Alternativy

Model 77 není jediným možným způsobem reformy české veřejné správy.

Pokud má projekt skutečně hledat:

NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMU

a nikoli pouze:

ARGUMENTY PRO PŘEDEM ZVOLENÝ MODEL,

musí být Model 77 porovnán s dalšími realistickými variantami.

Správná otázka proto nezní:

JE MODEL 77 LEPŠÍ NEŽ DNEŠNÍ SYSTÉM SE VŠEMI JEHO PROBLÉMY?

Ale:

JE MODEL 77 FUNKČNĚ LEPŠÍ NEŽ JINÉ REALISTICKÉ ZPŮSOBY, JAK SOUČASNÝ SYSTÉM REFORMOVAT?

Alternativa je součástí testu, nikoli konkurencí projektu

Cílem této kapitoly není:

oslabovat Model 77.

Naopak.

Pokud model obstojí proti:

silným alternativám,

získá výrazně větší analytickou hodnotu.

Pokud neobstojí:

projekt získá informaci, že je vhodné hledat jiné řešení.

Proto platí:

ALTERNATIVA NENÍ NEPŘÍTEL NÁVRHU. JE JEHO KONTROLNÍM TESTEM.

Současný systém jako výchozí bod

FAKT

Česká republika dnes používá více územních struktur současně.

Český statistický úřad uvádí:

14 KRAJŮ

205 SPRÁVNÍCH OBVODŮ OBCÍ S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ

388 SPRÁVNÍCH OBVODŮ OBCÍ S POVĚŘENÝM OBECNÍM ÚŘADEM

6 258 OBCÍ

a:

76 OKRESŮ.

Praha má přitom specifické postavení a vlastní vnitřní členění.

Model 77 proto nevstupuje:

do prázdného prostoru.

Musí být poměřován se systémem, který již obsahuje:

místní, mikroregionální, okresní, krajské a specializované správní vazby.

Nultá alternativa: nedělat zásadní reformu

První alternativou musí být:

ZACHOVAT ZÁKLADNÍ STRUKTURU SOUČASNÉHO SYSTÉMU.

To neznamená:

nedělat vůbec nic.

Může jít o:

• digitalizaci,
• procesní zjednodušení,
• rušení jednotlivých duplicit,
• lepší financování.

Ale základní struktura:

OBEC → SOUČASNÉ SPRÁVNÍ STRUKTURY → KRAJ → STÁT

by zůstala.

Proč musí být tato varianta součástí srovnání?

Protože každá velká reforma má:

TRANSFORMAČNÍ NÁKLAD A RIZIKO.

Pokud lze většinu problémů odstranit:

bez zásadní změny územní architektury,

může být rozsáhlá reforma:

nepřiměřeným nástrojem.

Proto musí Model 77 prokázat nejen:

že může fungovat,

ale také:

že existuje dostatečný důvod měnit současnou strukturu.

Alternativa A – reformované současné kraje

První skutečnou reformní variantou může být:

ZACHOVAT 14 KRAJŮ, ALE ZÁSADNĚ ZJEDNODUŠIT JEJICH KOMPETENCE A VZTAH K OBCÍM A STÁTU.

Hranice vyšší samosprávy by tedy:

zůstaly převážně stejné.

Měnila by se především:

kompetenční architektura.

Co by tato varianta mohla řešit?

Například:

DUPLICITNÍ KOMPETENCE

NEPŘEHLEDNÉ FINANCOVÁNÍ

NADBYTEČNÉ ORGANIZACE

NEJASNÉ ROZDĚLENÍ SAMOSPRÁVY A STÁTNÍ SPRÁVY.

To by byla:

KOMPETENČNÍ REFORMA BEZ VELKÉ ÚZEMNÍ REFORMY.

Potenciální výhoda

Výrazně nižší:

TRANSFORMAČNÍ NÁKLAD.

Nemusely by se ve velkém měnit:

• hranice,
• volební struktury,
• sídla institucí,
• majetkové vztahy.

Lze tedy položit otázku:

NENÍ HLAVNÍM PROBLÉMEM SOUČASNÉHO SYSTÉMU SPÍŠE ROZDĚLENÍ KOMPETENCÍ NEŽ SAMOTNÁ VELIKOST KRAJŮ?

Pokud ano:

Model 77 nemusí být nezbytný.

