Jak měřit postavení Česka ve světě

Jak poznáme, zda má Česká republika ve světě dobré postavení?

Podle velikosti ekonomiky?

Počtu ambasád?

Objemu exportu?

Výdajů na obranu?

Počtu zahraničních studentů?

Mezinárodních žebříčků?

Nebo podle toho, zda dokáže v důležité chvíli prosadit své zájmy?

Žádný z těchto ukazatelů sám o sobě nestačí.

Postavení státu v mezinárodním prostředí je výsledkem mnoha různých schopností. Země může mít vysoký export, ale současně být výrazně závislá na několika trzích. Může mít rozsáhlou diplomatickou síť, ale omezenou schopnost ovlivnit konkrétní rozhodnutí. Může investovat značné prostředky do bezpečnosti, aniž by její kritická infrastruktura byla dostatečně odolná.

Proto by odpovědný stát neměl hledat jedno číslo vyjadřující „sílu Česka“.

Měl by vytvářet soubor ukazatelů, který umožní sledovat, zda se mění jeho:

bezpečnost → prosperita → odolnost → schopnost spolupracovat → technologická a znalostní kapacita → možnosti občanů → důvěryhodnost → schopnost prosazovat legitimně stanovené zájmy.

Co vlastně chceme měřit

Nejdříve je třeba rozlišit několik různých pojmů.

Velikost říká, kolika prostředky stát disponuje.

Výkon ukazuje, co s nimi dokáže vytvořit.

Odolnost ukazuje, jak dobře dokáže fungovat při narušení běžných podmínek.

Vliv znamená schopnost přispívat k výsledku mezinárodních jednání a vztahů.

Reputace vyjadřuje, jak stát vnímají ostatní.

Autonomie rozhodování ukazuje, kolik skutečných možností má stát při zásadním rozhodnutí.

Tyto vlastnosti spolu souvisejí, ale nejsou totožné.

Velká ekonomika může mít významné zdroje, ale také vysokou zranitelnost.

Malá země může mít omezené vlastní kapacity, ale velmi silná partnerství, kvalitní instituce nebo technologii, kterou ostatní potřebují.

Proto nelze mezinárodní postavení odvozovat pouze z velikosti státu.

Měřit cíle, nikoli prestiž

Současná česká Koncepce zahraniční politiky schválená v květnu 2025 stanovuje jako hlavní cíl zajištění bezpečnosti státu a jeho občanů. Mezi další oblasti řadí spojenectví a partnerství, ekonomickou prosperitu, ochranu a prosazování hodnot, služby občanům a dobré jméno České republiky v zahraničí.

To umožňuje změnit způsob hodnocení zahraniční politiky.

Namísto otázky:

„Je Česko ve světě dostatečně významné?“

můžeme položit otázky konkrétnější:

Je země bezpečnější?

Je její prosperita méně zranitelná?

Má více použitelných partnerství?

Dokáže lépe chránit své občany?

Má více možností při narušení strategických dodávek?

Dokáže česká ekonomika vytvářet větší část hodnoty?

Jsou české instituce považovány za předvídatelné partnery?

Takové otázky lze převést do měřitelných údajů.

První oblast: bezpečnost a odolnost

Bezpečnost nelze měřit pouze velikostí armády nebo částkou vynaloženou na obranu.

Výdaje představují vstup.

Rozhodující je schopnost.

Stát by proto měl sledovat například:

schopnost plnit vlastní a spojenecké bezpečnostní závazky,

připravenost ozbrojených sil,

odolnost energetiky,

kybernetickou bezpečnost,

stav kritické infrastruktury,

strategické zásoby,

schopnost zvládat rozsáhlé krize,

rychlost obnovy základních služeb,

existenci alternativních dodavatelských tras

a připravenost civilního obyvatelstva a institucí.

Rozdíl mezi vstupem a výsledkem je podstatný například i při hodnocení obranných výdajů. NATO v roce 2025 přijalo nový dlouhodobý závazek spojenců směřující do roku 2035 k vyšším výdajům na vlastní obranu a související bezpečnostní a infrastrukturní kapacity. Samotné procento HDP však ještě nevypovídá o kvalitě konkrétních schopností, které za tyto prostředky vzniknou.

