Energetická odolnost

Nestačí energii vyrobit, musí se také dostat tam, kde je potřeba

Když se mluví o energetické bezpečnosti, debata se rychle stočí k elektrárnám. Kolik elektřiny vyrábíme? Kolik jí dovážíme? Jaký zdroj má jaký podíl? Dokáže se Česká republika zásobovat sama? To jsou důležité otázky. Pro odolnost ale nestačí.

Elektrárna může vyrábět a elektřina se přesto nemusí dostat ke spotřebiteli. Země může mít dostatek plynu a zároveň problém s jeho dopravou. Stát může disponovat strategickými zásobami ropy, ale pokud nefunguje logistika, čerpací stanice nebo elektrické napájení potřebné infrastruktury, samotná zásoba problém nevyřeší.

Energetika je proto dobrým příkladem rozdílu mezi množstvím zdrojů a funkčností systému.

Odolný energetický systém není ten, ve kterém nikdy nic nevypadne. Je to systém, který dokáže výpadku pokud možno zabránit, jeho následky omezit a po poruše rychle obnovit dodávku. A především systém, ve kterém selhání jednoho článku nemusí automaticky vyřadit mnoho dalších.

Červencový výpadek ukázal, že odolnost není abstraktní téma

Dne 4. července 2025 zasáhl rozsáhlý výpadek elektřiny významnou část České republiky. Událost následně analyzovala národní pracovní skupina vedená Energetickým regulačním úřadem společně se zástupci ministerstev, provozovatelů přenosové a distribučních soustav, výrobců elektřiny a operátora trhu.

Závěrečná zpráva zveřejněná v červnu 2026 identifikovala třicet podnětů v technicko-provozní, legislativní a komunikační oblasti. Vedle změn provozních postupů doporučila například úpravy některých starších střídačů decentralizovaných výroben, změny krizové komunikace mezi účastníky energetického systému a pravidelnější společná cvičení.

Právě tento případ je pro Model 77 cennější než abstraktní debata o tom, zda je česká energetika „bezpečná“.

Ukazuje, že skutečná událost dokáže odhalit vazby, které na papíře nemusely působit zásadně.

Komunikaci mezi dispečinky.

Chování různých typů výroben.

Nastavení ochran.

Schopnost předávat informace.

A především rychlost, s jakou lze narušenou soustavu stabilizovat a obnovit.

Odolnost se tedy neprokazuje prohlášením, že máme dostatek výroby.

Prokazuje se tím, co se stane po poruše.

Soběstačnost a odolnost nejsou stejná věc

Česká republika může určitou energii vyrábět doma a přesto být zranitelná.

A může jinou komoditu téměř úplně dovážet a zároveň mít relativně odolné zásobování, pokud používá více zdrojů, více tras, zásoby a možnost rychle změnit dodavatele.

Ministerstvo průmyslu a obchodu uvádí, že celková energetická dovozní závislost Česka činila v roce 2024 přibližně 39,5 procenta, což patřilo mezi nižší hodnoty v Evropské unii. U zemního plynu však dovozní závislost dosahovala 84,2 procenta a u surové ropy 99 procent.

Tato čísla dobře ukazují, proč samotný podíl dovozu není úplným měřítkem bezpečnosti.

Ropa je téměř úplně dovážená.

To samo o sobě neznamená, že energetická politika musí za každou cenu vybudovat domácí těžbu schopnou pokrýt českou spotřebu. Takové řešení by v českých podmínkách ani nemuselo být reálné.

Mnohem důležitější je, zda existuje bezpečná přepravní cesta, několik možných zdrojů suroviny, strategická zásoba a schopnost reagovat na přerušení jedné trasy.

Naopak domácí výroba nemusí být automaticky bezpečná, pokud je koncentrována do malého počtu zařízení a neexistuje náhrada jejich výpadku.