Potenciální nevýhoda

Pokud se ukáže, že dnešní kraje jsou pro významnou část nadobecních funkcí:

příliš velké a občanovi vzdálené,

pouhá kompetenční reforma nemusí řešit:

územní měřítko odpovědnosti.

Právě to je jedna z hlavních hypotéz, kterou musí Model 77:

ověřit.

Alternativa B – silnější ORP

Druhou významnou variantou je:

POSÍLENÍ OBCÍ S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ.

Česko má dnes 205 správních obvodů ORP.

Ty již představují:

existující mikroregionální správní síť.

Místo vytváření nových zemských obvodů bychom tedy mohli testovat:

zda část reformy nelze postavit právě na ORP.

ORP mají významnou výhodu

Existují již:

SPRÁVNÍ CENTRA

ÚZEMNÍ VAZBY

INSTITUCIONÁLNÍ ZKUŠENOST

DATOVÁ STRUKTURA.

Transformační náklady proto mohou být:

nižší než při vytváření nové mapy.

ORP však nejsou samosprávnou úrovní svého správního obvodu

To je zásadní rozdíl.

Obyvatelé celého správního obvodu ORP si nevolí:

společné zastupitelstvo ORP.

Proto by posílení ORP mohlo znamenat:

Variantu B1

ORP zůstávají:

pouze správními centry.

Variantu B2

Vznikne kolem nich:

nová forma demokratické nadobecní reprezentace.

Druhá možnost už by však sama představovala:

významnou institucionální reformu.

205 samosprávných jednotek?

Pokud bychom z každého ORP vytvořili:

politickou samosprávnou jednotku,

vzniklo by:

výrazně více středních politických struktur než v Modelu 77.

To může být:

demokraticky velmi blízké občanovi,

ale také:

administrativně a fiskálně náročné.

Proto musí být varianta:

205 regionálních samospráv

samostatně modelována, nikoli automaticky předpokládána.

Alternativa C – ORP jako základ dobrovolné spolupráce

Méně institucionálně náročná varianta:

NEVYTVÁŘET NOVOU SAMOSPRÁVNOU ÚROVEŇ

a místo toho výrazně posílit:

MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCI.

Obce by zachovaly:

svou politickou autonomii,

ale společně by zajišťovaly:

služby přesahující kapacitu jednotlivé obce.

Meziobecní spolupráce je významnou mezinárodní alternativou

OECD ve své zprávě z června 2026 upozorňuje, že meziobecní spolupráce umožňuje obcím společně využívat zdroje, odborné kapacity a služby ve vhodném územním měřítku, aniž by musely přijít o vlastní politickou autonomii a identitu. Zároveň ji považuje za důležitý nástroj pro řešení služeb přesahujících administrativní hranice.

To je pro Model 77:

velmi silná kontrolní alternativa.

Základní otázka

Pokud mohou obce problém vyřešit:

společnou organizací

bez:

nového zastupitelstva, politického vedení a regionálního aparátu,

musíme se ptát:

PROČ VYTVÁŘET ZEMSKÝ OBVOD?

To je přesně typ otázky, kterou projekt potřebuje.

Slabina meziobecní spolupráce

Dobrovolná spolupráce ale může mít problém u funkcí, kde je nutné:

dlouhodobě a závazně rozhodovat pro celé území.

Například pokud některé obce:

spolupracovat chtějí

a jiné:

nechtějí,

může být obtížné zajistit:

jednotnou síť nadobecní služby.

OECD rovněž upozorňuje, že účinná meziobecní spolupráce potřebuje jasný právní, institucionální a fiskální rámec a transparentní řízení.

Dobrovolnost versus garance služby

To vytváří důležitou otázku:

JE DANÁ FUNKCE VHODNÁ PRO DOBROVOLNOU SPOLUPRÁCI?

Nebo potřebuje:

jednoho demokraticky odpovědného nositele?

Právě podle této hranice se může rozhodovat:

spolupráce obcí versus zemský obvod.

Alternativa D – silnější meziobecní svazky

Mezistupněm může být:

institucionalizovaná spolupráce více obcí.

Obce by nevytvářely:

plnohodnotný nový samosprávný stupeň,

ale společné instituce pro:

konkrétní skupiny služeb.

Například:

OBCE

↓

SPOLEČNÁ ORGANIZACE

↓

KONKRÉTNÍ VEŘEJNÁ FUNKCE.

Výhoda funkčního přístupu

Nevznikne:

univerzální regionální vláda.

Instituce existuje:

jen pro funkci, která ji potřebuje.

