Diplomacie

Jak má malý stát prosazovat své zájmy

Česká republika nemůže být všude stejně silně přítomná. Nemůže mít stejně velké zastupitelské úřady ve všech zemích, špičkového odborníka na každé mezinárodní téma ani dlouhodobě sledovat všechny politické a ekonomické změny světa se stejnou intenzitou. To není zvláštnost české diplomacie. Je to přirozený důsledek omezených zdrojů. O to důležitější je rozhodnout, kam je soustředit.

Diplomacie středně velkého evropského státu nemůže být založena na představě, že Česko získá vliv tím, že bude napodobovat globální velmoci v menším měřítku. Potřebuje mnohem přesněji vědět, kde má vlastní zájem, kde může výsledek skutečně ovlivnit a kde musí dlouhodobě udržovat znalost prostředí i tehdy, když se právě nic dramatického neděje.

Současná Koncepce zahraniční politiky z roku 2025 označuje za hlavní nástroj zahraniční politiky profesionální zahraniční službu s dostatečným počtem kvalifikovaných pracovníků v ústředí i zahraničí a se sítí zastupitelských úřadů odpovídající potřebám české diplomacie. Zároveň zdůrazňuje schopnost diplomatické služby průběžně získávat, ověřovat a vyhodnocovat informace ze zahraničí a předávat je ostatním částem státu.

To dobře vystihuje základní funkci diplomacie.

Velvyslanectví není pouze místo, kde se konají oficiální návštěvy.

Je to část českého státu umístěná do prostředí, kterému má rozumět dříve, než se změna v tomto prostředí projeví doma.

Diplomacie začíná znalostí, ne reprezentací

Veřejnost obvykle vidí diplomacii při návštěvě prezidenta, premiéra nebo ministra.

Fotografii ze setkání.

Podpis dohody.

Recepci.

Podnikatelskou delegaci.

Jenže velká část skutečné diplomatické práce je mnohem méně viditelná.

Kdo získá důležitou informaci dříve?

Kdo rozumí tomu, proč se v určité zemi mění politika?

Kdo ví, které rozhodnutí se připravuje, ještě než je zveřejněno?

Kdo zná lidi a instituce, které je možné oslovit?

Kdo dokáže odlišit běžnou politickou rétoriku od skutečné změny kurzu?

Právě takové schopnosti vysvětlují, proč nelze diplomacii nahradit pouze internetovým vyhledáváním nebo analýzou veřejných databází.

Moderní stát má přístup k obrovskému množství otevřených informací.

To ale neznamená, že automaticky rozumí jejich významu.

Diplomatická přítomnost má hodnotu tam, kde přináší kontext, vztahy a znalost místního prostředí, kterou není možné získat pouze z Prahy.

Současná česká koncepce zahraniční politiky tuto analytickou funkci zahraniční služby výslovně zdůrazňuje. Informace získané diplomacií mají podle ní sloužit nejen samotné zahraniční politice, ale také širší státní správě, podnikatelům, investorům a dalším institucím.

To znamená, že diplomatická síť může být chápána také jako zahraniční informační infrastruktura státu.

Její přínos se proto nemá měřit pouze počtem uskutečněných návštěv nebo kulturních akcí.

Velvyslanectví má být tam, kde existuje funkce, nikoli pouze vlajka

To vede k obtížné otázce: kde má mít Česko vlastní zastupitelský úřad?

Jednoduchá odpověď neexistuje.

Velikost země sama nestačí.

Malý stát může mít pro Česko mimořádný význam kvůli bezpečnosti, technologii, dopravě nebo specifické mezinárodní instituci.

Velká země naopak nemusí vyžadovat stejně rozsáhlé české zastoupení ve všech svých regionech.

Rozhodnutí o diplomatické síti by proto mělo vycházet z několika vrstev.

Jaký je bezpečnostní význam země?

Jak velké jsou obchodní a investiční vazby?

Existuje významná česká komunita?

Je země důležitá pro určitou technologii nebo surovinu?

Sídlí v ní významná mezinárodní organizace?

Existuje intenzivní vědecká, kulturní nebo vzdělávací spolupráce?

A jak obtížné by bylo vztahy řídit z jiného zastupitelského úřadu?

Takové hodnocení nemusí vést ke stejné odpovědi navždy.

Diplomatická síť má být stabilnější než roční politické priority, protože místní znalost a kontakty vznikají dlouho.

Nemá ale být zmrazena podle světové mapy minulého století.

