Energetika

Odhadovaný čas čtení: 23minut 10 views

Energetika patří mezi základní infrastruktury moderního státu. Bez stabilních dodávek elektřiny, tepla a dalších forem energie nemohou dlouhodobě fungovat domácnosti, průmysl, doprava, zdravotnictví, digitální infrastruktura ani veřejná správa.

Energetický systém však není jedna veřejná služba.

Zahrnuje:

VÝROBU ENERGIE

PŘENOS A PŘEPRAVU

DISTRIBUCI

OBCHOD

SKLADOVÁNÍ A AKUMULACI

SPOTŘEBU

REGULACI

ZAJIŠTĚNÍ ENERGETICKÉ BEZPEČNOSTI.

Pro Deklaraci odpovědného státu proto není základní otázkou:

Který zdroj energie má stát preferovat?

Podstatnější je:

Jak vytvořit energetický systém, který je bezpečný, dlouhodobě dostupný, ekonomicky únosný, technologicky otevřený a schopný reagovat na změny?

Energie jako strategická infrastruktura

Energetika má oproti běžnému trhu zvláštní charakter.

Výpadek významné části energetického systému neovlivní pouze konkrétního zákazníka.

Může zasáhnout:

nemocnice,
dopravu,
telekomunikace,
průmysl,
veřejné instituce,
zásobování obyvatelstva.

Proto existuje legitimní veřejný zájem na:

bezpečnosti dodávek

odolnosti energetické soustavy.

To však neznamená, že stát musí vlastnit nebo přímo provozovat všechny zdroje a sítě.

Výroba není totéž co síť

Jedním z nejdůležitějších rozlišení je:

VÝROBA ENERGIE

versus

ENERGETICKÁ SÍŤ.

Výroba může být relativně konkurenční.

Elektrárny nebo jiné zdroje mohou provozovat různé subjekty.

Přenosová nebo distribuční síť má naproti tomu charakter přirozeného monopolu.

Nedává obvykle ekonomický smysl, aby každá energetická společnost stavěla ke každému zákazníkovi vlastní paralelní elektrickou síť.

Proto jsou síťová odvětví regulována.

Současný právní rámec

FAKT

Základním právním předpisem české energetiky je zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Jeho aktuální znění účinné od 1. srpna 2026 upravuje podmínky podnikání i výkon státní správy v energetických odvětvích.

Energetický zákon vytváří právní rámec zejména pro:

elektroenergetiku,
plynárenství,
teplárenství,
energetický trh,
licence,
regulaci,
práva a povinnosti účastníků trhu.

Energetika tedy není pouze průmyslovým odvětvím.

Je zároveň rozsáhle regulovanou infrastrukturní oblastí.

Energetický regulační úřad

Významnou roli v systému má Energetický regulační úřad.

ERÚ se zabývá mimo jiné regulací elektroenergetiky, plynárenství, teplárenství a podporovaných zdrojů, licencemi, cenovou regulací a dohledem nad některými částmi energetického trhu.

Jeho existence ukazuje důležitý institucionální princip:

stát nemusí energetickou službu sám provozovat, aby mohl chránit veřejný zájem prostřednictvím pravidel a nezávislé regulace.

Regulované a neregulované části ceny

Cena energie pro konečného zákazníka může obsahovat části vznikající na trhu a části regulované.

U síťových služeb musí regulace hledat rovnováhu mezi:

ochranou zákazníka

schopností provozovatele financovat bezpečný rozvoj sítě.

ERÚ pro období 2026–2030 používá novou metodiku cenové regulace pro elektroenergetiku, plynárenství, operátora trhu, Elektroenergetické datové centrum a další regulované činnosti. Metodika má podle ERÚ vytvářet transparentní, předvídatelné a dlouhodobě stabilní regulační prostředí.

To dobře odpovídá principu projektu:

Regulace má chránit spotřebitele, ale současně nesmí znemožnit investice nutné k udržení infrastruktury.

Přenosová a distribuční soustava

Elektřina musí být dopravena:

od zdroje

→ přenosovou sítí

→ distribuční sítí

→ ke konečnému zákazníkovi.

Přenosová síť má celostátní význam.

Distribuční soustavy mají regionálnější charakter, ale stále tvoří propojenou energetickou infrastrukturu České republiky.