Odolnost tedy neříká:

„Všechno vyrábějme doma.“

Ptá se:

„Co se stane, když hlavní zdroj přestane fungovat?“

Česká zkušenost s ropou ukazuje význam změny trasy

Ještě před několika lety byla část českých rafinerií významně závislá na ropě přiváděné ropovodem Družba.

Projekt TAL Plus zvýšil kapacitu západní trasy přes systém TAL a IKL. Podle údajů MPO proudila od března 2025 surová ropa do České republiky výhradně touto cestou. Česká republika tak odstranila potřebu běžných dodávek ruské ropy ropovodem Družba, přestože její celková dovozní závislost na ropě zůstává téměř stoprocentní.

To je velmi názorný příklad.

Česko se nestalo ropně soběstačným.

Přesto se změnila jedna významná strategická závislost.

Odolnost tedy může vznikat diverzifikací zdroje nebo trasy, nikoli pouze domácí výrobou.

Zároveň ale nesmíme zaměnit odstranění jedné závislosti za odstranění všech.

Pokud je jedna trasa schopna zásobovat celou zemi, je to významná kapacita. Právě její vysoký význam však zároveň vytváří otázku, co by se stalo při jejím delším technickém nebo logistickém výpadku.

Žádná dosažená bezpečnostní změna nemá být důvodem přestat hledat další kritická místa.

Strategická zásoba kupuje čas. Neřeší všechno

Česko si význam strategických rezerv prakticky ověřilo už v březnu 2025, kdy byly přerušeny dodávky ropy ropovodem Družba.

Vláda tehdy rozhodla o uvolnění části nouzových zásob Správy státních hmotných rezerv formou zápůjčky společnosti ORLEN Unipetrol. Smyslem bylo překlenout výpadek a zajistit kontinuitu rafinérského a palivového zásobování.

Rezerva tedy plní velmi důležitou funkci.

Kupuje čas.

Čas potřebný na opravu infrastruktury.

Změnu dodavatele.

Aktivaci jiné trasy.

Nebo přizpůsobení spotřeby.

Není však trvalým zdrojem.

A právě proto nedává smysl hodnotit energetickou bezpečnost pouze podle velikosti zásoby.

Musíme se ptát také, jak dlouho má zásoba překlenout problém a co se má během této doby stát.

Zásoba bez plánu dalšího kroku pouze odkládá okamžik nedostatku.

Plyn ukazuje význam zásobníků i diverzifikace

Zemní plyn představuje jiný druh energetického systému.

Česká republika vlastní významnou zásobníkovou kapacitu a stav zásobníků je během roku pravidelně sledován Energetickým regulačním úřadem. ERÚ zveřejňuje aktuální údaje o jejich naplněnosti v týdenním režimu; poslední dostupná aktualizace před vznikem tohoto textu pochází ze 14. září 2026.

Samotná vysoká naplněnost zásobníku ale ještě neznamená dlouhodobou bezpečnost.

Stejně jako nízká naplněnost v jiné části roku nemusí automaticky znamenat krizi.

Záleží na období, spotřebě, možnostech dovozu, počasí, cenách a rychlosti čerpání.

Zásobník proto není náhradou za diverzifikovanou dovozní infrastrukturu.

A dovozní infrastruktura není náhradou za zásobník.

Obě funkce se doplňují.

První umožňuje průběžně energii přivádět.

Druhá umožňuje vyrovnávat výkyvy a překlenout dočasný problém.

Energetická bezpečnost se stále více rozhoduje v síti

Česká energetika prochází strukturální proměnou.

Do soustavy vstupuje více decentralizovaných zdrojů, akumulace a aktivnější řízení spotřeby. Novela energetického zákona známá jako LEX OZE III od roku 2025 legislativně ukotvila například akumulaci energie, agregaci a flexibilitu. Vláda současně v červnu 2025 schválila Národní akční plán rozvoje flexibility, který počítá s rostoucí rolí skladování elektřiny a řízení spotřeby v dalších letech.