Pro Model 77 proto může platit:

PENÍZE → KAPACITA → PŘIPRAVENOST → VÝSLEDEK.

Teprve celý řetězec ukazuje skutečnou schopnost státu.

Druhá oblast: ekonomická síla a schopnost vytvářet hodnotu

Česká republika je mimořádně otevřenou ekonomikou.

OECD u české ekonomiky uvádí vysoký podíl vývozu a dovozu zboží a služeb na HDP. Česká zahraničněpolitická koncepce zároveň zdůrazňuje vysoké zapojení země do globálních dodavatelských řetězců a silnou vazbu českého hospodářství na evropský trh.

Samotný objem exportu však není dostatečným měřítkem.

Důležité je také:

kolik domácí přidané hodnoty export obsahuje,

kde vzniká výzkum a vývoj,

kdo vlastní značku a duševní vlastnictví,

jak diverzifikované jsou exportní trhy,

jak koncentrované jsou klíčové dovozy,

kolik českých firem prodává vlastní konečný produkt,

jak snadno lze nahradit kritického dodavatele,

jaký je příliv a odliv investic

a jak rychle roste produktivita.

Země může exportovat velké množství výrobků, ale pokud významnou část rozhodování, know-how a konečné marže kontrolují subjekty v zahraničí, její skutečné ekonomické možnosti mohou být jiné, než naznačuje samotná hodnota exportu.

NÁVRH

Měřítkem by proto nemělo být pouze:

KOLIK VYVEZEME

ale také:

CO VYVEZEME → KOLIK HODNOTY VYTVOŘÍME → KDO KONTROLUJE TECHNOLOGII → KDO KONTROLUJE TRH.

Třetí oblast: strategické závislosti

Jedním z nejdůležitějších ukazatelů mezinárodního postavení může být něco, co v tradičních statistikách není příliš viditelné:

počet skutečných alternativ.

Pokud je stát kriticky závislý na jednom dodavateli, jednom trhu, jedné technologii nebo jedné dopravní trase, jeho možnosti rozhodování jsou omezenější.

Proto by měl existovat průběžně aktualizovaný přehled strategických závislostí.

U každé významné závislosti lze sledovat:

ZDROJ → KONCENTRACE → ALTERNATIVA → ČAS NÁHRADY → NÁKLAD NÁHRADY → STRATEGICKÁ REZERVA.

To může být praktičtější ukazatel suverenity než obecné politické deklarace.

Země, která ví, že kritickou dodávku dokáže během několika měsíců nahradit, má jinou vyjednávací pozici než země, která alternativu nemá.

Současná česká zahraničněpolitická koncepce právě snižování nežádoucích strategických závislostí a zabezpečení dodavatelských řetězců výslovně spojuje s ekonomickou bezpečností země.

Čtvrtá oblast: technologie, inovace a znalosti

Dlouhodobé postavení země stále více závisí na tom, co dokáže vymyslet, vyvinout a použít.

Ne pouze vyrobit.

Pro měření technologického postavení lze sledovat například:

výdaje na výzkum a vývoj,

soukromé investice do výzkumu,

mezinárodní patenty,

vědeckou kvalitu,

spolupráci univerzit s průmyslem,

technologické firmy schopné růstu na zahraničních trzích,

dostupnost rizikového kapitálu,

počet výzkumníků,

schopnost přitahovat zahraniční odborníky,

komercializaci výsledků výzkumu

a podíl firem vytvářejících vlastní technologii nebo produkt.

Evropská komise každoročně publikuje European Innovation Scoreboard, který právě takové komponenty umožňuje mezi státy a v čase porovnávat. Vydání pro rok 2026 bylo zveřejněno 9. července 2026 a obsahuje také samostatný profil Česka.

Podobné mezinárodní nástroje mohou být užitečným zdrojem dat.

Neměly by však být používány jako definitivní vysvědčení země.

Pátá oblast: schopnost vytvářet partnerství

Mezinárodní vliv nelze měřit jednoduše počtem členství v organizacích.