To odpovídá zásadě:

INSTITUCE NÁSLEDUJE FUNKCI.

Nevýhoda

Pokud vznikne mnoho různých svazků pro:

• dopravu,
• odpady,
• školství,
• sociální služby,
• další oblasti,

může vzniknout:

síť překrývajících se institucí bez jednoduché politické odpovědnosti.

Občan pak může opět obtížně zjišťovat:

kdo za co odpovídá.

Alternativa E – menší počet větších regionů

Model 77 není jedinou možností:

regionální reformy.

Je možné testovat například:

PŘIBLIŽNĚ 30–50 VĚTŠÍCH REGIONÁLNÍCH JEDNOTEK.

Ty by byly:

menší než některé dnešní kraje

ale:

větší než zemské obvody v pracovním Modelu 77.

Potenciální výhoda

Větší jednotka může snadněji zajistit:

ODBORNOU KAPACITU

FISKÁLNÍ STABILITU

ÚSPORY Z ROZSAHU.

Současně může být:

bližší občanovi než dnešní velký regionální celek, podle konkrétního vymezení.

Potenciální nevýhoda

Může stále:

spojovat několik slabě propojených mikroregionů.

A pokud cílem Modelu 77 je:

silnější místní politická identifikace a odpovědnost,

větší region může tento efekt:

oslabit.

Alternativa F – více menších regionů

Na opačné straně lze testovat například:

90–120 menších jednotek.

Jejich výhodou může být:

větší blízkost politické reprezentace.

Nevýhodou:

větší počet institucí

vyšší fixní náklady

větší nároky na sdílení odborných kapacit.

Nejde pouze o 50 versus 77 versus 100

Čísla sama nic neřeší.

Každá varianta musí být spojena:

s konkrétními kompetencemi a institucionálním modelem.

Například:

50 obvodů s rozsáhlými kompetencemi

nelze férově porovnávat s:

100 obvody s velmi omezenými kompetencemi

pouze podle:

počtu jednotek.

Alternativa G – dvoustupňová nadobecní samospráva

Další možnost představuje:

více úrovní nad obcí.

Například:

OBEC

↓

MENŠÍ NADOBECNÍ SAMOSPRÁVA

↓

VELKÝ REGION

↓

STÁT.

Tento model odpovídá logice některých zahraničních systémů.

Polský referenční model

Polsko používá tři úrovně územní samosprávy:

GMINA

POWIAT

VOJVODSTVÍ.

Jde tedy o model, kde mezi základní obcí a státem existují:

dvě samosprávné úrovně, nikoli jedna.

Pro českou debatu představuje:

srovnávací variantu, nikoli automatickou předlohu.

Potenciální výhoda dvou stupňů

Každá úroveň může mít:

specifičtější měřítko funkcí.

Menší nadobecní jednotka může řešit:

mikroregionální služby.

Velký region:

strategické a infrastrukturní otázky.

Potenciální nevýhoda

Vzniká:

více politických pater

a větší riziko:

překryvu odpovědnosti.

Model 77 se právě tomuto snaží vyhnout:

jednou politickou úrovní mezi obcí a státem.

Proto musí být testováno:

zda jeden zemský obvod dokáže skutečně nahradit funkce, které jiné systémy rozdělují mezi dvě úrovně.

Alternativa H – zachování krajů + silnější mikroregionální spolupráce

Může vzniknout také:

HYBRIDNÍ VARIANTA.

Dnešní kraje by zůstaly:

strategickou regionální samosprávou.

Pod nimi by se výrazně posílila:

spolupráce obcí nebo ORP.

Tím by se řešila místní blízkost:

bez rušení krajů.

Otázka pro Model 77

Pokud tato kombinace dokáže zajistit:

strategickou kapacitu kraje

plus:

lokální dostupnost mikroregionu

za nižší transformační cenu,

musí být Model 77 schopen vysvětlit:

jaký další přínos nabízí.

Riziko hybridní varianty

Může však vzniknout:

další vrstva faktické správy.

Například:

OBEC → MIKROREGION → KRAJ → STÁT.

Pokud mikroregion dostane mnoho funkcí, fakticky vznikne:

čtyřúrovňový systém.

To musí být zahrnuto do srovnání.

Alternativa I – silnější obce

Radikálně odlišná cesta:

NEVYTVÁŘET SILNĚJŠÍ MEZISTUPEŇ, ALE POSÍLIT SAMOTNÉ OBCE.