Pokud se ekonomické, bezpečnostní nebo technologické těžiště světa mění, musí se tomu po dostatečném vyhodnocení přizpůsobovat také přítomnost českého státu.

Současná koncepce z roku 2025 proto výslovně uvádí, že umístění a velikost zastupitelských úřadů mají odpovídat potřebám aktivní diplomacie a jejím stanoveným úkolům.

Pro Model 77 je tato formulace zajímavá tím, že přesně odpovídá jeho vlastní metodě.

Nejdříve funkce.

Potom instituce.

Ne každá země potřebuje stejný typ české přítomnosti

Diplomatická síť nemusí být binární.

Buď máme velvyslanectví, nebo v zemi nejsme.

Mezi těmito možnostmi existuje více forem zastoupení.

Jeden zastupitelský úřad může pokrývat také další země.

V některých místech může mít smysl generální konzulát.

Jinde honorární konzul.

Určitou službu lze centralizovat.

A část odborné práce může probíhat v regionálních týmech, které podporují několik zastupitelských úřadů.

Česká republika například používá rozsáhlou síť honorárních konzulátů. MZV uvádí přibližně 250 těchto zastoupení po světě. Honorární konzulové působí pod vedením příslušné české diplomatické mise a jejich úkolem může být podpora ekonomických, obchodních, vědeckých a kulturních vztahů i pomoc českým občanům v nouzi.

Honorární konzul samozřejmě není náhradou profesionálního velvyslanectví.

Nemá stejné pravomoci ani odborný aparát.

Může ale rozšířit místní dosah státu tam, kde by plnohodnotná profesionální mise nebyla přiměřená rozsahu českých zájmů.

Právě taková kombinace různých forem přítomnosti může být pro menší stát efektivnější než snaha budovat všude stejné instituce.

Malý stát potřebuje diplomatickou specializaci

Není realistické očekávat, že každý český diplomat bude detailně rozumět všem tématům.

Bezpečnosti.

Energetice.

Umělé inteligenci.

Obchodu.

Mezinárodnímu právu.

Jaderné energetice.

Polovodičům.

Klimatu.

Rozvojové politice.

Finančním institucím.

A současně politickému systému země, ve které působí.

Diplomacie budoucnosti proto potřebuje kombinovat dvě různé odbornosti.

První je znalost konkrétní země nebo regionu.

Jazyk.

Politická kultura.

Instituce.

Historie vztahů.

Osobní kontakty.

Druhá je tematická odbornost.

Technologie.

Bezpečnost.

Energetika.

Obchodní politika.

Mezinárodní organizace.

Ideální spojení obou schopností nebude možné vytvořit na každém zastupitelském úřadu.

Právě proto mohou být některé odborné kapacity sdílené.

Specialista na polovodiče nemusí sedět na každém velvyslanectví.

Může podporovat síť několika relevantních úřadů.

Podobně odborník na určitou oblast mezinárodního práva nebo technologické regulace.

Tím se znovu vrací princip, který Model 77 používá uvnitř státu:

politická nebo institucionální přítomnost neznamená, že každé místo potřebuje úplnou kopii všech odborných kapacit.

Diplomat se nevytváří jedním zahraničním pobytem

Profesionální diplomacie je dlouhodobá personální investice.

Jazyková znalost, schopnost vyjednávat, znalost mezinárodního práva a politických institucí ani zkušenost s krizovou situací nevznikají rychle.

Česká Diplomatická akademie dnes zajišťuje základní přípravu nově přijímaných diplomatických pracovníků, specializované vzdělávání, jazykovou přípravu i školení související s působením v evropských a mezinárodních institucích.

Její význam není pouze vzdělávací.

Ukazuje, že diplomatická služba potřebuje institucionální paměť.

Pokud by se česká zahraniční služba po každých volbách personálně přestavěla, ztrácela by znalost prostředí a vztahy, které vznikaly mnoho let.

Politická reprezentace samozřejmě určuje zahraničněpolitické priority.

Profesionální diplomacie ale musí být schopná je provádět bez toho, aby každá vláda znovu budovala celý aparát.

Je to podobný vztah jako v ostatních částech veřejné správy.

Demokratická změna cíle.

Odborná kontinuita výkonu.

Právě kombinace obou vytváří stát, který se dokáže měnit, aniž ztrácí paměť.

Rotace diplomatů má výhody i cenu

Zahraniční služba tradičně střídá působení diplomatů mezi ústředím a zahraničními misemi.

Takový model má logiku.

Diplomat získává zkušenost s různými prostředími.

