Státní majetek

Odhadovaný čas čtení: 21minut 8 views

Státní majetek představuje významnou součást veřejných financí a fungování státu. Patří sem nemovitosti, pozemky, infrastruktura, movitý majetek, finanční majetek, majetkové účasti i další aktiva, která stát využívá k výkonu svých funkcí nebo drží z jiných zákonných důvodů.

Pro Deklaraci odpovědného státu není základní otázkou:

Má stát vlastnit více, nebo méně majetku?

Podstatnější je:

Proč konkrétní majetek vlastní?

K čemu jej používá?

Kolik jeho vlastnictví stojí?

Je pro danou veřejnou funkci stále potřebný?

A pokud potřebný není, jak s ním má být naloženo?

Základním principem této kapitoly proto je:

Veřejný majetek má mít doložitelný veřejný účel nebo ekonomické opodstatnění.

Právní rámec státního majetku

FAKT

Základní pravidla hospodaření s majetkem České republiky upravuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

Zákon upravuje mimo jiné:

hospodaření s majetkem státu,
nakládání s nepotřebným majetkem,
převody mezi organizačními složkami,
převody mimo stát,
odpovědnost při hospodaření.

V roce 2026 je účinná aktuální verze tohoto zákona.

Státní majetek tedy není volným majetkem politické reprezentace.

Jeho používání a převody podléhají zákonným pravidlům.

Stát jako vlastník

Stát může vlastnit majetek z různých důvodů.

Může jít například o majetek potřebný pro:

výkon státní správy,
obranu a bezpečnost,
dopravu,
školství,
kulturu,
zdravotní nebo sociální funkce,
ochranu přírodního či kulturního dědictví,
strategickou infrastrukturu,
další veřejné úkoly.

Vedle toho může stát získat majetek, který pro svou činnost přímo nepotřebuje.

ÚZSVM například přebírá nepotřebný majetek jiných státních institucí, majetek po nedostatečně identifikovaných vlastnících, z odúmrtí nebo majetek propadlý či zabraný podle příslušných právních postupů.

Proto nelze všechny položky státního majetku posuzovat stejným způsobem.

Kolik majetku stát vlastní

Přesný souhrnný obraz státního majetku je rozsáhlý a rozdělený mezi mnoho institucí.

ÚZSVM zveřejňuje přehled nemovitostí jednotlivých státních institucí; jeho databáze byla v roce 2026 aktualizována podle aktuálního stavu.

Samotný ÚZSVM ke konci roku 2025 hospodařil s více než 315 tisíci majetkovými položkami v účetní hodnotě přesahující 23,7 miliardy korun. Převážnou část nemovitostí tvořily pozemky.

Tato čísla však nepředstavují celý majetek České republiky.

Ukazují pouze rozsah majetku spravovaného jednou významnou státní institucí.

Účetní hodnota není totéž co skutečná hodnota

Při práci se státním majetkem je důležité rozlišovat:

účetní hodnotu

ekonomickou nebo tržní hodnotu.

Starší budova může mít relativně nízkou účetní hodnotu, ale velmi vysokou tržní cenu.

Naopak určitý specializovaný majetek může mít vysokou pořizovací hodnotu a nízkou praktickou využitelnost mimo svou původní funkci.

Samotná účetní hodnota proto nestačí k rozhodnutí:

zachovat, převést, pronajmout nebo prodat.

Majetek má následovat funkci

Pro Model 77 je zásadní princip:

Majetek následuje kompetenci.

Pokud určitou veřejnou funkci vykonává stát, má být potřebný majetek přiřazen státu.

Pokud kompetenci převezme zemský obvod, musí být posouzen i převod majetku potřebného k jejímu výkonu.

Pokud ji převezme obec, platí stejná logika.

Nelze proto reformovat správní systém a majetkové vztahy řešit až dodatečně.

Kompetence, zaměstnanci, informační systémy a majetek jsou vzájemně propojené.

Potřebný a nepotřebný majetek

Jednou ze základních otázek při hospodaření je:

Potřebuje veřejná instituce tento majetek ke své činnosti?