Model 77 proto nemůže energetické sítě rozdělit na 77 izolovaných soustav.

Energetická fyzika nerespektuje administrativní hranice.

Celostátní soustava

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Páteřní energetická infrastruktura musí zůstat plánována jako:

jeden propojený systém České republiky

napojený na širší evropské energetické soustavy.

Zemský obvod nemůže mít vlastní nezávislou přenosovou politiku, pokud by tím ohrozil stabilitu celého systému.

Energetika je tedy oblastí, kde subsidiarita velmi často narazí na:

síťovou závislost.

Výroba energie

Výroba může mít velmi rozdílnou podobu.

Může jít například o:

velké centralizované zdroje,
průmyslové zdroje,
obecní zdroje,
malé lokální výrobny,
domácí výrobu.

Jednotlivé technologie mají rozdílné:

investiční náklady,
provozní vlastnosti,
nároky na síť,
dobu výstavby,
životnost,
environmentální dopady.

Projekt proto nemá vytvořit energetickou koncepci založenou pouze na ideologické preferenci jedné technologie.

Technologická neutralita

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Jedním z principů může být:

Energetická politika má určovat požadovaný výsledek a podmínky, nikoli bez dostatečného důvodu předem vybírat technologického vítěze.

Stát může legitimně stanovovat například požadavky na:

bezpečnost,
stabilitu sítě,
emise,
spolehlivost,
ochranu veřejného zdraví.

Výběr konkrétní technologie má být tam, kde je to možné, výsledkem:

technických možností, ekonomiky a transparentních pravidel.

Technologická neutralita není absolutní

Některé technologie mohou vytvářet specifická rizika nebo nároky.

Stát proto může mít legitimní důvod pro zvláštní:

bezpečnostní regulaci,
licencování,
územní omezení,
strategické rozhodování.

Technologická neutralita tedy neznamená:

všechny zdroje jsou stejné.

Znamená:

každý zdroj má být hodnocen podle transparentních kritérií.

Energetická bezpečnost

Energetická bezpečnost znamená schopnost systému zajistit potřebnou energii i při:

poruše významného zařízení,
výpadku části výroby,
omezení dovozu,
přírodní katastrofě,
kybernetickém incidentu,
jiné krizové situaci.

Proto nelze optimalizovat energetiku pouze podle nejnižší okamžité ceny.

Systém musí mít také určitou:

odolnost a rezervu.

Nejlevnější není vždy nejbezpečnější

Závislost na jediném dodavateli nebo jediném typu zdroje může být krátkodobě ekonomicky výhodná.

Zároveň může vytvářet strategické riziko.

Energetická politika proto musí při rozhodování zvažovat:

CENU

BEZPEČNOST

DOSTUPNOST

ODOLNOST

DLOUHODOBÉ NÁKLADY.

Mezi těmito cíli mohou existovat legitimní konflikty.

Energetická koncepce České republiky

FAKT

K září 2026 zůstává formálně platnou Státní energetická koncepce schválená vládou v květnu 2015. Ministerstvo průmyslu a obchodu v červenci 2026 uvedlo, že poslední ucelený návrh aktualizace z roku 2024 nebyl vládou schválen a jeho projednání bylo v prosinci 2024 odloženo.

Tento stav je pro projekt zajímavý také metodicky.

Strategická energetická rozhodnutí mají velmi dlouhý časový horizont.

Nový významný zdroj nebo energetická síť může být připravována mnoho let a následně fungovat několik desetiletí.

Energetická politika přesahuje volební období

Energetické investice často mají životnost výrazně delší než jedno volební období.

Proto je žádoucí, aby základní energetická politika měla:

dlouhodobý horizont,
transparentní data,
pravidelnou aktualizaci,
schopnost přežít běžné střídání vlád.

To však neznamená, že energetická strategie nemá být demokraticky měnitelná.

Má být změnitelná na základě:

nových dat a transparentního politického rozhodnutí,

nikoli nepředvídatelně každých několik let.

Kapacita versus výroba

Energetika musí rozlišovat:

INSTALOVANÝ VÝKON

SKUTEČNÉ VÝROBY.

Zdroj o stejném instalovaném výkonu může vyrábět velmi rozdílné množství elektřiny podle:

technologie,
počasí,
dostupnosti paliva,
provozního režimu.