To může zahrnovat:

slučování obcí

nebo:

výraznější společné správní kapacity.

Slučování obcí

Některé zahraniční státy v minulosti reagovaly na fragmentovanou obecní strukturu:

konsolidací municipalit.

Tím vznikají:

větší místní jednotky schopné samy vykonávat více služeb.

Pak může být potřeba:

střední politické úrovně menší.

Česká otázka

Česko má velmi rozsáhlou síť samostatných obcí. ČSÚ aktuálně eviduje 6 258 obcí.

Proto je legitimní položit otázku:

JE VHODNĚJŠÍ VYTVOŘIT SILNĚJŠÍ ZEMSKÉ OBVODY, NEBO POSÍLIT KAPACITU OBCÍ?

Model 77 zatím nesměřuje k plošnému slučování obcí

Dosavadní pracovní princip projektu říká:

POLITICKOU SAMOSTATNOST MALÉ OBCE NENÍ NUTNÉ RUŠIT JEN PROTO, ŽE NEMÁ VLASTNÍ ODBORNÝ APARÁT PRO VŠECHNY FUNKCE.

To však nesmí znamenat:

že možnost obecní konsolidace není analyzována jako alternativa.

Alternativa J – funkční stát bez nové politické mapy

Další možnost:

POLITICKOU MAPU TÉMĚŘ NEMĚNIT

ale výrazně změnit:

FUNKČNÍ ORGANIZACI SLUŽEB.

Například veřejné služby mohou být organizovány podle:

skutečných spádových oblastí

bez:

vzniku nového zastupitelstva pro každou spádovou oblast.

Politická mapa nemusí řídit všechny služby

To odpovídá už přijatému principu:

JEDNOTA STÁTU NEVYŽADUJE JEDNU UNIVERZÁLNÍ MAPU PRO VŠECHNY INSTITUCE.

Možná tedy nepotřebujeme:

novou politickou mapu,

pokud hlavní problém leží:

v provozních mapách služeb.

To je důležitá námitka vůči Modelu 77.

Alternativa K – silnější stát, slabší mezistupeň

U některých oblastí může analýza naopak ukázat, že dnešní decentralizace:

nepřináší dostatečný přínos.

Pak může být alternativou:

převod některých funkcí zpět na stát.

Například tam, kde:

úspory z rozsahu, jednotnost nebo vysoká specializace převáží výhody regionální autonomie.

Decentralizace není jediný směr reformy

OECD zdůrazňuje, že decentralizace zahrnuje politickou, administrativní a fiskální dimenzi a jejich vhodné vyvážení a pořadí je pro fungování reformy zásadní. Regionální řízení navíc existuje v mnoha různých podobách.

Proto nesmí projekt předpokládat:

VÍCE DECENTRALIZACE = AUTOMATICKY LEPŠÍ STÁT.

Správně:

SPRÁVNÁ FUNKCE NA SPRÁVNÉ ÚROVNI.

Alternativa L – asymetrický model

Česká republika nemusí mít nutně:

naprosto identické organizační řešení ve všech částech státu.

Například metropolitní oblasti mohou vyžadovat:

jinou institucionální strukturu

než:

řídce osídlené venkovské oblasti.

Asymetrie jako alternativní koncepce

Místo 77 jednotek s podobným statutem lze testovat:

několik typů územní správy podle objektivních podmínek.

Například:

METROPOLITNÍ MODEL

REGIONÁLNÍ MODEL

VENKOVSKÝ MODEL.

Výhoda

Instituce mohou lépe:

odpovídat skutečné geografii.

Nevýhoda

Systém může být:

výrazně méně srozumitelný.

Občan v různých částech republiky může mít:

jinou institucionální cestu ke stejné veřejné funkci.

Proto musí být asymetrie:

výjimečně dobře odůvodněna.

Alternativa M – postupná reforma bez konečné velké reorganizace

Je také možné postupovat:

INKREMENTÁLNĚ.

Tedy:

NEJPRVE KOMPETENČNÍ REGISTR

↓

POTOM RUŠENÍ DUPLICIT

↓

POTOM SDÍLENÉ SLUŽBY

↓

POTOM REFORMA FINANCOVÁNÍ

↓

A TEPRVE PODLE VÝSLEDKŮ ROZHODNOUT, ZDA JE NOVÁ ÚZEMNÍ MAPA VŮBEC POTŘEBNÁ.

To je velmi silná alternativa k:

jedné velké reformě.