ÚZSVM uvádí, že majetek nepotřebný pro jeho vlastní činnost nejprve nabízí dalším státním institucím. Pokud o něj žádná z nich nemá zájem, může být nabídnut mimo stát, například prostřednictvím transparentního výběrového řízení nebo elektronické aukce.

Tento princip je vhodným základem širší metodiky:

POTŘEBA PRO VEŘEJNOU FUNKCI → VYUŽITÍ JINOU VEŘEJNOU INSTITUCÍ → JINÉ VEŘEJNÉ VYUŽITÍ → NAKLÁDÁNÍ MIMO VEŘEJNÝ SEKTOR

Nemusí však být vhodný mechanicky pro každý typ majetku.

Nepotřebný neznamená bezcenný

Majetek může být nepotřebný pro jednu instituci a současně velmi užitečný pro jinou.

Proto by stát neměl automaticky prodávat majetek pouze proto, že jej aktuální správce nepotřebuje.

ÚZSVM například převádí část nepotřebného majetku jiným státním institucím nebo za určitých podmínek obcím a krajům.

Správná otázka proto zní:

Je majetek nepotřebný pro veřejný sektor jako celek, nebo pouze pro jeho současného správce?

Náklady vlastnictví

Každý majetek vytváří také náklady.

Mohou zahrnovat:

údržbu,
opravy,
energie,
pojištění,
ostrahu,
správu,
personální náklady,
budoucí rekonstrukce.

Budova, která je formálně „zdarma“, protože ji stát již vlastní, tedy nemusí být ekonomicky levnější než alternativní řešení.

Pro rozhodování je třeba sledovat celkové náklady vlastnictví.

Nevyužívaný majetek

Dlouhodobě nevyužívaný majetek může představovat dvojí problém.

Stát:

nedostává užitek z aktiva

a současně:

nese náklady jeho držení.

Pokud zároveň existuje možnost jiné veřejné nebo ekonomické funkce, vzniká i náklad z nevyužité příležitosti.

Proto má být dlouhodobě nevyužívaný majetek pravidelně přezkoumáván.

Majetkový audit

Pro projekt navrhuji vytvořit princip majetkového auditu.

U významného veřejného majetku by se zkoumalo:

Kdo je vlastníkem?
Kdo s majetkem hospodaří?
Jakou veřejnou funkci plní?
Je pro tuto funkci skutečně potřebný?
Jak intenzivně je využíván?
Jaké jsou jeho provozní náklady?
Jaké investice bude v budoucnu vyžadovat?
Existuje vhodnější veřejné využití?
Lze majetek sdílet více institucemi?
Je výhodnější vlastnictví, pronájem nebo jiné řešení?
Pokud je nepotřebný, má být převeden nebo prodán?
Jaké budou dlouhodobé dopady rozhodnutí?

Výsledkem může být známá logika projektu:

ZACHOVAT → PŘEVÉST → SLOUČIT / SDÍLET → PRODAT / JINAK VYUŽÍT

podle povahy konkrétního aktiva.

Vlastnictví versus nájem

Není vždy správné předpokládat, že stát musí budovu vlastnit.

Stejně tak není správné automaticky předpokládat, že pronájem je hospodárnější.

Rozhodnutí musí pracovat například s:

délkou předpokládaného využití,
kupní cenou,
nájemným,
údržbou,
investicemi,
flexibilitou,
polohou.

ÚZSVM v rámci dislokační agendy používá Centrální registr administrativních budov a uvádí jako jeden z cílů přesouvání státních institucí z komerčních nájmů do vhodných státních budov tam, kde to přináší úsporu.

To dobře ukazuje, že rozhodnutí musí vycházet z porovnání nákladů, nikoli z obecného dogmatu.

Sdílení budov

Státní instituce nemusí mít automaticky vlastní samostatnou budovu.

V některých případech může být efektivnější:

sdílené administrativní centrum,
společné kontaktní místo,
společné technické zázemí.

Digitalizace navíc může měnit potřebu kancelářských ploch.

Majetková politika proto musí reagovat také na způsob práce veřejné správy.