Proto nelze energetickou bezpečnost posuzovat pouze součtem instalovaných megawattů.

Výroba musí odpovídat spotřebě

Elektroenergetická soustava musí průběžně udržovat rovnováhu mezi:

výrobou

spotřebou.

S rostoucím podílem proměnlivých zdrojů proto roste význam například:

řízení spotřeby,
flexibilní výroby,
akumulace,
propojení sítí,
podpůrných služeb.

Energetická politika tak není pouze politikou výroby.

Je také politikou:

řízení celé soustavy.

Akumulace

Technologie akumulace mohou pomáhat přesouvat energii mezi různými časovými obdobími.

Mohou například:

stabilizovat síť,
snižovat špičky,
využívat přebytečnou výrobu.

Akumulace ale sama energii nevyrábí.

Je třeba vždy posuzovat:

účinnost,

kapacitu,

dobu ukládání,

náklady.

Proto nemá být automaticky považována za univerzální řešení každého energetického problému.

Decentralizovaná energetika

Technologický vývoj umožňuje, aby se část výroby přesunula:

blíže spotřebiteli.

Může jít například o:

domácnosti,
firmy,
obce,
energetická společenství.

Tím se tradiční model:

velký zdroj → síť → pasivní spotřebitel

částečně mění.

Spotřebitel může být současně výrobcem.

Sdílení elektřiny

Český energetický systém v posledních letech vytvořil právní a technickou infrastrukturu také pro sdílení elektřiny a nové formy aktivního zákazníka.

To zvyšuje význam dat, měření a koordinace distribučních sítí.

Energetické datové centrum je od roku 2024 součástí nového uspořádání elektroenergetického trhu a patří mezi subjekty zahrnuté do současného regulačního rámce ERÚ.

Pro Model 77 je zde důležitý princip:

lokální výroba může být decentralizovaná, ale datová a síťová infrastruktura musí zůstat interoperabilní.

Energetická společenství

Komunitní energetika může umožnit, aby například:

obec,
domácnosti,
podniky

sdílely část lokálně vyrobené energie podle zákonných pravidel.

Takové modely mohou mít smysl tam, kde:

odpovídají místním podmínkám,
mají ekonomickou logiku,
nezpůsobují nepřiměřené náklady ostatním uživatelům sítě.

Veřejná politika nemá energetické komunity:

automaticky nařizovat

ani

automaticky blokovat.

Má jim vytvořit předvídatelný právní rámec.

Role obce

Obec může v energetice vystupovat v několika různých rolích.

Může být:

SPOTŘEBITELEM

například u škol, úřadů a veřejného osvětlení,

VLASTNÍKEM MAJETKU

na kterém lze realizovat energetické projekty,

VÝROBCEM

prostřednictvím vlastního zdroje,

ÚZEMNÍM PLÁNOVAČEM

při rozhodování o využití svého území.

Tyto role je nutné od sebe rozlišovat.

Obecní energetika

Obec může legitimně hledat způsoby:

snížení spotřeby veřejných budov,
efektivnějšího vytápění,
využití vlastních energetických zdrojů,
sdílení energie.

Takové rozhodnutí má však projít stejným ekonomickým testem jako jiné veřejné investice.

Není správné předpokládat:

obecní projekt = automaticky výhodný projekt.

Je třeba hodnotit:

investici → provozní náklady → riziko → životnost → očekávaný přínos.

Zemský obvod

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Zemský obvod může mít význam zejména v otázkách, které přesahují jednotlivou obec, ale nejsou samy o sobě celostátním řízením energetické soustavy.

Může jít například o:

regionální energetické plánování,
koordinaci územních dopadů větších zdrojů,
využití tepla,
podporu energetických projektů veřejných institucí,
krizovou koordinaci v území.

Zemský obvod však nemá fungovat jako:

regionální ministerstvo energetiky s vlastní energetickou politikou nezávislou na státu.

Energetický mix není územní kvóta

Model 77 by neměl automaticky požadovat, aby každý zemský obvod:

vyráběl tolik energie, kolik spotřebuje,
měl všechny typy zdrojů,
byl energeticky soběstačný.

Takový požadavek by ignoroval:

geografii,
průmyslovou strukturu,
dostupnost zdrojů,
ekonomiku sítí.