Členství samo nic nezaručuje.

Rozhodující je, zda země dokáže vztahy skutečně využívat.

Lze proto sledovat například:

stabilitu strategických partnerství,

účast v dlouhodobých koalicích,

schopnost připravovat společné iniciativy,

zapojení českých odborníků do mezinárodních institucí,

přítomnost českých občanů v odborných a řídících strukturách,

počet funkčních vědeckých, bezpečnostních a hospodářských partnerství

nebo schopnost získat další země pro konkrétní návrh.

Zde však vzniká metodický problém.

Vliv často není přímo viditelný.

Úspěšná diplomacie může spočívat právě v tom, že se problém vyřešil dříve, než se stal veřejným konfliktem.

Proto nelze diplomatickou práci hodnotit pouze podle mediální viditelnosti.

Šestá oblast: schopnost formulovat a prosazovat pozici

Silné postavení neznamená, že Česká republika vždy dosáhne svého.

V mezinárodním prostředí je to nereálné.

Měřit lze ale něco jiného.

Dokáže stát včas určit svůj zájem?

Má pro své stanovisko kvalitní data?

Koordinují se české instituce?

Existují před jednáním spojenci se stejným nebo podobným zájmem?

Je česká pozice předvídatelná?

Dokáže země nabídnout kompromis přijímaný dalšími aktéry?

A pokud rozhodnutí dopadne jinak, dokáže se na novou situaci adaptovat?

NÁVRH

U významnějších mezinárodních rozhodnutí by proto mohl existovat jednoduchý zpětný audit:

CÍL → POZICE → PARTNEŘI → VÝSLEDEK → DOPAD NA ČESKO → POUČENÍ.

Ne proto, aby se diplomatům mechanicky přidělovaly body.

Ale proto, aby stát dokázal zjistit, které strategie fungují.

Sedmá oblast: možnosti českého občana

Postavení státu není pouze abstraktní geopolitická veličina.

Má praktické důsledky pro jednotlivého člověka.

Jedním z nejlepších měřítek proto může být otázka:

Co může český občan ve světě skutečně dělat?

Lze sledovat například:

možnost cestovat,

studovat,

pracovat,

podnikat,

převádět kvalifikaci,

využívat konzulární ochranu,

bezpečně se vrátit při krizové situaci,

používat české veřejné služby ze zahraničí

nebo prosazovat svá zákonná práva v rámci mezinárodních dohod.

Silnější mezinárodní postavení státu má hodnotu tehdy, pokud se alespoň část jeho výsledků přenáší také na občana.

Osmá oblast: přitažlivost země

Pohyb lidí funguje oběma směry.

Země může být úspěšná také tehdy, pokud do ní chtějí přicházet lidé, které potřebuje.

Měřit lze například:

zahraniční studenty,

výzkumníky,

specialisty,

podnikatele,

návraty českých občanů,

zahraniční investice s vysokou přidanou hodnotou

nebo schopnost dlouhodobě udržet lidi, kteří v České republice vystudovali.

To může být velmi praktický test reputace země.

Člověka lze přesvědčit reklamou, aby Českou republiku jednou navštívil.

Je mnohem obtížnější přesvědčit schopného člověka, aby zde několik let pracoval, založil firmu nebo vychovával rodinu.

Takové rozhodnutí vypovídá o skutečné zkušenosti se zemí více než reklamní kampaň.

Devátá oblast: reputace a důvěryhodnost

Reputaci není možné měřit dokonale.

Přesto ji nelze ignorovat.

Stát může sledovat dlouhodobý vývoj toho, jak je Česká republika vnímána mezi:

obchodními partnery,

investory,

studenty,

turisty,

vědci,

diplomaty

a zahraniční veřejností.

Je však důležité oddělit známost od důvěry.

Země může být velmi známá kvůli negativní události.

Samotná mediální viditelnost proto není měřítkem úspěchu.

Vhodnější může být sledovat například:

ochotu spolupracovat s českými institucemi,

opakované investice,

návrat zahraničních studentů a odborníků,

dlouhodobá partnerství,

důvěru v právní prostředí

nebo zkušenosti zahraničních subjektů s českou veřejnou správou.