Prodej státního majetku

Prodej může být vhodný tehdy, pokud:

majetek není potřebný,
neexistuje lepší veřejné využití,
jeho další držení vytváří nepřiměřené náklady,
převod odpovídá právním pravidlům a veřejnému zájmu.

Prodej však není automaticky úsporou.

Stát může prodejem získat jednorázový příjem, ale současně přijít o aktivum vytvářející dlouhodobou hodnotu.

Proto je třeba posuzovat:

jednorázový příjem

proti

budoucí hodnotě a budoucím nákladům či výnosům.

Jednorázový příjem nemá financovat trvalý problém

Prodej majetku může dočasně zlepšit rozpočtový výsledek.

Jde však o jednorázový zdroj.

Proto by výnos z prodeje veřejného majetku neměl automaticky sloužit k zakrývání dlouhodobého nesouladu běžných příjmů a běžných výdajů.

Majetek lze prodat pouze jednou.

Strukturální rozpočtový problém by zůstal.

Strategický majetek

Ne každý veřejný majetek lze posuzovat pouze podle okamžité tržní výnosnosti.

Určitá aktiva mohou mít:

bezpečnostní význam,
infrastrukturní význam,
význam pro kritické služby,
dlouhodobý strategický význam.

U takového majetku může být legitimní, že jeho přímý finanční výnos je nízký.

Rozhodnutí je třeba hodnotit podle celé veřejné funkce, kterou aktivum plní.

Co je strategické?

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Pojem „strategický majetek“ může být snadno nadužíván.

Pokud by za strategické bylo možné označit téměř vše, pojem by ztratil význam.

Projekt by proto měl vyžadovat přesné odůvodnění.

Například:

Jaké konkrétní riziko vznikne, pokud stát majetek nebude vlastnit?

Lze stejnou veřejnou funkci zajistit regulací nebo smluvně?

Je potřeba vlastnit celé aktivum, nebo pouze jeho část?

Strategičnost musí být prokazována, nikoli pouze deklarována.

Státní podniky a majetkové účasti

Majetek státu netvoří pouze pozemky a budovy.

Stát může mít také:

podíly ve společnostech,
státní podniky,
cenné papíry,
další finanční majetek.

Takové vlastnictví je třeba posuzovat jinak než administrativní budovu.

U významné majetkové účasti je třeba zkoumat:

Jaký je důvod státního vlastnictví?

Může jít například o:

strategickou kontrolu,
veřejnou službu,
bezpečnostní zájem,
ekonomický výnos.

Každý z těchto důvodů vede k jiným kritériím hodnocení.

Stát jako podnikatel

OTEVŘENÁ OTÁZKA

Stát může v určitých oblastech působit také prostřednictvím podnikatelských subjektů.

To otevírá otázky:

proč má podnik vlastnit,
jaký má podnik veřejný účel,
zda soutěží se soukromým sektorem,
jak je oddělena role státu jako regulátora a vlastníka,
jak se hodnotí ekonomická výkonnost.

Stát nemá držet podnik pouze proto, že jej vlastní historicky.

Stejně tak však není možné předpokládat, že soukromé vlastnictví je automaticky vhodnější.

Rozhodující musí být konkrétní funkce a dopady.

Regulátor a vlastník

Zvláštní problém může vzniknout v odvětví, kde stát současně:

stanovuje pravidla trhu

vlastní významného účastníka trhu.

To nemusí být automaticky nepřípustné.

Vyžaduje to však jasné institucionální oddělení rolí a transparentní pravidla.

Projekt by proto měl u státních podniků sledovat nejen hospodářský výsledek, ale také případné konflikty rolí.

Výnosnost není jediné kritérium

U veřejného majetku mohou existovat tři základní situace:

Majetek pro výkon veřejné funkce

Jeho hlavním účelem není finanční výnos.

Majetek s veřejnou i ekonomickou funkcí

Je nutné hodnotit obě složky.

Majetek držený převážně jako ekonomické aktivum

Zde je ekonomická výnosnost výrazně důležitější.