Jednotná energetická soustava umožňuje, aby energie vznikala tam, kde je její výroba vhodná, a byla dopravována tam, kde je spotřebována.

Lokální odolnost

To však nevylučuje význam lokální odolnosti.

U kritických institucí může být vhodné mít:

záložní napájení,
lokální zdroj,
akumulaci,
krizový plán.

Typicky může jít o:

nemocnice,
krizová centra,
významné komunikační uzly.

Lokální odolnost ale není totéž co úplná energetická soběstačnost regionu.

Teplárenství

Energetika není pouze elektřina.

Významnou oblastí je také výroba a dodávka tepelné energie.

Teplárenský systém má často silně lokální nebo regionální charakter.

Proto může být jeho vhodná organizace jiná než u celostátní elektrizační soustavy.

ERÚ zahrnuje teplárenství do své regulační působnosti a v roce 2026 používá nový regulační rámec také pro tuto oblast.

Centrální versus individuální vytápění

Nelze obecně říci, že:

centrální vytápění je vždy lepší

nebo

individuální vytápění je vždy lepší.

Rozhoduje například:

hustota zástavby,
existující infrastruktura,
zdroj tepla,
náklady na síť,
budoucí vývoj spotřeby.

Rozhodnutí musí vycházet z konkrétního území.

Plynárenství

Plynárenská infrastruktura má rovněž síťový charakter a podléhá regulaci.

ERÚ pro období 2026–2030 používá novou metodiku cenové regulace také pro přepravu a distribuci plynu.

Budoucí využití jednotlivých plynárenských aktiv musí být hodnoceno zejména podle:

skutečné potřeby,
bezpečnosti,
dlouhodobých nákladů,
možností alternativního využití infrastruktury.

Historická existence sítě sama o sobě není důvodem jejího nekonečného zachování.

Energetická infrastruktura má dlouhou životnost

Elektrárny, přenosová vedení, plynovody nebo teplárenské sítě mohou fungovat několik desetiletí.

Dnešní investice proto ovlivňuje:

budoucí technologické možnosti

budoucí veřejné náklady.

To vytváří riziko tzv. uzamčení do určité technologie nebo infrastruktury.

Proto má významné energetické rozhodnutí obsahovat také analýzu:

co se stane, pokud se předpoklady změní.

Scénářové plánování

Energetika je oblast s vysokou mírou nejistoty.

Mění se:

technologie,
ceny surovin,
spotřeba,
evropské předpisy,
geopolitické podmínky.

Dlouhodobý plán by proto neměl stát pouze na jediné prognóze.

Vhodnější může být několik scénářů:

NÍZKÁ SPOTŘEBA

VYSOKÁ SPOTŘEBA

RYCHLÁ ELEKTRIFIKACE

POMALEJŠÍ TECHNOLOGICKÁ ZMĚNA

a jejich dopad na potřebu sítě a výroby.

Energetická chudoba

Vysoké náklady na energie mohou být významným problémem některých domácností.

Je však nutné rozlišit:

ENERGETICKOU POLITIKU

SOCIÁLNÍ POLITIKY.

Pokud má domácnost nedostatečný příjem, nemusí být nejefektivnějším řešením deformovat cenu energie všem spotřebitelům.

Může být vhodnější:

cílená sociální pomoc.

To odpovídá principu předchozí kapitoly:

řešit příčinu problému správným nástrojem.

Cena energie

Cena energie má významný dopad:

na domácnosti,
na průmysl,
na konkurenceschopnost ekonomiky.

Politickým cílem však nemůže být pouze:

co nejnižší dnešní cena.

Pokud je nízká cena dosažena zanedbáním sítě nebo odkládáním investic, může vzniknout:

energetický infrastrukturní dluh.

Dlouhodobě je důležitější:

přiměřená, transparentní a předvídatelná cena při zachování bezpečné infrastruktury.

Regulace monopoly versus regulace trhu

Energetická politika musí rozlišovat:

oblast, kde může fungovat hospodářská soutěž

oblast přirozeného monopolu.

Tam, kde může fungovat konkurence, nemusí stát stanovovat každý ekonomický detail.

Tam, kde přirozený monopol soutěž omezuje, je silnější nezávislá regulace opodstatněná.