Nevytvoří se příliš silná osobní závislost na jednom místě.

Znalost ze zahraničí se může vracet do ústředí.

Současně ale rotace vytváří problém.

Hluboká znalost regionu, jazyka a místních sítí se buduje dlouho a může se rychle ztratit, pokud stát systematicky nepředává kontakty a znalosti dalším pracovníkům.

Proto nemá být expertiza pouze osobním majetkem jednotlivého diplomata.

Musí existovat institucionální paměť.

Kvalitní předávací procesy.

Analytické záznamy.

Síť odborníků.

A možnost využít zkušenost člověka i po jeho návratu z konkrétní země.

Jinak stát opakovaně platí za stejné učení.

Diplomacie nemá pouze otevírat dveře českým firmám

Ekonomická diplomacie je jednou z nejviditelnějších částí zahraniční služby.

V roce 2026 schválilo MZV k realizaci 213 projektů ekonomické diplomacie PROPED připravených českými zastupitelskými úřady. Projekty mají podporovat vstup českých firem na zahraniční trhy a mohou zahrnovat podnikatelské mise, semináře, prezentace, veletrhy nebo odborné akce. Do společného systému financování jsou zapojeny také další české resorty.

Vedle toho pokračuje program PROPEA, který prostřednictvím místních odborníků pomáhá firmám na obtížnějších trzích například s právními a finančními analýzami, certifikacemi, marketingem nebo vytvářením partnerských sítí. V roce 2026 funguje tento program v devíti zemích.

Taková podpora může mít jasný smysl.

Zastupitelský úřad může české firmě otevřít kontakt, který by sama obtížně získala.

Může vysvětlit místní regulatorní prostředí.

Upozornit na politické riziko.

Pomoci při problému s místní správou.

Nebo spojit několik českých firem kolem jedné příležitosti.

Neměl by ale nahrazovat podnikatelské rozhodování.

Diplomat není obchodní ředitel soukromé společnosti.

Stát nemá nést běžné podnikatelské riziko za firmu, která se rozhodla vstoupit na zahraniční trh.

Ekonomická diplomacie je nejlépe obhajitelná tam, kde řeší překážku, kterou samotná firma obtížně překonává kvůli povaze zahraničního prostředí.

Například politický kontakt.

Regulatorní problém.

Informační asymetrii.

Nebo vstup na trh, kde jsou vztahy se státními institucemi zásadní.

Počet podnikatelských misí není měřítkem výsledku

Stejně jako v domácí veřejné správě musíme rozlišovat aktivitu a výsledek.

Diplomacie může zorganizovat mnoho konferencí.

Podnikatelských misí.

Setkání.

Recepcí.

Prezentací.

To všechno může být užitečné.

Ale samo o sobě to neříká, zda veřejné prostředky přinesly veřejnou hodnotu.

U ekonomické diplomacie můžeme alespoň částečně sledovat, zda podpora pomohla firmám získat nové kontakty, vstoupit na trh nebo odstranit konkrétní překážku.

Ani zde ale není jednoduché připsat výsledek přímo diplomacii.

Firma mohla uspět i bez ní.

Kontrakt může vzniknout několik let po prvním kontaktu.

A neúspěšná mise nemusí být automaticky plýtváním, pokud pomohla firmě včas zjistit, že určitý trh není vhodný.

To znamená, že hodnocení diplomatických nástrojů potřebuje větší opatrnost než jednoduchou statistiku počtu akcí a objemu kontraktů.

Smysluplnější může být sledovat, zda stát řeší problémy, které by jednotlivý podnik řešil obtížně sám, a zda podporované služby mají skutečnou poptávku mezi firmami.

Diplomacie je také krizová služba

Zahraniční služba se velmi konkrétně projeví ve chvíli, kdy se český občan v cizině dostane do potíží.

Právě zde lze část diplomatické sítě hodnotit podobně jako jiné veřejné služby.

Jak snadno občan zjistí, kam se obrátit?

Je služba dostupná mimo pracovní dobu?

Dokáže úřad rychle reagovat?

Je možné některé funkce poskytovat centralizovaně?

České MZV od února 2025 používá jednotnou celosvětovou nouzovou linku Konzulárního operačního a informačního centra. Centralizovaná služba funguje nepřetržitě a při případu vyžadujícím zásah přímo v dané zemi jej předává odpovědnému zastupitelskému úřadu.

To je zajímavý příklad přesně toho institucionálního principu, který používáme v Modelu 77.

