhl zásadní změnu,
s jakými zájmovými subjekty bylo jednáno,
které připomínky byly přijaty.

To neznamená podezírat každé jednání politika s podnikatelem nebo spolkem.

Znamená to umožnit veřejnosti pochopit:

jak rozhodnutí vznikalo.

Pro projekt je vhodný princip:

VLIV NENÍ PROBLÉM. SKRYTÝ A NEKONTROLOVATELNÝ VLIV JE RIZIKO.

Oznamovatelé protiprávního jednání

Významná část závažného jednání může být odhalena lidmi uvnitř organizace.

Ti však mohou mít obavu z:

ztráty zaměstnání,
šikany,
profesní odvety.

Český zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, upravuje podávání a posuzování oznámení, ochranu oznamovatelů a působnost Ministerstva spravedlnosti. Zákon rovněž zakazuje některá odvetná opatření.

Ochrana oznamovatele neznamená automatickou pravdivost oznámení

Je zásadní rozlišovat:

ochranu člověka, který v dobré víře oznámí možné protiprávní jednání

automatického potvrzení jeho tvrzení.

Oznámení je:

PODNĚT K PROVĚŘENÍ.

Není samo o sobě:

DŮKAZEM VINY.

Systém proto musí současně chránit:

oznamovatele před odvetou

osobu, proti které tvrzení směřuje, před automatickým veřejným odsouzením bez ověření.

Vnitřní oznamovací systém

Oznamovací mechanismus může být velmi účinný, pokud zaměstnanec důvěřuje tomu, že:

oznámení někdo skutečně prověří,
jeho totožnost bude přiměřeně chráněna,
nebude vystaven odvetě.

Pokud zaměstnanci internímu systému nevěří, formálně vytvořená oznamovací schránka sama o sobě problém neřeší.

Proto má být hodnocena:

DŮVĚRYHODNOST

nikoli pouze:

EXISTENCE SYSTÉMU.

Personální politika

Korupční riziko nevzniká pouze při pohybu peněz.

Může vznikat také při obsazování:

vedoucích míst,
dozorčích rad,
správních rad,
veřejných podniků,
regulátorů.

Proto má být u profesionálních funkcí pokud možno dohledatelné:

jaké byly kvalifikační podmínky,

jak proběhl výběr

kdo o výsledku rozhodl.

To neznamená odstranit politické nominace z funkcí, které jsou legitimně politické.

Znamená to jasně rozlišit:

POLITICKOU NOMINACI

ODBORNÉHO VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ.

Politická odpovědnost a korupce

Politik může nést politickou odpovědnost i v situaci, kdy nebyl spáchán trestný čin.

Například za:

špatně nastavený kontrolní systém,
výběr spolupracovníků,
netransparentní proces.

To je jiná odpovědnost než odpovědnost trestní.

Platí:

TRESTNÍ ODPOVĚDNOST → POSUZUJE PRÁVO A PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY

POLITICKÁ ODPOVĚDNOST → POSUZUJE DEMOKRATICKÝ SYSTÉM A VOLIČI.

Tyto dvě roviny nemají být směšovány.

Presumpce neviny

Korupce je závažné veřejné téma.

Právě proto musí platit základní princip právního státu:

PODEZŘENÍ NENÍ VINA.

Mediální nebo politické obvinění nemůže nahrazovat:

vyšetřování,
dokazování,
soudní rozhodnutí.

Protikorupční politika, která by rušila právní ochranu obviněného, by sama oslabovala právní stát, který má chránit.

Nezávislost vyšetřování

Vyšetřování podezření na korupční trestnou činnost musí být chráněno před:

politickým řízením výsledku konkrétního případu.

Politická reprezentace má odpovídat za:

zákonný rámec,
rozpočet,
fungování institucí.

Nemá rozhodovat:

kdo má být v konkrétní kauze obviněn nebo odsouzen.

Toto rozdělení je jedním ze základních znaků právního státu.