Veřejné vlastnictví versus regulace

Stát může veřejný zájem chránit několika nástroji:

VLASTNICTVÍM

REGULACÍ

LICENCOVÁNÍM

SMLUVNÍMI PRAVIDLY

STRATEGICKÝMI REZERVAMI.

Ne každá strategická infrastruktura musí být automaticky státní.

Stejně tak samotné soukromé vlastnictví nezaručuje efektivitu.

Projekt má vždy nejprve určit:

jaký veřejný zájem je třeba chránit

a teprve potom:

jaký nástroj je k tomu nejvhodnější.

Kritická energetická infrastruktura

Některé prvky energetického systému mají zásadní bezpečnostní význam.

U nich je nutné vedle ekonomiky sledovat:

bezpečnost,
fyzickou ochranu,
kybernetickou ochranu,
vlastnickou strukturu,
dodavatelské závislosti.

Zde může být role státu výrazně silnější než u běžné komerční výroby energie.

Kybernetická bezpečnost

Moderní energetika je stále více digitalizovaná.

Řízení výroby, distribuce a spotřeby závisí na:

informačních systémech,
dálkovém řízení,
komunikaci,
datech.

Energetická bezpečnost proto není pouze otázkou:

elektráren a drátů.

Je také otázkou:

digitální infrastruktury a kybernetické odolnosti.

Blackout

Rozsáhlý výpadek elektřiny může velmi rychle zasáhnout další infrastrukturu.

V roce 2026 ERÚ pokračoval v odborném vyhodnocování a koordinaci otázek odolnosti soustavy po rozsáhlém výpadku elektřiny z července 2025, který zasáhl značnou část České republiky.

Takové události ukazují význam:

rezervních mechanismů,
krizových plánů,
koordinace provozovatelů,
schopnosti obnovit síť.

Energetika a krizové řízení

Energetický krizový plán musí být propojen s:

zdravotnictvím,
vodárenstvím,
telekomunikacemi,
dopravou,
bezpečnostními složkami.

To znamená, že krizové plánování nelze řešit izolovaně v rámci energetického resortu.

Zemský obvod může mít významnou koordinační úlohu v území.

Celostátní energetická soustava však vyžaduje centrální krizovou koordinaci.

Výstavba energetické infrastruktury

Nový zdroj nebo vedení může ovlivňovat:

obec,
několik obcí,
několik zemských obvodů.

Proto je nutné rozlišit:

místní energetický projekt

strategické infrastruktury.

Rozhodovací proces má odpovídat skutečnému rozsahu dopadů.

To přímo souvisí s předchozí kapitolou Stavební správa.

Obec má mít hlas, ne absolutní veto

Významná energetická infrastruktura může být v celostátním veřejném zájmu a současně mít výrazné místní dopady.

Obec proto má mít:

možnost vyjádřit se,
přístup k informacím,
zákonnou ochranu svých práv.

Zároveň nemůže mít automatické absolutní veto nad projektem nezbytným pro fungování celostátní soustavy.

Je nutné hledat zákonnou rovnováhu místního a širšího veřejného zájmu.

Místní přínos strategické infrastruktury

Pokud určité území nese výrazné negativní dopady infrastruktury sloužící širší společnosti, je legitimní zkoumat mechanismus, kterým se část veřejného přínosu vrací do dotčeného území.

Nemá však jít o:

kupování souhlasu obce.

Musí jít o:

transparentní, předem známé pravidlo vztahující se ke skutečným dopadům infrastruktury.

Energetická účinnost

Jednotka energie, kterou není nutné vyrobit, přenést nebo distribuovat díky efektivnějšímu využití, může v některých případech představovat ekonomicky výhodné řešení.

Ani zde však neplatí:

každá úspora energie je ekonomicky rozumná za jakoukoli cenu.

Investice do úspory má být hodnocena podle:

INVESTIČNÍ NÁKLAD → ÚSPORA → ŽIVOTNOST → ÚDRŽBA → CELKOVÝ VÝSLEDEK.

Veřejné budovy

Stát, zemské obvody a obce jsou významnými spotřebiteli energie.

U vlastních budov mohou proto přímo ovlivňovat:

energetickou náročnost,
způsob vytápění,
řízení spotřeby,
případnou vlastní výrobu.