Ne každá funkce musí být decentralizována jen proto, že její fyzický výkon probíhá na mnoha místech.

První kontakt lze centralizovat.

Odbornou triáž sdílet.

A místní zásah ponechat tam, kde je skutečně potřeba.

Výsledkem nemusí být menší dostupnost.

Naopak může vzniknout služba dostupná nepřetržitě bez nutnosti držet stejné telefonní kapacity na každém zastupitelském úřadu zvlášť.

Ani konzulární síť nemusí stát pouze na českých profesionálních úřadech

Evropské občanství přidává další vrstvu.

Pokud se občan České republiky nachází ve třetí zemi, ve které Česko nemá dostupné diplomatické nebo konzulární zastoupení, evropské právo mu za stanovených podmínek umožňuje požádat o konzulární ochranu jiný členský stát EU za stejných podmínek, jaké poskytuje svým vlastním občanům.

To je praktický příklad sdílené služby mezi státy.

Česko nemusí mít vlastní profesionální konzulát v každém místě světa, aby jeho občan za určitých okolností nezůstal úplně bez evropské konzulární ochrany.

Ani tato možnost ale neznamená, že vlastní síť ztrácí smysl.

Český úřad zná české právo, komunikuje přímo s domácími institucemi a v zemích s významným počtem českých občanů nebo specifickými riziky může být vlastní přítomnost nenahraditelná.

Opět tedy nevychází jednoduché pravidlo „všude vlastní“ ani „všude sdílené“.

Rozhoduje rozsah a povaha potřeby.

Diplomatická síť musí umět měnit kapacitu podle situace

Stálé velvyslanectví je dlouhodobá instituce.

Světové události se ale mění mnohem rychleji.

Země, která byla několik let relativně málo významná, se může stát centrem bezpečnostního, ekonomického nebo humanitárního problému.

Jinde může vzniknout mimořádná obchodní příležitost.

Nebo prudce vzrůst počet českých občanů, kteří potřebují konzulární služby.

Diplomatická služba proto potřebuje dvě vrstvy.

Stabilní síť, která udržuje znalost a vztahy.

A mobilní kapacitu, kterou lze dočasně posílit tam, kde vznikne zvýšená potřeba.

Česká praxe už některé takové nástroje používá. MZV například v turisticky zatížených oblastech podle potřeby otevírá sezónní konzulární jednatelství a posiluje další formy pomoci českým občanům.

Takový přístup může být účinnější než budovat trvalou plnou kapacitu podle nejvyššího krátkodobého zatížení.

Stejný princip známe z domácích veřejných služeb.

Stabilní základ.

Dočasné posílení podle potřeby.

Digitální diplomacie fyzickou přítomnost zmenšuje, ale neruší

Videokonference zásadně změnila možnost mezinárodního jednání.

Dokument lze připravovat společně na dálku.

Konzultace mezi ministerstvy nemusí vyžadovat cestu.

Část konzulární administrativy lze digitalizovat.

Veřejná diplomacie funguje na sociálních sítích a dalších digitálních platformách.

Mohlo by se proto zdát, že význam fyzické diplomatické sítě bude postupně klesat.

V některých funkcích pravděpodobně ano.

Rutinní komunikace se může přesouvat do digitálního prostředí.

Ale klíčová část diplomacie zůstává vztahová.

Vyjednávání není jen přenos informací.

Je také budování důvěry, pochopení motivací druhé strany a schopnost jednat rychle s člověkem, kterého známe dříve, než krize vznikne.

Právě v mimořádné situaci může mít dlouhodobě vybudovaný vztah větší hodnotu než stovky běžných online jednání.

Digitalizace proto nemusí zrušit diplomacii.

Spíše může změnit, na které činnosti má profesionální diplomat věnovat vlastní čas.

Méně administrativy.

Více analýzy, vyjednávání a vztahů.

Veřejná diplomacie nemá být reklamou na republiku

Stát samozřejmě komunikuje také svůj obraz.

Česká centra, kulturní diplomacie, věda, vzdělávání nebo veřejná vystoupení mohou ovlivňovat to, jak je země vnímána.

Současná zahraničněpolitická koncepce považuje dobré jméno země za jednu z oblastí zahraniční politiky a počítá s koordinovanou veřejnou diplomacií využívající kulturu, vzdělávání, vědu, podnikatelské úspěchy i další témata.

Je ale důležité nepřecenit marketing.

Dobrou pověst nelze dlouhodobě vyrobit komunikační kampaní, pokud jí neodpovídá skutečnost.