Kontrolní instituce

Korupční riziko nelze svěřit jediné kontrolní instituci.

Podle povahy věci mohou působit například:

interní kontrola,
audit,
NKÚ v rozsahu jeho působnosti,
ÚOHS,
správní orgány,
policie,
státní zastupitelství,
soudy.

Důležité je zabránit dvěma extrémům:

KONTROLUJE NÁS NIKDO

STEJNOU VĚC KONTROLUJE DESET ORGÁNŮ, ALE NIKDO ZA VÝSLEDEK NEODPOVÍDÁ.

Kontrola kontrolorů

Platí princip:

rozhodující nemá být jediným kontrolorem vlastního rozhodnutí.

Stejně tak však platí:

kontrolní orgán sám musí podléhat zákonné odpovědnosti a kontrole.

Protikorupční pravomoc nemůže znamenat nekontrolovatelnou moc.

Proto je nutné vždy určit:

KDO KONTROLUJE KONTROLORA?

Korupční riziko při dotacích

Dotace spojují veřejné prostředky se správním výběrem příjemce.

Riziko může vznikat zejména tehdy, pokud:

kritéria nejsou jasná,
hodnotitel má příliš širokou libovůli,
příjemci mají vazby na rozhodující osoby,
výsledek projektu není kontrolován.

Proto má dotační systém pracovat s principem:

CÍL → KRITÉRIA → ROZHODNUTÍ → PŘÍJEMCE → VÝSLEDEK → KONTROLA.

Dotace nemá být hodnocena pouze podle toho, zda byla účetně správně vyplacena.

Je třeba zkoumat:

zda vznikl deklarovaný veřejný výsledek.

Korupce a státní majetek

Prodej, pronájem nebo převod veřejného majetku může vytvářet významné riziko, pokud není jasné:

proč se majetek převádí,
jak byla stanovena hodnota,
kdo byl vybrán,
zda existovala soutěž.

Proto se kapitola Korupce přímo propojuje s částí Státní majetek.

Základní princip:

VEŘEJNÝ MAJETEK → VEŘEJNĚ DOHLEDATELNÉ ODŮVODNĚNÍ NAKLÁDÁNÍ.

Korupce a stavební správa

Individuální povolovací procesy mohou vytvářet korupční riziko tam, kde má úředník nebo politik velmi širokou možnost:

povolit / nepovolit

bez jasných pravidel.

Proto jsme již ve stavební správě stanovili princip:

ÚZEMNÍ PRAVIDLA PŘEDEM

→ PROFESIONÁLNÍ POSOUZENÍ

→ ODŮVODNĚNÉ ROZHODNUTÍ.

Předvídatelnost práva je sama o sobě významným protikorupčním nástrojem.

Čím více výjimek, tím větší riziko

Výjimka může být legitimní.

Některé situace skutečně nelze řešit běžným pravidlem.

Pokud se však systém skládá z:

PRAVIDLA + DESÍTEK VÝJIMEK + INDIVIDUÁLNÍHO SCHVALOVÁNÍ,

roste prostor pro:

nerovné zacházení,
zákulisní ovlivňování,
nepředvídatelnost.

Proto má legislativní audit zkoumat také:

kolik individuálních výjimek systém skutečně potřebuje.

Regulace může sama vytvářet korupci

Protikorupční politika nemusí vždy znamenat:

více regulace.

Pokud stát vytvoří velmi složitý proces, kde podnikatel nebo občan potřebuje mnoho individuálních povolení, může tím zvýšit hodnotu:

„dobrého vztahu s rozhodujícím úředníkem“.

Zjednodušení správního procesu proto může být:

protikorupčním opatřením.

Platí:

JASNÉ PRAVIDLO JE ČASTO LEPŠÍ PROTIKORUPČNÍ NÁSTROJ NEŽ DALŠÍ KONTROLNÍ FORMULÁŘ.