Výhoda postupné reformy

Nižší:

systémové riziko.

Jednotlivá opatření lze:

ověřovat před další změnou.

Nevýhoda

Postupná reforma může:

ztratit celkový směr.

Každá jednotlivá změna může být:

rozumná,

ale jejich součet:

nemusí vytvořit jednoduchý systém.

To je zkušenost, kterou jsme již identifikovali:

u vývoje české veřejné správy po roce 1989.

Evoluce versus systémový redesign

Máme tedy dvě obecné strategie:

EVOLUČNÍ

opravujeme stávající systém postupně.

SYSTÉMOVÁ

nejprve definujeme cílovou architekturu a poté k ní řízeně přecházíme.

Model 77 patří spíše:

k druhému typu.

Ale může využít:

evoluční implementaci.

Kombinace obou přístupů

To může být důležité.

Nemusíme vybírat:

BUĎ VELKÝ TŘESK / NEBO NIC.

Je možné:

NAVRHNOUT CÍLOVOU ARCHITEKTURU

ale:

OVĚŘOVAT A IMPLEMENTOVAT JI POSTUPNĚ.

To může snížit:

transformační riziko.

Jak alternativy porovnávat

Všechny varianty musí být hodnoceny:

STEJNÝMI KRITÉRII.

Jinak bychom mohli:

zvýhodnit preferovanou variantu volbou jiného měřítka.

Kritérium 1 – kompetenční čitelnost

VÍ OBČAN, KDO ZA CO ODPOVÍDÁ?

Kritérium 2 – subsidiarita

JE FUNKCE NA NEJNIŽŠÍ ÚROVNI, KTERÁ JI DOKÁŽE ÚČINNĚ VYKONÁVAT?

Kritérium 3 – dostupnost

JE SLUŽBA PRAKTICKY DOSTUPNÁ?

Kritérium 4 – odborná kapacita

MÁ ODPOVĚDNÁ ÚROVEŇ LIDI A INSTITUCE, KTERÉ FUNKCI ZVLÁDNOU?

Kritérium 5 – finanční životaschopnost

JSOU KOMPETENCE DLOUHODOBĚ FINANCOVATELNÉ?

Kritérium 6 – demokratická odpovědnost

MŮŽE OBČAN URČIT A POLITICKY HODNOTIT NOSITELE ROZHODNUTÍ?

Kritérium 7 – kontrola

EXISTUJE VNITŘNÍ, EXTERNÍ A VEŘEJNÁ KONTROLNÍ STOPA?

Kritérium 8 – administrativní náklady

KOLIK STOJÍ SPRÁVA SYSTÉMU JAKO CELKU?

Kritérium 9 – transformační náklady

KOLIK STOJÍ PŘECHOD ZE SOUČASNOSTI?

Kritérium 10 – stabilita a odolnost

DOKÁŽE SYSTÉM FUNGOVAT PŘI KRIZI, PERSONÁLNÍM VÝPADKU A DEMOGRAFICKÉ ZMĚNĚ?

Kritérium 11 – schopnost budoucí adaptace

LZE SYSTÉM OPRAVOVAT BEZ DALŠÍ VELKÉ REFORMY?

Kritérium 12 – jednoduchost pro občana

KOLIK ORGANIZAČNÍ SLOŽITOSTI MUSÍ ZNÁT BĚŽNÝ ČLOVĚK?

Srovnávací scénáře

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Do digitálního modelu mohou vstoupit minimálně:

Varianta 0

SOUČASNÝ SYSTÉM BEZ ZÁSADNÍ REFORMY

Varianta 1

SOUČASNÉ KRAJE + KOMPETENČNÍ REFORMA

Varianta 2

KRAJE + SILNĚJŠÍ ORP / MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE

Varianta 3

PŘIBLIŽNĚ 50 ZEMSKÝCH OBVODŮ

Varianta 4

MODEL 77

Varianta 5

PŘIBLIŽNĚ 100 ZEMSKÝCH OBVODŮ

Varianta 6

DVOUSTUPŇOVÁ NADOBECNÍ SAMOSPRÁVA

Varianta 7

POSÍLENÉ OBCE + FUNKČNÍ SPOLUPRÁCE BEZ NOVÉ POLITICKÉ ÚROVNĚ.

Každá varianta musí být konkrétní

Nestačí napsat:

„zachovat kraje“.