Spolehlivost země vzniká také tím, zda dodržuje dohody.

Zda je její právní prostředí předvídatelné.

Zda její firmy dodávají kvalitní produkty.

Zda její univerzity dělají kvalitní výzkum.

Zda její státní správa funguje.

A zda její diplomatické slovo něco znamená i po výměně vlády.

Veřejná diplomacie může skutečný výkon státu zviditelnit.

Nemůže jej dlouhodobě nahradit.

Diplomatická priorita musí znamenat také prioritu zdrojů

Každá vláda může vyhlásit množství zahraničněpolitických priorit.

Problém nastává, pokud se všechny označí za stejně důležité.

Priorita má význam jen tehdy, pokud ovlivní skutečné rozdělení omezených zdrojů.

Personálu.

Pozornosti vedení.

Analytické kapacity.

Rozpočtu.

Sítě zastoupení.

Pokud stát označí určitý region za strategicky významnější, mělo by být možné zjistit, co se v důsledku toho prakticky změnilo.

Posílil odbornou kapacitu?

Jazykovou přípravu?

Přítomnost?

Ekonomickou diplomacii?

Vztahy s místními institucemi?

Pokud se nezměnilo nic, jde spíše o deklaraci než o prioritu.

Současná koncepce z roku 2025 jmenuje konkrétní strategická partnerství a zároveň počítá s rozvíjením dalších vztahů v Indo-Pacifiku, na Blízkém východě, v Africe, Střední Asii i Latinské Americe.

To vytváří právě otázku kapacity.

Čím širší je seznam prioritních území, tím důležitější je rozhodnout, jak hluboká má česká přítomnost v jednotlivých místech skutečně být.

Jinak může vzniknout diplomacie, která je formálně aktivní téměř všude, ale nikde nemá dostatek lidí a času pro skutečně hlubokou práci.

Malý stát může získat vliv odborností

Velikost není jediným zdrojem diplomatického vlivu.

Česko nebude v globálních institucích největším ekonomickým ani vojenským aktérem.

Může ale mít odbornou znalost určitého problému, důvěryhodné vztahy nebo schopnost navrhnout kompromis.

Právě tady mohou malé a střední státy získávat vliv, který je větší než jejich samotná materiální velikost.

To vyžaduje specializaci.

Není možné být světovým expertem na všechno.

Stát si proto může dlouhodobě budovat několik oblastí, ve kterých je schopen přinášet zvláštní znalost nebo řešení.

Může vycházet ze své vědy.

Průmyslu.

Historické zkušenosti.

Bezpečnostních schopností.

Technologií.

Nebo institucionální expertizy.

Taková specializace má větší hodnotu než obecná snaha „být vidět“.

Viditelnost má diplomatickou hodnotu jen tehdy, pokud je spojena s něčím, co ostatní skutečně potřebují.

Diplomacie musí sdílet informace se zbytkem státu

Velvyslanectví může mít vynikající znalost země.

Pokud ale tato znalost zůstane pouze uvnitř MZV, využívá stát svoji diplomatickou síť neúplně.

Zahraniční změna může mít význam pro energetiku.

Ministerstvo průmyslu.

Bezpečnost.

Výzkum.

Dopravu.

Zemědělství.

Nebo regionální rozvoj.

Právě proto současná koncepce zdůrazňuje předávání zahraničněpolitického poznání ostatním částem veřejné správy a dalším relevantním aktérům.

To ovšem vyžaduje schopnost informace třídit.

Každý diplomatický telegram nemůže číst každý úřad.

Důležité informace musí být možné převést do analytického závěru:

Co se změnilo?

Proč je to pro Česko významné?

Kdo by měl reagovat?

A je potřeba změnit nějaké rozhodnutí?

Diplomatická služba se tím stává součástí schopnosti státu včas rozpoznávat budoucí změny.

To přímo navazuje na předchozí sekci Budoucnost.

Co by ukázalo, že zastupitelský úřad není potřebný?

Tuto otázku je potřeba položit právě proto, že každá instituce má přirozený sklon obhajovat vlastní existenci.

Samotná dlouhá historie ambasády není dostatečným argumentem pro její zachování.

Stejně jako jeden rok nízké aktivity nemusí být argumentem pro její zrušení.

Rozhodující by měla být funkce.

Pokud lze politické vztahy dostatečně kvalitně řídit z jiného úřadu, konzulární potřeba je nízká, ekonomické vztahy omezené a země nemá významnější bezpečnostní nebo multilaterální roli, může být legitimní zkoumat jinou formu zastoupení.