Digitalizace

Digitalizace může omezit některé korupční příležitosti tím, že:

standardizuje postup,
zaznamenává změny,
omezuje manipulaci dokumentů,
vytváří auditní stopu.

Digitální systém může například evidovat:

KDO

KDY

CO ZMĚNIL.

To významně zvyšuje zpětnou kontrolovatelnost.

Digitalizace však korupci automaticky neodstraní

Pokud je algoritmus nebo systém nastaven netransparentně, může být problém pouze přesunut:

z papírového rozhodnutí

do:

digitálního rozhodovacího pravidla.

Proto musí být u automatizovaných veřejných systémů jasné:

kdo pravidlo vytvořil,
kdo jej schválil,
podle jakého zákona,
jak lze rozhodnutí přezkoumat.

Digitalizace má zvyšovat:

auditovatelnost.

Nemá vytvářet novou formu neprůhlednosti.

Otevřená data

Pro Model 77 může být významným protikorupčním nástrojem společná datová infrastruktura.

Veřejnost by mohla analyzovat například:

KDO UZAVŘEL SMLOUVU

→ S KÝM

→ ZA KOLIK

→ V JAKÉ SOUTĚŽI

→ KDO JE SKUTEČNÝM DODAVATELEM

→ CO BYLO DODÁNO.

Takový systém by mohl využívat:

registr smluv,
data veřejných zakázek,
rozpočtová data,
majetkové evidence.

Nemusí vznikat další oddělený registr, pokud lze bezpečně propojit již existující data.

Riziková analýza

Digitalizovaná data mohou umožnit také automatizovaně hledat neobvyklé vzorce.

Například:

opakované vítězství stejného dodavatele,
výrazné cenové odchylky,
neobvykle nízký počet nabídek,
opakované využívání výjimečného postupu.

Takový systém však může pouze označit:

RIZIKO K PROVĚŘENÍ.

Nemůže automaticky říci:

došlo ke korupci.

Statistická anomálie není důkazem trestného činu.

Korupční mapa veřejné správy

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Projekt může vytvořit mapu korupčních rizik podle typu veřejné činnosti.

Například:

VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

→ riziko účelových podmínek,

DOTACE

→ riziko zvýhodnění žadatele,

MAJETEK

→ riziko nevýhodného převodu,

STAVEBNÍ ŘÍZENÍ

→ riziko individuální libovůle,

PERSONÁLNÍ NOMINACE

→ riziko klientelismu.

Pro každé riziko následně:

PREVENCE → TRANSPARENTNOST → KONTROLA → NÁPRAVA.

Korupce v malé obci

Decentralizace může mít dvě protichůdné vlastnosti.

Malá veřejná instituce může být:

občanům blíže,
snáze veřejně kontrolovatelná.

Současně může mít:

velmi úzké osobní vztahy,
méně odborných kontrolních kapacit,
problém oddělit soukromé a veřejné vazby.

Proto nelze předpokládat:

decentralizace automaticky snižuje korupci.

Korupce v centralizovaném systému

Velká centralizovaná instituce může mít:

profesionální audit,
specializované odborníky,
jednotná pravidla.

Současně však může jedno korupční rozhodnutí ovlivnit:

mnohem větší objem prostředků.

Proto neplatí ani:

centralizace automaticky snižuje korupci.

Rozhodující je:

konstrukce konkrétní instituce.

Model 77 a nové korupční riziko

Vznik přibližně 77 zemských obvodů by znamenal také vytvoření nových:

rozpočtů,
majetkových kompetencí,
zakázek,
politických funkcí,
úředních struktur.

To samo o sobě vytváří nové korupční příležitosti.

Projekt proto musí být v této oblasti zvlášť přísný.

Nemá pouze říci:

zemský obvod bude odpovědnější než dnešní kraj.

Musí vysvětlit:

proč a díky jakým mechanismům.

Jednotná protikorupční pravidla

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Základní pravidla:

střetu zájmů,
veřejných zakázek,
transparentnosti,
oznamování,
trestní odpovědnosti,
lobbování

mají zůstat:

CELOSTÁTNÍ.