To mění samotnou logiku systému.

Tradiční otázka zněla především:

Máme dost elektráren?

Stále důležitější otázka zní:

Dokážeme výrobu, spotřebu, akumulaci a přenos průběžně vyrovnat?

Elektřina je specifická tím, že její výroba a spotřeba musí být v soustavě neustále vyvažovány.

V systému s větším množstvím proměnlivých zdrojů proto roste význam flexibility.

Akumulace může část výroby přesunout v čase.

Spotřeba může na některé cenové a síťové podmínky reagovat.

Řiditelné zdroje mohou doplňovat situace, kdy jiné zdroje nevyrábějí.

Přeshraniční propojení umožňuje část nerovnováhy vyrovnávat v širším evropském prostoru.

Každý z těchto nástrojů má jinou cenu, omezení a dobu reakce.

Odolnost nevzniká výběrem jediného vítězného řešení.

Vzniká kombinací možností.

Decentralizace výroby může pomáhat i komplikovat

Tisíce menších zdrojů mají jednu zjevnou výhodu.

Výpadek jednoho z nich zpravidla neodebere systému obrovský výrobní výkon najednou.

Decentralizace tedy může snižovat koncentraci části rizika.

Současně ale vytváří nové požadavky na řízení distribučních sítí, komunikaci, ochrany a chování zdrojů při nestandardním stavu soustavy.

Právě závěrečná zpráva o výpadku z července 2025 doporučila úpravy starších střídačů některých decentralizovaných výroben, aby jejich reakce při mimořádných stavech přispívala k vyšší odolnosti soustavy.

To je důležitá připomínka pro veřejnou diskusi.

Decentralizovaný zdroj není automaticky odolný jen proto, že je malý.

A centrální zdroj není automaticky neodolný jen proto, že je velký.

Každý typ vytváří jiné výhody a jiná rizika.

Velký zdroj koncentruje významný výkon do jednoho místa, ale může poskytovat stabilní řiditelnou výrobu.

Malé zdroje mohou rozložit výrobu po území, ale jejich velké množství klade vyšší požadavky na koordinaci a technické chování sítě.

Proto se energetická odolnost nemá rozhodovat podle jednoduchého sporu „centrální versus decentralizované“.

Důležitá je architektura celku.

Síť může být důležitější než elektrárna

Elektrárna nevytváří veřejnou službu sama.

Teprve síť propojuje výrobce se spotřebitelem.

V moderní energetice proto může být investice do přenosové nebo distribuční infrastruktury stejně důležitá jako nový výrobní zdroj.

Pokud síť nedokáže novou výrobu připojit nebo přenést výkon do místa spotřeby, výrobní kapacita sama nepomůže.

Stejně tak může nedostatečná přeshraniční kapacita omezovat možnost využít zahraniční zdroj ve chvíli domácího nedostatku.

České strategické materiály v posledních letech opakovaně upozorňují na potřebu rozvoje sítí, flexibility, akumulace a přeshraničních propojení spolu s dostatečnými řiditelnými kapacitami.

Z pohledu Modelu 77 je právě energetická síť výborným varováním před příliš jednoduchým územním uvažováním.

Elektrony nerespektují hranice obcí, krajů ani zemských obvodů.

Energetická infrastruktura se musí řídit fyzikou soustavy.

Ne politickou mapou.

Blackout není jen otázkou záložního generátoru

Když se řekne rozsáhlý výpadek elektřiny, veřejná reakce často zní:

„Potřebujeme generátory.“

Ano, některé objekty je potřebují.

Nemocnice.

Krizová pracoviště.

Vodárenská zařízení.

Telekomunikační uzly.

Datová centra.

A další kritické provozy.

Generátor ale řeší pouze část problému.

Potřebuje palivo.

Údržbu.

Pravidelné testování.

Často také člověka, který jej dokáže v nestandardní situaci obsluhovat.

A především musí být dimenzován na funkce, které jsou opravdu důležité.