Veřejná energetická politika má být především:

dobře ekonomicky řízeným vlastním hospodařením.

Veřejný sektor nemá vyžadovat po ostatních opatření, u kterých sám neumí doložit přiměřenost.

Energetický audit veřejného majetku

Pro významnější veřejný majetek lze spojit:

MAJETKOVÝ AUDIT

ENERGETICKÝM AUDITEM.

U budovy nebo provozu lze sledovat:

spotřebu,
náklady,
technický stav,
potenciál úspory,
návratnost investice.

Tím se propojí kapitoly:

Státní majetek → Energetika → Veřejné rozpočty.

Energetická data

Kvalitní energetická politika potřebuje data.

Může jít o:

výrobu,
spotřebu,
kapacitu sítí,
připojení nových zdrojů,
zatížení sítě,
ceny.

Data mohou pomoci identifikovat místa, kde:

síť potřebuje investici,
vzniká přebytek kapacity,
plánovaný projekt nemá infrastrukturu.

Digitální energetická mapa

Pro Digitální model státu může být postupně vytvořena energetická mapa.

Mohla by zobrazovat například:

hlavní přenosovou infrastrukturu,

významné výrobní zdroje,

distribuční oblasti,

významné teplárenské sítě

a podle možností agregovaná data o výrobě a spotřebě.

Bezpečnostně citlivé informace samozřejmě nemají být veřejné.

Energetický účet zemského obvodu

Pro analytické účely lze vytvořit energetický účet zemského obvodu.

Mohl by sledovat například:

spotřebu,

výrobu,

instalovaný výkon,

významné infrastrukturní potřeby,

kritická místa sítě,

veřejné energetické projekty.

Nemá však sloužit k požadavku:

každý obvod musí být energeticky soběstačný.

Jde o analytický nástroj.

Úloha státu

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Stát má mít zásadní odpovědnost zejména za:

energetický právní rámec,
bezpečnost dodávek,
strategickou energetickou politiku,
páteřní sítě,
mezinárodní energetické vztahy,
regulaci monopolních činností,
krizové řízení energetiky,
základní pravidla trhu.

Úloha zemského obvodu

Zemský obvod může mít význam zejména při:

regionálním energetickém plánování,
koordinaci významných projektů,
energetickém hospodaření vlastního majetku,
krizové koordinaci,
teplárenství a dalších územně specifických otázkách.

Nemá však vzniknout:

77 samostatných energetických politik bez společného rámce.

Úloha obce

Obec může mít hlavní prostor zejména při:

energetickém hospodaření obecního majetku,
územním plánování,
místních energetických projektech,
energetických společenstvích,
místním teplárenství tam, kde je relevantní.

Obec může být aktivním energetickým účastníkem.

Nemá však být nucena stát se výrobcem nebo obchodníkem s energií.

Soukromý sektor

Významná část výroby, obchodu a investic může fungovat prostřednictvím soukromých subjektů.

Stát má vytvořit:

stabilní pravidla,

fungující soutěž tam, kde je možná,

silnou regulaci tam, kde soutěž fungovat nemůže.

Nemá automaticky nahrazovat trh veřejným provozovatelem.

Kompetenční karta energetiky

Pro Digitální model státu lze vytvořit karty:

VÝROBA ELEKTŘINY

PŘENOS

DISTRIBUCE

TEPLÁRENSTVÍ

ENERGETICKÉ SPOLEČENSTVÍ

STRATEGICKÝ ZDROJ.

U každé bude možné zobrazit:

Kdo stanovuje pravidla?

Kdo vlastní infrastrukturu?

Kdo provozuje?

Kdo reguluje cenu?

Kdo kontroluje?

Kdo řeší krizovou situaci?

Kritéria odpovědné energetické politiky

Energetiku lze hodnotit zejména podle:

Bezpečnosti
Dokáže systém zajistit dodávky i při významné poruše?

Dostupnosti
Je energie fyzicky dostupná tam, kde je potřebná?

Cenové únosnosti
Jsou dlouhodobé náklady přiměřené?

Odolnosti
Není systém nepřiměřeně závislý na jediném zdroji nebo dodavateli?

Investiční stability
Existuje prostředí umožňující dlouhodobé investice?

Síťové stability
Dokáže infrastruktura zvládnout měnící se výrobu a spotřebu?