Naopak slabé současné obchodní vztahy nemusí být důvodem k uzavření úřadu, pokud má země rostoucí strategický význam nebo je přítomnost potřebná pro dlouhodobé politické vztahy.

Stejně tak nelze ambasády hodnotit pouze finanční návratností.

Diplomacie není obchodní pobočka.

Některé její nejdůležitější výsledky spočívají v prevenci problému, přístupu k informaci nebo vztahu, který je plně využit až v krizi.

Potřebujeme proto kombinovat měřitelné výsledky s odborným posouzením strategického významu.

Co by tento přístup zpochybnilo?

Silná tematická specializace by byla problematická, pokud by stát v honbě za několika prioritami ztratil základní schopnost rozumět ostatním částem světa.

Centralizace některých služeb by selhala, pokud by občan nebo firma ztratili místní kontakt právě v situaci, kdy je místní znalost nutná.

Příliš úsporná diplomatická síť by mohla krátkodobě snížit náklady a dlouhodobě zničit kontakty a odborné znalosti, které se později obnovují velmi obtížně.

Naopak rozsáhlá síť by byla problematická, pokud by stát udržoval úřady z historické setrvačnosti a kvůli nedostatku personálu nebyl schopen kvalitně obsadit místa, která jsou skutečně prioritní.

Ekonomická diplomacie by ztrácela opodstatnění, pokud by veřejná podpora systematicky nahrazovala služby, které si firmy dokážou běžně koupit na trhu bez zvláštního veřejného důvodu.

A veřejná diplomacie by byla neefektivní, pokud by stát více investoval do prezentace svého obrazu než do skutečných vlastností, na nichž má tento obraz stát.

Diplomatická síť proto potřebuje pravidelný přezkum.

Ne proto, aby se neustále rušily a otevíraly ambasády.

Ale proto, aby bylo možné ověřit, zda rozmístění lidí a kapacit stále odpovídá skutečným českým zájmům.

Vztah k Modelu 77

Diplomacie poskytuje Modelu 77 zajímavou analogii.

Český zastupitelský úřad může být lokální přítomností státu v určité zemi.

Nemusí ale sám obsahovat veškerou odbornost české veřejné správy.

Může používat společné analytické, právní, technologické nebo ekonomické kapacity.

Podobně zemský obvod nemusí mít vlastní úplnou kopii každého odborného aparátu, pokud může odbornou službu bezpečně sdílet.

Rozhodující je, aby zůstala jasná politická odpovědnost a dostupný kontakt.

Diplomacie zároveň ukazuje cenu institucionální paměti.

Vztahy a znalost území vznikají dlouho.

Stejné to bude u případné reformy české správy.

Pokud nová instituce převezme kompetenci, nesmí začínat bez znalostí, dat a lidí, kteří funkci dosud vykonávali.

A konečně zahraniční služba ukazuje význam prioritizace.

Česko nemůže mít všude stejnou diplomatickou kapacitu.

Stejně tak nemusí každý zemský obvod disponovat stejnou odbornou a institucionální strukturou bez ohledu na své skutečné funkce.

Kapacita má následovat potřebu.

Pracovní závěr

Úspěšná diplomacie malého nebo středně velkého státu není diplomacie, která je všude.

Je to diplomacie, která ví, kde musí být.

Potřebuje stabilní síť, protože znalost země a důvěryhodné vztahy nelze vytvořit během několika týdnů.

Současně potřebuje pružnost, aby dokázala přesouvat pozornost a kapacity tam, kde se mění bezpečnostní, ekonomický nebo technologický význam.

Musí spojovat regionální znalost s tematickou odborností.

Ekonomickou podporu s odpovědností samotných firem.

Konzulární přítomnost s možností sdílet a centralizovat některé služby.

A dlouhodobou profesionální kontinuitu s právem demokraticky zvolené vlády měnit zahraničněpolitické priority.

Její výkon proto nelze měřit počtem ambasád, diplomatických návštěv ani fotografií z jednání.

Podstatnější je, zda český stát díky své zahraniční službě ví dříve, co se ve světě mění, má přístup k lidem, se kterými potřebuje jednat, dokáže prosazovat konkrétní zájem, pomůže občanovi v nouzi a umí získané informace převést do lepšího rozhodování doma.

Diplomacie je totiž nejcennější právě tehdy, když vzdálenost mezi Českem a okolním světem zkrátí dříve, než z události za hranicemi vznikne český problém.