Deklarace odpovědného státu

Otevřený návrh pro lepší správu českého státu

Preambule

Stát je nástrojem veřejné správy, ochrany práva, bezpečnosti a společných zájmů společnosti. Jeho smyslem není vlastní existence ani růst institucí, ale schopnost plnit veřejné úkoly srozumitelně, účinně, hospodárně a pod veřejnou kontrolou.

Český stát se v průběhu svého vývoje proměňoval spolu se společností, ekonomikou, technologiemi i způsobem života občanů. Instituce a pravidla, která měla v určité době své opodstatnění, proto mají být průběžně posuzována podle toho, zda stále plní svůj účel.

Deklarace odpovědného státu nepředkládá hotovou politickou doktrínu ani neměnný institucionální model. Stanovuje principy, podle nichž lze současnou správu státu hodnotit a podle nichž mohou být posuzovány možné změny.

Jejím cílem není co nejmenší ani co největší stát.

Cílem je co nejjednodušší soustava institucí schopná demokraticky, bezpečně, hospodárně, srozumitelně a dlouhodobě vykonávat potřebné veřejné funkce.

I. Odpovědnost veřejné moci

Článek 1 – Jasná odpovědnost

Každá veřejná pravomoc má mít jasně určeného nositele odpovědnosti.

Občan musí být schopen zjistit, která instituce rozhoduje, která rozhodnutí vykonává a kdo odpovídá za výsledek.

Článek 2 – Pravomoc a odpovědnost

Kdo rozhoduje, musí nést odpovědnost za důsledky svého rozhodnutí.

Odpovědnost bez odpovídající pravomoci i pravomoc bez odpovědnosti oslabují veřejnou kontrolu.

Článek 3 – Jedna pravomoc, jedna odpovědnost

Kompetence veřejných institucí mají být vymezeny tak, aby se zbytečně nepřekrývaly.

Je-li pro výkon určitého úkolu nutná spolupráce více institucí, musí být zřejmé, kdo nese konečnou odpovědnost.

II. Subsidiarita

Článek 4 – Nejnižší účinná úroveň

Každá veřejná pravomoc má náležet nejnižší úrovni, která ji dokáže účinně, hospodárně a bezpečně vykonávat.

Článek 5 – Vyšší úroveň jako odůvodněná výjimka

Vyšší úroveň veřejné správy má přebírat úkol tehdy, pokud jeho výkon na nižší úrovni není dostatečně účinný, dostupný, bezpečný nebo hospodárný.

Článek 6 – Subsidiarita není automatická decentralizace

Přenesení pravomoci na nižší úroveň není cílem samo o sobě.

Některé veřejné úkoly vyžadují jednotná pravidla, širší územní koordinaci, odbornou kapacitu nebo celostátní odpovědnost.

III. Kompetence a financování

Článek 7 – Financování následuje kompetenci

Úroveň veřejné správy odpovědná za určitou službu nebo činnost musí mít odpovídající a předvídatelné finanční prostředky.

Článek 8 – Odpovědnost za hospodaření

Kdo rozhoduje o využití veřejných prostředků, musí odpovídat za jejich hospodárné a účelné použití.

Článek 9 – Transparentnost veřejných financí

Použití veřejných prostředků má být v co největší možné míře dohledatelné a veřejně kontrolovatelné při zachování ochrany zákonem chráněných zájmů.

Článek 10 – Solidarita a odpovědnost

Solidarita mezi jednotlivými částmi státu je legitimní tam, kde vyrovnává objektivní rozdíly a zajišťuje dostupnost základních veřejných služeb.

Nemá však dlouhodobě vytvářet motivaci k nehospodárnému rozhodování.

IV. Kontrola veřejné moci

Článek 11 – Oddělení rozhodování a kontroly

Orgán, který rozhoduje, nemá být jediným kontrolorem vlastního jednání.

Článek 12 – Nezávislá kontrola

Veřejná moc musí podléhat právní, finanční, politické a podle povahy věci také odborné a soudní kontrole.

Článek 13 – Dohledatelnost rozhodnutí

U významných rozhodnutí veřejné moci má být možné zjistit:

• kdo rozhodl,
• na základě jakých pravidel,
• z jakých podkladů vycházel,
• jaké prostředky byly použity,
• jaký výsledek měl být dosažen.