Technologické otevřenosti
Nebrání systém bezdůvodně novým řešením?

Transparentnosti
Jsou veřejné podpory a regulované náklady dohledatelné?

Subsidiarity
Řeší každou otázku nejnižší úroveň, která ji skutečně dokáže zvládnout?

Otevřené otázky

Pro další práci zůstávají zejména otázky:

Jak má vypadat dlouhodobý český energetický mix?
Jak velkou rezervu potřebuje elektrizační soustava?
Jak financovat rozvoj přenosových a distribučních sítí?
Jak nastavit vztah mezi tržní a regulovanou částí energetiky?
Jak hodnotit ekonomické náklady různých výrobních technologií v celém životním cyklu?
Jak řešit kapacitní potřeby při rozvoji decentralizované výroby?
Jakou roli má mít akumulace?
Jakou roli má mít řízení spotřeby?
Jaká energetická agenda skutečně patří zemskému obvodu?
Jak mají obce přistupovat k vlastním energetickým projektům?
Jak nastavit komunitní energetiku tak, aby náklady nebyly nepřiměřeně přenášeny na ostatní uživatele sítě?
Jak rozdělovat přínosy a náklady strategické infrastruktury mezi stát a dotčené území?
Jak řešit energetickou chudobu bez zbytečné deformace energetického trhu?
Jak propojit energetické, stavební a územní plánování?
Jak zvýšit odolnost kritické infrastruktury proti rozsáhlým výpadkům?
Jaké energetické informace mají být součástí Digitálního modelu státu?

Vztah k Modelu 77

NÁVRH K OVĚŘENÍ

Energetika velmi dobře ukazuje hranice decentralizace.

Některé činnosti lze přiblížit:

obci

nebo

zemskému obvodu.

Samotná energetická soustava však musí zůstat:

propojená a koordinovaná v celostátním měřítku.

Pracovní model může být:

STÁT

→ energetická bezpečnost, právní rámec, páteřní infrastruktura, regulace a strategické plánování,

ZEMSKÝ OBVOD

→ regionální koordinace, územní energetická infrastruktura, veřejný majetek a krizová koordinace,

OBEC

→ místní energetické projekty, územní plánování a vlastní hospodaření,

TRH A REGULOVANÍ PROVOZOVATELÉ

→ výroba, obchod, provoz sítí a služby podle příslušných pravidel.

Model 77 proto nemá energetiku rozdělit podle hranic obvodů.

Má jasně rozdělit:

ODPOVĚDNOST ZA PRAVIDLA

ODPOVĚDNOST ZA SÍŤ

ODPOVĚDNOST ZA MÍSTNÍ ROZHODOVÁNÍ

ODPOVĚDNOST ZA KRIZOVOU ODOLNOST.

Pracovní závěr

Energetika je dlouhodobý infrastrukturní systém, ve kterém se současně střetávají:

bezpečnost,

cena,

technologie,

životní prostředí,

hospodářská konkurenceschopnost

územní zájmy.

Odpovědný stát proto nemá hledat jedinou politickou nebo technologickou odpověď platnou navždy.

Má vytvořit systém schopný:

porovnávat technologie,

udržovat bezpečnou síť,

investovat dlouhodobě,

reagovat na změnu

chránit občana před zneužitím monopolního postavení.

Pro Model 77 z toho vyplývají dva základní principy:

Decentralizovaná výroba nemusí znamenat decentralizovanou energetickou soustavu.

Energetická politika má respektovat místní podmínky, ale bezpečnost a stabilita páteřního systému jsou celostátní odpovědností.

Prameny a další četba

Energetický zákon č. 458/2000 Sb., aktuální znění účinné od 1. srpna 2026 – základní právní rámec energetických odvětví a výkonu státní správy.
Energetický regulační úřad – regulace elektroenergetiky, plynárenství, teplárenství, licencí a dalších energetických oblastí.
ERÚ – Metodika cenové regulace pro období 2026–2030, stanovující nový regulační rámec zejména pro elektroenergetiku a plynárenství.
Ministerstvo průmyslu a obchodu – informace z července 2026 o stavu aktualizace Státní energetické koncepce; stále platí koncepce schválená v roce 2015, zatímco návrh aktualizace z roku 2024 nebyl schválen.