Desátá oblast: schopnost přispívat

Mezinárodní postavení není tvořeno pouze tím, co stát od světa získává.

Důležité je také to, co do společného systému přináší.

Česká republika může přispívat například:

bezpečnostními kapacitami,

humanitární pomocí,

vědeckou spoluprací,

technologiemi,

rozvojovými projekty,

ochranou společných evropských hranic,

odborníky,

kulturními projekty

nebo účastí na řešení mezinárodních krizí.

Nejde o soutěž v tom, která země dává více.

Podstatnější je otázka:

Je český příspěvek pro partnery skutečně užitečný?

Vzájemná potřebnost může být jedním ze zdrojů stabilních vztahů.

Jeden žebříček nestačí

Existuje velké množství mezinárodních žebříčků.

Měří inovace, konkurenceschopnost, kvalitu institucí, udržitelný rozvoj, bezpečnost, životní úroveň, vzdělávání nebo další charakteristiky.

Například European Innovation Scoreboard umožňuje sledovat inovační systémy, OECD rozsáhlé hospodářské a institucionální ukazatele a Sustainable Development Report kombinuje řadu indikátorů vztahujících se k cílům udržitelného rozvoje.

Tyto zdroje mohou být užitečné.

Mají ale několik omezení.

Liší se metodikou.

Pracují s různě starými daty.

Volí různé váhy jednotlivých ukazatelů.

Některé používají také expertní nebo percepční hodnocení.

A agregované pořadí může skrýt skutečnost, že země má v některých oblastech výrazně odlišný vývoj než v jiných.

Proto by Model 77 neměl vytvořit nový index, jehož výsledkem bude například:

„Česko získalo 74 bodů ze 100.“

Takové číslo by vytvářelo dojem přesnosti, kterou komplexní mezinárodní postavení státu nemá.

Dashboard místo jednoho čísla

NÁVRH

Vhodnější by mohl být veřejný Dashboard Česko ve světě.

Ne jeden index.

Soubor ukazatelů.

Například:

BEZPEČNOST A ODOLNOST

kritické závislosti, zásoby, obnovitelnost systému, bezpečnostní kapacity;

PROSPERITA

produktivita, export, přidaná hodnota, investice, diverzifikace;

VĚDA A TECHNOLOGIE

výzkum, patenty, technologické firmy, zahraniční výzkumníci;

MEZINÁRODNÍ VAZBY

partnerství, přeshraniční spolupráce, institucionální zapojení;

LIDÉ

studium, práce, mobilita, návraty, zahraniční odborníci;

SLUŽBA OBČANOVI

konzulární služby, krizová pomoc, digitální dostupnost;

STRATEGICKÁ AUTONOMIE

koncentrace dodavatelů, dostupnost alternativ, doba nahrazení kritických vstupů;

ČESKÁ STOPA

vědecké, kulturní, ekonomické a společenské vztahy se zahraničím.

Každý ukazatel by měl mít metodiku, zdroj a časovou řadu.

Občan by měl být schopen zjistit nejen aktuální hodnotu, ale také vývoj.

Důležitější než pořadí je trend

Představme si, že Česká republika v nějakém mezinárodním ukazateli změní pozici.

Samo o sobě to nemusí znamenat, že se něco změnilo v České republice.

Mohly se rychleji zlepšit jiné země.

Mohla se změnit metodika.

Do hodnocení mohly vstoupit nové státy.

Nebo se změnila váha jednotlivých ukazatelů.

Proto je mnohem důležitější sledovat:

VLASTNÍ VÝVOJ → SROVNATELNÉ ZEMĚ → PŘÍČINU ZMĚNY.

Ne:

POŘADÍ → TITULEK.

Model 77 by měl mezinárodní srovnání používat jako diagnostický nástroj.

Nikoli jako soutěž národů.

S kým Česko porovnávat

Ani výběr srovnávaných zemí není neutrální metodický detail.

Porovnání s největší světovou ekonomikou může být u některých ukazatelů málo užitečné.