Model 77 nemá vytvářet:

77 různých protikorupčních systémů.

Jednota práva je zde významnou ochrannou hodnotou.

Zemský obvod a vlastní kontrola

Zemský obvod však musí mít vlastní účinné mechanismy:

interní kontroly,
auditu,
transparentního hospodaření.

Ty nemají nahrazovat:

vnější kontrolu.

Základní princip zůstává:

KDO ROZHODUJE, NESMÍ BÝT JEDINÝM, KDO SÁM SEBE KONTROLUJE.

Sdílený kontrolní systém

Model 77 může zvážit společnou digitální infrastrukturu, prostřednictvím které budou:

OBCE

ZEMSKÉ OBVODY

STÁT

zveřejňovat základní standardizované informace o:

rozpočtech,
smlouvách,
veřejných zakázkách,
majetku.

Výhodou by bylo, že občan nemusí používat:

77 různých portálů s 77 různými formáty dat.

Transparentnost má být:

standardizovaná.

Protikorupční doložka kompetence

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Každá významnější kompetence Modelu 77 by mohla projít také protikorupčním testem.

1. Rozhodovatel

Kdo má pravomoc?

2. Hodnota

Jak velký veřejný nebo soukromý prospěch může rozhodnutí vytvořit?

3. Diskrece

Jak velkou volnost má rozhodující osoba?

4. Transparentnost

Je rozhodnutí dohledatelné?

5. Střet zájmů

Jak je identifikován?

6. Kontrola

Kdo rozhodnutí kontroluje?

7. Opravný prostředek

Lze rozhodnutí přezkoumat?

8. Auditní stopa

Lze zpětně zjistit, kdo co změnil?

9. Sankce

Existuje odpovědnost za úmyslné zneužití?

10. Jednodušší varianta

Lze korupční riziko odstranit změnou samotného procesu?

Korupční audit instituce

Podobný test lze použít také u existujících institucí.

Výsledkem nemusí být pouze:

instituce je / není korupční.

Takové hodnocení by bylo příliš zjednodušující.

Smyslem je identifikovat:

konkrétní rizikové body procesu.

Například:

PŘÍJEM ŽÁDOSTI → HODNOCENÍ → ROZHODNUTÍ → SMLOUVA → PLATBA → KONTROLA.

U každého kroku je možné určit:

KDO MŮŽE PROCES OVLIVNIT.

Protikorupční administrativa musí být úměrná riziku

Malá obecní objednávka a miliardová infrastrukturní zakázka nemusí potřebovat stejný kontrolní mechanismus.

Přílišná administrativa může:

zdražovat veřejnou správu,
prodlužovat rozhodování,
odvádět pozornost od skutečně rizikových oblastí.

Proto má platit:

ČÍM VYŠŠÍ RIZIKO A HODNOTA → TÍM SILNĚJŠÍ KONTROLA.

Nikoli:

každé rozhodnutí → maximální administrativa.

Etické kodexy

Etický kodex může pomoci určit:

očekávané standardy jednání,
nakládání s dary,
oznamování konfliktů.

Nemůže však nahradit:

zákon,

kontrolu

ani

odpovědnost.

Etický kodex je:

preventivní kulturní nástroj,

nikoli samostatný protikorupční systém.

Kultura organizace

Sebelepší pravidla mohou selhat, pokud uvnitř instituce vznikne kultura:

„takto se to tady vždycky dělalo“.

Protikorupční prostředí proto závisí také na:

vedení,
profesionalitě zaměstnanců,
ochotě upozornit na problém,
skutečné reakci na porušení pravidel.

Současné vládní protikorupční programy rovněž řadí vytváření protikorupčního klimatu mezi základní oblasti prevence.

Korupce a nedůvěra

Korupce poškozuje stát i tehdy, pokud vzniká široký dojem, že veřejná rozhodnutí jsou „koupena“ nebo předem domluvena.