Musíme vědět:

S JAKÝMI KOMPETENCEMI

S JAKÝM FINANCOVÁNÍM

S JAKÝMI ORP

S JAKOU SPRÁVNÍ STRUKTUROU.

Stejně tak nestačí:

„Model 77“.

Musí být:

institucionálně a finančně přesně definován.

Nesmíme porovnávat realitu s ideálem

To je jedno z nejdůležitějších pravidel této kapitoly.

Neplatné srovnání:

DNEŠNÍ REÁLNÝ SYSTÉM SE VŠEMI CHYBAMI

versus

IDEÁLNÍ MODEL 77 BEZ PRAKTICKÝCH PROBLÉMŮ.

Platné srovnání:

REFORMOVANÁ REALISTICKÁ VARIANTA SOUČASNÉHO SYSTÉMU

versus

REALISTICKY IMPLEMENTOVANÝ MODEL 77 VČETNĚ JEHO NÁKLADŮ A RIZIK.

Stejné předpoklady

Pokud u Modelu 77 předpokládáme:

úspěšnou digitalizaci,

musíme umožnit:

stejnou digitalizaci i alternativnímu systému.

Pokud u Modelu 77 předpokládáme:

rušení duplicit,

musíme testovat:

zda stejné duplicity nelze odstranit také bez změny mapy.

Jinak bychom:

výsledek vytvořili metodikou místo daty.

Nejlepší alternativa musí být silná

Model 77 nemá být postaven proti:

záměrně špatně navržené alternativě.

Naopak.

Měli bychom vytvořit:

co nejlepší realistickou verzi každého hlavního konkurenčního scénáře.

Teprve potom:

porovnávat.

Alternativy se mohou kombinovat

Je možné, že konečný výsledek nebude:

čistý Model 77

ani:

čistá jiná varianta.

Může vzniknout například:

zemský obvod + silnější meziobecní spolupráce + společné odborné služby.

To není metodické selhání.

Je to:

možný výsledek analýzy.

Model 77 jako pracovní rámec, ne uzavřená ideologie

Model může postupně přijmout:

prvky jiných variant,

pokud se ukážou:

funkčně vhodnější.

Například:

MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCI

SDÍLENÉ ODBORNÉ INSTITUCE

ASYMETRICKÉ METROPOLITNÍ ŘEŠENÍ.

Tím se model:

vyvíjí podle výsledků analýzy.

Rozhodovací matice

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Každá varianta může být popsána:

Oblast	Varianta 0	Reformované kraje	Silnější ORP/spolupráce	Model 77	Jiný počet obvodů
Kompetenční čitelnost	měřit	měřit	měřit	měřit	měřit
Dostupnost	měřit	měřit	měřit	měřit	měřit
Náklady	měřit	měřit	měřit	měřit	měřit
Fiskální kapacita	měřit	měřit	měřit	měřit	měřit
Odborná kapacita	měřit	měřit	měřit	měřit	měřit
Transformace	měřit	měřit	měřit	měřit	měřit

Cílem není:

udělit politické známky.

Cílem je:

získat srovnatelná fakta o jednotlivých variantách.

Váhy kritérií

Ani nejlepší datová matice nevyřeší automaticky:

hodnotový konflikt.

Například:

nižší náklady

mohou stát proti:

vyšší lokální dostupnosti.

Proto budou muset být:

hodnotová rozhodnutí explicitní.

Ne skrytá:

uvnitř algoritmu.

Více váhových scénářů

Lze testovat například:

SCÉNÁŘ DOSTUPNOST

SCÉNÁŘ NÁKLADOVÁ EFEKTIVITA

SCÉNÁŘ DECENTRALIZACE

VYVÁŽENÝ SCÉNÁŘ.

Pokud stejná varianta funguje dobře:

napříč různými scénáři,

je její robustnost:

vyšší.

Alternativa současného systému musí být aktualizovaná

Nemá smysl porovnávat Model 77:

s veřejnou správou roku 2003.

Porovnáváme:

systémy realizovatelné v době rozhodování.

Tedy s využitím:

• digitalizace,
• současných dat,
• moderní meziobecní spolupráce,
• možností sdílených služeb.

OECD v roce 2026 právě meziobecní spolupráci popisuje jako stále důležitější nástroj pro sdílení zdrojů a odbornosti a pro poskytování služeb ve vhodném územním měřítku.

Náklady na neprovedení reformy

Stejně tak nesmíme počítat pouze:

náklady reformy.