Nemá smysl nouzově napájet celou budovu stejně, pokud kritická činnost potřebuje jen část její infrastruktury.

Odolnost proto znovu začíná funkcí.

Která zařízení skutečně potřebujeme udržet?

Jak dlouho?

S jakým minimálním výkonem?

A co potřebují jejich záložní zdroje k tomu, aby po několika hodinách samy neztratily schopnost fungovat?

Obnova soustavy je stejně důležitá jako prevence blackoutu

Každá elektrizační soustava se snaží rozsáhlému výpadku zabránit.

Odolný systém ale musí současně počítat s tím, že k němu přesto může dojít.

Potom přichází jedna z nejobtížnějších částí energetiky: postupné obnovení soustavy.

Nelze jednoduše stisknout jeden centrální vypínač a vrátit celou zemi pod napětí.

Výrobu, přenos i spotřebu je potřeba postupně znovu synchronizovat a stabilizovat.

Zvláštní význam proto mají zdroje a postupy schopné pomoci s obnovou bez běžného vnějšího napájení, často označované jako schopnost startu ze tmy, stejně jako možnosti vytvářet dočasně fungující části soustavy.

Neznamená to, že každá obec potřebuje vlastní elektrárnu schopnou ostrovního provozu.

Znamená to, že stát a provozovatelé soustav musejí vědět, jak se z úplného nebo rozsáhlého výpadku technicky dostanou zpět.

A tuto schopnost je potřeba cvičit.

Zkušenosti z výpadku v červenci 2025 ostatně vedly provozovatele soustav také k úpravě krizové komunikace a ke cvičením simulujícím rozsáhlý výpadek, která mají být opakována.

Ostrovní provoz může být užitečný, ale není jednoduchým univerzálním řešením

Představa je lákavá.

Každé město nebo region bude mít vlastní zdroj, oddělí se od zbytku republiky a během výpadku bude fungovat samo.

Technicky může být určitá schopnost ostrovního provozu velmi cenná.

Zvlášť pro některé kritické areály nebo vhodně navržené místní soustavy.

Nelze ji ale automaticky přenést na každé území.

Výroba a spotřeba se musejí i v ostrově okamžitě vyrovnávat.

Je potřeba odpovídající regulace.

Technické vybavení.

Vhodná skladba zdrojů.

A schopnost ostrov později bezpečně znovu připojit k širší soustavě.

Lokální energetická autonomie je tedy technická schopnost, nikoli politické heslo.

Má být budována tam, kde její přínos odpovídá nákladům a významu chráněné funkce.

Kritická služba nemusí potřebovat elektřinu nepřetržitě v plném rozsahu

Ani zde není jediným řešením maximální záloha.

Nemocnice potřebuje velmi vysokou úroveň kontinuity některých funkcí.

Jiná veřejná budova může několik hodin fungovat v omezeném režimu.

Čerpací stanice může být důležitá kvůli zásobování záchranných složek, ale nemusí být nutné během rozsáhlého výpadku obnovit okamžitě všechny čerpací stanice v zemi.

Proto je potřeba vytvářet skutečné priority odběrů.

Ne podle prestiže instituce.

Podle následků výpadku.

Energetická kontinuita tedy musí být propojena s kapitolou o kontinuitě státu.

Teprve když víme, které veřejné funkce musejí pokračovat, můžeme určit, které energetické odběry potřebují nejvyšší úroveň ochrany.

Energetická závislost funguje oběma směry

Nemocnice potřebuje elektřinu.

Elektrárna ale může potřebovat vodu, dopravu, telekomunikace nebo dodávku paliva.

Plynárenská infrastruktura využívá vlastní technické systémy a komunikaci.

Čerpací stanice potřebuje elektrické napájení.

Telekomunikační síť potřebuje elektřinu.

Energetika tedy není pouze službou, na které závisí ostatní.

Sama závisí na řadě jiných služeb.