Proto je důležitá nejen:

zákonnost

ale také:

důvěryhodnost procesu.

Z toho však nesmí vzniknout opačný princip:

veřejné podezření = vina.

Důvěra se buduje především:

transparentním a ověřitelným procesem.

Úloha médií a veřejnosti

Novináři, odborníci a občané mohou sehrávat významnou roli při:

kontrole veřejných dat,
upozorňování na nesrovnalosti,
otevírání veřejné diskuse.

Nemají však pravomoc:

rozhodovat o trestní vině.

Také zde platí rozdělení rolí:

VEŘEJNOST KONTROLUJE A UPOZORŇUJE

→ PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY VYŠETŘUJÍ

→ SOUD ROZHODUJE O VINĚ TAM, KDE JDE O TRESTNÍ ODPOVĚDNOST.

Úloha státu

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Stát má mít hlavní odpovědnost zejména za:

trestněprávní rámec,
střet zájmů,
regulaci lobbování,
základní pravidla veřejných zakázek,
ochranu oznamovatelů,
standardy transparentnosti,
nezávislé vyšetřování a soudní ochranu.

Úloha zemského obvodu

Zemský obvod má odpovídat zejména za:

vlastní transparentní hospodaření,
interní kontrolu,
audit,
zveřejňování standardizovaných dat,
řízení vlastních korupčních rizik.

Nemá vytvářet vlastní:

trestní právo

ani

regionální systém střetu zájmů odlišný od státu.

Úloha obce

Obec má podobnou odpovědnost v menším měřítku:

veřejné hospodaření,
transparentní smlouvy,
zakázky,
majetek,
střet zájmů.

U malých obcí je třeba současně hlídat, aby kontrolní povinnosti nebyly administrativně tak složité, že jejich plnění spotřebuje nepřiměřenou část omezené personální kapacity.

Kritéria odpovědného protikorupčního systému

Systém lze hodnotit zejména podle:

Prevence
Omezuje příležitost ke zneužití pravomoci?

Transparentnosti
Lze významné rozhodnutí zpětně dohledat?

Střetu zájmů
Dokáže systém identifikovat a řešit konflikt soukromého a veřejného zájmu?

Soutěže
Probíhá nakládání s veřejnými prostředky v odpovídajícím konkurenčním prostředí?

Oznamování
Existuje bezpečný mechanismus upozornění na možné protiprávní jednání?

Nezávislosti kontroly
Nekontroluje rozhodující subjekt pouze sám sebe?

Právní ochrany
Je zachována presumpce neviny a možnost obrany?

Vymahatelnosti
Následuje po prokázaném porušení skutečná odpovědnost?

Jednoduchosti
Nevytváří kontrolní systém více administrativy než skutečné kontroly?

Auditovatelnosti
Lze zpětně rekonstruovat rozhodovací proces?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

Kde jsou v české veřejné správě největší systémové korupční příležitosti?
Které oblasti mají příliš velkou individuální rozhodovací diskreci?
Jak dále zpřehlednit střet zájmů veřejných funkcionářů?
Které informace mají být veřejné a které mají zůstat chráněné?
Jak hodnotit fungování zákona o regulaci lobbování po několika letech praxe?
Jak vytvořit skutečně použitelnou legislativní stopu?
Jak propojit registr smluv, veřejné zakázky a rozpočtová data?
Jak zvýšit užitečnost otevřených dat pro automatizovanou veřejnou kontrolu?
Jak zabránit účelovému nastavování zadávacích podmínek?
Jak zrychlit kontrolu zakázek bez oslabení ochrany soutěže?
Jak zvýšit důvěru ve vnitřní oznamovací systémy?
Jak chránit oznamovatele a současně osoby proti neopodstatněným obviněním?
Které profesionální veřejné funkce mají mít transparentnější výběrová řízení?
Které politické nominace jsou legitimní a kde již vzniká riziko klientelismu?
Jak odstupňovat kontrolní povinnosti podle hodnoty a rizika rozhodnutí?
Jaký protikorupční standard mají splňovat zemské obvody Modelu 77?
Jak vytvořit jednotnou digitální auditní stopu veřejného rozhodování?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 nemůže považovat boj s korupcí za vedlejší kontrolní kapitolu.