Existuje také:

NÁKLAD ZACHOVÁNÍ PROBLÉMU.

Například:

• dlouhodobá duplicita,
• neefektivní administrativa,
• obtížná dostupnost,
• nejasná odpovědnost.

Pokud současný systém vytváří:

trvalý každoroční náklad,

je třeba jej zahrnout:

do varianty „beze změny“.

Status quo není bezplatný

To je zásadní.

Často se reformní varianta hodnotí:

podle všech svých nákladů,

zatímco zachování současnosti:

jako by stálo nula.

Správné srovnání:

NÁKLAD ZMĚNY

versus

NÁKLAD POKRAČOVÁNÍ SOUČASNÉHO SYSTÉMU.

Alternativa musí řešit stejný problém

Pokud jsme identifikovali například:

NEJASNOU ODPOVĚDNOST,

každá varianta musí odpovědět:

JAK JI ODSTRANÍ?

Nestačí:

popsat jinou mapu.

Alternativy porovnáváme podle:

řešení stejného problému.

Problém před řešením

Proto bude u každé hlavní otázky postup:

PROBLÉM

↓

VARIANTA A

VARIANTA B

VARIANTA C

↓

DOPADY

↓

POROVNÁNÍ.

Tím zabráníme:

řešení hledajícímu problém.

Alternativy mohou ukázat, že problém není územní

To je velmi důležitá možnost.

Můžeme zjistit, že některý problém:

vypadá jako problém regionální mapy,

ale ve skutečnosti je:

problémem zákona

procesu

financování

nebo:

digitalizace.

Pak není správným řešením:

měnit hranice.

Alternativy jako obrana proti nadměrné reformě

Čím větší zásah projekt navrhuje:

tím silnější musí mít důkaz, že menší zásah nestačí.

To můžeme nazvat:

TESTEM MINIMÁLNÍ POTŘEBNÉ REFORMY.

Otázka:

JAKÁ JE NEJMENŠÍ ZMĚNA, KTERÁ DOKÁŽE PROBLÉM SPOLEHLIVĚ VYŘEŠIT?

Princip proporcionality reformy

Reformní zásah má odpovídat:

velikosti problému.

Pokud lze problém vyřešit:

změnou jednoho zákona,

není automaticky důvod:

překreslovat republiku.

Pokud je problém:

strukturální a vzniká právě z územního systému,

může být rozsáhlejší reforma:

přiměřená.

Rozhodovací strom

Model může používat:

PROBLÉM

↓

LZE VYŘEŠIT PROCESNÍ ZMĚNOU?

Ano → procesní reforma.

Ne ↓

LZE VYŘEŠIT KOMPETENČNÍ ZMĚNOU BEZ NOVÉ MAPY?

Ano → kompetenční reforma.

Ne ↓

LZE VYŘEŠIT SPOLUPRACÍ STÁVAJÍCÍCH JEDNOTEK?

Ano → spolupráce.

Ne ↓

JE NUTNÁ INSTITUCIONÁLNÍ NEBO ÚZEMNÍ REFORMA?

Teprve zde:

MODEL 77 NEBO JINÁ ÚZEMNÍ VARIANTA.

Model 77 je tedy až jednou z vyšších úrovní zásahu

To odpovídá principu:

NEJPRVE JEDNODUŠŠÍ ŘEŠENÍ → TEPRVE POTOM STRUKTURÁLNÍ ZÁSAH, pokud jednodušší řešení nestačí.

To je důležité:

pro legitimitu i hospodárnost reformy.

Kritéria vyřazení varianty

Varianta může být z dalšího testování vyřazena například tehdy, pokud:

NEDOKÁŽE PLNIT ZÁKLADNÍ VEŘEJNÉ FUNKCE

JE DLOUHODOBĚ FISKÁLNĚ NEŽIVOTASCHOPNÁ

VYTVÁŘÍ NEŘEŠITELNOU KOMPETENČNÍ DUPLICITU

JE ÚSTAVNĚ NEBO PROVOZNĚ NATOLIK KOMPLIKOVANÁ, ŽE JEJÍ PŘÍNOS NEODPOVÍDÁ NÁKLADŮM.

Vyřazení ale musí být:

zdokumentováno.

Nevybíráme vítěze před výpočtem

Právě tato kapitola má zabránit:

předčasnému rozhodnutí.

V tuto chvíli je Model 77:

JEDNOU Z VARIANT.