Často mohou být relevantnější státy s podobnou:

velikostí populace,

ekonomickou strukturou,

geografickou polohou,

historickou zkušeností

nebo institucionálním prostředím.

Současně může mít smysl sledovat také země, které úspěšně řeší problém, který Česká republika právě řeší.

NÁVRH

Model by proto neměl používat jedinou pevnou skupinu států.

Srovnávací země mají být vybírány podle konkrétní otázky.

Pro energetiku může být vhodná jiná skupina než pro digitalizaci, školství, inovace nebo diplomacii.

To omezuje riziko, že si stát vybere takové srovnání, které pouze potvrzuje předem požadovaný výsledek.

Měřit také cenu výsledku

Zlepšení ukazatele nemusí automaticky znamenat úspěch.

Pokud se například určitá kapacita zvýší jen díky mimořádně vysokým nákladům, je třeba hodnotit také její hospodárnost.

Proto by k významným ukazatelům měla patřit otázka:

Jakého výsledku bylo dosaženo a za jakou cenu?

Může tedy existovat dvojice:

VÝSLEDEK + NÁKLAD NA VÝSLEDEK.

To umožňuje odlišit skutečné zvýšení schopnosti od situace, kdy stát problém pouze zasypává penězi.

Měřit i rychlost reakce

Moderní mezinárodní prostředí se může měnit velmi rychle.

Z tohoto důvodu není důležitá pouze velikost kapacity, ale také čas.

Jak dlouho trvá nahradit kritického dodavatele?

Jak rychle lze evakuovat občany?

Jak dlouho trvá otevřít nový exportní trh?

Za jak dlouho se stát přizpůsobí nové evropské legislativě?

Jak rychle může obnovit kritickou infrastrukturu?

Jak dlouho trvá přijmout strategické rozhodnutí?

Čas je proto samostatným ukazatelem státní schopnosti.

ODOLNOST = NEJEN ZDA SE DOKÁŽEME PŘIZPŮSOBIT, ALE TAKÉ JAK RYCHLE.

Data musí vést k rozhodnutí

Největším rizikem každého systému ukazatelů je, že vznikne rozsáhlý dokument, který nikdo nepoužije.

NÁVRH

Dashboard proto musí být spojen s procesem rozhodování.

Například:

UKAZATEL → ZMĚNA → ANALÝZA PŘÍČINY → ODPOVĚDNÁ INSTITUCE → NÁVRH OPATŘENÍ → NOVÉ MĚŘENÍ.

Pokud se například zvýší závislost na jednom dodavateli kritické suroviny, systém nemá pouze zobrazit číslo.

Má vyvolat otázku:

Je koncentrace ještě přijatelná?

Existuje alternativa?

Kdo problém řeší?

A kdy bude výsledek znovu vyhodnocen?

Měření bez vazby na rozhodování je pouze statistika.

Veřejnost musí vidět stejná základní data jako stát

Část údajů týkajících se bezpečnosti samozřejmě nemůže být veřejná.

Základní obraz mezinárodního postavení země by však veřejný být měl.

To má několik výhod.

Občan může posoudit, zda politická tvrzení odpovídají dostupným údajům.

Novináři mohou pracovat se stejnými časovými řadami.

Výzkumníci mohou metodiku kritizovat a zlepšovat.

A vláda nemůže snadno měnit způsob prezentace výsledků podle aktuální politické potřeby.

NÁVRH

Veřejný dashboard by proto měl obsahovat:

zdroj dat,

metodiku,

historické hodnoty,

datum aktualizace,

případnou změnu metodiky

a vysvětlení omezení ukazatele.

Pokud něco nelze spolehlivě změřit, má to být uvedeno.

Nejistota je informace.

Vláda nesmí hodnotit sama sebe pouze vlastními ukazateli

Dalším rizikem je výběr metrik podle toho, co právě vypadá příznivě.

Proto má být metodika dlouhodobě stabilní.

Na její tvorbě se mohou podílet například statistické instituce, akademická pracoviště, odborné státní organizace a další nezávislé zdroje dat.