Právě proto je obtížné vytvářet seznam kritické infrastruktury podle jednotlivých resortů.

Skutečným problémem jsou často vztahy mezi nimi.

Výpadek jednoho systému může způsobit další výpadek, který se následně vrátí zpět do systému prvního.

Odolnost proto musí hledat možné kaskádové poruchy.

Ne pouze jednotlivé poruchy.

Teplo bývá ve veřejné debatě přehlíženo

Energetická bezpečnost se často redukuje na elektřinu a plyn.

Pro velkou část domácností je ale během zimy kritickou službou také teplo.

Centrální zásobování teplem může být velmi efektivní systém. Zároveň vytváří určitou formu místní závislosti.

Výpadek významného teplárenského zdroje, paliva, čerpadel nebo elektrické energie může zasáhnout velké množství domácností v relativně krátkém čase.

ERÚ proto vedle elektřiny a plynu samostatně sleduje také provoz teplárenských soustav a zveřejňuje jejich pravidelné statistiky.

Pro Model 77 je to další argument proti jednomu univerzálnímu energetickému modelu pro všechna území.

Panelové sídliště napojené na soustavu zásobování teplem potřebuje jinou strategii než rodinné domy s individuálními zdroji.

Průmyslový region jinou než venkovská oblast.

Energetická odolnost musí vycházet ze skutečné infrastruktury konkrétního místa.

Obecní energetika může pomáhat. Nesmí vzniknout 77 uzavřených energetických ostrovů

Obce mají v energetice několik legitimních rolí.

Vlastní budovy.

Mohou provozovat nebo spoluvlastnit některou infrastrukturu.

Mohou investovat do lokální výroby, akumulace nebo úspor.

Mohou připravovat své kritické objekty na výpadek.

Mohou mít přehled o místních zařízeních důležitých během krize.

To ale neznamená, že obec nebo zemský obvod má vytvořit vlastní energetickou politiku oddělenou od celostátní soustavy.

Elektrizační systém funguje nejlépe jako propojená síť.

Plynárenská a ropná infrastruktura je také nadregionální.

A česká energetika je součástí širšího evropského trhu a fyzicky propojených soustav.

Právě propojení může být zdrojem odolnosti, protože umožňuje sdílet výkon, dovážet v době nedostatku a vyvážet v době přebytku.

Problémem není propojenost sama.

Problémem je jediná nenahraditelná závislost.

Zahraniční propojení není slabost, pokud máme alternativy

Představa energetické bezpečnosti jako národní izolace je zavádějící.

Evropské energetické systémy jsou fyzicky i obchodně propojené.

Pokud má jedna země dočasný nedostatek výkonu a sousední přebytek, přeshraniční propojení může problém zmírnit.

Stejně tak širší trh umožňuje nakupovat palivo od více dodavatelů.

Evropská komise proto v aktuální energetické politice spojuje vyšší odolnost mimo jiné s diverzifikací dodávek, rozvojem sítí a omezením nadměrné závislosti na jednotlivých fosilních dodavatelských směrech.

To ovšem neznamená, že přeshraniční propojení vyřeší každou krizi.

Pokud stejný problém zasáhne velkou část Evropy, zahraniční kapacita může být potřebná všude současně.

Proto ani propojený systém nemůže rezignovat na domácí nouzové schopnosti.

Opět platí, že nejlepší odpovědí není jediná vrstva ochrany.

Je jí několik vzájemně odlišných možností.

Energetická transformace a energetická odolnost musí být posuzovány společně

Energetika se mění kvůli technologii, ekonomice, klimatickým závazkům i geopolitickým zkušenostem.

Každá větší změna energetického mixu ale současně mění charakter rizika.

Pokud ubývá jeden typ řiditelného zdroje, musí systém vědět, čím nahradí nejen jeho roční výrobu, ale také výkon dostupný v konkrétním okamžiku a další technické služby potřebné pro stabilitu soustavy.