V. Občan a veřejná správa

Článek 14 – Srozumitelný stát

Veřejná správa má být uspořádána tak, aby občan dokázal rozpoznat, na kterou instituci se má v konkrétní věci obrátit.

Článek 15 – Dostupnost

Rozdělení kompetencí nesmí bez vážného důvodu zhoršovat dostupnost základních veřejných služeb.

Článek 16 – Právo na nápravu

Součástí odpovědné veřejné správy musí být srozumitelný systém opravných prostředků, stížností a nezávislého přezkumu.

VI. Právní stát

Článek 17 – Jednota základního práva

Rozmanitost způsobu veřejné správy nesmí narušovat jednotu základního právního rámce státu.

Článek 18 – Základní práva

Základní práva člověka nesmějí záviset na momentální politické většině ani na místě jeho bydliště.

Článek 19 – Právní jistota

Změny veřejné správy mají respektovat právní jistotu občanů, předvídatelnost rozhodování a ochranu nabytých práv.

VII. Hospodárnost institucí

Článek 20 – Instituce jako prostředek

Existence instituce není sama o sobě důvodem pro její další zachování.

Každá veřejná instituce má být posuzována podle toho, zda její funkce odpovídá potřebám společnosti.

Článek 21 – Čtyři možnosti

Při posuzování existujících institucí, kompetencí a procesů má projekt pracovat se čtyřmi základními možnostmi:

ZACHOVAT → PŘEVÉST → SLOUČIT → ZRUŠIT

Každá změna musí být odůvodněna.

Článek 22 – Náklady změny

Každá reforma musí zohledňovat nejen budoucí stav, ale také náklady a rizika přechodu.

Změna, která by způsobila dlouhodobé narušení základních veřejných služeb, nemůže být považována za odpovědnou pouze proto, že slibuje budoucí úsporu.

VIII. Stabilita a mimořádné pravomoci

Článek 23 – Kontinuita státu

Změny veřejné správy musí zachovávat kontinuitu základních funkcí státu a veřejných služeb.

Článek 24 – Mimořádné pravomoci

Mimořádné pravomoci mají být:

• přesně vymezené,
• časově omezené,
• přezkoumatelné,
• pod veřejnou a právní kontrolou.

Mimořádné opatření nemá přetrvávat déle, než trvá důvod jeho existence.

IX. Otevřenost a ověřování návrhů

Článek 25 – Žádný návrh není předem správný

Žádný institucionální model ani reforma není považována za správnou pouze proto, že byla navržena v rámci tohoto projektu.

Článek 26 – Porovnávání alternativ

Každý významný návrh má být podle možností porovnáván:

• se současným stavem,
• s dílčí reformou současného systému,
• s jinými realistickými alternativami.

Článek 27 – Kritika jako součást projektu

Věcná kritika, která upozorní na chybu, riziko nebo lepší řešení, je součástí procesu tvorby koncepce.

Cílem projektu není původní návrhy obhájit, ale ověřovat jejich kvalitu.

Článek 28 – Změna závěru

Nová data, právní skutečnosti, ekonomické dopady nebo přesvědčivější alternativa mohou vést ke změně již přijatého koncepčního závěru.

Taková změna má být vysvětlena a dohledatelná.

X. Historická zkušenost a moderní stát

Článek 29 – Historie jako zdroj poznání

Historická zkušenost může být významným zdrojem poznání při hledání vhodného uspořádání státu.

Skutečnost, že určitý model fungoval v minulosti, však sama o sobě nedokazuje jeho vhodnost pro současnost.

Článek 30 – Zahraniční zkušenost

Zahraniční systémy mají být používány jako zdroj srovnání a inspirace.

Při jejich hodnocení musí být zohledněny rozdíly v právním systému, historii, geografii, demografii, ekonomice a politickém uspořádání jednotlivých zemí.

Článek 31 – Tradice a modernost

Projekt vychází z principu:

Tradice v hodnotách. Modernost v nástrojích.

Osvědčené principy mohou být zachovány, zatímco způsob jejich uskutečňování má odpovídat současným možnostem společnosti, technologií a veřejné správy.

XI. Model 77

Článek 32 – Pracovní charakter Modelu 77

Model 77 je pracovní institucionální hypotézou vznikající v rámci Deklarace odpovědného státu.