Český statistický úřad nebo jiné odborné instituce mohou poskytovat část dat.

OECD, EU, NATO, OSN, WIPO a další organizace mohou poskytovat mezinárodně srovnatelné údaje podle jednotlivých oblastí.

Významným principem by mělo být:

VLÁDA STANOVUJE POLITIKU → DATA POPISUJÍ VÝSLEDEK.

Politická reprezentace samozřejmě může rozhodnout, jaký cíl považuje za důležitý.

Neměla by však podle aktuální potřeby měnit samotnou realitu, kterou ukazatel měří.

Co by tuto koncepci vyvrátilo

Ani rozsáhlý systém ukazatelů není bez rizika.

Může se stát příliš složitým.

Instituce mohou začít optimalizovat pouze to, co se měří.

Snadno měřitelné veličiny mohou získat větší význam než důležité, ale obtížně měřitelné vlastnosti.

Výsledkem může být stát, který zlepšuje čísla místo skutečnosti.

Dalším nebezpečím je falešná přesnost.

Mezinárodní vliv, důvěra nebo odolnost jsou komplexní vlastnosti, které nelze vždy převést na přesné číslo.

Proto musí vždy existovat kombinace:

DATA + KONTEXT + ODBORNÁ INTERPRETACE.

Číslo pomáhá položit otázku.

Nemusí samo poskytnout odpověď.

Hypotézu této kapitoly by bylo nutné změnit, pokud by systém měření vytvářel vysoké administrativní náklady, aniž by skutečně ovlivňoval rozhodování.

Měřit stát pouze proto, abychom jej mohli měřit, nemá smysl.

Vztah k Modelu 77

Tato kapitola uzavírá celou sekci Česko ve světě, ale současně se vztahuje k celému Modelu 77.

Stejný princip, který používáme při návrhu vnitřního uspořádání státu, lze použít také zde:

CÍL → KOMPETENCE → ODPOVĚDNOST → ZDROJE → VÝSLEDEK → MĚŘENÍ → KONTROLA → ÚPRAVA.

Model 77 by neměl tvrdit, že zná definitivní podobu české zahraniční politiky.

Ta bude vždy výsledkem demokratického politického rozhodování a měnícího se mezinárodního prostředí.

Může však požadovat něco jiného:

aby byly cíle srozumitelné,

aby bylo známo, kdo za ně odpovídá,

aby existovala data o výsledcích,

aby bylo možné rozpoznat neúspěch

a aby politika mohla být podle výsledků změněna.

To je podstatná součást odpovědnosti.

Pracovní závěr

Postavení České republiky ve světě nelze vyjádřit jedním číslem.

Nelze jej spolehlivě odvodit z jednoho mezinárodního žebříčku.

A už vůbec ne z pocitu, zda je země ve světě „dostatečně respektována“.

Odpovědný stát potřebuje konkrétnější otázky.

Jsme bezpeční?

Jsme schopni vytvářet prosperitu?

Máme alternativy při narušení kritických dodávek?

Dokážeme vytvářet technologie a znalosti?

Máme funkční partnerství?

Dokážeme chránit své občany?

Jsme pro ostatní užitečným a předvídatelným partnerem?

A máme při zásadním rozhodování více než jednu skutečně použitelnou možnost?

Teprve spojení těchto odpovědí vytváří realistický obraz postavení země.

Model 77 by proto neměl vytvářet nový žebříček států.

Měl by vytvořit systém včasného poznání.

Systém, který dokáže upozornit, že vzniká nebezpečná závislost.

Že klesá technologická schopnost.

Že se zhoršuje určitá veřejná služba občanům v zahraničí.

Že ekonomika příliš závisí na jediném trhu.

Nebo naopak, že určité dlouhodobé opatření přináší měřitelný výsledek.

Smyslem měření totiž není dokázat, že Česká republika je úspěšná.

Smyslem je včas poznat skutečnost — i když není příjemná — a podle ní změnit rozhodování.

Právě schopnost státu opravit vlastní strategii může být nakonec jedním z nejdůležitějších ukazatelů jeho skutečné síly.