Je:

rozpracovanou pracovní hypotézou projektu,

nikoli:

výsledkem srovnávací analýzy.

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

• Kolik problémů současného systému lze odstranit bez změny krajské mapy?
• Co lze vyřešit pouze kompetenční reformou?
• Jaké jsou reálné náklady zachování dnešních 14 krajů?
• Jaké náklady by měla jejich hlubší reforma?
• Jaké kompetence lze přiblížit na ORP?
• Mohou ORP převzít větší roli bez vzniku nové politické úrovně?
• Co lze řešit meziobecní spoluprací?
• Kde dobrovolná spolupráce nestačí?
• Kolik by stála institucionalizace silnější meziobecní spolupráce?
• Jak by fungovala varianta přibližně 50 obvodů?
• Jak varianta přibližně 100 obvodů?
• Má smysl dvě samosprávné úrovně mezi obcí a státem?
• Jaké zkušenosti lze získat z polského modelu?
• Bylo by účelnější posílit obce?
• Jaké důsledky by mělo případné slučování obcí?
• Lze zachovat politickou mapu a změnit pouze funkční geografii veřejných služeb?
• Které kompetence by naopak mohly být centralizovány?
• Jak řešit metropolitní oblasti bez celostátní změny?
• Je vhodný asymetrický systém?
• Jaká míra asymetrie je ještě srozumitelná?
• Je bezpečnější postupná reforma?
• Nebo vytváří další vrstvení?
• Jaké jsou náklady neprovedení reformy?
• Jaké problémy jsou skutečně územní?
• Jaké jsou pouze procesní?
• Jaká je nejmenší reforma schopná dosáhnout požadovaného výsledku?
• Podle jakých společných kritérií všechny varianty porovnáme?
• Jak zabránit nastavení kritérií ve prospěch Modelu 77?
• Která fakta by vedla k výběru jiné varianty?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Model 77 musí být srovnáván minimálně s:

REFORMOVANÝM SOUČASNÝM SYSTÉMEM

POSÍLENÍM ORP

MEZIOBECNÍ SPOLUPRACÍ

JINÝM POČTEM STŘEDNÍCH JEDNOTEK

DVOUSTUPŇOVOU NADOBECNÍ SAMOSPRÁVOU

POSÍLENÍM OBCÍ

a:

FUNKČNÍ REFORMOU BEZ NOVÉ POLITICKÉ MAPY.

Každá varianta musí dostat:

stejnou možnost využít moderní digitalizaci, kompetenční zjednodušení a sdílené odborné služby.

Teprve potom je srovnání:

metodicky poctivé.

Pracovní závěr

Model 77 není jedinou možnou odpovědí na problémy české veřejné správy.

Současné Česko má rozsáhlou síť 6 258 obcí, 205 správních obvodů ORP a 14 krajů. Tyto struktury lze nejen nahradit, ale také:

REFORMOVAT

PROPOJOVAT

ZJEDNODUŠOVAT

nebo:

VYUŽÍVAT JINÝM ZPŮSOBEM.

Současný mezinárodní výzkum navíc potvrzuje, že meziobecní spolupráce může být významnou cestou k dosažení vhodného měřítka veřejných služeb při zachování místní autonomie a že decentralizace může mít různé politické, administrativní a fiskální podoby.

Proto Model 77 nesmí dokazovat:

„TOTO JE JEDINÁ MOŽNOST.“

Musí testovat:

„JE TOTO Z dostupných REALISTICKÝCH VARIANT FUNKČNĚ OPODSTATNĚNÝ MODEL PRO ČESKÉ PODMÍNKY?“

Nejdůležitější srovnávací pravidlo tedy zní:

NEPOROVNÁVÁME DNEŠNÍ PROBLÉMOVOU REALITU S IDEÁLNÍM MODELEM 77. POROVNÁVÁME NEJLEPŠÍ REALISTICKÉ VERZE VŠECH HLAVNÍCH VARIANT.

A metodický postup:

PROBLÉM → NEJMENŠÍ MOŽNÁ NÁPRAVA → KOMPETENČNÍ REFORMA → SPOLUPRÁCE → INSTITUCIONÁLNÍ REFORMA → ÚZEMNÍ REFORMA.

Teprve pokud menší zásah:

prokazatelně nestačí,

získává rozsáhlejší zásah:

silnější věcné odůvodnění.

Model 77 tedy nemá být cílem analýzy.

Má být:

jednou z jejích nejpodrobněji prověřovaných hypotéz.