Bez tohoto rozlišení by bylo možné například kritizovat školní budovu za nízký finanční výnos, což by nedávalo smysl.

Údržba a investiční dluh

Stát může majetek vlastnit, ale nedostatečně jej udržovat.

Tím vzniká investiční dluh.

Krátkodobé snížení výdajů na údržbu může vést k výrazně vyšším budoucím nákladům.

Majetková politika proto musí sledovat nejen:

pořizování nového majetku

ale také:

udržování existujícího majetku v potřebném stavu.

Centrální evidence

Odpovědný stát musí vědět, co vlastní.

Bez kvalitní evidence není možné rozhodovat o:

využití,
údržbě,
převodech,
prodejích,
sdílení.

ÚZSVM provozuje mimo jiné Centrální registr administrativních budov a veřejně zpřístupňuje informace o rozsahu majetku, s nímž hospodaří.

Pro celý stát je však důležitý především propojený a aktuální pohled napříč institucemi.

Data o majetku

Digitální evidence by měla umožnit u významného majetku sledovat například:

vlastníka,

správce,

uživatele,

účetní hodnotu,

technický stav,

provozní náklady,

využití,

plánované investice.

Ne všechny informace musí být veřejné, zejména pokud existuje bezpečnostní nebo jiný zákonný důvod.

Základní princip však má být:

stát má mít přesný přehled o vlastním majetku.

Majetkové portfolio

Státní majetek lze chápat jako portfolio.

To znamená, že se nemá sledovat pouze každá položka izolovaně.

Je třeba zkoumat například:

zda stát nemá několik nevyužitých budov ve stejné oblasti,
zda některé instituce neplatí komerční nájem, zatímco jiná státní budova zůstává volná,
zda lze některé prostory sdílet.

ÚZSVM právě v dislokační agendě pracuje s optimalizací rozmístění institucí.

Kontrola státního majetku

Hospodaření se státním majetkem musí podléhat nezávislé kontrole.

NKÚ kontroluje nejen soulad hospodaření s právními předpisy, ale ve své kontrolní a analytické činnosti hodnotí také hospodárnost, efektivnost a účelnost využití veřejných prostředků.

V plánu kontrolní činnosti NKÚ pro rok 2026 jsou například kontroly hospodaření s regionálními drahami, majetkem některých státních institucí nebo majetkem Ředitelství silnic a dálnic.

Kontrola majetku tedy nemá být pouze inventurou jeho existence.

Má se ptát také na to, zda je využíván účelně.

Transparentnost prodeje

Převod veřejného majetku mimo veřejný sektor vyžaduje vysokou míru transparentnosti.

Veřejnost má mít důvěru, že majetek nebyl prodán:

netransparentně,
pod cenou bez důvodu,
účelově vybranému subjektu.

ÚZSVM dnes používá mimo jiné elektronické aukce nepotřebného majetku poté, co nebyl využit jinou státní institucí.

Princip transparentního soutěžního postupu by měl zůstat jedním ze základních pravidel.

Bezúplatné převody

Ne každý převod musí být prodejem.

Pokud majetek slouží jiné veřejné funkci, může být v některých případech vhodný bezúplatný převod.

ÚZSVM takový majetek převádí například jiným státním institucím a za příslušných zákonných podmínek také obcím nebo krajům.

V Modelu 77 bude tento princip velmi důležitý při reorganizaci veřejné správy.

Převod majetku při vzniku zemských obvodů

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Pokud Model 77 nahradí dnešní regionální strukturu, bude nutné vyřešit rozsáhlé majetkové přesuny.

Základní pravidlo:

Majetek následuje kompetenci.

Pokud například konkrétní veřejnou službu převezme zemský obvod, musí být posouzen převod:

budovy,
vybavení,
pozemků,
souvisejících práv,
případně majetkových účastí,

které jsou pro výkon této služby potřebné.

Převod majetku není převod hodnoty bez závazků

Při transformaci je nutné současně sledovat:

aktiva

závazky.

Budova může například vyžadovat rozsáhlou rekonstrukci.

Majetková účast může být spojena se závazky.