Každý přesun veřejné pravomoci musí současně odpovědět:

KDO ROZHODUJE

→ O JAKÉ HODNOTĚ

→ PODLE JAKÝCH PRAVIDEL

→ KDO VIDÍ ROZHODNUTÍ

→ KDO JE KONTROLUJE

→ KDO ODPOVÍDÁ ZA ZNEUŽITÍ.

Nové zemské obvody nesmějí být pouze:

menšími kopiemi současných institucí se stejnými riziky.

Jejich vznik má být příležitostí k vytvoření standardizovaného transparentního systému.

Pracovní model:

STÁT

→ jednotná pravidla střetu zájmů, lobbování, zakázek, trestní odpovědnosti a ochrany oznamovatelů,

ZEMSKÝ OBVOD

→ transparentní výkon vlastní působnosti, interní kontrola, audit a veřejná data,

OBEC

→ transparentní místní hospodaření a odpovědnost,

NEZÁVISLÉ KONTROLNÍ A JUSTIČNÍ INSTITUCE

→ vnější kontrola, vyšetřování a přezkum podle zákona.

Pro Model 77 proto platí:

DECENTRALIZOVAT ROZHODOVÁNÍ TAM, KDE JE TO ÚČELNÉ

ale současně:

NESNIŽOVAT STANDARD TRANSPARENTNOSTI A KONTROLY PODLE ÚZEMÍ.

Pracovní závěr

Korupci nelze odstranit deklarací, etickým kodexem ani jediným kontrolním úřadem.

Lze však výrazně omezovat:

příležitost,

netransparentnost,

střet zájmů,

nekontrolovatelnou diskreci

beztrestnost prokázaného zneužití.

Nejúčinnější protikorupční stát proto nemusí být stát s největším množstvím formulářů a kontrolorů.

Má být státem, ve kterém lze jednoduše zjistit:

KDO ROZHODL

O ČEM

ZA KOLIK

NA ZÁKLADĚ ČEHO

KDO ROZHODNUTÍ OVLIVŇOVAL

A KDO JE KONTROLUJE.

Pro Deklaraci odpovědného státu lze proto formulovat základní princip:

Čím větší veřejná pravomoc a finanční hodnota rozhodnutí, tím silnější musí být transparentnost, auditní stopa a nezávislá kontrola.

A současně:

Kontrola má chránit veřejný zájem, nikoli paralyzovat veřejnou správu.

Pro Model 77 pak platí:

Nová instituce nesmí vzniknout bez současného návrhu její odpovědnosti a kontroly.

Základní protikorupční posloupnost projektu proto zní:

PRAVOMOC → TRANSPARENTNOST → AUDITNÍ STOPA → KONTROLA → NÁPRAVA → ODPOVĚDNOST.

Prameny a další četba

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. – zejména úprava přijetí úplatku, podplacení a nepřímého úplatkářství.
Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů – právní rámec střetu zájmů a povinností vybraných veřejných funkcionářů; aktuální znění bylo změněno také v roce 2026.
Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a dohled Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Zákon č. 340/2015 Sb., o registru smluv – veřejný registr vybraných smluv uzavíraných veřejnými institucemi.
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím – základní rámec práva na informace od veřejných institucí.
Zákon č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování, účinný od 1. července 2025.
Zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů – oznamovací systémy, ochrana oznamovatelů a zákaz odvetných opatření.
Vládní protikorupční dokumenty a Interní protikorupční program Úřadu vlády ČR aktualizovaný v roce 2026, navazující na Vládní koncepci boje s korupcí na léta 2023–2026.