Pokud rychle roste elektrifikace dopravy, vytápění nebo průmyslu, poroste zároveň význam elektrické infrastruktury a důsledky jejího výpadku.

Pokud přibývá akumulace a řízení spotřeby, vznikají nové možnosti flexibility, ale také nové digitální a kybernetické závislosti.

Proto nelze energetickou transformaci hodnotit jen podle roční bilance výroby a emisí.

Musí se hodnotit také podle toho, zda výsledný systém zůstává technicky řiditelný, obnovitelný po poruše a cenově dlouhodobě únosný.

Odolnost není argumentem proti změně energetiky.

Je podmínkou jejího kvalitního návrhu.

Nejlevnější elektřina v běžný den nemusí znamenat nejlevnější systém

Trh má velkou schopnost hledat efektivní výrobu a využívat levnější zdroje.

Některé vlastnosti odolnosti se ale do běžné ceny energie nemusí plně promítat.

Záložní zdroj může většinu času nevyrábět.

Rezervní transformátor čeká ve skladu.

Druhá trasa vede stejnou službu, kterou už umí zajistit první.

Za běžných okolností mohou všechny vypadat jako nevyužitý kapitál.

Jejich hodnota se projeví při výpadku.

To vytváří legitimní roli veřejné regulace: určit, které bezpečnostní a síťové vlastnosti potřebujeme udržovat i tehdy, když je trh v běžném provozu sám dostatečně neocení.

Současně ale nesmí vzniknout druhý extrém, ve kterém se slovem „energetická bezpečnost“ ospravedlní jakákoli investice bez ohledu na cenu.

Každá rezerva má svůj alternativní náklad.

Peníze vynaložené na velmi málo pravděpodobný energetický scénář nelze použít na jinou infrastrukturu nebo jinou formu ochrany.

Odolnost proto potřebuje ekonomické hodnocení stejně jako energetické.

Potřebujeme vědět, kolik výpadku jsme ochotni přijmout

Požadavek „elektřina musí fungovat vždy“ je srozumitelný.

Pro plánování ale nestačí.

Technicky lze spolehlivost zvyšovat stále dalšími zálohami.

Každá další úroveň však něco stojí.

Proto potřebujeme rozlišit jednotlivé typy odběru.

Pro některé nemocniční funkce může být přijatelná doba výpadku téměř nulová.

U běžné administrativní budovy může být několik hodin tolerovatelných.

Domácnost může zvládnout omezený provoz.

Průmyslový proces může při neočekávaném přerušení utrpět vysokou škodu, i když nejde o ohrožení života.

Energetická odolnost proto není absolutní.

Je to rozhodování o přijatelné míře rizika podle důsledku výpadku.

Investice do sítí musí myslet na desetiletí, ne na jedno volební období

Energetická infrastruktura má dlouhou životnost.

Elektrické vedení, transformovna, plynovod nebo velký zdroj neexistují pouze pro současnou spotřebu.

Rozhodnutí učiněné dnes může ovlivňovat systém několik desítek let.

To vytváří zvláštní požadavek na stabilitu plánování.

Budoucí spotřebu nelze předpovědět přesně.

Nevíme přesně, jak rychle se bude elektrifikovat doprava, průmysl nebo vytápění.

Nevíme přesně, jaká bude struktura výroby.

Právě proto není správnou odpovědí čekat na úplnou jistotu.

Je jí plánování několika scénářů a preference infrastruktury, která zůstává použitelná v různých variantách budoucnosti.

Odolná investice není pouze ta, která přežije povodeň nebo útok.

Je to také investice, která se nestane zbytečnou při mírně odlišném vývoji energetiky, než jaký dnes očekáváme.

Energie a kybernetická bezpečnost se stále více propojují

Moderní energetická síť je zároveň informačním systémem.

Potřebuje měření.

Komunikaci.

Automatické řízení.

Dispečerské systémy.

Chytré měřiče.