Infrastruktura může mít značný investiční dluh.

Nelze proto hodnotit spravedlnost převodu pouze podle účetní hodnoty aktiv.

Majetkové vypořádání krajů

Případné nahrazení krajů zemskými obvody bude vyžadovat samostatný majetkový projekt.

Každá dnešní krajská položka by měla být přiřazena podle budoucí funkce:

PŘEVÉST ZEMSKÉMU OBVODU

PŘEVÉST OBCI

PŘEVÉST STÁTU

SDÍLET / JINAK ORGANIZOVAT

PRODAT NEBO JINAK VYUŽÍT

Takový proces musí být založen na evidenci, ocenění a právně čistém převodu.

Hranice obvodu nesmí určovat vlastnictví automaticky

Pokud například krajská nemocnice nebo jiná významná instituce leží na území budoucího zemského obvodu, neznamená to automaticky, že ji tento obvod musí vlastnit.

Rozhodující je:

kdo má podle kompetenční mapy nést odpovědnost za příslušnou službu.

Územní poloha je důležitá.

Není však jediným kritériem vlastnictví.

Společný majetek více obvodů

Některá infrastruktura může sloužit více zemským obvodům.

Pak může být vhodné:

společné vlastnictví,
společná organizace,
státní vlastnictví,
smluvně upravené společné financování.

Model nesmí vytvářet další správní vrstvu pouze proto, že určité aktivum přesahuje hranici jednoho obvodu.

Státní majetek a obce

Také mezi státem a obcemi mohou existovat situace, kdy je majetek ve vlastnictví jiné úrovně, než která jej prakticky potřebuje.

Projekt by proto měl sledovat:

Je vlastník majetku také nositelem příslušné kompetence?

Pokud nikoli, musí existovat důvod.

Může jít například o:

strategický zájem,
dočasný stav,
společné využití.

V opačném případě může být vhodné převod posoudit.

Majetková decentralizace

Decentralizace kompetence bez majetku může vytvořit pouze formální pravomoc.

Pokud obec nebo zemský obvod dostane odpovědnost za službu, ale veškerý potřebný majetek zůstane pod kontrolou jiné úrovně, bude jeho autonomie omezená.

Proto platí:

Kompetence → financování → majetek → odpovědnost

musí být posuzovány společně.

Státní majetek a soukromý sektor

Stát nemusí každou veřejnou funkci zajišťovat prostřednictvím vlastního majetku.

Někdy může být efektivnější:

nájem,
koncese,
objednání služby,
partnerství s jiným subjektem.

Takové řešení však musí být posuzováno v celém životním cyklu.

Krátkodobě levnější varianta může být dlouhodobě dražší.

Naopak pořízení vlastního aktiva může být neefektivní, pokud je využíváno pouze omezeně.

Veřejný zájem versus výnos

Při nakládání s majetkem mohou být ve střetu dvě legitimní hodnoty:

maximalizace ekonomického výnosu

jiný veřejný zájem.

Například převod pozemku obci pro veřejnou infrastrukturu může mít jiný účel než maximalizaci kupní ceny.

Pokud však stát upřednostní jiný veřejný zájem před vyšším finančním výnosem, musí být tento důvod:

konkrétní, transparentní a kontrolovatelný.

Digitální majetková mapa

Pro Digitální model státu může být časem zajímavá majetková mapa veřejného sektoru.

U veřejně zobrazitelných aktiv by mohla ukazovat:

KDO MAJETEK VLASTNÍ

KDO HO SPRAVUJE

K JAKÉ FUNKCI SLOUŽÍ

KTERÁ ÚROVEŇ ZA FUNKCI ODPOVÍDÁ

JAKÉ JSOU ZÁKLADNÍ PROVOZNÍ NÁKLADY

Takový systém by mohl pomoci odhalovat nelogické vztahy mezi kompetencemi a vlastnictvím.