Není totožný se samotnou Deklarací.

Článek 33 – Základní pracovní struktura

Model 77 zkoumá možnost uspořádání:

OBČAN → OBEC → ZEMSKÝ OBVOD → ZEMĚ

Tato struktura musí být ověřována podle konkrétních kompetencí a potřeb veřejné správy.

Článek 34 – Počet obvodů

Číslo 77 je pracovní hypotézou.

Počet, hranice ani velikost zemských obvodů nesmějí být určeny pouze historickou tradicí nebo potřebou zachovat původní návrh.

Musí být posuzovány zejména podle:

• demografických vazeb,
• dopravní dostupnosti,
• geografických podmínek,
• ekonomických vztahů,
• přirozených spádových oblastí,
• správní kapacity,
• nákladů veřejné správy.

Článek 35 – Kompetence před hranicemi

Nejprve má být stanoveno, jakou funkci má určitá úroveň veřejné správy vykonávat.

Teprve následně mají být určovány její instituce a územní hranice.

XII. Digitální model státu

Článek 36 – Veřejná kontrola modelu

Dlouhodobým cílem projektu je vytvořit veřejně přístupný Digitální model státu umožňující porovnávat současné a navrhované uspořádání jednotlivých veřejných agend.

Článek 37 – Obsah digitálního modelu

U jednotlivých oblastí má být možné dohledat zejména:

• kdo rozhoduje,
• kdo vykonává danou činnost,
• kdo ji financuje,
• kdo stanovuje pravidla,
• kdo kontroluje,
• kam směřuje opravný prostředek,
• jaké existují argumenty pro a proti,
• z jakých dat a zdrojů návrh vychází.

Článek 38 – Současný stav a návrh

Digitální model má důsledně rozlišovat:

DNEŠNÍ STAV

a

NAVRHOVANÉ ŘEŠENÍ

aby pracovní návrhy nemohly být zaměněny za existující skutečnost.

XIII. Veřejná diskuse

Článek 39 – Otevřenost dokumentace

Významné návrhy, podklady a závěry projektu mají být v přiměřené míře veřejně dostupné.

Článek 40 – Kvalita argumentu

Veřejná diskuse nemá být chápána pouze jako soutěž počtu hlasů.

Pro posouzení návrhu je rozhodující kvalita argumentu, jeho věcná relevance a opora v dostupných skutečnostech.

Článek 41 – Připomínky

Projekt má umožnit upozornit zejména na:

• věcnou chybu,
• chybějící zdroj,
• opomenutý důsledek,
• právní problém,
• ekonomické riziko,
• historickou zkušenost,
• alternativní řešení.

XIV. Smysl odpovědného státu

Článek 42 – Stát jako služba

Veřejná moc není cílem sama o sobě.

Je nástrojem ochrany práva, bezpečnosti, základních veřejných funkcí a společných zájmů společnosti.

Článek 43 – Síla a zdrženlivost

Odpovědný stát má být dostatečně schopný tam, kde jeho působení vyžaduje ochrana práv, bezpečnosti a veřejných funkcí.

Současně nemá přebírat úkoly, které mohou účinně a odpovědně vykonávat občané, obce, samospráva nebo jiné nižší úrovně.

Článek 44 – Měřítko odpovědného státu

Kvalita státu se nemá hodnotit pouze podle množství institucí, zákonů, výdajů nebo kompetencí.

Rozhodující je, zda veřejná správa:

• plní potřebné funkce,
• má jasně rozdělenou odpovědnost,
• hospodaří s veřejnými prostředky odpovědně,
• respektuje právo,
• umožňuje účinnou kontrolu,
• je pro občana srozumitelná.

Závěrečné ustanovení

Deklarace odpovědného státu je otevřeným koncepčním dokumentem.

Její základní principy mají sloužit jako měřítko pro další práci projektu, nikoli jako nástroj k automatickému ospravedlnění konkrétního institucionálního návrhu.

Každé řešení, včetně Modelu 77, musí být schopno obstát před stejnými požadavky na odpovědnost, hospodárnost, právní proveditelnost, demokratickou kontrolu a kvalitu veřejných služeb.

Projekt nemá dokazovat, že jeho původní myšlenky byly správné. Má hledat řešení, která nejlépe obstojí před fakty, argumenty a veřejnou kontrolou.