Řízení akumulace a flexibility.

Digitální technologie umožňují soustavu provozovat efektivněji.

Současně rozšiřují prostor, ve kterém může vzniknout technické nebo kybernetické selhání.

To neznamená vracet energetiku k ručnímu řízení.

Znamená to počítat s digitálním výpadkem jako s jedním z provozních scénářů.

Kritické energetické funkce proto potřebují bezpečnou komunikaci, oddělení důležitých systémů, zálohy a schopnost omezeného fungování i při ztrátě některých digitálních služeb.

Téma proto přímo navazuje na připravovanou kapitolu o kybernetické odolnosti.

Kdo má za energetickou odolnost odpovídat?

Energetika je typickým příkladem oblasti, ve které by bylo zavádějící hledat jedinou odpovědnou instituci.

Stát vytváří legislativní a strategický rámec.

Energetický regulační úřad reguluje vymezené části trhu a sítí.

Provozovatel přenosové soustavy odpovídá za své technické a systémové funkce.

Distribuční společnosti za své sítě.

Výrobci za své zdroje.

Obchodníci za své obchodní závazky.

Provozovatelé kritických zařízení za vlastní kontinuitu.

Samosprávy za připravenost infrastruktury, kterou skutečně vlastní nebo provozují.

Takové rozdělení nemusí znamenat kompetenční chaos.

Musí však existovat jasná pravidla vzájemné spolupráce a situace, ve kterých se jednotlivé odpovědnosti potkávají.

Právě výpadek z července 2025 ukázal význam krizové komunikace mezi provozovateli přenosové a distribučních soustav, výrobci a dalšími aktéry. Závěrečné vyhodnocení následně vedlo k úpravám tohoto systému.

Odolnost tedy potřebuje síť odpovědností.

Ne rozostřenou odpovědnost.

Zemský obvod pravděpodobně nebude energetickou soustavou

Pro Model 77 je zde hranice poměrně zřetelná.

Bylo by obtížně obhajitelné rozdělit českou přenosovou soustavu na několik desítek samostatných zemských systémů jen proto, že by existovaly stejné politické jednotky.

Elektrizační soustava má vlastní technickou logiku a potřebuje velmi širokou koordinaci.

Totéž do značné míry platí pro plynárenskou a ropnou infrastrukturu.

Zemský obvod by ale mohl mít jiné energetické funkce.

Mohl by znát kritické energetické potřeby svého území.

Koordinovat připravenost významných veřejných zařízení.

Spolupodílet se na regionálním energetickém plánování.

Pomáhat obcím s přípravou náhradních zdrojů pro kritické služby.

Nebo koordinovat obnovu místních veřejných funkcí po rozsáhlém výpadku.

To je ale výrazně něco jiného než vytvářet „zemskou energetiku“.

Politická mapa nemusí být energetickou mapou.

Obec má řešit především vlastní kritické funkce

Podobně by nebylo rozumné požadovat po každé obci vlastní energetickou soběstačnost.

Obec ale může velmi dobře vědět, které její budovy a služby jsou při výpadku důležité.

Vodárenský objekt.

Domov seniorů.

Krizové pracoviště.

Škola použitelná jako nouzové zázemí.

Místní informační systém.

Obecní úřad.

Může také vědět, které z nich mají záložní napájení, jak dlouho funguje a kdo jej umí obsluhovat.

To je praktická subsidiarita.

Ne pokus vytvořit v každé obci miniaturní energetický stát.

Co by naše předpoklady zpochybnilo?

Ani diverzifikace není automaticky dobrá, pokud je nepřiměřeně drahá a jednotlivé alternativy přinášejí pouze malý dodatečný přínos.

Ani decentralizace výroby není automaticky odolnější, pokud přinese technickou nestabilitu, nedostatečnou řiditelnost nebo nové společné digitální závislosti.

Ani velké centrální zdroje nejsou automaticky bezpečnější, pokud jejich výpadek nelze nahradit.