Majetková karta

Pro jednotlivé významné aktivum lze vytvořit pracovní majetkovou kartu:

Název aktiva

Vlastník

Správce

Veřejná funkce

Účetní hodnota

Odhad dlouhodobých nákladů

Technický stav

Využití

Budoucí investiční potřeba

Příslušná kompetence

Doporučení

Taková databáze by byla důležitá zejména při případné transformaci na Model 77.

Kritéria odpovědného státního vlastnictví

Veřejný majetek lze hodnotit zejména podle těchto kritérií:

Účel
Proč jej veřejná instituce vlastní?

Využití
Je skutečně využíván?

Hospodárnost
Odpovídají náklady užitku?

Strategický význam
Existuje legitimní důvod veřejného vlastnictví?

Alternativy
Lze stejnou funkci zajistit jiným způsobem?

Technický stav
Jaké budoucí investice aktivum vyžaduje?

Transparentnost
Je možné dohledat základní informace o majetku a rozhodnutích o něm?

Soulad s kompetencí
Vlastní aktivum úroveň, která odpovídá za příslušnou funkci?

Dlouhodobá hodnota
Jaké jsou důsledky držení nebo prodeje v delším období?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

Jak získat skutečně jednotný přehled veřejného majetku?
Jak často má probíhat majetkový audit?
Jak definovat nepotřebný majetek?
Jak definovat strategický majetek?
Kdy má stát majetek vlastnit a kdy službu pouze nakupovat?
Jak hodnotit dlouhodobé náklady vlastnictví?
Kdy je vhodný prodej a kdy převod jiné veřejné instituci?
Jak zabránit prodeji aktiv pouze kvůli krátkodobému rozpočtovému tlaku?
Jak kontrolovat státní podniky a majetkové účasti?
Jak oddělit roli státu jako regulátora a vlastníka?
Jak řešit investiční dluh státního majetku?
Jak převést krajský majetek při případném vzniku zemských obvodů?
Jak ocenit převáděná aktiva a závazky?
Jak řešit majetek využívaný několika obvody?
Která majetková data mohou být veřejná?
Jak propojit majetkovou evidenci s kompetenční mapou Modelu 77?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 nemůže být pouze změnou hranic, institucí a rozpočtů.

Musí obsahovat také majetkovou transformaci.

Základní postup by měl být:

KOMPETENCE

→ POTŘEBNÝ MAJETEK

→ NOVÝ NOSITEL KOMPETENCE

→ PŘEVOD AKTIVA A SOUVISEJÍCÍCH ZÁVAZKŮ

→ DLOUHODOBÁ SPRÁVA A KONTROLA

Nemá tedy platit:

„Majetek zůstane tam, kde historicky je.“

Ani:

„Veškerý majetek přejde automaticky podle nových hranic.“

Rozhodující má být veřejná funkce, kterou aktivum skutečně plní.

Pracovní závěr

Státní majetek není cílem sám o sobě.

Je nástrojem veřejné politiky a současně významnou ekonomickou hodnotou.

Odpovědný stát má být schopen u každého významného aktiva odpovědět:

Proč jej vlastní?

K čemu jej používá?

Kolik jeho vlastnictví stojí?

Potřebuje jej stále?

A pokud ne:

Jaké jiné využití vytváří největší veřejnou hodnotu?

Pro Model 77 z toho plyne základní pravidlo:

Majetek má následovat kompetenci stejně jako financování.

Teprve spojení:

KOMPETENCE → ROZPOČET → MAJETEK → KONTROLA → ODPOVĚDNOST

vytváří skutečně funkční veřejnou instituci.

Prameny a další četba

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích – základní právní rámec hospodaření se státním majetkem.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – přehled majetku České republiky a hospodaření s majetkem státu.
ÚZSVM – Výroční zpráva za rok 2025; ke konci roku 2025 úřad spravoval 315 655 majetkových položek v účetní hodnotě přes 23,7 mld. Kč.
ÚZSVM – pravidla dalšího využití a prodeje nepotřebného majetku státu, včetně převodů mezi veřejnými institucemi a elektronických aukcí.
Nejvyšší kontrolní úřad – kontrola hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti veřejného hospodaření a aktuální kontrolní činnost v oblasti státního majetku.