Akumulace není univerzálním řešením pro každý časový horizont nedostatku.

Strategické zásoby nejsou řešením dlouhodobého strukturálního deficitu.

A zahraniční dovoz není automaticky rizikem, pokud je dostatečně diverzifikovaný a existuje několik fyzických cest.

Stejně důležité je testovat cenu odolnosti.

Pokud by vytvoření lokálního ostrovního systému stálo násobně více než jiný způsob zajištění kritických funkcí, má být preferováno jiné řešení.

Pokud nová přenosová kapacita odstraní několik významných zranitelností současně, může být výhodnější než řada samostatných lokálních opatření.

A pokud určitá energetická kompetence funguje efektivně celostátně, samotný vznik zemských obvodů není důvodem ji decentralizovat.

Energetická odolnost není energetická izolace

Česká republika je malá vnitrozemská ekonomika propojená se svými sousedy.

Je nereálné i zbytečné předpokládat, že nejlepší energetický systém je ten, který dokáže za každé situace fungovat bez jakéhokoli kontaktu se zahraničím.

Přeshraniční sítě, evropský trh a možnost využívat různé dodavatelské směry mohou odolnost zvyšovat.

Současně ale nesmíme zaměnit propojenost za závislost na jediném nenahraditelném bodu.

Právě v tom spočívá základní rozdíl.

Bezpečná propojenost vytváří možnosti.

Nebezpečná závislost vytváří situaci, ve které jeden výpadek nemá náhradu.

Cílem energetické politiky proto nemá být co nejvyšší domácí podíl za každou cenu ani maximální dovoz z nejlevnějšího zdroje.

Má jím být systém, který má několik realistických cest, jak zajistit kritickou energetickou funkci.

Vztah k Modelu 77

Energetika ukazuje velmi jasně, proč Model 77 nesmí začínat mapou.

Elektrická síť má jinou geografii než územní samospráva.

Plynárenská infrastruktura jinou.

Teplárenství je často velmi místní.

Ropovody mají mezinárodní charakter.

Strategické zásoby mohou být rozmístěny podle bezpečnostních a logistických kritérií.

A některé odborné funkce mají smysl pouze na celostátní úrovni.

Případné zemské obvody proto nemají automaticky dostat kompletní „energetickou kompetenci“.

Nejdříve se musí jednotlivé veřejné funkce oddělit.

Strategické plánování.

Regulace.

Provoz přenosových sítí.

Distribuce.

Krizová připravenost.

Územní plánování energetické infrastruktury.

Připravenost veřejných budov.

Nouzové zásobování.

Teprve u každé z nich lze rozhodnout, která úroveň má skutečný funkční důvod ji vykonávat.

Pracovní závěr je proto poměrně střízlivý.

Energetická odolnost není schopnost každého území vyrábět všechno samo. Je to schopnost celého systému pokračovat nebo se rychle obnovit, pokud některý zdroj, trasa, zařízení nebo dodavatel selže.

Česko potřebuje dostatečnou výrobu, ale také síť.

Potřebuje dovoz, ale více možností dovozu.

Potřebuje zásoby, ale také logistiku.

Potřebuje digitalizaci energetiky, ale také schopnost zvládnout její poruchu.

Potřebuje místní připravenost, ale ne desítky oddělených energetických soustav.

Odolnost proto nevzniká tím, že odstraníme všechny závislosti. V moderní společnosti to ani není možné.

Vzniká tím, že známe své kritické závislosti a u těch nejdůležitějších máme realistickou alternativu.

A právě tato otázka nás vede k dalšímu tématu.

Energetika totiž není jediným systémem, jehož porucha může během několika hodin zasáhnout celou společnost. Stejně významné jsou voda, doprava, komunikace, zdravotnictví a další infrastruktury, které jsou navíc vzájemně propojené.

Další kapitola proto bude věnována kritické infrastruktuře a její zranitelnosti.